Význam výsledků konference v Locarnu

 28. březen 2005  Mgr. David Simota   komentáře

V říjnu roku 1925 se ve švýcarském Locarnu setkali bývalí nepřátelé z 1. světové války. Měli zde dosáhnout svobodné shody a překonat velmi hluboko zakořeněné bariéry, které je dovedly ke vzájemnému konfliktu. Výsledkem setkání byl podpis 9 dokumentů, mezi nimiž nechyběl ani tzv. Rýnský pakt, úpravy arbitrážních smluv...

Význam výsledků konference v LocarnuVýznam výsledků konference v Locarnu

V říjnu roku 1925 se ve švýcarském Locarnu setkali bývalí nepřátelé z 1. světové války. Měli zde dosáhnout svobodné shody a překonat velmi hluboko zakořeněné bariéry, které je dovedly ke vzájemnému konfliktu.

Výsledkem setkání byl podpis 9 dokumentů, mezi nimiž nechyběl ani tzv. Rýnský pakt, úpravy arbitrážních smluv či nový výklad článku č. 16 Společnosti národů. Zástupci bývalých znesvářených stran tedy v Locarnu došli k mnoha důležitým kompromisům. Jmenujme alespoň tzv. „Dopis z lodi“. Hlavním sporným bodem locarnské konference byl však pověstný paragraf č. 6 rýnského paktu, ale díky Aristidu Briandovi a jeho nekonvenčnímu přístupu se jednání vyvíjelo v poměrně uvolněné atmosféře.

Locarnská konference přinesla mimo jiné i politickou a právní rovnoprávnost Německa, to však za podmínky, že Němci budou respektovat status quo v oblasti hranic na Rýně. Všechny strany se současně dohodly na prohlášení, že se zříkají násilí jako cesty k prosazování svých politických a mocenských zájmů.

Za další velmi pozitivní a průlomový rys locarnské smlouvy lze považovat skutečnost, že tento dokument nebyl přímo namířen proti žádnému aktérovi z bývalého ozbrojeného konfliktu. Signatáři se na tomto jednání zavázali ke vzájemným garancím míru a spolupráce. Vinu na válce Německu sice touto smlouvou nikdo neodejmul, ale úspěch koncepce rovných práv pro všechny zúčastněné země bez ohledu na události v minulosti lze považovat za skutečně velkorysé gesto všech vyjednavačských týmů.

I když samotné zrovnoprávnění Německa, jako viníka války, mělo probíhat pozvolna, tato zásadní proměna v myšlení jednotlivých evropských partnerů přispěla i k narovnávání bilaterálních i multilaterálních vztahů na kontinentu. Locarnské dokumenty taktéž řešily mocenské přesuny mezi silnými evropskými hráči, a to zejména v otázce vztahu k malým a permanentně ohroženým zemím, jako byly Polsko a Československo.

Locarno prolomilo ledy a Německo bylo rázem považováno za plnohodnotného hráče. Alespoň na chvíli se vytratila politika hrozeb a vyděračského donucování. Rovnoprávnost Německa a s tím spojené politicko-mocenské oslabení Francie se však logicky dotknuly právě zájmů a strategického postavení Polska a Československa, jejichž pocit jistoty a podpory ze strany tradičních západních spojenců rázem získal výrazné trhliny. Zdálo se, že budou muset svou bezpečnostní politiku zajišťovat hlavně z vlastních sil a zdrojů. V té době se Polsko a Československo musely spoléhat na politiku hledající vlastní scénář pro bezkonfliktní soužití se stále relativně silným Německem.

Locarnské dohody byly produktem obrovského úsilí o dosažení kompromisu, protože žádná ze zúčastněných stran nezískala úplné maximum svých nároků, ale ani neztratila vše, o co přijít mohla. V Locarnu se postupně projednávala poměrně ožehavá a složitá témata vstupu Německa do SN, téma arbitrážního rozhodování, dále téma francouzských garancií a téma východních smluv.

Výsledky přinesly obecnou jistotu zejména na rýnské hranici, přičemž Francie musela ustoupit z role dominujícího hráče v Evropě. Francie již také nepředstavovala pevnou obrannou základnu pro slabé Polsko a Československo v případě agrese Německa či jiného nepřítele. Toto obecné oslabení vlivu však bylo zamýšleno především jako podnět k všeobecnému nadšení pro mírovou spolupráci, čímž se mělo vytratit i nezdravé napětí v Evropě. Pro Německo však mírový stav ve skutečnosti znamenal frustrující pocit bezmocnosti. Frustraci Němců navíc přiživila i historicky závažná otázka Alsaska-Lotrinska.

Locarno však v každém případě (alespoň na několik let) znamenalo prohloubení obecné úcty k právním a demokratickým premisám v politické praxi. Tato shoda však bohužel měla být v budoucím vývoji podkopána nezadržitelným nástupem Hitlera k moci. Tolerancí a rovnoprávností prosycené Locarno se později v porovnání s nacistickým běsněním ve třicátých letech bohužel začalo zdát jako naprosto naivní a beznadějný pokus o dosažení míru a spolupráce. Evropa směřovala k dalšímu rozkladu a malé země měly jen minimální šanci samostatně odolávat staronovým hrozbám.

Locarnské zrovnoprávnění Německa, které bylo zamýšleno v dobrém, se později stalo vodou na mlýn pro německou agresivní, revizionářskou a expanzivní politiku vedoucí k další válce světového formátu. Locarnské dohody se staly téměř bezcenným cárem papíru, když pak „velcí“ mužové evropské politiky v roce 1938 ve strachu akceptovali Mnichovský diktát věčně nespokojeného Německa. Nadějný plán signatářů locarnské dohody tedy nebyl naplněn, i když měl potenciál stát se jedním z nejdůležitějších dokumentů dvacátého století.


Použitá literatura

  1. BŘACH, R.: Československo a Evropa v polovině 20. let. Praha a Litomyšl, 1996.

Jak citovat tento text?

Simota, David. Význam výsledků konference v Locarnu [online]. E-polis.cz, 28. březen 2005. [cit. 2017-09-20]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/vyznam-vysledku-konference-v-locarnu.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Mgr. David Simota

Autor:

Bc. David Simota, DiS.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.55 hvězdiček / Hodnoceno: 11x


Přidat komentář

Vložit komentář

Stránský

čtvrtek, 9. červen 2005
22:06

Z geopolitického hlediska se Locarno jeví jako hrozivá porážka čs. zahraniční politiky, která vyústila do mnichovské katastrofy. nicméně vnucuje se otázka, jak byla konference doma interpretována, proč čs. vláda nereagovala na symptomy pochopení západních velmocí pro postavení sudetských Němců ? Zanemnalo Locarno začátek změny orienatce ČSR směrem k SSSR ? Stala se pak ČSR díky Benešovi sovětským agentem v Evropě, který hnal Francii a Nměecko do vzájemné války tím, že ČSR vůči sudetským Němcům vystupovala nesliřitelně až do karlovarských požadavků ?


Napsal: Stránský [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(