Hrozba extremismu a protiextremistická politika

 4. listopad 2005  Vlastimil Růžička   komentáře

I když zařazení squatterů mezi extremisty je poněkud sporné, jsou průběžně monitorováni bezpečnostními složkami a v případě Policie ČR jednoznačně odsouzeni na černou listin . Cesta k dialogu je však podle vyjádření obou stran stále otevřená. Většina komunit chce být legalizována. Squatting zcela jistě nelze považovat za jednotné extremistické hnutí, jde o rozmanitou škálu aktivit (i nepolitických), které se v určitých podobách vyskytují ve většině zemí světa.

I když zařazení squatterů mezi extremisty je poněkud sporné, jsou průběžně monitorováni bezpečnostními složkami a v případě Policie ČR jednoznačně odsouzeni na černou listin . Cesta k dialogu je však podle vyjádření obou stran stále otevřená. Většina komunit chce být legalizována. Squatting zcela jistě nelze považovat za jednotné extremistické hnutí, jde o rozmanitou škálu aktivit (i nepolitických), které se v určitých podobách vyskytují ve většině zemí světa. Spojujícím prvkem je vymezení se vůči univerzalitě vlastnického práva a potažmo i proti kapitalismu. Toto vymezení však neodkazuje k čistě politickému charakteru, může jít stejnou měrou o boj za svébytnou kulturu v prostředí unifikované masové zábavy, o hledání nových vazeb bez tržních principů, o tvorbu paralelní nezávislé společnosti…

Svou podstatou má nicméně blízko k anarchoautonomní scéně a řadí se tak mezi ultralevicové subjekty. Anarchistické federace působí většinou jako neregistrované organizace a splňují definici extremismu. Ten je zpravidla vnímám jako mnohovrstevný fenomén, který je vyvolán mnoha příčinami sociálního, ekonomického, ideologického, náboženského, etnického a ekologického charakteru nebo kombinací těchto příčin. Extremisté věří ve svou pravdu a jsou ochotni ji prosazovat legálními i nelegálními prostředky včetně násilí, vyhrocují problémy a sociální napětí a dovádějí je ke konfrontaci se státní mocí. Mohou tedy organizovaně a záměrně způsobit ve společnosti politickou krizi, která má oslabit a zdiskreditovat státní moc, a tím vytvořit příznivé podmínky pro realizaci jejich mocensko-politických cílů (Danics 2003: 9).

Do dnešní doby se nepodařilo extremismus popsat obecně akceptovatelnou formulí. Nejde totiž o pojem právní, jejž je nutno jednoznačně vymezit, ale o pojem politologický. Ministerstvo vnitra zahrnuje pod pojem extremismus aktivity s ideologickou motivací, které vybočují ze zákonných, ústavních norem, vyznačují se prvky netolerance a útočí proti demokratickým principům a společenskému uspořádání. Nelze jej podle zprávy MV o problematice na území ČR v roce 2003 zaměňovat s termíny teroristický či kriminální apod.[1]

Institut pro kriminologii a sociální prevenci Ministerstva spravedlnosti ČR chápe extremismus jako souhrn určitých sociálně patologických jevů vytvářených více či méně organizovanými skupinami osob (Chmelík 2001: 8). Přičemž je nutno dodat, že extremismus se stává předmětem zájmu kriminologie až tehdy, je-li spáchána trestná činnost, která je projevem rasové, národnostní, politické či náboženské nesnášenlivosti.

V materiálech BIS se hovoří o tom, že extremismus je obecný, spíše politologický pojem, který se vztahuje na hraniční, nestandardní či jinak abnormální společenské jevy a jejich nositele. Dále je zde zvýrazněno, že v bezpečnostním a zpravodajském kontextu musí tato kategorie obsahovat i znaky antagonismu vůči stávajícímu politickému a sociálnímu řádu, což je doprovázeno určitými aktivitami s cílem daný politický systém v nejlepším případě odstranit, či alespoň destabilizovat (Danics 2002: 63).

V českém prostředí se mnohem více zdůrazňuje nebezpečí pravicového extremismu, nicméně plíživý levicový extremismus je brán jako hrozba návratu k socialismu. I tady lze spatřovat latentní nebezpečí pro páchání trestné činnosti, což do jisté míry opodstatňuje jejich sledování a monitorování bezpečnostními složkami. S činností těchto skupin se pojí problém vymezení hranic mezi zákonným a nezákonným; resp. kam až sahá právo na svobodu projevu v demokracii a do jaké míry jsou určité projevy společensky nebezpečné.

Za zmínku jistě stojí i definice některých německých politologů (např. Backes, Jesse), kteří chápou politický extremismus jako antitezi k demokratickému ústavnímu státu. Extremisté podle této interpretace vyznávají antipluralistické pojetí politiky a společnosti a opovrhují demokratickou kompromisní kulturou i parlamentní demokracií. Jejich strategie je zaměřena na dosažení autoritářského nebo totalitního režimu.[2] Americký politolog S. M. Lipset pak dochází k přesvědčení, že za politický extremismus je nutné považovat všechny politické projevy, které se staví do opozice k liberální demokracii, ať už ve smyslu politické ideologie či ústavního uspořádání konkrétních politických systémů, resp. států (srov. Cabada 2002: 2).

Levicový extremismus, kam patří anarchismus a komunismus (potažmo tedy i politicky laděné squatty), směřuje mimo jiné také k tomu, klást do popředí princip rovnosti a rozšiřovat jej na všechny oblasti života. Platí to i v případě squattu Milada, kde se podle našeho šetření projevují jak prvky anarchismu (anarchoautonomisté), tak také prvky komunismu (zvláště u méně průbojnějších alternativců). Ti tolik nehovoří o osobní svobodě, ale více o předvoji revoluce. Ve zdůrazňování fundamentální lidské rovnosti se sice obě levicové doktríny shodují, ale v otázkách role státu se jejich stanoviska rozcházejí. Ale žádná z „frakcí“ se nepouští do velkých rozborů. Komunitu sjednocuje manifest „Obsaď a žij“, politická filozofie je pouze okrajovou záležitostí. Podstatná je kritika stávajícího režimu a projevy destrukce (v některých případech vystupují squatteři dokonce jako oběti režimu či disidenti demokracie).[3] Občanskou demokracii chápou jako výplod neřesti, kulturní dekadence a mravního úpadku. Základními projevy takového uspořádání jsou podle jejich slov špatné hospodaření, korupce, diktát trhu a výrazné zhoršení mezilidských vztahů.[4]

Podle vyjádření brněnského politologa Miroslava Mareše zamezila protiextremistická oddělení Policie ČR a BIS výraznějšímu nárůstu extremistické trestné činnosti, Mareš nicméně uznává, že zcela tento fenomén potlačit nelze, stejně jako nelze ignorovat příčiny, které k existenci a nárůstu extremismu vedou (Mareš 2001: 119). Podle materiálů BIS je zdrojem ohrožení společnosti snaha zastánců extrémních ideologií prosadit své vize a učinit z nich jedinou možnou normu chování a fungování společnosti. Přes počáteční roztříštěnost se extremistická scéna u nás profiluje, včetně stabilních skupin a organizací s konkrétními programy (Danics 2002: 63). Výjimkou nebývá ani boj mezi různými skupinami, včetně napadání squattů pravicovými extremisty. Jako příklad lze uvést squatt Fabrika v Moravském Krumlově nebo Sochora v Praze (podrobněji příloha).

Šetření ve vile Milada napovídá spíše roztříštěnosti celého spektra anarchoautonomního hnutí a důvody setrvávání mládeže ve squattu se jeví jako projevy sociální (bytová otázka) a experimentální (hledání identity). Většina z nich squatty po nějaké době opouští. Skuteční extremisté a radikálové se zdržují ve squattech pouze v době konání kongresů, významných akcí, street party atd.[5] Squatty samy o sobě nepředstavují žádné „extrémní“ ani „radikální“ nebezpečí.

Tento článek je součástí bakalářské diplomové práce na téma Český squatting z hlediska politického extremismu

Literatura:

  1. DANICS, Š. (2003): Extremismus, Praha, Triton.
  2. CHMELÍK, J. (2001): Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty, Praha, Linde.
  3. MAREŠ, M. (2003): Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Brno, Barrister a Principal.

[1] Viz (http://web.mvcr.cz/rs_atlantic/ftp/dokumenty/bezp_si03/extrem03.doc ).

[2] Blíže tamtéž.

[3] V rozhovoru tak obhajovali sqatteři Slavomíra Tesárka, anarchistického vůdce a squattera Jakuba Poláka a další lídry anarchistického hnutí (viz příloha).

[4] Slova jsou obsahem manifestu Obsaď a žij.

[5] Pozvánkou na akci bývá většinou internet (http://www.streetparty.sk/ )

Jak citovat tento text?

Růžička, Vlastimil. Hrozba extremismu a protiextremistická politika [online]. E-polis.cz, 4. listopad 2005. [cit. 2017-05-24]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/hrozba-extremismu-a-protiextremisticka-politika.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 2.5 hvězdiček / Hodnoceno: 4x


Přidat komentář

Vložit komentář

xy

čtvrtek, 29. prosinec 2005
21:21

Nejsem schopen diskutovat odborně. Myslím si, že všechna tato hnutí jsou v podstatě parazitická. Někdo musí nějaké hodnoty vytvořit a "oni" si je pak přizpůsobují svým názorům. Obsadit revolučně dům mohu tehdy, když ho někdo vybuduje. A jinak se všem těmto názorovým skupinám hodí v nouzi zdravotní péče, léky, které někdo vymyslel a vyrobil. Oblečení si také sami netkají třeba z vláken kopřivy. A že by uměli slavní anarchisté rozdělat ohenˇ jako pračlověk ?
Práce se mi líbí.


Napsal: xy [Odpovědět]

Dotaz na autora

středa, 8. únor 2006
19:44

Myslis, si, ze bychom meli pozavirat i levicove intelektualy a extremisty typu prof. J. Keller, prof. B. Horyna? Slova radikal a extremismus, ktera jsou pouzivana jako soucast kapistalisticke totalizujici a generalizujici ideologie je stejne nebezpecna, ne li vice nebezpecna nez cely sqatting...dalsim velkym nebezpecim je naivni predstava o levicovem extremismu jako o skupine streetpartistu revolucionaru apod. Tzv. extremismus, je stejne jako kazdy -ismus segmentovany a postmoderne rozdroleny..aplikaci modernistickych anylytickych metod politologie pusobi naivne a nadute..pokud se chces zabyvat extremismem skutecne "objektivne", mel bys znat i prace Frankurtske skoly, U. Becka, francouzskych levicovych intelektualu jako M. Foucault, J. Derrida, P. Lacan, Althusser etc. nez zacnes tak zasvecene hovorit...ale politolog nikdy nehovori zasvecene:o)))


Napsal: Dotaz na autora [Odpovědět]

exsquater a exmilaďák sowa

středa, 2. červenec 2008
11:10

Doplňek:
Myslim ,že to celkem ujde.Jinak jsou samozřejmě i na squatech liberální myšlenky.Jde o to, kdo se tam oběví.Přesné bylo to s experimentováním(základ růstu spolu s hraním si)-a hledáním identity.
Jakož i právo na svébytnost v masové kultuře.
Squaty tak fungují jako doplňující prostor pro zajištění práv a svobod člověka.
Potlačování squatingu je tak extremismus také.
Další slovo, které bych přihodil je přeměnit(reformy) stávajícího systému.Což skutečně z některých squaterských komunit a jedinců nedělá extrémisty ale prostě jen aktivní uživatele systému.
Můj osobní názor je ,že někteří ti lidé, kteří se staví proti různým extrémismu občas bývaji sami extrémisty.Jen pojem extrémismu byl zužen na určitý okruch.A to jim nahrává.
Já osobně vidím svoji individuální svobodu v tom ,že si to na trhu "vychytám"-dobré je na to třeba statut živnostníka.

Ostatně mám jeden z nejsperktivnějších oborů a jak jsem řekl v článku(9.výročí) ,který dělal J.X.D.:
Míst s nadprůměrnými platy jsem měl možnost obsadit několik.
Revoluci vidím v nirváně,tranzu a žití v přítomném okamžiku-teď.


Napsal: exsquater a exmilaďák sowa [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(