Hrozba extremismu a protiextremistická politika

 4. listopad 2005  Vlastimil Růžička   komentáře

I když zařazení squatterů mezi extremisty je poněkud sporné, jsou průběžně monitorováni bezpečnostními složkami a v případě Policie ČR jednoznačně odsouzeni na černou listin . Cesta k dialogu je však podle vyjádření obou stran stále otevřená. Většina komunit chce být legalizována. Squatting zcela jistě nelze považovat za jednotné extremistické hnutí, jde o rozmanitou škálu aktivit (i nepolitických), které se v určitých podobách vyskytují ve většině zemí světa.

I když zařazení squatterů mezi extremisty je poněkud sporné, jsou průběžně monitorováni bezpečnostními složkami a v případě Policie ČR jednoznačně odsouzeni na černou listin . Cesta k dialogu je však podle vyjádření obou stran stále otevřená. Většina komunit chce být legalizována. Squatting zcela jistě nelze považovat za jednotné extremistické hnutí, jde o rozmanitou škálu aktivit (i nepolitických), které se v určitých podobách vyskytují ve většině zemí světa. Spojujícím prvkem je vymezení se vůči univerzalitě vlastnického práva a potažmo i proti kapitalismu. Toto vymezení však neodkazuje k čistě politickému charakteru, může jít stejnou měrou o boj za svébytnou kulturu v prostředí unifikované masové zábavy, o hledání nových vazeb bez tržních principů, o tvorbu paralelní nezávislé společnosti…

Svou podstatou má nicméně blízko k anarchoautonomní scéně a řadí se tak mezi ultralevicové subjekty. Anarchistické federace působí většinou jako neregistrované organizace a splňují definici extremismu. Ten je zpravidla vnímám jako mnohovrstevný fenomén, který je vyvolán mnoha příčinami sociálního, ekonomického, ideologického, náboženského, etnického a ekologického charakteru nebo kombinací těchto příčin. Extremisté věří ve svou pravdu a jsou ochotni ji prosazovat legálními i nelegálními prostředky včetně násilí, vyhrocují problémy a sociální napětí a dovádějí je ke konfrontaci se státní mocí. Mohou tedy organizovaně a záměrně způsobit ve společnosti politickou krizi, která má oslabit a zdiskreditovat státní moc, a tím vytvořit příznivé podmínky pro realizaci jejich mocensko-politických cílů (Danics 2003: 9).

Do dnešní doby se nepodařilo extremismus popsat obecně akceptovatelnou formulí. Nejde totiž o pojem právní, jejž je nutno jednoznačně vymezit, ale o pojem politologický. Ministerstvo vnitra zahrnuje pod pojem extremismus aktivity s ideologickou motivací, které vybočují ze zákonných, ústavních norem, vyznačují se prvky netolerance a útočí proti demokratickým principům a společenskému uspořádání. Nelze jej podle zprávy MV o problematice na území ČR v roce 2003 zaměňovat s termíny teroristický či kriminální apod.[1]

Institut pro kriminologii a sociální prevenci Ministerstva spravedlnosti ČR chápe extremismus jako souhrn určitých sociálně patologických jevů vytvářených více či méně organizovanými skupinami osob (Chmelík 2001: 8). Přičemž je nutno dodat, že extremismus se stává předmětem zájmu kriminologie až tehdy, je-li spáchána trestná činnost, která je projevem rasové, národnostní, politické či náboženské nesnášenlivosti.

V materiálech BIS se hovoří o tom, že extremismus je obecný, spíše politologický pojem, který se vztahuje na hraniční, nestandardní či jinak abnormální společenské jevy a jejich nositele. Dále je zde zvýrazněno, že v bezpečnostním a zpravodajském kontextu musí tato kategorie obsahovat i znaky antagonismu vůči stávajícímu politickému a sociálnímu řádu, což je doprovázeno určitými aktivitami s cílem daný politický systém v nejlepším případě odstranit, či alespoň destabilizovat (Danics 2002: 63).

V českém prostředí se mnohem více zdůrazňuje nebezpečí pravicového extremismu, nicméně plíživý levicový extremismus je brán jako hrozba návratu k socialismu. I tady lze spatřovat latentní nebezpečí pro páchání trestné činnosti, což do jisté míry opodstatňuje jejich sledování a monitorování bezpečnostními složkami. S činností těchto skupin se pojí problém vymezení hranic mezi zákonným a nezákonným; resp. kam až sahá právo na svobodu projevu v demokracii a do jaké míry jsou určité projevy společensky nebezpečné.

Za zmínku jistě stojí i definice některých německých politologů (např. Backes, Jesse), kteří chápou politický extremismus jako antitezi k demokratickému ústavnímu státu. Extremisté podle této interpretace vyznávají antipluralistické pojetí politiky a společnosti a opovrhují demokratickou kompromisní kulturou i parlamentní demokracií. Jejich strategie je zaměřena na dosažení autoritářského nebo totalitního režimu.[2] Americký politolog S. M. Lipset pak dochází k přesvědčení, že za politický extremismus je nutné považovat všechny politické projevy, které se staví do opozice k liberální demokracii, ať už ve smyslu politické ideologie či ústavního uspořádání konkrétních politických systémů, resp. států (srov. Cabada 2002: 2).

Levicový extremismus, kam patří anarchismus a komunismus (potažmo tedy i politicky laděné squatty), směřuje mimo jiné také k tomu, klást do popředí princip rovnosti a rozšiřovat jej na všechny oblasti života. Platí to i v případě squattu Milada, kde se podle našeho šetření projevují jak prvky anarchismu (anarchoautonomisté), tak také prvky komunismu (zvláště u méně průbojnějších alternativců). Ti tolik nehovoří o osobní svobodě, ale více o předvoji revoluce. Ve zdůrazňování fundamentální lidské rovnosti se sice obě levicové doktríny shodují, ale v otázkách role státu se jejich stanoviska rozcházejí. Ale žádná z „frakcí“ se nepouští do velkých rozborů. Komunitu sjednocuje manifest „Obsaď a žij“, politická filozofie je pouze okrajovou záležitostí. Podstatná je kritika stávajícího režimu a projevy destrukce (v některých případech vystupují squatteři dokonce jako oběti režimu či disidenti demokracie).[3] Občanskou demokracii chápou jako výplod neřesti, kulturní dekadence a mravního úpadku. Základními projevy takového uspořádání jsou podle jejich slov špatné hospodaření, korupce, diktát trhu a výrazné zhoršení mezilidských vztahů.[4]

Podle vyjádření brněnského politologa Miroslava Mareše zamezila protiextremistická oddělení Policie ČR a BIS výraznějšímu nárůstu extremistické trestné činnosti, Mareš nicméně uznává, že zcela tento fenomén potlačit nelze, stejně jako nelze ignorovat příčiny, které k existenci a nárůstu extremismu vedou (Mareš 2001: 119). Podle materiálů BIS je zdrojem ohrožení společnosti snaha zastánců extrémních ideologií prosadit své vize a učinit z nich jedinou možnou normu chování a fungování společnosti. Přes počáteční roztříštěnost se extremistická scéna u nás profiluje, včetně stabilních skupin a organizací s konkrétními programy (Danics 2002: 63). Výjimkou nebývá ani boj mezi různými skupinami, včetně napadání squattů pravicovými extremisty. Jako příklad lze uvést squatt Fabrika v Moravském Krumlově nebo Sochora v Praze (podrobněji příloha).

Šetření ve vile Milada napovídá spíše roztříštěnosti celého spektra anarchoautonomního hnutí a důvody setrvávání mládeže ve squattu se jeví jako projevy sociální (bytová otázka) a experimentální (hledání identity). Většina z nich squatty po nějaké době opouští. Skuteční extremisté a radikálové se zdržují ve squattech pouze v době konání kongresů, významných akcí, street party atd.[5] Squatty samy o sobě nepředstavují žádné „extrémní“ ani „radikální“ nebezpečí.

Tento článek je součástí bakalářské diplomové práce na téma Český squatting z hlediska politického extremismu

Literatura:

  1. DANICS, Š. (2003): Extremismus, Praha, Triton.
  2. CHMELÍK, J. (2001): Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty, Praha, Linde.
  3. MAREŠ, M. (2003): Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, Brno, Barrister a Principal.

[1] Viz (http://web.mvcr.cz/rs_atlantic/ftp/dokumenty/bezp_si03/extrem03.doc ).

[2] Blíže tamtéž.

[3] V rozhovoru tak obhajovali sqatteři Slavomíra Tesárka, anarchistického vůdce a squattera Jakuba Poláka a další lídry anarchistického hnutí (viz příloha).

[4] Slova jsou obsahem manifestu Obsaď a žij.

[5] Pozvánkou na akci bývá většinou internet (http://www.streetparty.sk/ )

Jak citovat tento text?

Růžička, Vlastimil. Hrozba extremismu a protiextremistická politika [online]. E-polis.cz, 4. listopad 2005. [cit. 2017-11-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/hrozba-extremismu-a-protiextremisticka-politika.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 2.5 hvězdiček / Hodnoceno: 4x


Přidat komentář

Vložit komentář

xy

čtvrtek, 29. prosinec 2005
21:21

Nejsem schopen diskutovat odborně. Myslím si, že všechna tato hnutí jsou v podstatě parazitická. Někdo musí nějaké hodnoty vytvořit a "oni" si je pak přizpůsobují svým názorům. Obsadit revolučně dům mohu tehdy, když ho někdo vybuduje. A jinak se všem těmto názorovým skupinám hodí v nouzi zdravotní péče, léky, které někdo vymyslel a vyrobil. Oblečení si také sami netkají třeba z vláken kopřivy. A že by uměli slavní anarchisté rozdělat ohenˇ jako pračlověk ?
Práce se mi líbí.


Napsal: xy [Odpovědět]

Dotaz na autora

středa, 8. únor 2006
19:44

Myslis, si, ze bychom meli pozavirat i levicove intelektualy a extremisty typu prof. J. Keller, prof. B. Horyna? Slova radikal a extremismus, ktera jsou pouzivana jako soucast kapistalisticke totalizujici a generalizujici ideologie je stejne nebezpecna, ne li vice nebezpecna nez cely sqatting...dalsim velkym nebezpecim je naivni predstava o levicovem extremismu jako o skupine streetpartistu revolucionaru apod. Tzv. extremismus, je stejne jako kazdy -ismus segmentovany a postmoderne rozdroleny..aplikaci modernistickych anylytickych metod politologie pusobi naivne a nadute..pokud se chces zabyvat extremismem skutecne "objektivne", mel bys znat i prace Frankurtske skoly, U. Becka, francouzskych levicovych intelektualu jako M. Foucault, J. Derrida, P. Lacan, Althusser etc. nez zacnes tak zasvecene hovorit...ale politolog nikdy nehovori zasvecene:o)))


Napsal: Dotaz na autora [Odpovědět]

exsquater a exmilaďák sowa

středa, 2. červenec 2008
11:10

Doplňek:
Myslim , že to celkem ujde.Jinak jsou samozřejmě i na squatech liberální myšlenky.Jde o to, kdo se tam oběví.Přesné bylo to s experimentováním(základ růstu spolu s hraním si)-a hledáním identity.
Jakož i právo na svébytnost v masové kultuře.
Squaty tak fungují jako doplňující prostor pro zajištění práv a svobod člověka.
Potlačování squatingu je tak extremismus také.
Další slovo, které bych přihodil je přeměnit(reformy) stávajícího systému.Což skutečně z některých squaterských komunit a jedinců nedělá extrémisty ale prostě jen aktivní uživatele systému.
Můj osobní názor je , že někteří ti lidé, kteří se staví proti různým extrémismu občas bývaji sami extrémisty.Jen pojem extrémismu byl zužen na určitý okruch.A to jim nahrává.
Já osobně vidím svoji individuální svobodu v tom , že si to na trhu "vychytám"-dobré je na to třeba statut živnostníka.

Ostatně mám jeden z nejsperktivnějších oborů a jak jsem řekl v článku(9.výročí) , který dělal J.X.D.:
Míst s nadprůměrnými platy jsem měl možnost obsadit několik.
Revoluci vidím v nirváně, tranzu a žití v přítomném okamžiku-teď.


Napsal: exsquater a exmilaďák sowa [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(