Specifické aspekty českého patentového a známkového systému

 2. září 2020  Pavel P. Kopecký  komentáře

Materiál, který se vám právě dostává do rukou, je zaměřen na téma v domácích společenských vědách poměrně málo diskutované, nicméně v reálném životě velmi významné. Shrnuje sice zajímavou, nicméně v zásadě opravdu bohužel upozaďovanou problematiku; stejně jako se jí pokouší zakomponovat do jistého společensko-historického kontextu. V poslední době dynamicky formovaného také stále více tím faktem, že se prakticky veškeré veřejné i soukromé instituce světa (včetně nejpřednějších světových univerzit) ocitají v situaci, v níž je masivní využívání technického pokroku – zejména co se týká oblasti audiovizuální a komunikační techniky – zásadním způsobem potřebné. A tudíž rovněž stále výrazněji zasaditelné do těch souvislostí, jež zajímavě charakterizuje elektronický text „Obchodní tajemství ve světle evropského práva“: „Evropská unie dlouhodobě aspiruje na pozici globálního premianta v oblasti vědeckého výzkumu a inovací. Toto úsilí zatím nebylo korunováno úspěchem, a to z řady různých důvodů. Jedním z nich byla roztříštěná a v řadě členských zemí nedostatečná ochrana citlivých obchodních informací před neoprávněným užitím. Právě informace by totiž měly představovat hybnou sílu hospodářského růstu a konkurenční výhodu...“1

Specifické aspekty českého patentového a známkového systémuSpecifické aspekty českého patentového a známkového systému

Obecný historický exkurz po vznik patentového práva ČSR

Pokud bychom hledali první snahy o nastavení regulace vztahů v souvislosti s vytvářením nových technických řešení, odpověď bychom našli už ve starověku, kdy existovala určitá opatření v souvislosti s vynalézáním pokrmů.“1 Což je fakt opravdu známý – uveďme si pro konkrétnější představu – například již z prostředí jedné z nejstarších civilizací, ze Sumeru.

Naposledy citovaný zdroj k následnému vývoji problematiky uvádí: „Další kořeny úpravy spočívající v ochraně novostí nacházíme v 13. a 14. století v Anglii, kde existoval systém privilegií, který se zachoval až do roku 1977. Za mimořádně pokrokový je označován zákon o ochraně vynálezů, který byl přijat v Benátské republice.“2

Pro úplnost dodejme, že právní úprava dynamické a agresivní Benátské republiky (ve své době přinejmenším středomořské regionální mocnosti s rozsáhlými mezinárodně-obchodními kontakty) nedošla sice širšího uplatnění, ale nesporně, stejně jako místo svého zrodu, předběhla dobu. Nejspíše i proto, poznamenejme ovšem ryze spekulativně, nebyla ve své době mnoho v širším kontextu přejímána, či napodobována.

Výše již citovaný autor se k problematice historického vzniku patentové ochrany per se vyjadřuje takto: „Nejstarší známý patent na vynález byl udělen v Anglii Jindřichem IV. roku 1449, přičemž se jednalo o dvacetiletý monopol na způsob výroby barevného skla určeného pro kolej Univerzity v Etonu. Dalším významným milníkem byl zákon o monopolech, jenž byl v Anglii přijat v roce 1623…“3 Byť se k řečenému hodí dodat upřesnění, že první privilegia náležela celým řemeslnickým skupinám, nikoli jednotlivcům4. Přičemž jednu takovou privilej získali r. 1452 (tedy asi ve stejném světodějném roce, kdy byl pro Evropu vynalezen knihtisk) také čeští horníci5.

Tolik stručně k nejstarším známým pojmům či skutečnostem, jež lze zahrnout do oblasti tzv. patentové ochrany. Problematiky, která je jinak krajně problematickou už ze své vlastní povahy, jelikož se pokouší postihovat primárně nehmotnou ochranu primárně nehmotného vlastnictví.

Buď jak buď, zanechme dalších popisů patentní problematiky raného novověku, takříkajíc pionýrských časů a rychle se posuňme již do doby osvícenské. Epochy, s níž jest navíc spojena epocha první průmyslové revoluce6. Pročež není divu, že během osmnáctého věku byly již zcela překonány dřevní doby a „existovala právní úprava ochrany vynálezů ve všech významných zemích, tedy v Anglii, Francii a USA.“7

Zde je však možno převzatá data významně doplnit pro nás znovu nikoliv nezajímavým faktem. Ačkoliv české země (pod mocí Habsburků) nepatřily v 18. století k nejvýznamnějším oblastem industrializačního rozmachu světa, rozhodně přinejmenším představovaly ekonomicky nejrozvinutější, potažmo nejprůmyslovější region podunajské monarchie8.

Pro tehdejší dobu a náš prostor nejobvyklejší manufakturní výroba, jakož i další podoby tuzemské industrializace, se těšily významné podpoře státu, jenž systematicky zbraňoval nástupu cizí konkurence. A to nemalými dovozními cly nebo dalšími znevýhodňujícími opatřeními9.

Středověká tuzemská privilegia (asi nejznámější jsou v daném smyslu výsady uplatňované v „Horách Kutných“) byla postupně evolučně převrstvována, nicméně prvním plnohodnotným samostatným zákon na ochranu duševního vlastnictví, respektive vynálezů, se stal teprve císařský patent z metternichovské éry (r. 1832). Ten samozřejmě nemohl dlouhodobě obstát v invenčně přebohatém 19. věku, v němž průmyslově pokročilé státy usilovali (na základě řady známých mezinárodních ujednání) o určité sjednocení právně-patentové ochrany. Načež jej, coby značně již přežily, nahradil na sklonku století (L. P. 1897) „říšský patentový zákon č. 30/1897 ř. z., nazývaný také patentní zákon“10.

Éra první a druhé republiky; protektorát

Patentová ochrana nástupnického státu organicky navazovala, tak jako ostatně velká část právních úprav hrdě republikánské ČSR, na předchozí správně-právní c. a k. systém. Pravděpodobně též proto, řečeno s jistou ironií, jelikož jsme skutečně „300 let úpěli“, kterak hlásala dobová společenská fráze.

Krom toho se mladý útvar potýkal i s právní různorodostí, jež plynula z rakousko-uherského dualismu. Ergo na Slovensku v „Zemi podkarpatoruské“ platila uherská koncepce patentového práva. Byla však urychleně eliminována, když rok po vyhlášení nezávislosti vstoupil v platnost „zákon č. 305/1919 Sb. z. a n., týkající se prozatímních opatření na ochranu vynálezů, který pro celé území Československé republiky ponechal v platnosti (aplikovaný) rakouský patentní zákon. Tento předpis zároveň zřídil patentní úřad a patentní soud, oba se sídlem v Praze a provedl další minoritní změny patentního zákona v souvislosti s novými podmínkami suverénního státu“11. O přizpůsobení předlitavského patentového zákona, jakož i jeho přenesení na celou, dosti vnitřně nesourodou státnost (jíž hned v počátku čekaly dva ozbrojené konflikty se sousedy) spadalo do dehdy velmi dychtivě nastolovaného procesu tzv. „odrakouštění“.

Téhož roku, tedy roku 1919, se pak děje další důležitá, neřku-li ještě důležitější událost – Československo přistupuje k „Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví“.12

Na předchozí změnu těchto (a nespočtu jiných) právních norem později navazovala též doplňující právní norma z poloviny roku 1922, jíž bylo dále zpřesněno (zejména územně) užití inkriminovaného paragrafu. „Především zrušil pro území připojená k ČSR od , bývalé říše německé, německý patentní zákon ze dne 7. dubna 1891, č. 12. říš. zákoníku50 se všemi vedlejšími předpisy. Dále rozšířil platnost téměř celého zákona z r. 1919 na nově připojená území slezská a řešil některé dílčí otázky práv k užitným vzorkům na těchto územích.“13

Je jen přirozené, že celou plejádu změn, jež tu lze z praktických důvodů vyjmenovat (ač se někdy jedná o záležitosti neobyčejně zajímavé a umožňující pochopit i hodně z atmosféry doby!), zaznamenal v (post)revolučních časech také presidentem dr. Aloisem Němcem14 vedený Patentní úřad (spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu ČSR): „Modernizován a přizpůsoben aktuálním potřebám byl ještě v roce 1924 jednací řád patentního úřadu, který nahradil rovněž recipované a dosud používané předpisy rakouské.“15

Stejně jako fungování výše zmíněného Patentního úřadu, bylo i samotné patentní právo zásadně narušeno koncem republikánské demokracie a anexí druhé (již poněkud neplnohodnotné) republiky Velkoněmeckou říší. Předpokládalo se tehdy, že budou jen dokončeny stávající právní otázky, jimiž se daná instituce zabývala z předchozí doby činnosti, načež zanikne16. Velmi věcně je tato otázka charakterizována zde: „Dle pokynu Německé říše neměl od roku 1940 Patentní úřad přijímat nové přihlášky a celá patentová agenda byla převedena do gesce říšského patentního úřadu v Berlíně, zároveň byla platnost patentů vydaných v Německu rozšířena i na území Protektorátu… V roce 1944 byla nařízena likvidace patentního úřadu. Velká část úřadu byla rozestěhována na různá místa v Praze a převážná část úřednického aparátu byla převedena do jiných zaměstnání.“17

Třetí republika a následný vývoj do roku 1989

Po vítězství protifašistické koalice byla netoliko Evropa v troskách. Čemuž se samozřejmě snažily všemožně čelit, jak je patrno i rokování signatářů „Pařížské úmluvy“ na mezinárodní konferenci v Neuchâtelu, kde byla počátkem roku 1947 účastníky odsouhlasena „Dohoda o zachování nebo obnově práv živnostenského vlastnictví, dotčených druhou světovou válkou“. Na kterýžto akt posléze navazuje zákon č. 52/1948 Sb., o mimořádných opatřeních v oboru ochrany vynálezů18.

Nad následným, poúnorovým patentním právem však (tak jako nad mnoha jinými oblastmi společnosti a jejího uspořádání) nastává pozvolný soumrak. Zcela markantní a záměrný je postupný režimní odklon od předválečné tradice právní ochrany patentů, evidentní je i zde inspirace normami ve všem napodobovaného SSSR. Československo se tím definitivně odklání od ducha předchozího rakouského zákona a radikální (v mnoha ohledech vysloveně kontraproduktivní změny, jako bylo potlačení majetkových práv k vynálezům) se projevují dokonce i v relevantním názvosloví. Počíná se hovořit o tzv. vynálezeckém právu, a to najmě v přímé vazbě na zákon č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích19.

K důsledkům naznačených změn bohužel náležel i zjevný technologický úpadek našeho průmyslu, s nímž bezesporu souvisela také malá motivovanost inovátorů. Na což začal režim, jako obvykle kromobyčejně nepružný, zvolna pozitivně reagovat až fakticky v době tzv. perestrojky20.

Vývoj po roce 1989 a jeho souvislosti

Na základě další vlny revolučního uvažování na našem území se mluvilo o „návratu do Evropy“. To bylo tak zřejmo – již jen velmi stručně řečeno – dokonce i ze znění Listiny základních práv a svobod, jež v čl. 34, že práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem. A co více: „Zákon z roku 1972 však již s účinností od 1. ledna 1990 nahradil zcela nový zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, který představuje moderní právní předpis v souladu s mezinárodními závazky a se snahou navázat na pokrokový patentní zákon z roku 1897. Společně s ním a se stejným datem účinnosti byl přijat zákon č. 550/1990 Sb., o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů.“21

Na naposledy zmíněné skutečnosti navázal i vznik Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) počátkem 90. let, jakož i celá řada následných kroků či opatření, jež je snad i zbytečné na tomto místě vyjmenovávat.

Co se však podstatným jeví, je, nakolik jsou naše specifické historické skutečnosti důležité pro stávající stav v oblasti průmyslových práv (včetně patentového práva). Je možné vyslovit obavu, jestli snad po mnoho let nedostatečný, ba protismyslný způsob, jak podchycovat podchycovat vynálezeckou činnost nepodpořil některé zdejší poměrně typické mentální tendence… Vedle utlumování kreativity by se dalo mluvit o malé schopnosti bránit vlastní výplody ducha, neřkuli je dokázat asertivně prosazovat...

Nelze přece popírat, že zažíváme éru nové průmyslové revoluce, technologických závodů, při nichž je krádež duševního vlastnictví jednou z nejčastějších metod boje s konkurencí. Nereflektovat na tyto skutečnosti, tak jako u nás jen minimálně zohledňuje potřebu vysoce kvalifikovaného vzdělávání odborníků v mnoha oblastech, je cestou do pekel. Tím spíše, když si země, jež nikdy neměly velkých zábran při krádežích nehmotných statků, stále mohutněji uvědomují, nakolik zásadní se pro budoucnost jeví investice do vlastního školství, vědy, výzkumu a tak podobně. Čehož následkům nemůže uniknout nikdo, mentální mapy jsou dnes do značné míry propojený „artikl“.

Závěrečná část

Nadcházející, objemem už vskutku pouze minimální část práce nemá vskutku velkých ambic. Pouze shrnout, že autor pokusil, na základě svého výběru, stručně shrnout tradice z nichž se zrodilo, a nichž se později vyvíjelo české patentové právo. Stejně tak se pokoušel k problematice mimořádného rozsahu přistupovat skrze kritické a doplňující komentáře; usiloval o pokud možná svébytný přístup a vlastní poučení z nastudovaného vývoje. Zároveň pevně věří, že toto poučení přesáhlo „pouhou“ oblast průmyslového vývoje.


Výběr z knižních a elektronických informačních zdrojů:

web Businessinfo.cz (dostupné na https://www.businessinfo.cz/navody/obchodni-tajemstvi-ppbi/2/ )

web IUDICTUM (dostupné na: https://iudictum.cz )

Procházka, M.: diplomová práce „Právo k obchodnímu tajemství podnikatele a jeho ochrana“ (dostupné na: https://is.muni.cz/th/bomd0/Diplomova_prace_-_finalni_verze_k_odevzdani.pdf )

web ePravo.cz (dostupné na: https://www. ePravo .cz )

Jakl, Ladislav a kol.: Evropský systém ochrany průmyslového vlastnictví a jeho vliv na vývoj v České republice, Praha 2003.

Jakl, Ladislav a kol.: Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví, Praha 2012.

Jakl, Ladislav a kol.: Vývoj v oblasti právní ochrany duševního vlastnictví, Praha 2018.

Horáček, R. a kol.: Práva k průmyslovému vlastnictví, Praha 2005.

web Judikáty.info (dostupné na: https://www.judikaty.info/cz )

web Nejvyššího soudu (dostupné na: http://www.nsoud.cz )

web Právní rádce (dostupné na: https://pravniradce.ihned.cz )

Zemánek, Jiří a kol.: Tvorba a implementace práva EU z pohledu vnitrostátního, Praha 2012.

 

1 Citace „kulinářského rázu“ pochází ze s. 18 v bakalářské diplomové práci Radima Wirglera (absolventa Právnické fakulty MU) „Jednotná patentová ochrana v EU“ (dostupné na: https://is.muni.cz/th/wu0uu/BP_Radim-Wirgler_Jednotna_Patentova_Ochrana_v_EU.pdf )

2 Tamtéž, a to ještě s doplňující poznámkou, že jde o informace původně vycházející z textu knižní publikace HORÁČEK, Roman a kol. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha 2011.

3 Bakalářská dipl. práce R. Wirglera „Jednotná patentová ochrana v EU“, s. 19.

4 Srovnej: diplomová práce Radany Lebedové (Právnická fakulta UK) „Patentový systém v České republice“, s. 15 (kompletní materiál je přístupný na: file:///C:/Users/Uzivatel/Downloads/DPTX_2013_2_11220_0_281954_0_148653%20.pdf ).

5 Tamtéž.

6 Zdá se být mimochodem fascinující ta vývojová dynamika, s níž dnes mluvíme již o čtvrté průmyslové revoluci; speciálně ve světle toho, jak zásadně všechny struktury společnosti změnila již prům. revoluce první.

7 Bakalářská dipl. práce R. Wirglera „Jednotná patentová ochrana v EU“, s. 19.

8 Oproti třeba Slovensku (tzv. Horním Uhrám, severní části vysloveně agrárního areálu), jež bylo významněji zprůmyslňováno až po 2. světové válce. Z čehož ostatně logicky plynou i četné rozdíly mezi oblastmi, z nichž byla zformována meziválečná Republika československá.

9 Viz s. 63 v rámci e-learningové části webu „Patent na rozum“, materiálu vzniklého péčí oborových vyučujících Metropolitní univerzity Praha. (Inkriminovaný učební text je dostupný především na: https://patentnarozum.eu/upload/files/publikace.pdf.)

10 Diplom. práce R. Lebedové „Patentový systém v České republice“, s. 17.

11 Tamtéž.

12 Tamtéž.

13 Rigorózní práce Richarda Černého (Právn. fakulta UK) „Patentové právo v Rakousku a ČSR – aplikace ve Škodových závodech do roku 1939“, s. 42. (Text je elektronicky dostupný na: file:///C:/Users/Uzivatel/Downloads/RPTX_2009_2__0_304655_0_84003.pdf.)

14 Štemberková, R. a kol.: Úvod do problematiky duševního vlastnictví (e-publikace), České Budějovice 2018, s. 29.

15 Rigorózní práce R. Černého „Patentové právo v Rakousku a ČSR – aplikace ve Škodových závodech do roku 1939“, s. 48.

16 I z tohoto pozoruhodného, nicméně prakticky v běžných historických knihách nezmiňovaného, kroku lze vlastně snadno nepřímo dovozovat, jak dočasná měla být existence tzv. Protektorátu i jeho dominantní národní entity.

17 Citace pochází z dipl. práce R. Lebedové „Patentový systém v České republice“, s. 19.

18 Tamtéž, s. 19 – 20.

19 Viz dipl. práce R. Lebedové „Patentový systém v České republice“, s. 21.

20 Tamtéž, s. 24.

21 Tamtéž, s. 25.

Jak citovat tento text?

P., Pavel. Specifické aspekty českého patentového a známkového systému [online]. E-polis.cz, 2. září 2020. [cit. 2020-11-24]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/specificke-aspekty-ceskeho-patentoveho-a-znamkoveho-systemu.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 5 hvězdiček / Hodnoceno: 3x


Přidat komentář

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[28. leden 2019]
Časopis hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na emailovou adresu: reda…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(