JUDr. Dalibor Grůza Ph.D.

Poslední přihlášení:

Autor je advokát.

Poslední články autora

O spravedlivém rozdělení bohatství společnosti

Naše skutečné osobní hmotné potřeby souvisí s tím, zda jsme více či méně energičtí živí tvorové, energičtější živí tvorové mají podle mého názoru větší skutečné osobní hmotné potřeby, méně energičtí živí tvorové mají podle mne nižší skutečné osobní hmotné potřeby. Energičnost jedince je dle mého názoru dána vnitřní tělesnou kinetickou energii zdravých živých tvorů neovlivněnou nemocemi těla, nikoliv vnitřní tělesnou potencionální kinetickou energii živých tvorů tvořenou ostatními druhy energie, které lze potencionálně přeměnit na kinetickou tělesnou energii. Číst dále...

Zločin, vina a trest

Podle ustanovení §3 trestního zákona č. 140/1961 Sb. je trestným činem pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně. Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Číst dále...

Ideální právo a náboženství

Právo i náboženství představují normativní řád společnosti, tedy soubor závazných pravidel a očekávání chování dotýkající se všech oblastí života. Tyto normativní řády zdánlivě vychází z odlišného účelu, kterým v případě práva je odlišení dobrého a špatného chování, které prospívá či škodí společnosti a které je proto závazné či zakázáné státem, který porušení těchto povinností či zákazů rovněž sankcionuje. Číst dále...

Přirozené a spravedlivé právo, resp. smlouva

Otázku, co je právo potažmo, co by mělo být, odpovídá v právní vědě filosofie práva. Podle odpovědi na tuto obecnou právní otázku je možno rozlišovat základní filosofické přístupy. Právo jako spravedlnost pojímá přirozenoprávní přístup, právo jako soubor právních norem přístup pozitivistický, právo jako zvyklosti historická škola a právo jako vyrovnávání soupeřících zájmů přístup sociologický. Číst dále...

Filosofie rozvodového práva

Spolu s životním partnerem nebo partnery, ať jsme oddáni v manželství nebo nikoliv, sdílíme postupně vedle viditelných věcí jako majetek, tělo, slova, stále dokonaleji rovněž neviditelné věci (tj. nás tvořící část skutečnosti, svět o sobě), se kterým se tedy sjednocujeme nejenom ve smyslových vjemech, tj. v obrazech viditelného světa (tj. ve světě pro nás) ale rovněž v neviditelném světě (tj. ve světě o sobě), tedy ve všech částech svého já, postupně stále dokonaleji s ním nebo s nimi splýváme v jedno (ve světě pro nás i ve světě o sobě).. Číst dále...

Filosofie práv zvířat

Předpoklady ideálního státu, resp. přirozeného práva jsou podle mne následující: Svobodná a skutečná dohoda všech subjektů, jen tak je trvale udržitelná a není ohrožena protiprávním jednáním jako jsou krádež, vražda apod. Subjekty této dohody musí být všechny živé organismy (dále též jedinci), protože pak by se nejednalo o trvale udržitelnou moc z důvodu odporu těchto nesouhlasících jedinců. Všemocnost všech jedinců jednajících ve vzájemné dohodě, protože jedině tak bude tato moc maximální a trvale udržitelná neohrožená mocí s touto dohodou nesouhlasících jedinců a hmotnými jevy, což znamená úplné poznání a ovládnutí přírody. Číst dále...

Spravedlivá válka (bellum iustum)

V mezinárodní praxi 19. a 20. století bylo možno válku považovat za krajní, ale legální prostředek donucení, kterým stát mohl v rámci svépomoci reagovat na protiprávní jednání jiného státu. V této době došlo k řadě případů, kdy stát provedl donucovací opatření na území cizího státu odvolávaje se na právo krajní nouze, příp. právo na existenci. Právem na existenci, sebezachování (franc. droit de conservation) se v tomto případě rozumělo právo státu odporovat případně i ozbrojenou silou ohrožení své existence jako suverénního státu. Toto právo bylo uplatňováno v této době v mezinárodní praxi a zdůvodňováno naukou též ve formě tzv. práva nouze (franc. droit de nécessité). Číst dále...

Filosofie ekonomického práva

Podle mého názoru cílem ideálního státu, resp. ideálního či přirozeného práva jako společenského potažmo právního vztahu má být přiblížit se soukromému právu tedy právu, kde výlučnou roli hraje dohoda rovných subjektů. Ideální stát se tak dle mého názoru shoduje společenskou smlouvou jako soukromoprávním institutem, který předpokládá vyřešení všech společenských vztahů v ideální společnosti na základě svobodné a skutečné dohody všech zúčastněných právních subjektů. Takováto jednotná a svobodná vůle ve skutečném státě však představuje nedostižný ideál, jemuž se můžeme ve skutečnosti pouze přiblížit. Číst dále...

Sokromá a veřejná smlouva a donucení

Soukromá smlouva (dohoda) je z hlediska práva vícestranný právní úkon. Jej tvořící jednostranné právní úkony, tzn. návrhy (oferty) a přijetí (akceptace), pak musí splňovat náležitosti právních úkonů tak, jak je stanoví § 34 a násl. zák. č. 64/1964 Sb. Občanského zákoníku. Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Číst dále...