Kolik je ve světě národů bez státu?

6. srpen 2015 Soňa Krpálková komentáře

Problematika národů bez vlastního nezávislého státu se dostala do popředí zájmu světové veřejnosti především s loňskými událostmi ve Skotsku a Katalánsku. Ve světě ovšem existuje mnoho větších národu bez státu. Kolik jich je a jakou formou hodlají své požadavky prosazovat?

randomvacay.com

Celá problematika národů bez státu se odvíjí od problematické definice pojmu „národ“ a různých přístupů k jeho chápání. Podle Arnošta Gellnera existují dva možné přístupy ke studiu národů. Primordialisté chápou vznik národa jako historický vývoj společnosti, která se dostane do určité situace, kdy národ vzniká, jedná se pak o nevyhnutelný proces. Naproti tomu konstruktivistický přístup chápe národ jako politický konstrukt, díky kterému má dojít k prosazení cílů.[1]

V kontextu otázky národů bez státu je nutné se zaměřit i na definici práva národů na sebeurčení. Problematika práva národů na sebeurčení se poprvé objevuje u německých sociálních demokratů na konci 19. století, kteří se zabývají nespravedlností cizí nadvlády nad určitým národem.[2] Ovšem nejvýznamnější osobou, která se věnovala této otázce, je Woodrow Wilson, jež ve svých 14 bodech označil právo národů na sebeurčení bodem č. 5. Wilson vycházel z předpokladu svobodné vůle jednotlivých národů a definoval tak právo národů na sebeurčení jako demokratickou zásadu, která bude zajištěna svobodnými volbami či plebescitem.[3]

Předpoklad národního sebeurčení a jeho vyslyšení, považoval za důležitý pro udržení míru po první světové válce. Zasadil se o osvobození národů, které žily pod nadvládou Rakouska – Uherska a Osmanské říše, bez plebescitu, který se konal jen ve sporných oblastech, jako bylo Slezsko či Korutany. Avšak definice práva národů na sebeurčení nebyla až do vytvoření Charty OSN v roce 1945, nijak právně zakotvena a ani později není tato definice zcela jednoznačná.

Článek 1: Cíle Organizace spojených národů jsou tyto : (…) 2. rozvíjet mezi národy přátelské vztahy, založené na úctě k zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, a činit jiná vhodná opatření k posílení světového míru.“[4] Tato definice není však nijak určující a další autoři k ní přistupují tak, že jí chápou jako právo každého národa svobodně rozhodovat o své nezávislé existenci a o hospodářském, společenském a kulturním rozvoji[5].

Evropa – Baskové, Katalánci, ale i Galícijci

Obecně lze říci, že se národy bez státu nacházejí v multietnických státech. Politoložka Montserrat Guibernau uvádí, že tzv. národy bez států jsou tvořené lidem, který sdílí národní kulturu založenou na společné kultuře a historii, spojenou s určitým teritoriem a zároveň si touží vládnout sám.[6] Vraťme se ale ke konkrétním národům, které nemají svůj stát. V Evropě je národů, které nemají svůj vlastní stát značné množství a patří mezi ně Baskové, Katalánci, Galícijci, Bretonci, Vlámové, Skotové a další. Já bych se však chtěla zaměřit na ty paradoxně několikanásobně početnější, přesto méně známé. O všech z nich se nedá jednoznačně tvrdit, že bojují za svou nezávislost, ale historický vývoj může situaci změnit. Ve výčtu jsou zvolené národností skupiny rozděleny do tří kategorií podle počtu příslušníků - menší (do 11 milionů), střední (11 – 35 milionů) a velké (více než 35 milionů).

Menší národnostní skupiny – Ujgurové, Balúčové a Palestici

Národnostní skupiny, o kterých budou následující řádky, jsou skutečně, co do počtu příslušníků, rozsáhlé a proto mezi ty „menší“ patří národnostní skupiny Ujgurů, Balúčů a Palestinců. Skupina Ujgurů čítá zhruba 9 milionů příslušníků, kteří se nachází v oblasti mezi Čínou a Mongolskem. V Číně mají určitou autonomii, ale sunnitští příslušníci národa, bojující za svá práva, utíkají před čínskými represemi do Mongolska. Na území Afghánistánu, Íránu a Pákistánu se nachází další zhruba 10 milionová národnostní skupina – Balúčové, kteří jsou známí ozbrojenými střety s Pákistánskou vládou. Jejich území bylo do roku 1893 autonomní, ale vše se změnilo podpisem dohody s Velkou Británií. Třetím z těchto menších národů jsou Palestinci. Jejich pozice je ve světě velmi často diskutována v souvislosti s existencí státu Izrael a jeho mezinárodním uznáním. Palestinský národ čítá 11 milionů příslušníků, kteří žijí na Západním břehu Jordánu či v tzv. Pásmu Gazy. Početná skupina Palestinců žije také v Chille (půl milionu) a ve Spojených státech amerických. V kontextu Palestinského národa se poměrně často hovoří o Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP), která zastřešuje všechny skupiny usilující o vytvoření nezávislého státu Palestina.

Středně velké národy – Sikhové, Kurdové

Mezi středně velké národnostní skupiny patří Sikhové, Igbové, Jorubové a Kurdové. Sikhové, kteří jsou jednou z národnostních skupin multietnické Indie, čítají 27 milionů příslušníků. Charakteristické pro tuto etnickou skupinu jsou jejich tradiční hudební nástroje a náboženství sikhismus, mezi jehož viditelné znaky patří nestříhání vlasů a vousů, nošení krátkých kalhot a ocelového náramku na zápěstí. Mezi zástupce Afriky na seznamu národů bez státu, můžeme zařadit Igby a Joruby. Každá ze skupin čítá zhruba 32 milionů příslušníků. Igbové, obývající území Nigerie, měli mezi lety 1967 – 1970 vlastní stát zvaný republika Biafra, která zanikla po válce s Nigérií. Poté tak došlo k připojení území k Nigérii a zemí prošla vlna etnických čistek a Igbové byli prohlášeni za občany druhé kategorie. Druhým zástupcem Afriky jsou Jorubové žijící rovněž na území Nigerie, část žije na území Toga a Ghany. Ve světě jsou Jorubové známí především velkým výskytem dvojčat v jejich populaci. Mezi nejznámější národy bez státu patří bezpochyby Kurdové, kterých žije v oblastech dnešního Turecka, Sýrie, Iráku a Íránu více než 35 milionů. Kurdský národ prochází velmi těžkým vývojem, kdy je v podstatě neustále obětí represí, diskriminace či genocid. Oblast Kurdistánu existovala v dějinách několikrát jako autonomní území. Nejčerstvější je zkušenost z 20. století, kdy byla na území dnešního Turecka v roce 1931 jednostranně vyhlášena Araratská republika, jejíž existence byla ukončena zásahem Turecké armády. Od té doby jsou, zejména v Turecku, Kurdové utlačování a diskriminováni i samotnou státní správou. Nicméně v poslední době se mluví zejména o Kurdských milicích bojujících proti Islámskému státu.

Velké národní skupiny – Sindhové a Tamilové

Mezi ty skutečně veliké národy bez státu bych zařadila Sindhy a Tamily. Populace Sindhů dosahuje do výše 60 milionů příslušníků žijících převážně v provinciích Balúčistán a Pandžáb v Pákistánu. Během oddělování Pákistánu od Indie se Sindhové snažili prosadit vytvoření vlastního státu, ale jejich přání nebylo vyslyšeno. Sindhové a Sikhové jsou etnicky příbuzné národy, které se liší zejména jejich postojem k náboženství, kdy Sindhové nemají vlastní náboženství a z velké části se jedná o muslimy a hinduisty. Zřejmě největším národem bez vlastního státu jsou Tamilové. Jejich počet dosahuje k 78 milionům příslušníků. Zhruba 63 milionů Tamilů žije v Indii, zhruba 3 miliony na Šrí Lance a další pak v Malajsii. Statisíce pak v Kanadě či Singapuru. Přítomnost Tamilů na ostrově Šrí Lanka vyvolala občanskou válku trvající od roku 1983 až do roku 2009. Sever a východ ostrova byl hojně osídlen právě Tamily, kteří tvoří zhruba 15% obyvatel ostrova. Tamilové vytvořili bojové jednotky tzv. Tamilské tygry, které se snažily o vytvořené samostatného státu tzv. Tamilského Ílámu. Válka trvající více než 20 let skončila vítězstvím šrílanské vlády, ale napětí mezi skupinami je patrné dodnes.

Použitá literatura a zdroje:

Literatura:

GELLNER, Arnošt a [z anglického originálu přeložil Jiří MARKUS]. Národy a nacionalismus. Praha: Hříbal, 1993. ISBN 9788090089297.

GUIBERNAU I BERDÚN, M. Nations without states: political communities in a global age. Malden, Mass.: Blackwell Publishers, c1999, vi, 216 p. ISBN 9780745618012.

MINAHAN, James. Nations without states: a historical dictionary of contemporary national movements. Westport, Conn.: Greenwood Press, 1996, xxiv, 692 p. ISBN 03-132-8354-0.

PAVKOVIĆ, Aleksandar a Peter RADAN. Creating new states: theory and practice of secession. Burlington, VT: Ashgate, c2007, 277 p. ISBN 9780754671633.

POTOČNÝ, Miroslav. Deklarace zásad mírového soužití. Vyd. 1. Praha: Universita Karlova, 1972, 97 s. Acta Universitatis Carolinae, XVII-1972.

Internetové zdroje:

Foreign affairs: Nations without states [online]. [cit. 2015-07-12]. Dostupné z:https://www.foreignaffairs.com/articles/1994-05-01/nations-without-states

National Liberal Party: Nations without states [online]. [cit. 2015-07-12]. Dostupné z: http://nationalliberal.org/liberty-wall-3/nations-without-states

[1] Gellner 1993: 45

[2] Pavkovic, Radan 2007: 19

[3] Pavkovic, Radan 2007: 20

[4] OSN: Charta Organizace spojených národů a Statut mezinárodního soudního dvora. [online]. 1945 [cit. 2014-12-25]. Dostupné z: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/charta-organizace-spojenych-narodu-a-statut-mezinarodniho-soudniho-dvora.pdf

[5] Potočný 1972: 59

[6] Guibernau 1999: 55

Jak citovat tento text?

Krpálková, Soňa. Kolik je ve světě národů bez státu? [online]. E-polis.cz, 6. srpen 2015. [cit. 2024-12-03]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/kolik-je-ve-svete-narodu-bez-statu.html>. ISSN 1801-1438.