Specifika života vietnamské komunity v ČR

22. leden 2009 Bc. Martina Blafková komentáře

Dle odhadů Českého statistického úřadů, žije v současné době na území České republiky asi 58 tis. Vietnamců. Pokud však zohledníme i odhady nelegálních imigrantů, pohybují se odhady počtu Vietnamců na našem území zhruba kolem 90 tis.. Takto početná komunita není v současné době státem uznávanou menšinou a nemá ani významnou politickou reprezentaci.

Specifika života vietnamské komunity v ČR

Zabýváme-li se vietnamskou komunitou, je nutné alespoň krátce nastínit průběh migrace Vietnamců do naší země. Dle Stanislava Broučka, je historie vietnamské imigrace důležitá především pro pochopení současné existence Vietnamců v českých zemích. Relativně dobré zkušenosti s životem Vietnamců v Československu před rokem 1989 totiž sehrávají i dnes zásadní roli při volbě ČR jako cílové země imigrantů (Brouček, 2002). Vietnamská migrace do Československa před rokem 1989 probíhala v několika vlnách od roku 1956. V padesátých letech se jednalo především o vietnamské děti z válkou postiženého Vietnamu, od sedmdesátých let pak přišla velká vlna dělníků, učňů, studentů a stážistů. Jak Brouček uvádí, ve druhé polovině 80. let dochází k oboustrannému využívaní vietnamských imigrantů. Československo stále více využívalo Vietnamce v neatraktivních oborech, kde místní nechtěli pracovat na pozicích, jako je pásová výroba ve fabrikách, při pomocných pracích. Na vietnamské straně se pak objevovala možnost migrace za úplatu. Počet Vietnamců za minulého režimu byl nejvyšší v letech 1980-1983, přibližně 30 000 osob. Samotné téma využívání vietnamských pracovníků k pomoci československému hospodářství je dle Broučka ve vietnamské komunitě vnímáno jako velmi významné a tvrdí, že se stalo součástí kontinuálního vědomí vietnamské komunity, která si i pomocí něj zdůvodňuje svůj současný význam a společenskou váhu v ČR. (Brouček, 2002, s.13-19).

Po roce 1989 zaznamenalo území dnešní České republiky velký příliv Vietnamců. Přišli především zbylé části rodin zde již usazených Vietnamců, další významným proudem pak byli po roce 1993 Vietnamci z Německa, kdy Německo ukončilo s Vietnamci, kteří měli pracovní smlouvy z doby NDR, pracovní pobyty a nutilo je po finančním vyrovnání k reemigraci. K Vietnamcům v Československu se také připojili krajané, kteří do té doby žili na území bývalé Maďarské lidové republiky a Polské lidové republiky. Po rozpadu Československa a zvýšení ekonomické úrovně České republiky oproti Slovensku se stěhují Vietnamci do České republiky. Nemalou část tvoří také nelegální migranti. Jak uvádí Brouček, nelegální migrace z Vietnamu putovala především přes Rusko, kde jednotlivci a malé skupiny přebývali v Moskvě až tři měsíce při čekání na další cestu do Maďarska. Po příchodu do Budapešti následoval většinou několikatýdenní pobyt jako příprava na překonání hranic slovensko-maďarských a česko-slovenských prostřednictvím kamionů.

Vietnamská komunita je u nás rozdělena na několik skupin, přičemž nejvýraznější je dělení vzniklé v návaznosti na dobu příchodu do ČR. Jak uvádí Eva Pechová ve své zprávě o migraci z Vietnamu do České republiky, lze říci, že nejen u nás, ale i v ostatních státech bývalého Východního bloku vznikají postupně tři odlišné skupiny Vietnamců: komunity tzv. starousedlíků, a dále společenství porevolučních Vietnamců, nově příchozích v devadesátých letech, a na ně dále navázala po roce 2000 tzv. “čerstvá vlna“ migrantů po roce 2000. (Pechová, 2007, s. 17-18).

Do České republiky odešli a odcházejí v naprosté většině Vietové. Imigranti pocházejí především z venkova a větších měst bývalého severního Vietnamu, nejvíce z chudších provincií Nghe An a Ha Tinh, dále Hung Yen, Hai Duong a pak delty Rudé řeky.

Jak uvádí Brouček, v nové zemi vidí Vietnamci možnost zlepšení své ekonomické situace. Přicházeli a přicházejí sem především za vidinou lepšího výdělku, než jaký měli ve Vietnamu. Nemigrují ve jménu touhy po změně kulturního prostředí, poznání nebo čehokoli nového. Přicházejí změnit materiální budoucnost své rodiny. Smysl svých ekonomických aktivit formulují Vietnamci žijící v ČR do tří zásad: uživit na dobré úrovni rodinu, finančně zabezpečit děti a postarat se o rodiče, kteří zůstali ve Vietnamu ( http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2005040901 ).

Význam minulosti a historie příchodu Vietnamských imigrantů do České republiky je patrný i v uspořádání vietnamských komunit. „Naprostá většina současných vůdčích osobností vietnamských komunit má zkušenosti se životem v ČR před rokem 1989. Kolem těchto osob se zkušenostmi s českou realitou delší než deset let "se točí" chod lokálních komunit“ ( http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2005040901 ). Uvnitř vietnamské komunity se vytváří vlastní soběstačný servis, který se specializuje na zprostředkování styku ostatních Vietnamců s majoritou pomocí tlumočníků, spoluprácí s úřady ČR, zajištěním zdravotní péče či právních služeb apod.

Noví vietnamští imigranti přicházejí do České republiky často s pomocí neoficiálních zprostředkovatelů. Jak uvádí Pechová, drtivá většina Vietnamců, kteří v posledních deseti letech přicestovali do České republiky, využila při vyřízení své žádosti o vízum a zajištění dalších záležitostí při cestě ve větší či menší míře služeb vietnamských zprostředkovatelských firem. Tyto agentury, které zajišťují tzv. podnikatelský servis, ale některé z nich zařizují také cesty Vietnamců do ČR, jsou známým a diskutovaným fenoménem vietnamské komunity u nás. I ve všech současných důležitých teoretických pracích, které se komunitě věnují (Kocourek, 2006; Martínková, 2007 (a); Nožina, 2007) je těmto službám připisován velký význam (Pechová, 2007, s. 27).

Vietnamské zprostředkovatelské pracovní agentury, většinou pracují bez licence. Téměř všichni Vietnamci, kteří přijeli v posledních letech do ČR, získali práci za pomoci neoficiální zprostředkovatelské firmy. „Jedná se v posledních letech zejména o rekrutování chudé a méně vzdělané populace, neúměrné poplatky za služby, které mohou být nazírány jako uvádění do podmínek podobných dlužnímu otroctví, a tragickou neinformovanost migrantů a migrantek o cílové zemi. Zprostředkovatelské agentury vzešly většinou z generace migrantů a migrantek, která pobývala na území ČR již před rokem 1989, tj. je sociálně dobře etablovaná a operuje dostatečnými znalostmi z oblasti českého práva, kultury, ekonomiky, ale i sociálními kontakty na potřebných místech“ (Pechová, 2007, s. 28). Ceny zprostředkování letenek, víza a pracovního povolení se pohybují většinou kolem 6000 – 8000 USD, cena je většinou závislá na „známostech“ a často obsahuje i úplatek úřadům. Často se tak stává, že vietnamští imigranti, kteří do ČR přicestují, jsou bez práce, bez bydlení, bez peněz a s dluhy.

Čerstvým fenoménem v České republice, pokud nehovoříme o období do roku 1989, jsou naopak Vietnamci, kteří se rozhodli pracovat u nás v továrnách v dělnických profesích. Ve většině vietnamských časopisů, které vycházejí v České republice, jsou inzerovány nabídky práce dělnických pozic v českých firmách, které nabírají vietnamské zaměstnance. V současnosti Vietnamci pracují v oblastech výroby elektroniky, porcelánu, v potravinářském průmyslu, automobilovém průmyslu, tabákovém průmyslu. Zájem českých firem o vietnamské pracovníky bude pravděpodobně stále vzrůstat, především díky výraznému nedostatku pracovních sil na dělnických pozicích. „Dle informací od policie jsou podmínky práce a života vietnamských dělníků v českých továrnách různé. Velmi důležitým článkem v celém systému může být například osoba vietnamského předáka, který vytváří různé ovzduší a různé životní podmínky, nebo osoba, která zde zastupuje zprostředkovatelskou agenturu“ (Pechová, 2007, s. 31).

Nejrozšířenějším typem kriminality je ve vietnamské komunitě ekonomická kriminalita, především daňové úniky, padělání značek, pašování. Novým fenoménem se pak stává i obchod s drogami.

Vietnamské menšině se nevyhýbá ani organizovaný zločin a různé typy gangů. Jak uvádí M. Němec, dosahuje v ČR organizace vietnamských zločineckých gangů tří stupňů a existují tři typy gangů. První typ je tvořen ustálenou skupinou lidí, kde nejvýše stojí šéf gangu, kterým je zpravidla osoba, která u nás koncem osmdesátých let dvacátého století studovala či v průběhu první poloviny devadesátých let dvacátého století zbohatla v důsledku nekontrolovaného pašování cigaret, textilu, lihu i lidí. Druhým typem jsou gangy tvořené na rodinném principu, kde figurují výhradně členové z řad vlastní rodiny, kteří najímají další osoby. Dále jsou popisovány i tzv. pouliční gangy, které mají poměrně volnou organizaci. Členy bývá zhruba pět až deset osob, které spolu zpravidla žijí, pohybují se společně a jsou mezi nimi teritoriální nebo příbuzenské vazby (Němec, 2004).

Vietnamci netvoří v ČR oficiálně uznanou národnostní menšinu. Vietnamská komunita je často charakterizována jako velmi uzavřená, samostatná a izolovaná komunita bez výrazné potřeby integrovat se do života české populace, která stojí na významné vnitřní provázanosti. Hlavu vietnamské komunity tvoří nejčastěji majitelé velkotržnic, kteří poskytují pronájmy menším prodejcům, provozují v nich i restaurace, herny, kasina a apod. Jak uvádí Pechová, velkotržnice jsou uzavřeným světem, ze kterého Vietnamci nemusí vůbec vycházet: najdou zde prodejny s asijskými potravinami, kadeřníka, prodejnu letenek, právní služby, redakce časopisů, obchodní partnery atd., tedy někteří nejsou vůbec motivováni učit se česky a rozumět českému prostředí (Pechová, 2007, s. 24).

Největší a nejznámější velkotržnicemi v Praze jsou velkoobchod Sapa v Praze Libuši a HKH v Malešicích. Další velkotržnice jsou v Brně, Chebu, Ostravě. S životem na velkotržnicích je spojeno i organizování různých komunitních akcí. Vietnamští podnikatelé většinou prodávají dovezené levné textilní, obuvnické a elektronické zboží, nyní také ve velkém množství provozují večerky, potraviny, prodávají zeleninu a ovoce a dále tabák a lihoviny. V pohraničí jsou nepřehlédnutelným fenoménem jejich tržiště a stánky, kam jezdí nakupovat němečtí a rakouští sousedé. Jak uvádí Kocourek, žije mnoho Vietnamců v ČR v relativně náročných poměrech: dlouhá denní pracovní doba, častá práce o víkendech, na ČR často podstandardní pracovní podmínky (Kocourek, 2006, s 105—106). V komunitě není výjimkou ani lichva nebo vykořisťování. Vietnamci pracují v nelegálních výrobnách například na tabákové výrobky, v šicích dílnách či výrobnách alkoholu, často jsou i využíváni k práci v bohatších vietnamských domácnostech v ČR za neuspokojivých podmínek.

V souvislosti s vietnamskou komunitou je nutné zmínit i fenomén tzv. banánových dětí. Jedná se o potomky vietnamských imigrantů, kteří se narodili v ČR nebo zde žijí od malička. Převzali již mnoho hodnot a styl života z české společnosti a mají často mnohem blíže ke svým českým vrstevníkům než ke svojí, tradičně založené, vietnamské komunitě a rodině. Mladí Vietnamci jsou na rozdíl od většiny svých rodičů velmi dobře integrováni do majoritní společnosti. Důsledkem jsou však velké generační rozdíly, se kterými se současná vietnamská komunita (výrazně založená na rodině) musí potýkat. Největším problémem místních Vietnamců tedy v současnosti bývají právě vznikající problémy uvnitř rodiny, které pramení z jazykové a hluboké kulturní bariéry. „To znamená, že je-li vietnamská rodina v ČR obecně ohrožena krizí, může to značně destabilizovat i celou vietnamskou komunitu, která bude možná muset v budoucnosti hledat jiné mechanismy svého fungování“ (Pechová, 2007, s. 26).

Specifikem vietnamské komunity je i život v určitém provizoriu, jelikož většina vietnamských imigrantů přišla do ČR s plánem vrátit se po několika letech zpět do Vietnamu. Toto provizorium má vliv na motivaci Vietnamců učit se česky, poznávat hlouběji ČR, budovat si zde dlouhodobé a pevné sociální vazby apod. Brouček uvádí, že právě toto provizorium je ještě podpořeno pocitem, že odlišnost mezi českou a vietnamskou společností je příliš veliká a málokterý Vietnamec věří, že má šanci přejít z komunity do běžného života majoritní společnosti (Brouček, 2003, s. 14). Pechová uvádí, že mnohdy není ani výjimkou, že ve Vietnamu zanechali část rodin v naději, že se k nim brzy vrátí (manželku, děti), a v Čechách si po několika letech pořídili novou neoficiální rodinu, která jim zde poskytuje zázemí (Pechová, 2007, s. 26).

V současné době dochází, především díky již nové generaci zde narozených Vietnamců, k postupné a pomalé integraci a překonávání interkulturních překážek. Na druhé straně xenofobie české společnosti a vzájemná uzavřenost tradičních vietnamských komunit a české společnosti (ztělesněných především velkotržnicemi jako je například SAPA) stále zůstává.

Titulní obrázek převzat z: http://www.sxc.hu/photo/229079

Použitá literatura:

Brouček, S. (2003): Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR. In Uherek, Z. Integrace cizinců na území České republiky. Etnologický ústav AV, Praha.
Brouček, S. (2005): Historie imigrace z Vietnamu do českých zemí. In: http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2005040901 (cit. 21.11.2008).
Kocourek, J. (2003): Vietnamci v současné ČR. In Kocourek, J.; Pechová, E. S vietnamskými dětmi na českých školách. H+H, Praha.
Kocourek, J. (2005): Vietnamci v ČR. In: Socioweb 5/2005, Praha.
Němec, M. (2004): Organizační struktura vietnamských zločineckých gangů působících v České republice a hlavní druhy jimi páchané kriminality. In: http://www. mvcr.cz /2003/casopisy/pol/0411/nemec_info.html (cit. 27.11.2008).
Nguyen Thi Thuy Duong (2008): Dvojí život banánových dětí. In: http://www. klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2008020701 (cit. 27.11.2008).
Mansfeld, A. (2008): Pražené sepisují petici proti vietnamské tržnici. In: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/prazane-sepisuji-petici-proti-vietnamske-trznici _ 92330.html (cit. 30.11. 2007).
Pechová, E. (2007): Migrace z Vietnamu do české republiky v kontextu problematiky obchodu s lidmi a vykořisťování., La Strada ČR, Praha.
Šiškový, T. (ed.) (2001): Menšiny a migranti v České republice: My a oni v multikulturní společnosti 21. Století.
Česko-vietnamská společnost - www.cvs-praha.cz
Svaz Vietnamců v České republice - www.hnvn.cz
Stránky spravované Multikulturním centrem v Praze - www.migraceonline.cz

Jak citovat tento text?

Blafková, Martina. Specifika života vietnamské komunity v ČR [online]. E-polis.cz, 22. leden 2009. [cit. 2024-10-03]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/specifika-zivota-vietnamske-komunity-v-cr.html>. ISSN 1801-1438.