Vývoj nezaměstnanosti

 14. říjen 2003  Roman Beneš   komentáře

S otázkou nezaměstnanosti se setkáváme téměř každodenně , v médiích je toto téma skloňováno pokaždé, jakmile míra nezaměstnanosti stoupne (či klesne) byť o jedinou desetinu procenta.Nicméně je zajímavé poukázat i na to,že v průběhu celého 20.století docházelo k mnohem výraznějším otřesům na trhu práce a že současná cca 10 % nezaměstnanost v ČR není zdaleka tak kritická,jak slyšíme z úst mnoha občanů a politiků.

Vývoj nezaměstnanostiVývoj nezaměstnanosti

S otázkou nezaměstnanosti se setkáváme téměř každodenně , v médiích je toto téma skloňováno pokaždé, jakmile míra nezaměstnanosti stoupne (či klesne) byť o jedinou desetinu procenta.Nicméně je zajímavé poukázat i na to,že v průběhu celého 20.století docházelo k mnohem výraznějším otřesům na trhu práce a že současná cca 10 % nezaměstnanost v ČR není zdaleka tak kritická,jak slyšíme z úst mnoha občanů a politiků.

Ústřední činností člověka je práce. Pracovní činnost zajišťuje kulturní úroveň společnosti a pro každého člena společnosti biologické i společenské potřeby. Zaměstnání bychom mohli označit jako druh práce, který je hlavním zdrojem hmotného zabezpečení. Ztráta zaměstnání může mít, pokud se jedná o dlouhodobý stav, velké důsledky, nezřídka se člověk ztrátou zaměstnání dostává na samý pokraj společnosti ( jedním z následků může být např. i trestná činnost ).

„Definice nezaměstnanosti je založena na tom, že osoba schopná práce je z možnosti pracovat v placeném zaměstnání vyřazena, ale i na tom, že se svým vyřazením nespokojuje a hledá nové placené zaměstnání, někdy jen na částečný úvazek.“

„Ne každý, kdo nepracuje, je nezaměstnaný.“ Souvisí to s odlišením práce, především práce konané pro vlastní potěšení ( či v rámci domácnosti ) od práce ( zaměstnání ) na smluvním základě zahrnujícím materiální odměnu za její výkon. Nezaměstnanost neznamená nemít práci, ale nemít placené zaměstnání, nemít příjem ze zaměstnání.

Existuje několik typů nezaměstnanosti. Pojem dlouhodobá nezaměstnanost ( jev, který se v současné době vyskytuje stále častěji ) znamená neschopnost získat zaměstnání po dobu delší než 12 měsíců (v některých zemích doba 24 měsíců ) . Masová nezaměstnanost je stav, kdy nezaměstnanost zasahuje výrazný počet ekonomicky aktivních lidí ( obvykle se uvádí hranice okolo 10 % ).V případě 2-4 % nezaměstnanosti se mluví o tzv. „ plné zaměstnanosti “, přičemž podíl dlouhodobě nezaměstnaných je nízký. Dalším typem je sezónní nezaměstnanost, která často postihuje zejména odvětví služeb (hl. turistiku) . Jde o nezaměstnanost způsobenou nedostatečnou poptávkou po zboží v určitém ročním období. Mluvíme-li o nepravé nezaměstnanosti, máme na mysli stav, kdy osoby sice patří mezi nezaměstnané (tzn. jsou mezi nimi evidovány ), avšak nemají potřebu hledat nové zaměstnání – buď proto, že chtějí jen vyčerpat v plném rozsahu svůj nárok na podporu, nebo si vylepšují svoji finanční situaci mnohem lépe placenou nelegální činností. Je nutno zmínit ještě skrytou nezaměstnanost-týká se osob, které jsou sice bez práce, nejsou však evidovány.

Relativně přesná čísla o počtu nezaměstnaných existují až od dvacátých let 20. století ( kdy byla vedena odbory ), nicméně první vážné politické a veřejné diskuse probíhaly už od konce 19. století, ve světě však tento problém existuje ještě déle.

V průběhu celého středověku se nehovořilo o nezaměstnaných, ale o chudých. Lidé, které bychom ze současného hlediska považovali ve středověku za nezaměstnané, byli chápáni jako součást chudiny. Teprve s přechodem na tržní hospodářství po průmyslové revoluci by se mohlo začít hovořit o nezaměstnanosti. Odhady o relativně nízké nezaměstnanosti v 19. století je možné hledat i v těchto příčinách : ženy se často nepočítaly mezi pracovní sílu, sloužily v domácnostech; ve Spojených státech se nízká míra nezaměstnanosti přičítá osidlování západu.

Se začátkem nového století dochází k prvním debatám o problému, nicméně během 1. světové války veškeré diskuse logicky ustávají. Již krátce po skončení světového konfliktu však začíná období deprese a nezaměstnanost rychle roste. Ve 30. letech postihuje takřka celý svět. Současně se však v této době začíná prosazovat představa, že nezaměstnanost není jen důsledkem lenivosti či nechuti k práci, jak se společnost domnívala, ale že je „ plodem sociální situace způsobené silami, nad nimiž člověk nemá kontrolu.“ Současně se vzrůstem nezaměstnanosti také dochází k vytváření ochranných prostředků proti ní ze strany státu- buduje se systém podpor a pojištění pro případ nezaměstnanosti.

Po několikaletém období plné zaměstnanosti v důsledku 2. světové války se v padesátých a šedesátých letech drží v Evropě nezaměstnanost na nízké úrovni (dokonce i v těchto letech zůstává často plná nezaměstnanost ). Je to zejména vlivem rozvoje služeb mj. také stále poměrně velkým počtem žen mimo pracovní trh. Ke konci šedesátých let a v sedmdesátých letech však dochází v Evropě i v USA k nárůstu nezaměstnanosti vlivem nástupu nových technologií, které mnohdy nahrazují lidskou činnost stroji. Nicméně dopad pro nezaměstnané obyvatelstvo není zdaleka tolik výrazný jako ve třicátých letech 20. století. Důvodem je již plně vyvinutý systém zajištění nezaměstnaných ze strany státu oproti situaci na začátku století. Lze však vypozorovat ještě jiný rozdíl mezi těmito krizemi. Zatímco na počátku století byl mezi nezaměstnanými jen zanedbatelný počet lidí, kteří byli dlouhodobě bez práce, na konci 20. století počet dlouhodobě nezaměstnaných výrazně roste (50 % z počtu všech nezaměstnaných, 5% z celkového počtu pracovní síly ). Nevýhodou takto postižených lidí je to, že čím déle jsou bez práce, tím hůře ji získávají zpět. Otázka dlouhodobé nezaměstnanosti je velmi závažnou nejen pro samotné postižené (zejména v podobě snížení životní úrovně či nárůstu psychických problémů ) , ale také pro stát, který je v důsledku déletrvajících podpor či ztrát na neodvedených daních donucován ke stále větším výdajům, čímž samozřejmě dochází k rychlému navyšování státního rozpočtu.

Československo bylo postiženo nezaměstnaností již na počátku dvacátých let, situace se však až do třicátých let vyvíjela poměrně příznivě. Ve třicátých letech však krize zasáhla zemi plnou silou. Nezaměstnanost postihla zejména odvětví průmyslu ( okresy orientující se na zemědělství byly postiženy méně ) a velké problémy s nedostatkem práce zaznamenaly především pohraniční oblasti- důsledkem bylo zejména rapidní snížení možnosti vývozu zboží do zahraničí. V pohraničí se nezaměstnanost dotkla velmi výrazně také německých občanů, což mohlo být jedním z důvodů rostoucího negativního postoje německé menšiny vůči občanům Československa.

Po 2. světové válce dochází k obavám, zda se krize třicátých let nebude opakovat. To vede k posilování moci komunistické strany, jejímž velkým lákadlem je právě i zajištění plné nezaměstnanosti ( a to i za cenu povinné zaměstnanosti ). Mareš uvádí, že „odvolávání se na plnou zaměstnanost zůstalo jedním z mála faktorů, které ještě ke konci osmdesátých let legitimovali komunistickou moc v očích paternalisticky naladěné české populace.“ Nedílnou součástí způsobu života v Československu osmdesátých let se stala i vysoká zaměstnanost žen, čímž došlo k postupné přezaměstnanosti.

Plná zaměstnanost však u nás v těchto letech měla i nepříznivé důsledky- například byla udržována nuceně i za cenu zbytečné nadvýroby. Tímto obdobím se však, spolu s dalšími komunistickými zeměmi Československo vyjímá z evropského kontextu, kde jak již bylo zmíněno, dochází ve druhé polovině 20. století k nárůstu nezaměstnanosti.

Se změnou režimu se všeobecně očekávalo, že dojde k prudkému nárůstu v postkomunistických zemích. V českých zemích se však ještě v 1. polovině devadesátých let nezaměstnanost drží pod úrovní západoevropských států, míra nezaměstnanosti nepřesahuje hranici 5 % ( zatímco na Západě se pohybuje okolo 10 % ) . Možný to spojuje s vyšším odchodem lidí do důchodu a s přezaměstnaností přetrvávající z dob starého režimu. Panuje zde však i jiná situace i ve srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi – například v Maďarsku činí nezaměstnanost v 1.polovině devadesátých let 12 % a po rozdělení ČSFR se na Slovensku objevuje dvojnásobná míra lidí bez práce než u nás.

Ve 2. polovině devadesátých let však i v ČR nezaměstnanost prudce stoupá. Souvisí to mj. s rozsáhlou restrukturalizací zastaralého průmyslu. Zatímco se v letech 1993 – 1996 udržuje nezaměstnanost pod 3,5 % , v roce 1998 již činí průměrná míra nezaměstnanosti dle statistické ročenky 6 % , o rok později dokonce 8,5 % . Pokračuje i nárůst počtu lidí dlouhodobě nezaměstnaných ( v roce 1999 byl podíl dlouhodobě nezaměstnaných k celkovému počtu lidí bez práce na 29,7 % ).

Veliké rozdíly v míře nezaměstnanosti jsou v jednotlivých okresech a městech. Zatímco Praha si udržuje stabilně nejnižší nezaměstnanost ( v roce 1999 Praha- východ 2,5 % , Praha- západ 3,1 % , hl. město Praha 3,5 % ), v oblastech restrukturalizace průmyslu nebo v oblastech se zemědělskou výrobou se blíží 20 % ( Most –20 %, Karviná -18,2 % , Louny- 17,5 %).

Roste také obava lidí ze ztráty zaměstnání. V roce 1996 nezaměstnanost představovala pro 60,7 % důležitý problém. Z téhož roku stojí za zmínku i spokojenost lidí co se týče hodnocení nabídky dostatečného množství pracovních příležitostí v obcích (spokojenost – 16 % , nespokojenost – 43 %).

Je logické, že s rozvojem technologií, se stále větší převahou automatické činnosti nad manuální, roste nezaměstnanost.Nelze se tedy divit obavám lidí ze ztráty práce. Dahrendorf k tomu poznamenává : „ Vysoká nezaměstnanost uprostřed ekonomického růstu zpochybňuje ekonomický rozvoj, historii práce i občanství na ní založené (…). Moderní společnosti jsou společnostmi práce, budované kolem pracovní etiky a profesních rolí, ale jsou také ovlivňovány vizí a dnes i zřetelně rostoucí reálnou perspektivou světa bez práce (…) Ve skutečnosti se práce stává z břemene privilegiem."

Titulní obrázek převzat z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/49/UnemployedMarch.jpg

LITERATURA, PRAMENY K PRÁCI:

  1. Kalinová Lenka: K sociálním dějinám Československa v letech 1969-1989, Fakulta ekonomická v Praze, Praha 1999
  2. Mareš Petr: Nezaměstnanost jako sociální problém, Sociologické nakladatelství, Praha 1994
  3. Majerová Marie, Růžička Jiří: Sociologie v ekonomické praxi, ZČU, Plzeň 1999
  4. Možný Ivo: Česká společnost, Nakladatelství Portál s. r. o. , Praha 2002
  5. Purkrábek Miroslav a kolektiv výzkumného týmu:Veřejná politika a její aktéři, Nakladatelství Vesmír, s. r. o. , Praha 1996
  6. Statistická ročenka trhu práce v ČR 1999, Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, Praha 2002
  7. Sborník prací fakulty sociálních studií: České hodnoty 1991-1999, Vydavatelství MU, Brno 2001

Jak citovat tento text?

Beneš, Roman. Vývoj nezaměstnanosti [online]. E-polis.cz, 14. říjen 2003. [cit. 2024-03-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/vyvoj-nezamestnanosti.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Roman Beneš

Autor:

Autor je studentem práv na ZČU v Plzni.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 2.5 hvězdiček / Hodnoceno: 12x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!