Zločin, vina a trest
29. říjen 2007 JUDr. Dalibor Grůza Ph.D. komentářePodle ustanovení §3 trestního zákona č. 140/1961 Sb. je trestným činem pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně. Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.
Podle ustanovení §3 trestního zákona č. 140/1961 Sb. je trestným činem pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně. Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Trestný čin je tak vymezen jednak formálními znaky, kdy platí domněnka, že jednání, které naplňuje v trestním zákoně uvedené formální znaky, je trestným činem. Avšak vždy musí přistoupit rovněž materiální znak, kterým je nebezpečnost tohoto trestného činu pro společnost. Je tomu tak, protože žádné obecné právní pravidlo neplatí bez výjimky.
Jedná se tak o případ, kdy v anglosaském precedenčním právu dochází k odlišení precedentu (distinguishing precedent). Podle čl. 2 odst. 3 zák. č. 1/1993 Sb. Ústavy ČR státní moc slouží všem občanům, tzn. je třeba zkoumat pravdivost výroku: „Právní předpisy ČR slouží všem občanům.“ Podle mého názoru je tento výrok pravdivý v současnosti pouze částečně, tj. právní předpisy částečně slouží všem občanům a částečně nikoliv. Pravdou lze podle mne označit pouze skutečnost a lží to, co není skutečné, přičemž každý výrok o skutečnosti ji nemůže obsáhnout v její celistvosti, slovy totiž nelze skutečnost postihnout jako celek, jinými slovy každý výrok je částečně pravdivý, částečně se jako skutečnost děje a částečně nepravdivý, částečně se jako skutečnost neděje, tedy částečně lže. Lze pouze odlišit převážně pravdivý výrok, tedy výrok, který se ve skutečnosti převážně děje, a výrok, který je převážně lživý, tedy výrok, který se ve skutečnosti převážně neděje. Lze říci, že každý člověk, ať vinný nebo nevinný, ať přítel nebo nepřítel, má ve svých slovech a myšlenkách částečně pravdu a částečně lže. Pravda je tedy relativní, absolutní je však podle mého názoru dobro.Dobro představuje nejkratší cestu k souladu všech a všeho, čím jdeme delší cestou k tomuto cíli, čím méně se trvale zvětšuje soulad všech a všeho, tím jde o menší dobro a větší zlo. (viz. můj článek Poměr uvážení a vázannosti státních orgánů právními normami na http://www.e-polis.cz/ ).
V případě materiálního znaku trestného činu, tedy v případě nebezpečí jednání pro společnost musí jít o čin, který zmenšuje soulad všech a všeho, zvětšuje počet zbytečných srážek, konfliktů ve společnosti a zároveň nesmí jít o nepatrnou změnu. Toto však nelze obecným pravidlem zcela postihnout, vždy se najde výjimka, kdy neplatí právní domněnka, že jednání, které naplňuje formální znaky trestného činu, je zároveň takto nebezpečné pro společnost více jako nepatrně. Proto by podle mého názoru materiální znak trestného činu, tedy jeho nebezpečnost pro společnost, naplňuje-li tento trestný čin v trestním zákoně uvedené formální znaky, měla být v tomto zákoně uvedená jako vyvratitelná právní domněnka u činů, které naplňují formální znaky trestného činu uvedené v tomto zákoně. Všechny orgány činné v trestním řízení, obviněný a jeho obhájce by měly povinnost a právo zabývat se vyvracením této právní domněnky v případě, že by tento čin nepředstavoval více jako nepatrné zbytečné zvětšení konfliktů ve společnosti.
Nyní k důvodům páchání trestných činů, obecněji k důvodů jednání či chování živých tvorů, které zbytečně zvětšuje počet a míru srážek, konfliktů ve společnost všech. Podle mého názoru je jakýkoliv pohyb člověka a jiných živých tvorů a věcí v našem světě (makrosvětě) z hlediska fyziky, dán pohybem mikročástic v mikrosvětě z hlediska fyziky mikrosvěta, z nichž je složeno každé těleso makrosvěta. Polohu mikročástice a její hybnost však nelze určit podle fyziky mikrosvěta s absolutní přesností, pomocí de Broglieových vln a Heisenbergových vztahů neurčitosti lze pouze určit pravděpodobnost s níž se mikročastice bude nacházet v určitém místě prostoru. Vzhledem k vysokému počtu mikročastic, z nichž jsou složena tělesa makrosvěta, se nám pak tato pravděpodobnost v makrosvětě zdánlivě jeví jako jistota, vždy však i při pohybu těles v makrosvětě, resp. z hlediska práva jednání a chování živých tvorů a pohybu věcí, jde o zákony pohybu (resp. přírodní, či právní zákony) s vyšší či nižší pravděpodobností, a tento pohyb se v s určitou nižší či vyšší pravděpodobností od těchto zákonů odchyluje. Zde je podle mého názoru fyzikální základ svobody jednání člověka a ostatních živých tvorů, kterou uvádí většina náboženství a filosofie. Jinými slovy výše uvedené pro společnost škodlivé jednání nebo chování živých tvorů, které zvětšuje počet srážek, konfliktů ve společnosti, se děje s určitou mírou pravděpodobnosti a představuje tak výše uvedenou svobodu člověka a živých tvorů s výše uvedeným fyzikálním základem.
Jakým způsobem lze omezit toto pro společnost škodlivé jednání, které náboženství označují jako dílo ďábla. Lze říci, že toto pro společnost škodlivé jednání či chování živých tvorů či pohyb věcí omezuje již příroda svými dokonalými přírodními zákony mikrosvěta, které jsou jak jsem již výše uvedl pouze zákony vysoké pravděpodobnosti pohybu, které postupně omezují srážky věcí spolu se srážkami, konflikty živých tvorů již na úrovni mikročástic. Přírodní zákony makrosvěta jsou více či méně dokonale odvozeny z přírodních zákonů mikrosvěta, stejně jako makročástice jsou tvořeny mikročásticemi. V případě přírodních zákonů mikrosvěta tak jde o jakousi normativní sílu objektivní skutečnosti. Lidé pak omezují tyto srážky mimo jiné svými právními předpisy, které mají prostřednictvím donucení zvětšit soulad všech a všeho, porušení těchto právních předpisů, které, když je v jednotlivém případě rovněž nebezpečné pro společnost více jak nepatrně, nazývají trestným činem.
Nízkou nebo větší pravděpodobností odchylky různých mikročastíc od jejich nejpravděpodobnějšího pohybu je zajištěno v přírodě, aby tyto srážky byly postupně omezovány vzájemnou interakcí mikročástic, kdy pohyb všech mikročástic (tedy energie) s výsokou pravděpodobností je v konečném důsledku směřován do místa výskytu mikročástic (tedy energie) s nízkou pravděpodobností, čímž dochází k snižování pravděpodobnosti srážky mikročástic v mikrosvětě a v konečném důsledku i těles v makrosvětě (jde o mechanický základ evoluce). Jinými slovy evoluce směřuje podle mého názoru k ustávání srážek, resp. ůtoků a představuje cestu k souladu všech a všeho. Zatímco zákon evoluce představuje nejpravděpodobnější vývoj Vesmíru daný nejpravděpodobnějším pohybem všech mikročástic, tak dobro představuje méně pravděpodobný vývoj Vesmíru s menší průběžnou celkovou silou srážek a zlo představuje méně pravděpodobný vývoj Vesmíru s větší průběžnou celkovou silou srážek, obojí je pak dáno méně pravděpodobným pohybem mikročástic. Zlo i dobro však podléhají zákonu pravděpodobnosti, tedy evoluce. Srážky mikročástic jsou základem srážek těles v makrosvětě z hlediska fyziky a rovněž tak veškeré trestné činnosti.
Jak omezit tyto srážky?Je třeba budovat lepší kontrolní mechanismy než dané evolucí v přírodě, které mají reagovat na nesouladný pohyb malým konfliktem, srážkou vždy již při vzniku tohoto nesouladného pohybu, nikoliv až v okamžiku, kdy tento nesouladný pohyb přeroste v konkurenčních systém, a velký konflikt, srážka, obou systémů se stane nevyhnutelnou. Je tomu tak také proto, že existuje v každém okamžiku daná pravděpodobnost nesouladného pohybu a vyčerpá-li se tato pravděpodobnost nesouladného pohybu, který nebude násilně potlačován, početným malým nesouladným pohybem nebude vyčerpán jedinou velkou srážkou systémů. Dále je třeba posilovat a rozšiřovat tento kontrolní systém, aby byl schopen odolat i velkému nesouladnému pohybu, se kterým se střetne. Zároveň je třeba budovat soulad všech a všeho dobrým svobodným jednáním a urychlit tak evoluci, která má shora uvedený mechanický základ pohybu mikročástic. Toto platí rovněž v tresním právu.
Z hlediska trestního práva pak trestný čin jako jednání nebezpečné pro společnost představuje odchylku s relativně nízkou pravděpodobností od nejpravděpodobnějšího jednání daného tímto mezilidským donucením k většímu souladu společnosti všech, který si vynucují s vysokou pravděpodobností rovněž přírodní zákony. Ze shora uvedeného pohledu by mělo být trestní právo chápáno především jako právo prevence, jehož prvořadým úkolem je omezit důsledky tohoto nahodilého, méně pravděpodobného trestného jednání lidí, poznáním jeho příčin, jeho přírodních zákonů, tedy stále dokonalejším poznáním a využitím jeho kauzality k omezení tohoto jednání a také zvětšováním souladu ve společnosti všech. Tato prevenční funkce by měla být převládat, jak vůči společnosti (generální prevence) tak i vůči pachatelům (individuální prevence). Tuto prevenci chápu především jako trvalé snižování pravděpodobnosti srážek, konfliktů ve společnosti všech, a to jak prostřednictvím výchovného působení, tak prostřednictvím represe, tj. dalších srážek, resp., konfliktů, které však musí sloužit jedinému preventivnímu cíly, kterým je výše uvedené trvalé snižování pravděpodobnosti srážek, konfliktů ve společnosti všech a všeho po každé takovéto srážce, resp. konfliktu.
Příkladem shora uvedeného kontrolního systému a prostředkem této prevence by podle mého názoru mělo být v budoucnu rovněž tzv. permanentní referendum spočívající v budoucím rozvoji sdělovací techniky, která umožní neustálou co nejširší komunikaci všech daným případem dotčených jedinců. Nebude tak docházet k velkým vzájemným srážkám jedinců a věcí, vše bude řešeno skutečnou a svobodnou dohodou všech živých bytostí, kde se dohodnou všechny živé bytosti, kterých se týká daná otázka v jejich životě a podle této dohody pak budou tyto živé bytosti jednat. Rozvojem sdělovací techniky tak bude umožněno široké uplatnění právního institutu referenda v ústavním systému všech států, a to zejména díky rozvoji možnosti nízko-nákladové identifikace voličů elektronickými prostředky a rovněž díku možnosti neustálého vzniku a obnovování jejich dohody těmito elektronickými prostředky s velmi nízkými náklady. Tato referenda tak budou moci mezi dotčenými subjekty práva probíhat neustále, permanentně a to s velmi nízkými náklady. Současně evolučně dojde dle mého názoru k rozšíření smluvní volnosti právních subjektů, tedy dispositivnosti právních norem. Toto neustálé referendum (obnovování dohody) dotčených osob zároveň umožní řešení společenských problémů, srážek už v době jejich vzniku, nebude docházet k jejich potlačování a růstu sporů. Místo velkých srážek na základě názorů, které neprošly širokým smluvním procesem v rámci něhož bude docházet k široké diskusi dotčených subjektů, bude docházet k řadě malých názorových srážek v rámci shora uvedeného permanentního referenda jako prostředku celospolečnského smluvního procesu. V rovině náboženských symbolů, pak pozřezení jablka ze zákazaného stromu poznání dobrého a zlého v Ráji ze strany Adama a Evy ve známém Biblickém příběhu by mělo předcházet shora uvedené permanentní referendum, čili nekonečná diskuse mezi Adamem, Evou, Ďáblem a Bohem o prospěšnosti či škodlivosti tohoto činu na základě dokonalé sdělovací techniky.
Proto by měla jít ruku v ruce s ochranou společnosti trestáním pachatelům např. trestem odnětí svobody jejich převýchova, zaměřená na jejich souladné začlenění do společnosti. Je třeba si uvědomit, že jejich trestné chování je sice svobodné porušení zákonů, avšak v rámci dané současné pravděpodobnosti tohoto náhodného jednání, kterou nemohou sami tito pachatelé podstatně ovlivnit. Zlu spočívajícímu v porušování přírodních zákonů a spravedlivých lidských zákonů, tedy zákonů vysoké pravděpodobnosti, je tak objektivně vymezeno pole působnosti, dané relativně nízkou současnou pravděpodobností zlého jednání, která by se měla se zdokonalováním lidské společnosti stále zmenšovat. Z tohoto pohledu lze ospravedlnit trest smrti pouze v případech nutné obrany nebo krajní nouze, kdy jednotlivec nebo stát nemůže jinak zabránit stejným nebo větším ztrátám na životech.
V ideálním světě, kde všichni dosáhneme evoluční dokonalosti, tedy budeme schopni obsáhnout veškeré vědění o pohybu částic mikrosvěta, tedy podle mého názoru nekonečné vědění pohybu všech reálně existujících bodů prostoru, bude existovat pouze mizivá pravděpodobnost srážek daná správnou uspořádaností pohybu mikročástic v mikrosvětě a těles v makrosvětě spočívající v jejich pohybu téměř beze srážek. Tedy nebude páchána ani žádná trestná činnost, protože živí tvorové poznáním všech příčin pohybu v našem světě, budou řešit příčiny trestné činnosti již v zárodku, nikoliv až přeroste v závažnější protispolečenské jednání. Dojde tak k zvýšení citlivosti všech živých tvorů, kteří dokáží rozpoznat trestnou činnost již v zárodku a takto ji rovněž řešit. Toto bude však možné teprve tehdy až jedinec buď sám dosáhne vševědoucnosti a všemocnosti splývající s všecitlivostí (tedy rozumového nebo citového vnímaní všech bezprostředních informací daných dotykem všech částí, v konečném důsledku všech bodu časoprosotoru), tedy jakési ideální společnosti, nebo splyne již s případně existujícím Bohem či společenstvím jedinců, kteří budou mít takové vlastnosti.
Jak citovat tento text?
Grůza, Dalibor. Zločin, vina a trest [online]. E-polis.cz, 29. říjen 2007. [cit. 2025-02-09]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/zlocin-vina-a-trest.html>. ISSN 1801-1438.
[Nahoru ↑]
Hodnocení
Hodnocení: 3.2 hvězdiček / Hodnoceno: 5x
Vložit komentář
Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!