Rakousko ve 30. letech

 6. květen 2005  Mgr. David Simota   komentáře

Po zemských volbách z dubna 1932 začal nacismus v Rakousku představovat skutečně reálnou hrozbu, před kterou nebylo možné ustoupit. Obecná nejistota a prohlubující se hospodářské problémy země však znamenaly vodu na jeho mlýn. Rakouským nacistům přesto nesměl být za žádných okolností umožněn volný přístup k politickým výšinám, protože by na sebe anšlus Rakouska jistě nenechal dlouho čekat.

Rakousko ve 30. letechRakousko ve 30. letech

Po zemských volbách z dubna 1932 začal nacismus v Rakousku představovat skutečně reálnou hrozbu, před kterou nebylo možné ustoupit. Obecná nejistota a prohlubující se hospodářské problémy země však znamenaly vodu na jeho mlýn. Rakouským nacistům přesto nesměl být za žádných okolností umožněn volný přístup k politickým výšinám, protože by na sebe anšlus Rakouska jistě nenechal dlouho čekat. Vláda v čele s křesťansko-demokratickým kancléřem Engelbertem Dollfussem musela co možná nejrychleji nějakým způsobem zarazit lavinu nově se rekrutujících sympatizantů s „hákovou ideologií“. Velkoněmecká myšlenka neodolatelně lákala stále více frustrovaných a velmi nesebevědomých lidí. Nabídka znovuobjevení hrdosti v nelehké meziválečné době se setkávala se stále pozitivnějším ohlasem. Dokonce už byl pojmenován i konkrétní viník všech vnitřních problémů v zemi. Protižidovské nálady se začaly po celé zemi šířit téměř dominovým efektem.

Křesťansko-sociální strana zaznamenávala oslabování svých pozic, proto musela najít rychlé východisko z hrozivé situace. Spojením křesťanů a sociálních demokratů se tehdy mohla na politické scéně Rakouska vytvořit spolehlivá hradba, která by nacismu odolala, avšak obě strany možných partnerů tento závěr z růstu preferencí NSDAP nevyvodily. Kancléř Dollfuss spatřoval nepřítele prakticky všude. Spolupráci s rudými odmítal, protože socialismus a marxismus považoval za podobné zlo jako nacismus. Nechtěl rozhodně ani ustupovat opakovaným požadavkům na zvyšování sociálních dávek a platů státních zaměstnanců.

Dollfuss byl proto nucen poradit si s nacistickým nebezpečím sám, a to co možná nejrychleji, protože ženevské protokoly výslovně zakazovaly připojení Rakouska k Německu. Pokud by snad k této fúzi došlo, Dollfuss by od Společnosti národů nedostal na hospodářské oživení země žádné další půjčky. Byl si navíc naprosto jist schopností Rakouska obstát jako samostatný stát. Křesťanské pozice však stále slábly a nacisté společně se sociálními demokraty usilovali o vyvolání předčasných voleb, aby se konečně projevil skutečný poměr sil v zemi.

Právě to byla hlavní pohnutka, proč kancléř přistoupil k radikálnějším krokům, neboť volby by za stávajících okolností jistě prohrál. Klidnou cestou okleštil demokratické principy v politickém systému, k čemuž mu dopomohli i jeho schopní a loajální spolupracovníci. Dollfussův sekční šéf Hecht byl výborným právním odborníkem, který veřejnosti obratně zdůvodnil nezbytnost chystaných kroků. Dollfuss měl nesporně štěstí i v tom, že měl v ruce poměrně důležitý právní dokument, který bylo možné vykládat a aplikovat přesně podle jeho potřeby. Zmocňovací zákon pocházející ještě z dob z dob 1. světové války byl tím nejlepším nástrojem, který Dollfuss po zahrnutí do právního řádu republiky aplikoval i mimo stav války. Zákon byl přímo namířen proti parlamentu, v němž se situace vyvíjela krajně nepříznivě. Národní rada se dokonce kvůli nutné sanaci státních financí dostala do takové výrazné názorové polarizace, že vedla k její úplné paralýze. To však Dollfussovi hrálo do karet. Kancléř lehce vyšachoval parlament z rozhodovacích pravomocí a pomocí zmocňovacího zákona pružně vydával jednoduché dekrety.

Kancléř Dollfuss dokázal pod tlakem okolností docílit stabilizace politické situace, i když nepříliš demokratickou cestou. Měl navíc v plánu revidovat nefunkční ústavu a omezit funkce parlamentu. Západ Dollfussův režim de facto přivítal, protože Dollfussův kurz představoval závoru před rakouskými nacisty. Dollfussova malá legální diktatura zamezovala anšlusu, takže o podporu zvenčí se Dollfuss bát nemusel.

Kdyby však sociálně-demokratická strana stále nenabízela Dollfussovi spolupráci a přikročila k radikálnějším krokům ve spojení s nacisty, mohl již tehdy v Rakousku vypuknout konflikt plný násilí. Sociální demokracie ale nechala svůj potenciál spát a tiše vládu tolerovala. Dokonce se ani nesnažila vyvolat generální stávku, která by donutila křesťanské sociály ke konstruktivní diskusi. Jakýkoliv násilný odpor proti zcela legálně zvolené vládě by byl navíc zahraničím vnímán jako nepřípustný zásah do mírových smluv. Kromě toho je téměř jisté, že nové volby by bezpečně vedly ke stejnému vývoji jako v nacistickém Německu, proto lze počínání sociální demokracie vlastně chápat jako pozitivní krok, jelikož tato strana vládu sice nepodporovala, ale ani s ní přímo nebojovala.

Dollfuss měl významného spojence zejména v církvi, bez které by tak daleko jistě nedošel. Podporu našel i u Heimwehru. Kdyby však představitelé Hiemwehru Dollfusse z nějakého důvodu opustili a spolupracovali s nacisty, vývoj v zemi by se rovněž ubíral jiným směrem. Vedení Heimwehru si však bylo dobře vědomé své jedinečné role a s konkurenčními nacisty nespolupracovalo.

Kancléř Dollfuss hrál mistrovskou politickou hru, zavedl stavovský autoritativní systém a zahraničí jej v tom paradoxně „de facto“ podporovalo. Nelze mu však upřít ani to, že chtěl především zemi ochránit před nacismem. Využíval k tomu sice množství sporných a zjevně neústavních kroků, ale přesto se díky své vizi stal alespoň na chvíli věrným zastáncem zájmů svého národa. Všechny Dollfussovy snahy zhatil úspěšně provedený atentát z 25. července 1934. Rakouského kancléře zastřelil nacistický pučista Otto Planetta, který byl pak za svůj hanebný čin dne 31. července 1934 po zásluze popraven.

Použitá literatura

JEŘÁBEK, M.: Konec demokracie v Rakousku, 1932 – 1938. Praha: Dokořán, 2004.

Jak citovat tento text?

Simota, David. Rakousko ve 30. letech [online]. E-polis.cz, 6. květen 2005. [cit. 2017-06-26]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/rakousko-ve-30-letech.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Mgr. David Simota

Autor:

Bc. David Simota, DiS.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 1x


Přidat komentář

Vložit komentář

Vladimír

středa, 4. leden 2006
01:24

;o)


Napsal: Vladimír [Odpovědět]

Staněk Jan

středa, 18. květen 2005
22:36

No nazdar Davide! Koukám, jak jsi pilný a iniciativní! To je teda drsné. Vypadá to dost odborně - v článku rozumím jen předložkám a spojkám :-)
Zlatý Prachatice, co!
Hans


Napsal: Staněk Jan [Odpovědět]

davesi

pondělí, 30. květen 2005
20:14

davesi

čau Honzo, díky, příště žádné osobní záležitosti...


Napsal: davesi [Odpovědět]

Klára

sobota, 25. červen 2005
09:27

Musím říci, že tento článek je velmi zajímavý a těžko jsem se od něj odtrhla :-) Pěkné!


Napsal: Klára [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(