Společenskovědní časopis

Zeman předvádí nedůstojné zastupování státu, říká prezidentský kandidát Horáček

13. červenec 2017 Soňa Krpálková komentáře

Do prezidentského úřadu chce vnést nový styl politiky. Kandidát na novou hlavu státu Michal Horáček toho chce dosáhnout třeba maximální transparentností. Proč se rozhodl vstoupit do boje o Hrad a v čem se shoduje s Donaldem Tumpem? Dozvíte se v novém rozhovoru Soni Krpálkové.

Zdroj: michalhoracek.cz

Jak dlouho Vám trvalo, než jste se rozhodl kandidovat na prezidenta republiky? Co všechno jste při svém rozhodování zohlednil?

Takové rozhodnutí nepřijde ze dne na den. Stejně jako nespočet dalších lidí jsem byl nejprve nespokojený s tím, jak je úřad prezidenta vykonáván. A proto jsem se rozjel za lidmi do různých koutů České republiky a ptal se jich, jaký by podle nich měl český prezident být. To celé trvalo měsíce.

Zásadní moment byl, když jsem jednou viděl v televizi, jak prezident Zeman říká, že se jezdí do Číny učit, jak stabilizovat společnost. Ve společnosti stabilizované podle čínského či sovětského vzoru jsem už žil. Nikdy bych se do takové společnosti nechtěl vrátit a rozhodně nechci, aby to musely zažít moje děti. To pro mě byla taková poslední kapka, kdy jsem si řekl, že musím něco udělat.

Dokážete říct tři základní body Vaší kandidatury?

Hned zkraje bych řekl, že je to nová kultura a nový styl politiky, který tu dosud chyběl. Můžete si o mně zjistit cokoli, protože jsem všechno zveřejnil. Není složité zjistit, kdo mi platí kampaň, protože si ji platím sám. Víte i, jak jsem na tom zdravotně, protože na webu jsou mé zdravotní zprávy. Teď nově jsem i svým konkurentům nabídl pomoc se sběrem podpisů pod petici. Volby podle mého mají být soubojem programů a osobností, ne počtu petičních stánků.

Jako druhý bod bych dal čitelnost. Nespadl jsem do veřejného prostoru z nějaké jiné planety a neřekl, že chci být prezident. Jsem ve veřejném prostoru už třicet let. Do politiky jsem zasáhl svou účastí na Sametové revoluci, v níž jsme spolu s Michaelem Kocábem založili iniciativu Most, která přivedla k jednacímu stolu zástupce tehdejší garnitury a disentu. A dále jsem celá léta v novinách komentoval veřejné dění, přičemž z těchto komentářů vznikly dvě knihy, které se staly bestsellery. A samozřejmě mě lidé znají i prostřednictvím básní a písňových textů.

Třetí bod je nezávislost. Dnes mi mnozí vyčítají hazard, přestože Fortuna, kterou jsem založil, se věnovala kurzovému sázení a v době, kdy jsem ji prodal, neexistoval ani jeden zaznamenaný případ závislosti na kurzových sázkách. Tyto problémy přišly mnohem později s nástupem internetového sázení. Nicméně díky prodeji Fortuny si můžu dovolit absolutní nezávislost na jakékoli entitě bez ohledu na to, jestli jsou to politické strany, lobbistické, finanční či jiné skupiny. Nepotřebuji dotace ani nic podobného. Jsem tu jen já se svým životem, programem a vizí pro Českou republiku a voliči. To si nikdo jiný dovolit nemůže.

V USA se prezidentem stal miliardář Donald Trump, v české politice se rovněž pohybuje miliardář. Vy jste hodnotu svého jmění vyčíslil na zhruba 400 milionů. Nemyslíte si, že může být vnímán negativně vstup dalšího velmi bohatého člověka do české politiky?

To skutečně nevím. V politice je řada bohatých lidí a nechávám na voličích, zda tento aspekt ohodnotí kladným či záporným znaménkem. Vývoj všude možně po světě nenasvědčuje tomu, že by to nějak výrazně vadilo.

Když už jsme u Donalda Trumpa. Jak se Vám líbí jeho dosavadní působení? Dovedete si představit jednání s ním v Oválné pracovně? Na čem byste se shodli?

Rozhodně bych se s ním shodl v otázkách akceschopnosti a financování Severoatlantické aliance. Tento pakt je zárukou naší existence jako samostatného státu, a my nejsme schopní ani plnit smlouvu a přispívat do společného rozpočtu sjednanou částkou. To je hanebná pozice černého pasažéra a pan Trump ji u nás i jiných kritizuje plným právem.

Jinak je jeho dosavadní působení spíše rozporuplné, stejně jako byla i jeho kampaň, v níž také bylo těžké se vyznat. Řada slibů se ukazuje jako nerealizovatelné nesmysly. Ale hlavně to celé směřuje k jedné skutečně podstatné věci – americká demokracie má za sebou tak dlouhou tradici a tak dobře nastavený systém různých záchranných brzd, že si s excesy jednoho člověka dovede hravě poradit.

Zahraniční politiku ČR určuje vláda, přesto – co je pro Vás zásadní v zahraniční politice země, jakou je Česká republika?

Máme tady řadu strategických dokumentů, například Bezpečnostní strategii České republiky. Ty dokumenty jsem četl a líbí se mi. Stačí jen jediné – dodržovat je. Zkrátka jestliže našimi spojenci jsou země EU a NATO, tak nechápu, proč bychom měli poklonkovat Číně a Rusku. A argumentovat ekonomikou je nesmysl. Stačí se podívat, kam míří náš export. Jsou to země EU, ne Čína, tam se naši exportéři prakticky nedostanou. Moje směřování by bylo jednoznačně proevropské a prozápadní.

Český prezident reálně nemá příliš mnoho pravomocí. Líbila by se Vám myšlenka, kterou představil Miloš Zeman, že prezident by měl mít zákonodárnou pravomoc?

Především si nemyslím, že by se Ústava měla měnit každou chvíli jen proto, že to zrovna teď někomu přijde jako vynikající nápad. Podle mého jsou pravomoci prezidenta obsažené v Ústavě naprosto optimální. Netuším, v čem by bylo lepší, kdyby mohl třeba každý týden posílat parlamentu návrh nějakého nového zákona, kterých máme beztak až moc.

Prezident má už nyní obrovskou symbolickou moc. Jakmile začne o něčem mluvit, má pozornost médií i veřejnosti, tudíž může skutečně silným hlasem pojmenovávat naše problémy a upozorňovat na ně. Ostatně v minulosti jsme si to mnohokrát ověřili. Jde jen o to používat tuto moc k dobrým věcem, ne k posílení obchodních pozic svých mnohdy pochybných spojenců a kamarádů.

Prezident Zeman v posledních dnech označil premiéra Sobotku několika velmi nelichotivými slovy. Přijde Vám toto jednání důstojné funkci hlavy státu?

Pochopitelně že ne. Prezident zastupuje stát navenek, a to zastupování by mělo být důstojné. Tedy ne takové, jaké předvádí Miloš Zeman.

V médiích se rovněž objevují informace o soukromé oslavě kancléře Mynáře na Hradě. Jak byste reagoval, kdyby se k tomuto schylovalo za doby Vašeho úřadu?

Nijak, protože v době mého úřadu by se k soukromým oslavám pro kamarády zcela jistě neschylovalo. Hrad a jeho prostory mají sloužit veřejnosti, ne zájmovým, obchodním a politickým klikám.

Představte si následující situaci. Jste prezidentem republiky, je květen a českou vládou zmítá krize a objevuje se požadavek na rychlé odvolání Andreje Babiše. Výsledek krize již dnes známe, ale jak byste reagoval Vy?

Přesně tak, jak by mi velela ústava. Jestliže by za mnou premiér přišel s návrhem na odvolání ministra financí, tak bych ministra financí odvolal. Pokud by to vedlo k ohrožení stability vlády, snažil bych se strany ve sněmovně přimět k řešení ve formě předčasných voleb. Jiné čisté řešení neexistuje.

Svou kampaň jste zahájil poměrně brzy. Nebojíte se toho, že byste mohl skončit jako Jan Fischer, který byl velmi úspěšný, ale na konci kampaně jako by mu došel dech?

Pokud si vzpomínám, tak pan Fischer začal kampaň slavným „Honzo, neschovávej se“ a pak se po něm slehla zem. Nic podobného dělat nemíním. Naopak moje kampaň spočívá v tom, že jezdím po všech koutech České republiky, bavím se s lidmi a představuji jim svůj program a svou vizi pro Českou republiku. Přesně to budu dělat až do voleb. Je to podle mého jediná poctivá forma kampaně, a proto se jí hodlám držet až do konce.

V únoru jste představil také tým svých poradců a specialistů na dané oblasti. Tyto lidé by působili jako Vaši poradci i v případě, že byste se stal hlavou státu?

Ve svých oborech jsou to naprosté špičky. Pokud by měli zájem, samozřejmě bych ve spolupráci s nimi pokračoval i ve funkci. Ostatně proto jsem je představil s takovým předstihem a mé konzultace s nimi mají formu veřejných debat. Takže lidé vědí nejen to, kdo mi radí, ale i co mi radí.

Etablované české politické strany jsou již delší dobu v politické krizi, které je naplno viditelná v jejich neschopnosti generovat osobnosti, které by se mohly ucházet o funkci prezidenta. Dovedete si představit, že některá z politických stran ještě postaví silného kandidáta?

Já bych byl hlavně rád, kdyby strany postavily mladé lidi. Politická scéna posledních mnoha let je takový orloj, kde se točí pořád jedny a ty samé figury. Přitom v řadě stran je hodně schopných mladých lidí, kteří mají zahraniční zkušenosti, cizí jazyky pro ně nepředstavují problém a hlavně mají myšlení vhodné pro 21. století. Takové lidi by politické strany měly nabídnout voličům.

V médiích se například objevily spekulace, že Lubomír Zaorálek nabídky pozici kandidáta na prezidenta Bohuslavu Sobotkovi. Je to podle Vás reálné?

To je výborná otázka. Nicméně směřovat by měla na pana Zaorálka či pana Sobotku.

Jak citovat tento text?

Krpálková, Soňa. Zeman předvádí nedůstojné zastupování státu, říká prezidentský kandidát Horáček [online]. E-polis.cz, 13. červenec 2017. [cit. 2024-12-03]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/zeman-predvadi-nedustojne-zastupovani-statu-rika-prezidentsky-kandidat-horacek.html>. ISSN 1801-1438.