Zpět do Zátoky sviní aneb Patria ó muerte!

 4. květen 2021  Pavel P. Kopecký  komentáře

Do kubánské Zátoky sviní se dá v dnešní době vypravit v rámci turismu, jelikož je v průvodcích či reklamách ukazována jako „ráj potápěčů“. To se ovšem říká o spoustě turistických rezortů, podle zaměření té které cestovní kanceláře. Něčím je ale tohle místo přeci jen ojedinělé – svými moderními dějinami. Právě před šedesáti lety se tam odehrálo invazní drama, které svým věhlasem daleko přesáhlo dějiny Kuby, a do určité míry předznamenalo také pozdější jadernou karibskou krizi.

Zpět do Zátoky sviní aneb Patria ó muerte!Zpět do Zátoky sviní aneb Patria ó muerte!

O dnešní Kubánské republice se u nás mluví bohužel relativně málo, a rozhodně nikoliv jen kvůli covidu, který jinak pomohl ochromit tamější ekonomiku. To představuje dramatický rozdíl proti předchozímu režimu, kdy byla castrovský režim po formální linii opravdový přítel. Nicméně ani v současnosti se typické domácí zprávy o ostrovní republice obvykle nevyhýbají ideologickým brýlím. Aktuálně proto hlavním proudem probíhají hlavně informace, které zase obvykle nekriticky přebírají názory našich soudobých dominantních spojenců. Tu jde o prapodivnou zprávu, že se američtí diplomaté stali oběťmi blíže neurčené moderní vlnové zbraně, jindy se hovoří o masivní podpoře kubánských tajných služeb venezuelskému autokratu Madurovi. A to je tak asi víceméně vše. Už jenom pamětníci si pak třeba vybaví silně medializovanou aféru českých agentů amerických tajných služeb Ivana Pilipa a Jana Bubeníka (jednoho ze studentských vůdců roku 1989), kteří byli před dvaceti lety, v lednu 2001, zatčeni v Havaně.

 

Jiné kulaté výročí, oněch šest desetiletí od invaze do Zátoky sviní, si připomínáme právě tento měsíc. Tehdy se kombinovaná exilová kubánská brigáda („Brigáde 2506“ o síle asi 1400 mužů), jíž vycvičili, vyzbrojili, logisticky a propagandisticky podporovaly Spojené státy, vylodila ve zmíněné zátoce. Cílem jejího útoku, při němž nasadila rovněž bombardéry, tanky a výsadkáře, bylo svržení levicově nacionalistického (!) režimu Fidela Castra (1926-2016). Ten v zemi uchopil moc prostřednictvím ozbrojené revoluce asi dva roky předtím po dlouhém, nicméně obratném partyzánském boji s chráněnci USA.

 

Kárná supervelmocenská akce tehdy ovšem skončila fiaskem a jejím paradoxním důsledkem se stalo určité ideologické vyhranění režimu, jelikož „zánovní“ havanští vládci začali urychleně hledat podporu u Sovětského svazu. Chruščovova Moskva již během podvratné akce varovala Washington před další podporou neúspěšných invazorů, aby logicky i poté ujistila castristy svou masivní pomocí. Přičemž zároveň ubezpečila, že za zákonné představitele země považuje výhradně je, nikoliv místní komunisty. Pozdější „pragmatičtí komunisté“ díky tomu pak dlouhodobě uhájili své pozice vůči USA, pro něž bylo naprosto nepředstavitelné, že by, tak jako dosud, nekontrolovaly život „Perly Antil“. Vždyť i Castrovými „barbudos“ svržený systém neuvěřitelně zločinného prezidenta diktátora Fulgencia Batisty y Zaldívara (1901-1973) vznikl za asistence CIA a jeho čelní představitel býval ve Spojených státech dlouho charakterizován oním pověstným pragmatickým pořekadlem, že „je to sice parchant, ale náš parchant“.

 

Následný pokus o násilnou „normalizaci“ kubánských poměrů roku 1961, o jistou restauraci původních poměrů, v nichž sehrávaly nemalou roli také mocné americké mafie, skončil, jak řečeno, tristně. V oblasti násilných převratů zkušené studenoválečnické služby USA se tentokrát při plánování invaze či v jejím průběhu dopustily řady trestuhodných chyb. A tak padla kosa na kámen. Naprostý krach operace „Pluto“, jíž po svém předchůdci v prezidentském úřadu, pětihvězdičkovém generálu Eisenhowerovi, takříkajíc zdědil mladý John Fitzgerald Kennedy (1917-1963), vážně poškodila reputaci tohoto rozporuplného prezidenta. Politika, jenž se zřejmě posléze stal jednou z nejznámějších obětí fenomenu, o němž ve svém odstupujícím projevu hovořil právě předchozí první občan USA: obětí nebezpečného růstu vlivu vojenskoprůmyslového komplexu na demokratickou společnost...

 

Naopak docela jinak se v době rostoucího napětí mezi Západem a Východem vedlo úspěšnému Fidelu Castrovi. Rychlé odražení proamerických sil – často zahrnující i naivní idealisty nespokojené s postbatistovským vývojem na Kubě – jeho pozici mezi domácími neobyčejně posílilo. Tím více, že nad rozhodnou protiakcí převzal osobní velení. Zatímco třeba mnozí z poražených útočníků se následně skutečně báli možnosti své fyzické likvidace ze strany Američanů, z charizmatického revolucionáře se stala uctívaná osoba. Nejen na domácí půdě získal bleskově nimbus „obránce vlasti“ – kontraoperace se odehrála pod věhlasným ostrovním heslem „Vlast, nebo smrt!“ – proti tradičně odmítané americké hegemonii. Mohl tak před davy věrných hřímat: „Imperialisté nám nemohou odpustit, že vedeme socialistickou revoluci Spojeným státům přímo pod nosem!“ A není proto vlastně ani tak divné, končí-li formálně vláda dynastie Castrů (abdikací mladšího bratra Raúla Castra na předsednický post Kubánské komunistické strany (PCC)) teprve až na toto výročí.

 

Jedním z dalších pozoruhodných soudobých důsledků inkriminované potupy amerických jestřábů 60. let, vyznávajících kombinaci někdy přímo hysterického antikomunismu se starou Monroevou doktrínou o faktické koloniálním dominanci USA na západní polokouli, byla i regionální politika Donalda Trumpa. Nevzdělance s autokratickými sklony, v němž se bizarním způsobem mísil tvrdý obchodní pragmatismus s duchovní atmosférou jeho mladistvých let. Též z jejich spojení patrně vyrostlo trumpovské vystupňování předtím se uvolňujícího tlaku na Kubánskou republiku. Bizarní volební porážka amerického miliardáře tak patrně znamenala úlevu i pro většinu tamějších obyvatel.

 

Na každý pád byl bezúspěšný vpád kubánské exilové brigády pro Spojené státy americké traumatem (podobně jako pozdější porážka v paralelně se rozbíhající válce ve Vietnamu), přičemž události na Playa Giron dodnes negativně ovlivňují vztahy mezi Washingtonem a Havanou. Hlavně nám ovšem ukazují některé pamětihodné rysy tradiční globální reálpolitiky.

Jak citovat tento text?

P., Pavel. Zpět do Zátoky sviní aneb Patria ó muerte! [online]. E-polis.cz, 4. květen 2021. [cit. 2024-10-03]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/zpet-do-zatoky-svini-aneb-patria-o-muerte.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.67 hvězdiček / Hodnoceno: 3x


Přidat komentář

Vložit komentář