Fungování celní unie mezi Evropskou unií a Tureckem

5. září 2016 Zuzana Ledbová komentáře

Podepsání dohody o celní unii mezi Evropskou unií a Tureckem na konci roku 1995 znamenalo výrazný posun ve vzájemné spolupráci. V nejbližších měsících by měla začít jednání o její modernizaci. Jaké jsou zákaldní principy fungování celní unie a jaké měla dopady na obchodní vztahy mezi EU a Tureckem? Dozvíte se v článku Zuzany Ledbové.

Zdroj: pixabay.com

Očekávání ekonomických přínosů byla velká, zejména na turecké straně – zvýšení úrovně vývozu, zlepšení konkurenceschopnosti tureckých firem nebo přenos know-how. V Turecku však smlouva měla dopad i mimo ekonomickou sféru, neboť byla vnímána jako odrazový můstek k plné integraci Turecka do EU.

Vývoj obchodních vztahů mezi ES/EU a Tureckem

Turecko pro Evropskou unii vzhledem ke svému ekonomického rozměru a geopolitickému významu představuje zásadního strategického i obchodního partnera. Historie vzájemných vztahů sahá do roku 1959, kdy se Ankara začala ucházet o úzkou spolupráci s tehdejším Evropským hospodářským společenstvím (EHS). O čtyři roky později, v září 1963, podepsala turecká vláda s EHS asociační smlouvu. Tato dohoda o přidružení, známá také jako tzv. Ankarská dohoda, nastínila tři fáze postupného sbližování Turecka a Evropských společenství a posilování vzájemných obchodních vztahů (Tuček, 2016).

Na konci první přípravné fáze, která trvala mezi lety 1964 a 1970, byl mezi Tureckem a EHS podepsán Dodatkový protokol, jenž upravoval povinnosti následné etapy a hlavně podobu plánované celní unie. Obě strany se zavázaly zrušit vzájemné celní poplatky na průmyslové zboží. Zatímco EHS zrušilo tarifní a množstevní překážky pro turecké průmyslové zboží (s určitými výjimkami včetně textilního zboží, které nadále podléhalo kvótám stanoveným každý rok na neformální bázi) již v roce 1973, tj. na začátku druhého přechodného období, Turecko mělo harmonizovat obchodní pravidla a podmínky vyplývající z budoucího členství v celní unii v období následujících dvaceti dvou let (Delegation of the European Union to Turkey, 2016).

Po dokončení přechodného období vstoupila 31. prosince 1995 celní unie mezi Evropskou unií a Tureckem v platnost. Podepsání smlouvy znamenalo vůbec první společnou obchodní dohodu, kterou Evropská Unie uzavřela se třetí zemí a Turecku tak v tomto ohledu zajistila unikátní postavení (World Bank, 2014).

Současná obchodní spolupráce mezi EU a Tureckem

Z pohledu Turecka představuje celní unie s EU společně s Dohodou o volném obchodu s EU rozhodující prvky, které určují směřování jeho zahraničně-obchodní politiky (MZV ČR, 2016). Evropská unie je pro Turecko největší exportní trh a zároveň nejdůležitější importér. Turecko je na druhou stranu pro EU pátým největším vývozním trhem a sedmým největším importérem^{^[1]}. Z Turecka státy Evropské unie dováží především přepravní a jiné stroje a také spotřební zboží, zatímco opačným směrem putují kromě přepravních strojů zejména výrobky chemického a zpracovatelského průmyslu (European Commission, 2016).

V roce 2015 činil vzájemný obchod se zbožím 140 miliard eur, s přebytkem 17 miliard eur na straně EU. Obchod se službami v roce 2014 dosáhl 27 miliard eur (European Commission, 2016). Silnou obchodní vazbu mezi EU a Tureckem podtrhují přímé investice. Země EU se podílejí na dvou třetinách přímých zahraničních investic v Turecku, přičemž největším investorem bylo v roce 2014 Nizozemsko (MZV ČR, 2016).

Efektivnost celní unie

V rámci celní unie přijalo Turecko společný celní sazebník Evropské unie pro většinu průmyslových výrobků a vybraných zpracovaných zemědělských produktů a zavázalo se do svého právního řádu zahrnout regulační standardy EU. Obě strany navíc zrušily veškerá cla, množstevní omezení i poplatky vztahující se na dané zboží v rámci vzájemného obchodu (Ekim – Kirisci, 2015). Celní unie však nepokrývá důležité oblasti jako nezpracované zemědělské produkty, služby a veřejné zakázky.

Co se týká dosavadního fungování celní unie, Světová banka ve své zatím poslední hodnotící zprávě, vypracované v dubnu roku 2014 na žádost Evropské komise, vyjádřila podporu jejímu zachování a záreoveň doporučila její rozšíření. Podle analytiků Světové banky z dohody těžilo jak Turecko, tak státy EU. Od začátku platnosti celní unie posílil vzájemný obchod i investice a navíc došlo k nárůstu turecké produktivity a větší harmonizaci tureckého právního řádu s evropským (Delegation of the European Union to Turkey, 2016). Členské státy EU získaly díky dohodě rozsáhlý neobhospodařený trh a relativně chudé Turecko bez větších mezinárodních obchodních zkušeností získalo šanci vyvážet do Evropy tehdy nevelké množství svých vývozuschopných produktů (Havlová, 2014).

Prospěšnost celní unie dokládají ekonomická data. Vzájemný obchod mezi EU a Tureckem vzrostl během necelých dvaceti let téměř šestinásobně, a to z 28 miliard dolarů v roce 1995 na přibližně 158 miliard dolarů v roce 2014. Turecko se stalo pátým největším obchodním partnerem EU, zatímco Evropská unie je nyní největším partnerem pro Turky (Ekim – Kirisci, 2015). Vývoz ze zemí EU do Turecka vzrostl za dobu trvání celní unie trojnásobně. V roce 2014 vyvezly evropské firmy do Turecka zboží v objemu 88, 7 miliard dolarů, což tvoří 36, 7 % celkového dovozu do země. Turecký export do Evropy se zvýšil až čtyřikrát a v roce 2014 představoval 68, 52 miliard dolarů, tj. 43, 6 % celkového vývozu Turecka v daném období (BusinessInfo.cz, 2015).

Při vyhodnocování dopadů celní unie bývá pochopitelně pozornost věnována hlavně přínosům pro turecké hospodářství. Společně se vzájemným růstem zahraničního obchodu mezi EU a Tureckem se postupně měnila komoditní struktura tureckého vývozu, a to směrem k sofistikovanějším produktům. Produkty s vyšší nebo vysokou přidanou hodnotou tvořily v roce 2014 téměř 45 % tureckých exportních produktů (Havlová, 2014). Tím, že celní unie podněcovala Turecko k přijetí norem a regulací EU a zajistila mu přednostní přístup na evropský vnitřní trh, zvýšila konkurenceschopnost jeho průmyslových výrobků. Turecké společnosti cítily potřebu vytvářet nové strategie, aby byly schopné v novém konkurenčním prostředí na evropské úrovni obstát. Skutečnost, že průmyslové produkty vyvážené z Turecka musejí odpovídat evropským normám a standardům navíc výrazně zvýšila poptávku po tureckém zboží v bezprostředním sousedství země. Turecký zahraniční obchod v regionu stoupl od roku 1995 téměř dvacetinásobně a přispěl tak i k růstu tamního hospodářství (Kutlay, 2015). Díky smlouvě o celní unii je Turecko vnímáno také jako spojka pro světové společnosti, které chtějí dovážet své zboží do zemí Evropské unie (CzechTrade, 2014). Obecně řečeno, celní unie napomohla těsné integraci Turecka do globální ekonomiky. Turecký zahraniční obchod se celkově zvýšil z 66, 8 miliard dolarů v roce 1996 na téměř 400 miliard dolarů v roce 2014. “Otevřenost” ekonomiky, měřená poměrem vývozu zboží a služeb k HDP, také zaznamenala dramatický nárůst, a to z 11 % v roce 1970, kdy byl uzavřen Dodatkový protokol, na 59 % v roce 2014 (Ekim – Kirisci, 2015). Ačkoliv jistě existuje vícero faktorů, které přispěly k tak výraznému zvýšení úlohy zahraničního obchodu v tureckém hospodářství, význam celní unie by neměl být přehlížen.

Navzdory pozitivním dopadům, které celní unie měla na ekonomickou integraci Turecka s Evropskou unií i na jejich hospodářský růst, se smlouva v průběhu své více než dvacetileté platnosti stala zastaralou, zejména s ohledem na některé implementační problémy a měnící se světové potřeby. Nebývalý nárůst světového obchodu, rozšíření EU směrem na východ nebo rostoucí vliv rozvíjejících se ekonomik přinesly nové výzvy, které si žádají revizi dohody (Delegation of the European Union to Turkey, 2016).

Nespokojenost se stávající podobou celní unie je slyšet hlavně v posledních dvou letech ze strany Turecka, a to v souvislosti s přípravou Dohody o transatlantickém obchodu a investicích mezi EU a Spojenými státy. Turecko se obává, že pokud do dohody nebude začleněno, znamenalo by to pro něj další konkurenci v podobě amerických dodavatelů, kteří by díky dohodě začali bezcelně dovážet své zboží na evropský trh (Raiser, 2015). To by pro Turecko mohlo znamenat značné ztráty a prohloubit jeho deficity v obchodní bilanci s EU i s USA. V červnu 2014 si tehdejší turecký ministr hospodářství Nihat Zeybekci v této souvislosti stěžoval, že celní dohoda je nepřijatelná z hlediska nekalé soutěže, kdy EU podepsala dohodu o volném obchodu se třetími zeměmi (CzechTrade, 2014). Smlouva o celní unii je totiž postavena na jednostranném principu, na základě kterého Evropská Unie rozhoduje o navázání smluvních obchodních vazeb se třetími zeměmi bez účasti Turecka, které se na průběhu nebo výsledcích jednáních podílet nemůže. Turecko je ale coby člen komunitárního trhu vázaný ustanoveními Společné obchodní politiky EU a musí dohodnuté podmínky akceptovat, a to aniž by samo požívalo na trzích třetích zemí stejné preferenční výhody jako členské státy EU (Havlová, 2014). Jelikož celní unie zavádí společná vnější cla pro třetí země, je Turecko zavázáno otevřít svůj trh každé třetí zemi, se kterou EU podepíše novou dohodu o volném obchodu v oblastech zahrnutých v celní unii. Turecko však přístup na trh dané třetí země automaticky nezíská a je odkázáno s ní uzavřít paralelní smluvní úpravy na bilaterální bázi, což se pokaždé nepodaří uskutečnit^{^[2]} (World Bank, 2014). Podle tureckých představitelů takové asymetrie stojí jejich zemi ročně miliardy dolarů (Dalton – Peker, 2015), přičemž analýza německého Ifo institutu ukazuje, že úspěšné uzavření dohody mezi EU a USA by mohlo vést ke snížení tureckého HDP o více než 1, 5 % (Yalçın – Turhan, 2015). Sporným bodem je i skutečnost, že Turecko musí přijímat právní předpisy EU týkající se společného trhu, aniž by se mohlo účastnit na jejich tvorbě. Kvůli tomu občas dochází k situaci, kdy jsou turečtí představitelé o změně společných pravidel trhu se značným zpožděním (Raiser, 2015).

Kritika však padá i na stranu Turecka, respektive na jeho celní praxi a průtahy a zdržování v implementaci pravidel celní unie. Významný problém představuje nesprávné uplatňování kvót u zpracovaných zemědělských produktů, na něž se v rámci celní unie oboustranně vztahují kvóty s nulovým clem. Tyto nesrovnalosti vedou k omezením ve vývozu z Evropské unie do Turecka (Šustrová, 2010). Kromě toho někdy dochází k tomu, že turecké celní orgány bez varování vyžadují dokumenty, které dříve nevymáhaly, přitom vzájemné obchodní smlouvy povinnost jejich předložení ani nezakládají (MZV ČR, 2016). Turecko obecně patří mezi země uplatňující množství ochranných opatření omezující vstup na jeho trh (Šustrová, 2010). Přestože celní unie s EU a postupná adaptace na nové podmínky znamenaly zásadní změnu v tureckých zákonech, je praxe u netarifního zboží poznamenána zvýhodňováním domácí produkce. Překážky ve vzájemném obchodu představují například i nedostatečná ochrana duševního vlastnictví nebo vyžadování licencí pro starší zboží (MZV ČR, 2016).

Modernizace celní unie

Poté, co Turecko varovalo, že bude dohodu o celní unii s EU kvůli výše popsaným asymetriím suspendovat, pokud se nestane součástí připravovaného Transatlantického obchodního a investičního partnerství, souhlasili evropští lídři s novelizací celní unie. Jednání o možných změnách jsou naplánována na druhou polovinu letošního roku a v případě jejich úspěchu by Turecku mělo být zajištěno automatické zapojení do dohod o volném obchodu uzavřených mezi Evropskou unií a třetími zeměmi. Modernizace celní unie by kromě toho mohla zahrnovat i rozšíření platnosti na služby nebo zemědělské produkty. To by podle Světové banky znamenalo ekonomický přínos pro obě strany (World Bank, 2014).

Turecké zemědělství, které se podílí na 10 % tureckého HDP, je v současné době chráněno mnoha tarifními kvótami a regulacemi. Pokud by Turecko a EU liberalizovaly vzájemný obchod se zemědělskými produkty a Turecko by přijmulo společný celní sazebník EU, mohl by jejich zahraniční obchod dále posilovat. Světová banka odhaduje, že středomořské státy Evropské unie by čelily zvýšené konkurenci ze strany tureckých producentů olejů a rajčat, zatímco by se zvýšil vývoz živočišných produktů z jiných členských států EU do Turecka. Vše nicméně záleží na tom, jak rychle by Turecko bylo schopné přijmout a provádět předpisy EU v oblasti bezpečnosti potravin a veterinářství (World Bank, 2014).

V případě služeb, které tvoří 60 % tureckého HDP, je zahraniční obchod Turecka s téměř všemi zeměmi EU omezený a vykazuje tak významný potenciál pro růst (World Bank, 2014). Rozšíření celní unie na služby by Turecku také umožnilo využít svých konkurenční výhod, například v oblasti maloobchodu nebo přepravních služeb, a vytvářet přitom vítaný konkurenční tlak. Výsledkem by mělo být zvýšení konkurenceschopnosti a úrovně kvality tureckých služeb podobně jako v případě průmyslových výrobků po zavedení celní unie. Zahrnutí veřejných zakázek do celní unie nebo přistoupení Turecka k Dohodě o vládních zakázkách v rámci Světové obchodní organizace by pak pro turecké dodavatele a stavební inženýry otevřelo nová odbytiště (Raiser, 2015).

Závěr

Obchodní spolupráce a ekonomická integrace mezi Evropskou unií a Tureckem se během posledních zrhuba dvaceti let, kdy je celní unie v platnosti, významně zvýšila. Fungování celní unie mělo pozitivní dopad především na tureckou ekonomiku. Navýšení dovozů ze zemí EU přineslo větší konkurenční tlak na turecký výrobní průmysl a donutilo tamní společnosti zlepšit produktivitu práce, a to i v dlouhodobém horizontu. Celní unie navíc přispěla k transformaci tureckého hospodářství skrze provádění politiky hospodářské soutěže.

Turecko však zejména v posledních dvou letech začalo výhodnost celní unie zpochybňovat a usiluje o její revizi. Tureckým představitelům vadí především institucionální asymetrie, v jejímž důsledku země každý rok přichází o několik miliard dolarů. Evropská unie proto Turecku přislíbila modernizaci a rozšíření celní unie. Plánované změny by měly opět pomoci oživit tureckou ekonomiku a překonat geopolitické a ekonomické výzvy, kterým musí Turecko v poslední době čelit. Pokud toho země chce skutečně dosáhnout, je však nutné, aby turecké politické vedení přijalo reformy, které jsou pro úspěšné rozšíření stávající celní unie nezbytné.

Použité zdroje

BusinessInfo.cz (2015): Turecko: Vztahy země s EU. 1. 6. 2015 (http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/turecko-vztahy-zeme-s-eu-19211.html ).

CzechTrade (2014): Nihat Zeybekci varuje, že Turecko může odstoupit od smlouvy o celní EU, 26. 6. 2014 (http://www.czechtrade.cz/sluzby-2014/informacni-servis/novinky/nihat-zeybekci-varuje-ze-turecko-muze-odstoupit-od-29106/ http://www.czechtrade.cz/sluzby-2014/informacni-servis/novinky/nihat-zeybekci-varuje-ze-turecko-muze-odstoupit-od-29106/

http://www.czechtrade.cz/sluzby-2014/informacni-servis/novinky/nihat-zeybekci-varuje-ze-turecko-muze-odstoupit-od-29106/

Dalton, Matthew – Peker, Emre (2015): EU and Turkey to Expand Customs Union. 12. 5. 2015

(http://www.wsj.com/articles/eu-and-turkey-to-update-customs-union-1431430501#:I6q_tf8Cz9RROA ).

Delegation of the European Union to Turkey (2016): EU Trade and Economy: Customs Union (http://avrupa.info.tr/eu-trade-and-economy/customs-union.html ).

Dilek, Pelin – Ülgen, Sinan (2015). A New Era for the Customs Union and the Business World. Carnegie Europe, 1. 10. 2015 (http://carnegieeurope.eu/2015/10/01/new-era-for-customs-union-and-business-world/isn8 ).

Ekim, Sinan – Kirisci, Kemal (2015): Why an EU-Turkey Customs Union Upgrade is Good for Turkey. German Marshall Fund of the United States, 29. 5. 2015 (http://www.gmfus.org/publications/why-eu-turkey-customs-union-upgrade-good-turkey#sthash.zsjfw2Oo.kNbCnkOl.dpuf ).

European Commission (2016): Countries and regions: Turkey (http://ec.europa.eu/trade/policy/countries-and-regions/countries/turkey/ ).

Havlová, Hana (2014): Celní unie EU – Turecko: Implikace pro Českou republiku. Kulatý stůl ke Dni Evropy „Co Evropská unie dala a vzala“, 7. 5. 2014, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, o.p.s.

Kutlay, Mustafa (2015): TTIP and Turkey-EU relations: Why should the customs union be revisited? International Strategic Research Organization, 9. 10. 2015 (http://www.usak.org.tr/en/expert-analysis/ttip-and-turkey-eu-relations-why-should-the-customs-union-be-revisited ).

MZV ČR (2016): Základní podmínky pro uplatnění českého zboží na trhu (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/turecko/ekonomika/zakladni_podminky_pro_uplatneni_ceskeho.html ).

Raiser, Martin (2015): The Turkey-EU customs union at 20: Time for a facelift. Brooking Institution,

16. 3. 2016 ( http://www.brookings.edu/blogs/future-development/posts/2015/03/16-turkey-europe-raiser ).

Šustrová, Lenka (2010): Překážky na cestě k sousedům Unie. EURO, 23. 6. 2010 (http://www.euro.cz/byznys/prekazky-na-ceste-k-sousedum-unie-860008#utm_medium=selfpromo&utm_source=euro&utm_campaign=copylink ).

Tuček, Filip (2016): Vnější vztahy: Turecko. Euroskop.cz (https://www.euroskop.cz/9132/sekce/turecko/).

Ünal, Ali (2016): Turkish EU minister: Updated Customs Union Agreement will double trade volume. Daily Sabah, 4.2.2016 ( http://www.dailysabah.com/money/2016/02/05/turkish-eu-minister-updated-customs-union-agreement-will-double-trade-volume ).

World Bank (2014): Evaluation of the EU-Turkey Customs Union. 28. 3. 2014 (http://www.worldbank.org/content/dam/Worldbank/document/eca/turkey/tr-eu-customs-union-eng.pdf ).

Yalçın, Erdal – Turhan, Ebru (2015): Modernizing Turkey-EU Customs Union a must. Hürriyet Daily News, 17.8.2015 (http://www.hurriyetdailynews.com/modernizing-turkey-eu-customs-union-a-must.aspx?pageID=238&nID=87044&NewsCatID=396 ).

^{^[1]} Vývoz do Evropské unie činil 43, 6 % z celkového vývozu Turecka v roce 2014. Objem dováženého zboží z EU ve stejném roce tvořilo 36, 7 % z celkového dovozu do Turecka (MZV ČR 2016).

^{^[2]} Turecko například nedosáhlo dohody s Alžírskem nebo Mexikem, když s nimi EU uzavřela smlouvu o volném obchodu (World Bank, 2014).

Jak citovat tento text?

Ledbová, Zuzana. Fungování celní unie mezi Evropskou unií a Tureckem [online]. E-polis.cz, 5. září 2016. [cit. 2023-03-20]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/fungovani-celni-unie-mezi-evropskou-unii-a-tureckem.html>. ISSN 1801-1438.