Společenskovědní časopis

Lze zestátnit lidský faktor? Optika Pierra Bourdieho

6. duben 2018 Vivienne Valentinová komentáře

Člověk čas od času dostane trpký pocit, že je na tomto světě tak malý, nebo že je pro svůj stát jen číslem. Je to však pravda? A do jaké míry lze legalizovat a zestátnit lidský faktor? To je samozřejmě metaproblémem, avšak v literatuře můžeme najít konkrétní pojmy, které určují, co je to vlastně lidský faktor, jak se ve společnosti projevuje a jakým způsobem komunikuje se světem a státní složkou. Jedním z velkých teoretiků lidského faktoru byl Pierre Bourdieu, známý francouzský sociolog a antropolog.

Zdroj: Fee.org

Jedním z jeho nejznámějších děl je Teorie Jednání, která pojednává o sociologických principech, významu a druzích kapitálu, stejně jako lidském habitusu, který je pro každou sociální skupinu odlišný. Kniha se zabývá funkcí společnosti, a jak ta ovlivňuje a je ovlivňována jednotlivcem. Snaží se také odkrýt procesy společenského fungování, které si člověk v ní zařazený většinou téměř neuvědomuje.

Sociální prostor

Podíváme-li se na sociální prostor a symboliku skrze optiku, kterou nabízí Bordieu, nalezneme prostor, který se mění s geografickou polohou a kulturními zvyky s tím spjatými. Systém fungování těchto prostorů si je ale většinou podobný a často se opakuje. Zde Bordieu prvně používá výraz habitus, což lze definovat jako „sktruktura, dispozice nebo životní styl“. Dále také uvádí, že určité sociální skupiny (včetně členů) mají různé habitusy a to z toho důvodu, že mají různé náplně a okruhy svých zájmů, včetně sociálního a vztahového prostoru, ve kterém se pohybují. To ale dle autora znamená, že k tomu musí být i určitá historická predispozice a souzení společnosti, že jsou pro danou skupinu jisté hodnoty důležitější, než jiné.

Druhy kapitálu

Bordieu se také věnuje různým druhům kapitálu, které ovlivňují habitus. Kromě ekonomického kapitálu dále rozvíjí i kapitál sociální, kulturní a symbolický. Tyto kapitály lze také mezi sebou směňovat. Příkladem může být soukromá škola, kde se platí ekonomickým kapitálem (penězi) za účelem získání sociálního či kulturního kapitálu (znalostí, vědění, sociálního statusu). Bordieu také zdůrazňuje takzvanou distinkci - tedy teorii, že se lidé shlukují místně a dle toho tvoří určité prostředí a přirozeně tedy sdílejí velice podobný habitus. Čím dále jsou tedy v měřítku mapy od sebe, tím jsou si (nejen z kulturního hlediska) méně podobní a nesdílejí stejný habitus.

Kulturní kapitál, tedy vzdělání a škola, je jakýmsi sítem, které částečně selektuje a rozděluje skupiny. Bourdieu také mluví o promoci a dosažení určité úrovně vzdělání. Je pro něj velice důležitá. Dokonce tento akt přirovnává k pasování do rytířské hodnosti. Zároveň ale připomíná, že aby se tato hodnost a váženost z promoce nevytratila, nesmí ji mít každý a musí si udržet určitou prestiž. Pokud by tomu tak nebylo, v návaznosti na sociální kapitál ztratí dělení úrovní vzdělání ve společnosti svou váhu.

Zajímavý je také kapitál symbolický, který je nezávislý na materiální či nemateriální podobě toho, co jej nese. Tento kapitál se přisuzuje na základě kulturních a lidských hodnot společností, která je tak vnímá a také užívá. Tyto kapitály, tvořící různé habitusy a jejich různé užívání jednotlivcem, však poukazují na jeho individualitu a svobodnou vůli, která je na státu na první pohled prakticky nezávislá.

Ovlivňování habitusu jednotlivce státem

Sociální kapitál může být státem ovlivňován skrze regulaci kultury a opět tedy rozvíjí téma ovlivnění vnímání skupin ostatními z hlediska historie a sociální percepce. Stát ale nemusí pouze regulovat. Některé státy, zaměřující se více na sociální rozvoj, motivují k reprodukci kapitálu a jeho udržení. Příkladem může být ekonomická podpora rodin státem, ve kterém se skrývá dědičnost statusu a informací, a tedy reprodukce sociálního a kulturního kapitálu.

Zajímavým předmětem rozboru je také nezištnost v rámci spojení se symbolickým kapitálem, Altruističtí lidé tak mohou být označeni za ty, co chtějí největší zisk pouze a jen pro sebe místo lepšího blaha pro všechny. Kvůli symbolickému kapitálu mohou být i ty nejčestnější cíle, jako altruismus nebo konání dobra, vnímány jako nečestné a sebeprospěšné, pokud takovému symbolu přidá společnost hodnotu.

Od útlého věku jedince je také používána škola jako prostředek státní socializace, aniž by si člověk mohl vybrat, zda tímto procesem chce projít, a tak se ke státnímu životu připojit. Následně se z něj tedy stane “člověk státní“ a již není cesty zpátky.

Legalizace lidského faktoru

Důležitou myšlenkou, týkající se státu a jednotlivce, je Bordieho úvaha postátnění a legalizace lidského faktoru. Ve chvíli, kdy jsme přivedeni na svět, se nám pro snadnou identifikaci v rámci státu přidělí jméno, rodné číslo, jsme zařazeni do kolonky a dostaneme “nálepky“ abychom se dali v rámci většího množství lidí rozeznat. Jsme tedy označeni dle jistých státních pravidel. Necháme-li se však ostříhat, zkrátit si fousy, nebo jen změníme své životní hodnoty a tedy habitus, stejně jako užívání a generování různých druhů kapitálů, jsme jako jedinci pokaždé tak jiní, že bychom mohli žádat o novou identitu. Tím je státní systém nedokonalý a nesahá do filozofických rovin vlastního fungování s lidským faktorem.

Do jisté míry tedy lze zestátnit lidský faktor, avšak jsou zde určité problémy, které v dnešní době zabraňují tomu, aby se tak stalo úplně. Na pováženou je tak důležitost určitých habitusů, aby si byl člověk vědom linie, kde začíná a končí vliv státu, a kde začíná lidská individualita. Ekonomický kapitál je likvidní, skrze sociální kapitál lze zpochybnit i kapitál sociální, proto je klíčové udržovat kapitál kulturní, tedy vědomosti a znalosti, aby se udrželo povědomí o funkci státu a jeho vztahu s jedincem.

Jak citovat tento text?

Valentinová, Vivienne. Lze zestátnit lidský faktor? Optika Pierra Bourdieho [online]. E-polis.cz, 6. duben 2018. [cit. 2024-04-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/lze-zestatnit-lidsky-faktor-optika-pierra-bourdieho.html>. ISSN 1801-1438.