Sierra Leone jako suverénní stát?

Historie Sierry Leone je velmi spletitá, nepřehledná. Snad jen na okraj je třeba zmínit, že spadala do britské kolniální správy a v 60. letech, kdy začala vlna boje za osamostatnění, Sierra Leone neotálela a hned v roce 1961 získala nezávislost. Ovšem od té doby se prakticky zmítá v nestabilitě a konfliktech, zvláště poté, co v roce 1964 zemřel zakladatel samostatného státu Milton Margai.

Sierra Leone jako suverénní stát?

Autorkami textu jsou Martina Nováková a Michaela Veselá

Historie Sierry Leone je velmi spletitá, nepřehledná. Snad jen na okraj je třeba zmínit, že spadala do britské kolniální správy a v 60. letech, kdy začala vlna boje za osamostatnění, Sierra Leone neotálela a hned v roce 1961 získala nezávislost. Ovšem od té doby se prakticky zmítá v nestabilitě a konfliktech, zvláště poté, co v roce 1964 zemřel zakladatel samostatného státu Milton Margai. Na vládní elity byly prováděny únosy a pokusy o puč se staly běžnou záležitostí. Parlamentní volby, které během krátkého trvání proběhly, neměly většinou demokratický charakter, např. v roce 1981 se konaly jednobarevné volby. Joseph Said Momoh, prezident vládnoucí zemi od 80. let, měl snahu provést ústavní reformy, které by vedly k větší demokratičnosti a pluralitě systému. V roce 1991 byla dokonce přijata nová ústava, která ale tamější poměry bohužel nezlepšila. Od roku 1991 se totiž začala intenzivně angažovat, nejprve jen na východě země, povstalecká skupina RUF [1] - Jednotná revoluční fronta, podporovaná sousední Libérií. Armáda nebyla ve prospěch ústřední vlády schopna zasáhnout.

O rok později, tedy v roce 1992, došlo k převratu a úmysly Momoha byly ztraceny, navíc musel uprchnout ze země do sousední Guiney. Čtyři roky trvající prozatímní vláda (spíše bezvládí) byla ukončena díky mezinárodnímu společenství a svůj podíl má i domácí odpor proti tehdejším představitelům státu tlačící na uspořádání všeobecných svobodných voleb, které by rekrutovaly nové představitele. Do čela se dostal Ahmad T. Kabbah.

O rok později došlo k ratifikaci známé smlouvy z Abidžanu, kdy byl vytvořen křehký mír mezi vládou a povstaleckou skupinou RUF. Zvolený prezident dlouho v úřadu nepůsobil, neboť ho roku 1997 svrhla RUF a tzv. Revoluční rada ozbrojených sil (AFRC) pod vedením Majora Johnnyho Paula Korómyho. Vytvořili prozatímní vládu, resp. juntu a nastolili teror. Svržený prezident Kabbah uprchl do exilu do Guiney.

V té době se již problémem Sierra Leone zabývalo mnoho organizací, především OSN, ECOWAS, Human Right watch, Amnesty International, aj. Na základě důkazů, které potvrdily, že se do Sierra Leone nezákonně dováží ve velkém množství zbraně, uvalila Rada bezpečnosti OSN v roce 1997 na Sierra Leonu zbrojní embargo a také embargo na dovoz pohonných hmot. ECOWAS [2] byl pověřen kontrolovat dodržování embarg a také míru (mohl využívat při kontrole své jednotky ECOMOG).

Později vyšlo najevo, že Velká Británie (respektive firma Sandline International) [3] vyvezla do Sierry zbraně ve snaze odstranit diktátora Koromu. Přesto, že tyto zbraně nebyly v Sierra Leone použity, ve VB to způsobilo řádný skandál. [4]

RUF se snažila zmocnit území s diamantovými doly. Sierra Leone ovládnutá povstaleckou skupinou se ekonomicky zhroutila (umocnil to fakt, že je závislá na jediném vývozním artiklu). Většina obyvatel trpěla hladem, životní úroveň byla více než kritická. Současně se RUF dopouštěla masových vražd a mrzačení obyvatel. O lidských právech se zde nedá vůbec hovořit. Sierra je typickým příkladem země s fenoménem dětských vojáků. Nejen chlapci, ale i děvčata byla unášena a často slepě, bezmyšlenkovitě vykonávala požadavky vůdců RUF. Pro RUF znamenali levnou bojovou sílu, sluhy, nenápadné špehy a často bohužel živé štíty v první linii. Jednotky RUF páchali nelidská zvěrstva, kanibalismus, usekávali končetiny, apod. Dodnes bychom tam dětské vojáky našli. [5]

V roce 1998 se ECOWASU podařilo dosadit zpátky Kabbaha a Rada bezpečnosti zastavila embargo. V červnu téhož roku OSN ustavila Pozorovatelskou misi OSN (UNOMSIL) (poté přeměněna na UNAMSIL) a pověřila ji dohledem nad bezpečnostní situací a odzbrojením bojovníků. V roce 1999 proběhl neúspěšný pokus o převrat a svržení Kabbaha, při němž byl obsazen Freetown a zabito, resp. zmrzačeno mnoho obyvatel hlavního města. V témž roce se podařilo sjednat díky USA, Velké Británii a OSN s RUF tzv. Loméské mírové dohody, které měly stabilizovat situaci, ovšem brzy došlo ze strany RUF k porušování dohod. V ulicích Freetownu propukaly demonstrace proti porušování těchto dohod. Jednotky OSN, které zde od listopadu 1999 dohlížely na dodržování závazků plynoucích z dohody z Lomé, byly útokům také vystaveny. Proto se začalo jednat o další dohodě, která nakonec byla podepsána v listopadu 2000 v Abuje. Znovu se hovořilo o tom, že je třeba nastartovat projekt týkající se „ozbrojení, demobilizace a znovuzačlenění povstaleckých vojáků do společnosti“, [6] který byl již součástí Loménských dohod. [7]

Situace se přesto příliš nezlepšila a útoky RUF pokračovaly. Situace se zkomplikovala, když do státu vstoupila vojska z Guineje s cílem zničit základny RUF, které byly využívány i pro povstalecké aktivity na jejich území. Situace se uklidnila až po podpisu druhé dohodě z Abuji v květnu 2001. [8]

Sierra Leone je dnes demokracií, resp. prezidentskou republikou s demokratickou ústavou schválenou v roce 1991, kde je mocenský systém založen na trojím dělení mocí. Ústava zakotvila vysoce centralizovanou a individualizovanou prezidentskou moc, zároveň uzákonila soupeření politických stran a připravila půdu pro nové volby. Také kladla důraz na občanská a lidská práva. [9] V čele exekutivy stojí prezident volený na 5 let, který zastává zároveň i post předsedy vlády. Ministři jsou jmenováni prezidentem, s jejichž nástupem do funkce musí vyslovit souhlas Sněmovna reprezentantů. Vláda je pak zodpovědná prezidentovi. Poslední prezidentské volby se konaly v září 2007 [10] . Zákonodárná moc je v rukou jednokomorového parlamentu se 124 poslanci. Poslední parlamentní volby proběhly také v roce 2007, v nichž vyhrála strana All People's Congress (APC), podporující současného prezidenta Koroma. [11] V roce 2004 se po dlouhé době také konaly místní volby, které legitimovaly lokální reprezentaci. Lze tedy říci, že moc se decentralizuje.

ROLE MO V SIERRA LEONĚ

Jak už bylo zmíněno, od propuknutí občanské války a svržení prezidenta Kabbaha, jež uprchl do exilu do Guiney, se problémem Sierra Leone zabývalo mnoho organizací. Vláda Sierra Leone požádala o pomoc OSN už v roce 1994. Mezi subjekty, které se v Sierra Leone angažovaly, patří především OSN, OAJ, ECOWAS, Human Right watch a Amnesty International.

RUF [12] využívala ke svým účelům dětské vojáky. Právě Sierra je typickým příkladem země s fenoménem dětských vojáků (viz výše). Děti různého věku byly RUF využívány jako dělníci, levná pracovní síla, špióni, poslíčci, nosiči a dokonce jako hledači nášlapných min, kde tvořily první, obětní linii a „čistily“ prostor pro ostatní. [13] Znásilnění a hrubé zacházení v mnoha z nich zanechává nesmazatelné stopy, které se projevují v psychice, poruchách vývoje a jejich opětovná integrace do běžného života je tak značně ztížena. [14] Zapojení dětí do válek má několik příčin. Zaprvé zoufalé sociální zázemí, kdy rodina zemřela, nebo nemá prostředky na zajištění chodu domácnosti, obživy a základního vzdělání, děti tedy bojují pro žold a základní potřeby, které jim vůdci RUF zajistí. Někdy jim nahrazují tzv. „rodinu“ Dálší příčinou jsou dlouhodobé, vykořisťovatelské války, při kterých společnost ztratila etické a humánní hodnoty. Válečné realita se stala běžnou každodenností, a tak pro mnohé z nich nepředstavoval brzký nábor do vojenské služby a nasazení do války překvapení. Neznali a ani neměli jinou životní alternativu. Dalším důvodem náboru do války je naivní, dětská vize na válku a možnost prožít dobrodružství, ovšem aniž by znali důsledky. [15] Podle odhadů rekrutovala RUF v jednu dobu až 300 tisíc dětí. Jedním z důvodů bylo, že samopal AK- 47 unese už desetileté dítě. Je nutné podotknout, že dodnes bychom v Sierra Leone dětské vojáky našli. [16]

V roce 1998 se ECOWASU podařilo dosadit zpátky Kabbaha a Rada bezpečnosti zastavila embargo. V červnu téhož roku OSN ustavila Pozorovatelskou misi OSN – UNOMSIL – a pověřila ji dohledem nad bezpečnostní situací, odzbrojením bojovníků a reorganizací ozbrojených sil. Zvláštním vyslancem se stal Francis G. Okelo. Neozbrojení příslušníci UNOMSIL byli pod ochranou ECOMOGu. V roce 1999 proběhl neúspěšný pokus o převrat a svržení Kabbaha. Byl obsazen Freetown a mnoho obyvatel hlavního města bylo zabito a zmrzačeno. V témž roce se podařilo sjednat díky USA, Velké Británii a OSN s RUF tzv. Loméské mírové dohody (1999). Ovšem brzy propukly nové konflikty a v ulicích hlavního města nakonec byly vystaveny nebezpečí i jednotky OSN. Situace se sice brzy zklidnila, ale země se potýkala s novým problémem - došlo k velké emigraci obyvatel, a to jak k vnější, tak k vnitřní. Uprchlíci, kteří opustili svou zemi, většinou hledali útočiště v některé ze sousedních zemí – kolem půl milionu. Další část obyvatel byla nucena přemísťovat se v rámci své země. Hovoříme zde o tzv. fenoménu vnitřně přesídlených osob (IDP - internally displaced persons).

Poté bylo v RB OSN ve spolupráci s jinými organizacemi rozhodnuto, že si situace žádá rozsáhlejší misi. Mise UNOMSIL byla nahrazena misí UNAMSIL. Cílem této nástupnické mise bylo opět podpořit strany konfliktu k dodržování závazků z dohod a smluv, rovněž podnítit vzájemnou komunikaci, podporovat plán demilitarizace a re-integrace 45 tisíc bojovníků do civilní společnosti. V roce 2000 došlo na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1289 ke změně a k dalšímu rozšíření mandátu. Navíc došlo k navýšení příslušníků mise. Další významné početní rozšíření proběhlo v roce 2001, kdy se zvýšil počet členů mise na 13 tisíc mužů. UNAMSIL zodpovídala za zabezpečení svobody pohybu pracovníků OSN v oblasti. V této misi bylo i pět vojenských pozorovatelů AČR, kteří byli do místa vysláni v říjnu 1999. [17] Díky pomoci vojáků z Velké Británie, bylo zabezpečeno letiště a hlavní město. Tito britští vojáci významně přispěli k dopadení zakladatele RUF – Fodaye Sankoha. Od roku 2001 se postupně dařilo rozmístit jednotky OSN ve všech oblastech země a proces odzbrojování byl dokončen koncem roku 2002. Tímto se otevřela cesta k parlamentním a prezidentským volbám. Poté se mise UNAMSIL soustředila na podporu vlády a budování infrastruktury, návrat dětských vojáků a bojovníků do běžného života a rovněž návrat uprchlíků do vlasti …

Od poloviny roku 2002 začaly ve shodě s vládou fungovat Komise pro hledání pravdy a usmíření a také Zvláštní soud (tribunál) pro Sierra Leone. Jedná se o první soud tohoto typu a jeho cílem je stíhání osob, jež nesou největší zodpovědnost za zvěrstva spáchaná v průběhu vleklé občanské války. [18] V současnosti je obžalováno 11 osob v souvislosti s válečnými zločiny, zločiny proti humanitě, násilí, apod. Kvůli smrti dvou z obžalovaných byly obžaloby na ně staženy v prosinci roku 2003. Soud obžaloval mj. liberijského prezidenta Charlese Taylora. [19] Současně bylo RB OSN schváleno stažení sil UNAMSIL ve čtyřech fázích. Mise UNAMSIL stála 2, 8 miliard dolarů. Mandát této mise byl ukončen 31. prosince 2005 a byl nahrazen misí Integrovaného úřadu OSN pro Sierra Leone (the United Nations Integrated Office for Sierra Leone – UNIOSIL). [20] UNAMSIL může sloužit jako model pro úspěšné mírové operace, i jako prototyp pro nový akcent OSN na budování míru.

COLLAPSED STATE

Na přelomu července/srpna roku 2005 Foreign Policy magazine představil tzv. The Failed States Index (FSI), který hodnotí dle 12 sociálních, ekonomických, a politických kritérií [21] stav ve vybraných zemích. V roce 2005 bylo zařazeno do hodnocení dle tohoto indexu 76 zemí, [22] ve druhé výroční zprávě z roku 2006 bylo ohodnoceno 146 zemí, [23] v letošním roce to bylo již 177 zemí [24] . Výsledkem je zpráva, ve které se konstatuje, že téměř 2 miliardy lidí žijí v zemích, které nejsou bezpečné. Dle indexu jsou nejslabšími státy především africké státy, občas se v tomto hodnocení objevují také země z Asie, východní Evropy, Latinské Ameriky a Středního východu. Sierra Leone v těchto hodnoceních skončila vždy mezi nejohroženějšími zeměmi. V roce 2005 byla na 6. místě (102. [1] bodů), v roce 2006 obsadila 17. místo (96. [6] bodů) a v letošním roce získala 23. místo (93. [4] bodů). [25] Je vidět, že se situace v Sierra Leone mírně lepší, přesto neustále patří mezi nejnestabilnější země světa. Aby se země stala průměrnou stabilní zemí, musela by mít pod 60 bodů a ty nejstabilnější země světa dle těchto kritérií mají pod 30 bodů. [26]

EKONOMIKA, INFRASTRUKTURA

Sierra Leone má přibližně 4, 9 milionu obyvatel a téměř 70% z nich se živí zemědělství, které produkuje přibližně jednu třetinu HDP. [27] Těží se hlavně diamanty a bauxit. Bohužel nepoměrné rozdělení příjmů z obchodů s diamanty je stále příčinou neshod. Doly s diamanty jsou v rukou místních soukromých osob a skupin místo vlády. V zemi je vysoká korupce. [28]

Pěstují se batáty, maniok, káva, kakao. Chová se skot. Dováží se především potraviny, ropa a chemikálie. Hlavními obchodními partnery Sierra Leone jsou Německo, Belgie, Velká Británie a Itálie. [29] Více než třetina z celkového počtu obyvatel přišla o domov a 500 000 uprchlíků žije stále v sousedních zemích. Další uprchlíci přišli do Sierry Leone ze sousední Libérie při útěku před tamější občanskou válkou. V Sierra Leone dnes nalezneme jednu z nejpočetnějších uprchlických komunit na světě (UNHCR). Sierra Leone zpustošená válkou dnes trpí nejnižší průměrnou délkou života na světě a nejvyšší dětskou úmrtností (každé čtvrté dítě umírá ve věku do pěti let). Gramotnost obyvatelstva činí pouhých 15 %. [30] Mnozí lidé umírají na nemoci, které se dají běžně léčit, čemuž napomáhá mimo jiné i chybějící kanalizace a zdroj pitné vody. Podle některých zpráv umírá v této zemi denně hlady téměř 100 lidí.

Sierraleonská ekonomika zůstává velmi závislá zejména na vývozu diamantů a pomoci mezinárodních donorů.

ČLENSTVÍ V MO

Sierra Leone je členem OSN, Commonwealthu, Africké unie a ECOWASu, Africké rozvojové banky, Organizace islámské konference (OIC), Hnutí nezúčastněných a Unie řeky Mano (MRU). MRU má ekonomický charakter a snaží se podporovat ekonomický a hospodářský růst pomocí odstranění všech překážek ve vzájemném obchodě mezi ratifikujícími státy. Patří mezi ně Guinea, Libérie a Sierra Leone. [31] Sierra Leone je také členem Mezinárodního trestního soudu (ICC).

Použitá literatura

1. Adamcová, L.; Kambala, I. (2001). Regionální ekonomická integrace v Asii, Africe a Latinské Americe. VŠE, Praha.
2. Oxfordský slovník světové politiky (2000). Praha: Ottovo nakladatelství, s. r. o.
3. Sorensen, Georg (2005). Stát a mezinárodní vztahy. Portál:Praha

Internetové zdroje

• http://amnesty.cz, 19. 11. 2007.n
• http://army.cz, 18. 11. 2007.n
• http://blisty.cz, 15. 11. 2007.n
• http://cs.wikipedia.org, 20. 11. 2007.n
• http:// en.wikipedia.org, 20. 11. 2007.n
• http://www.fundforpeace.org, 21. 11. 2007.n
• http://www.foreignpolicy.com, 21. 11. 2007.n
• http://ictr.org, 19. 11. 2007.n
• http://news.bbc.co.uk, 20. 11. 2007.n
• http://osn.cz, 20. 11. 2007.n
• http://postreh.com, 19. 11. 2007.n
• http://un.org, 19. 11. 2007.n
• http://unicef.org, 19. 11. 2007.n
• http://web.amnesty.org, 19. 11. 2007.n

Poznámky:

[1] RUF, ozbrojená povstalecká skupina. Viz níže.

[2] ECOWAS - Hospodářské společenství západoafrických států.

[3] Mezinárodní firma Sandline Inteational vyváží ze Sierry Leone diamanty.

[4] http://www.blisty.cz/files/isarc/9805/19980514g.html, 15. 11. 2007.

[5] Úmluva o právech dítěte z roku 1989 dovoluje nábor do armády od dosažení 15 let. Pod tlakem nevládních organizací byl v roce 2000 připojen k úmluvě dodatek, který umožňuje nábor vojáků pod 18 let jen v případě dobrovolného vstupu do reguléí armády. Tento ústupek si vynutily USA a VB, protože ve svých profesionálních armádách nezletilců rovněž využívají - např. v britských ozbrojených silách jich bylo v roce 2001 okolo sedmi tisíc.

[6] Disarmament, Demobilization and Reintegration (DDRR).

[7] http://cs.wikipedia.org/wiki/Sierra_Leone, 20. 11. 2007.

[8] http://cs.wikipedia.org/wiki/Sierra_Leone, 20. 11. 2007.

[9] Oxfordský slovník světové politiky, OTTOVO nakladatelství s.r.o., Praha 2000, str. 773.

[10] Vítězem se stal Eest Bai Koroma, který získal 54, 6% hlasů ( http://news.bbc.co.uk/1/hi/world/africa/country_profiles/1061561.stm, 20. 11. 2007).

[11] http://news.bbc.co.uk/1/hi/world/africa/country_profiles/1061561.stm, 20. 11. 2007.

[12] RUF, ozbrojená povstalecká skupina, která se začala prosazovat od roku 1991 až do roku 2002. Tato skupina nebojuje ve jménu žádné ideologie, nacionalismu, ani proti nějaké etnické skupině. Při abidžanskcých negociacích se vyslovila pro vytvořeni nové Sierry Leone, odkazující se na sociální spravedlnost a panafrikanismus. Zakladatelem RUF byl Foday Sankoh, který byl silně podporován Charlesem Taylorem ze sousední Libérie. RUF si získala popularitu mezi těmi, kteří považovali ústřední vládu ve Freetownu za zkorumpovanou a nelegitimní a očekávali od RUF spravedlivější redistribuci zisku z prodeje diamantů, možnost lepšího vzdělání a kvalitnější zdravotní péči. Svých slibů nedostála, naopak zisk z prodeje diamantů putoval Charlesu Taylorovi ke koupi zbraní. Sankoh v roce 1997 uprchl do Nigérie, kde byl zajat. Ovšem v souladu s podmínkami, které stanovila Loméská smlouva, měl povoleno se vrátit. Definitivně byl zatčen po řadě násilných únosů na představitele OSN a předán Britům, kde byl obviněn z mnohanásobných válečných zločinů. Sankoh zemřel ve vězení v roce 2003 ještě před vynesením rozsudku. Po konci občanské války byla RUF transformována do politické strany, ovšem roku 2007 byla zakázána. V žádných volbách mandáty nezískala. http://en.wikipedia.org/wiki/Revolutionary_United_Front, 20. 11. 2007.

[13] http://www.unicef.org/emerg/index_childsoldiers.html, 19. 11. 2007.

[14] Svou pomoc poskytuje např. UNICEF, dále nevládní organizace World Vision Inteational Soldiers, Inteational Save the Children Aliance, Koalice Stop the Use of Child - založena roku 1998 se snahou ostatní státy přinutit k dodržování národních, oblastních a mezinárodních zákonných standardů; http://web.amnesty.org/library/Index/ENGACT760102004?open&of=ENG-364, 19. 11. 2007; http://www.unicef.org/emerg/index_childsoldiers.html, 19. 11. 2007.

[15] http://www.amnesty.cz/main.php?sec=3&art=334&from=0, 19. 11. 2007.

[16] Úmluva o právech dítěte z roku 1989 dovoluje nábor do armády od dosažení 15 let. Pod tlakem nevládních organizací byl v roce 2000 připojen k úmluvě dodatek, který umožňuje nábor vojáků pod 18 let jen v případě dobrovolného vstupu do reguléí armády. Tento ústupek si vynutily USA a VB, protože ve svých profesionálních armádách nezletilců rovněž využívají - např. v britských ozbrojených silách jich bylo v roce 2001 okolo sedmi tisíc.

[17] www.army.cz/avis/publikace/integrace/pozorovatele_acr_v_misich.pdf, 18. 11. 2007.

[18] http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1005 , 20. 11. 2007.

[19] http://ictr.org, 19. 11. 2007.

[20] http://www.un.org/Depts/dpko/missions/unamsil, 19. 11. 2007.

[21] 12indikátorů viz blíže: http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=229&Itemid=366 , 21. 11. 2007.

[22] http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=103&Itemid=325 , 21. 11. 2007.

[23] http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=104&Itemid=324 , 21. 11. 2007.

[24] http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=229&Itemid=366 , 21. 11. 2007.

[25] http://fundforpeace.org, 21. 11. 2007.

[26] http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=229&Itemid=366 , 21. 11. 2007.

[27] Oxfordský slovník světové politiky (2000). Praha: Ottovo nakladatelství, s. r. o., s. 773-774.

[28] http://en.wikipedia.org/wiki/Sierra_Leone#End_of_civil_war, 20. 11. 2007.

[29] http://www.postreh.com/phprs/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2007060101 , 19. 11. 2007.

[30] Oxfordský slovník světové politiky (2000). Praha: Ottovo nakladatelství, s. r. o., s. 773-774.

[31] Adamcová, L.; Kambala, I. (2001). Regionální ekonomická integrace v Asii, Africe a Latinské Americe. VŠE, Praha.

Autor: Bc. Michaela Veselá

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Problém Západní Sahary

Proč jsme vyšli v listopadu do ulic

Filmový festival Finále v Plzni

Další články z rubriky

Arménská genocida - její vnímání a pozůstatky

Spôsoby vzniku medzištátnych organizácií

Teória kultúrnych zmien R. Ingleharta

Vložit komentář