Africký fotbal: významný fenomén kontinentu

 13. červenec 2008  Mgr. Jana Poncarová   komentáře

Rozvojová pomoc, jejímž cílem je poskytnout zemím třetího světa materiální, finanční či technologické prostředky, které by podpořily jejich ekonomický a sociální rozvoj, může nabýt různých forem, strategií a podob. Tématické oblasti působení nevládních organizací, které se zaměřují na rozvojové projekty v Africe jsou stejně rozmanité, jako sám kontinent. Týkají se životního prostředí, formálního i neformálního vzdělávání, lidských práv, zemědělství, dostupnosti základních životních potřeb apod.

Africký fotbal: významný fenomén kontinentuAfrický fotbal: významný fenomén kontinentu

Ujfaluši, Robin: 2007. Jak se hraje fotbal v Africe. Nakladatelství Gutenberg. Praha.

Rozvojová pomoc, jejímž cílem je poskytnout zemím třetího světa materiální, finanční či technologické prostředky, které by podpořily jejich ekonomický a sociální rozvoj, může nabýt různých forem, strategií a podob. Tématické oblasti působení nevládních organizací, které se zaměřují na rozvojové projekty v Africe jsou stejně rozmanité, jako sám kontinent. Týkají se životního prostředí, formálního i neformálního vzdělávání, lidských práv, zemědělství, dostupnosti základních životních potřeb apod.

Publikace Jak se hraje fotbal v Africe, k níž napsal předmluvu český fotbalový reprezentant Tomáš Ujfaluši, nepojednává pouze o africkém fotbale, jak by se na první pohled mohlo zdát. Naopak, záběr celé knihy je mnohem širší a hlubší. Čtenář se seznámí nejen s problematikou konkrétních rozvojových aktivit, k jejichž realizaci přispěl fotbal jako jedna z oblíbených činností nairobských dětí a dorostu, ale publikace rovněž přibližuje propojení politiky a fotbalu v Africe. Především je však důležité zdůraznit, jak ve své předmluvě píše Tomáš Ujfaluši, že „Tato kniha je sbírkou příběhů“ (Ujfaluši, 2007:nečíslováno).

Kniha neotřelým a poutavým způsobem přibližuje nezasvěcenému čtenáři realitu jednoho z mnoha slumů Mathare v hlavním městě Keni. Autentické zážitky autor nasbíral během svého několikaměsíčního pobytu v Nairobi, kde se zapojil do projektu neziskové organizace GLEN. Cílem „fotbalového“ projektu nebylo pouze potěšit zájemce o tuto hru ve zdánlivě smutné každodennosti chudinského slumu, ale v jeho rámci byly realizovány další aktivity, zaměřené na vzdělávání, úklid odpadků, či osvětovou kampaň (např. o nemoci AIDS – kampaň Kicking AIDS out).

Fotbal nabývá v africkém prostředí diametrálně odlišného významu, než jaký má v Evropě, kde je považován převážně za zdroj povyražení, zábavy a vzrušujících zápasů na všech úrovních. Fotbal v Africe svým malým dílem přispívá i k naplnění druhého Rozvojového cíle tisíciletí, tedy poskytnutí základního vzdělání pro všechny. V rámci mnoha fotbalově zaměřených projektů jsou talentovaným hráčům hrazeny poplatky spojené se studiem [1] . Africký fotbal plní rovněž důležitou socializační funkci, napomáhá uvědomění si sounáležitosti s okolním prostředím a pro mladé lidi se stává jednou z mála možností seberealizace. Podle ředitele MYSA [2] , Petera Karanja, je sport: „(…) jen prostředek a odrazový můstek, nakonec jde o něco mnohem podstatnějšího a trvalejšího, než jsou jednotlivá sportovní vítězství. Jde o to, napomoci talentované mládeži k získání sebevědomí, vůdcovských schopností a vzdělání, jde o to, podpořit novou generaci Keňanů, která vybuduje novou, jinou Keňu“ (Ujfaluši, 2007:12).

Prožívání fotbalu v Africe je velmi silné a emotivní a autor se nebojí přirovnat ho k náboženství. K nedělnímu programu v Nairobi pravidelně patří (stejně tak jako návštěva bohoslužby) sledování fotbalových zápasů, zejména pak britské Premier League. Portréty světově známých fotbalistů jako je David Beckham je možné najít na autobusech jezdících po Nairobi a mezi fanoušky jsou známé i české fotbalové ikony, například Karel Poborský.

Materiální i sociální podmínky, které jsou běžné a samozřejmé pro tréninky afrických dětí by nebyly v Evropě myslitelné. Nedostatečná vybavenost pro samotný trénink je pro chudinské čtvrti typická: děti často nemají uspokojivé množství míčů, což řeší výrobou důmyslných balonů z igelitových tašek obvázaných provázky (návod na vyrobení tohoto míče je v knize detailně vysvětlen). Vzhledem k tomu, že většina obyvatel slumů žije na hranici chudoby, děti většinou nemají boty a kopou bosi. Touha a radost ze hry je však silnější než bolest ukopnutého palce. Další zajímavostí doprovázející fotbalové tréninky je nedochvilnost a jakési samovolné plynutí času, které narušují konzistentnost tréninků, protože není možné počítat s tím, že trénink začne přesně v danou hodinu. S tímto zvykem se museli vypořádat i koordinátoři projektu, kteří v Nairobi působili.

Je třeba zdůraznit, že ačkoli motiv fotbalu provází celou knihu, čtenář v ní nalezne mnoho dalších informací týkajících se každodenní reality Nairobi, stejně tak jako celé Keni. Kapitoly v knize jsou logicky řazeny a k autentičnosti celé publikace přispívá i bohatá příloha čítající na dvě stě profesionálních fotografií, které dokreslují celkovou atmosféru publikace.

Politologicky zajímavým tématem je jistě vliv fotbalu, resp. zápasů národních týmů na politickou situaci v zemi. Této otázce se autor věnuje v kapitole Fotbal a politika, kde stručně popisuje i historický vývoj fotbalu na africkém kontinentě. Pro africké státy je příznačná etnická a kmenová diverzifikace, která brání vytvoření jednotného národa, jenž by se mohl ztotožnit se státem a vytvořit tak politickou jednotku – národní stát, tak jak ho známe v Evropě. V době, kdy však na fotbalové pole vstupuje národní tým, jakékoli konflikty, spory a pnutí mezi jednotlivými etniky jde stranou a fotbal, resp. národní tým (v němž často kopou hráči z různých etnik), se stává tmelícím prvkem. Fotbalu, jako spojujícího prvku využil i první prezident Ghany, Kwame Nkrumah, který položil základy klubu Real Republica, jenž „měl reprezentovat ,nového ducha afrického člověka‘ a svého ministra sportu pověřil explicitním úkolem, aby využil sportovních vítězství v mezinárodních soutěžích k posílení patriotických nálad ghanského obyvatelstva“ (Ujfaluši, 2007:124). Propojenost politiky a fotbalu v Africe autor v této kapitole ilustruje mj. i na situaci v Nigérii v devadesátých letech minulého století.

V knize se objevuje několik konkrétních lidských příběhů přibližujících každodennost rozvojového světa. Alespoň za krátkou zmínku jistě stojí příběh Coachese, který si sám prošel nelehkými životními zkušenostmi, jež ho přivedly až k dobrovolnému trénování dětí ve slumu Mathare. Tréninky nejenže v sobě zahrnují výhody, o nichž jsme se zmiňovali výše, ale rovněž působí jako prevence vůči kriminalitě, drogové závislosti a dalším patologickým jevům.

Významnou rozvojovou a motivační aktivitou se staly tzv. streetfotbalové šampionáty. První z nich se uskutečnil v roce 2006 v Německu a vítězství, spojené se spoustou zážitků, si z nich odvezl právě keňský tým. Na streetfotbalovém šampionátu se setkávají nejen týmy z rozvojových zemí, ale účastní se ho i mladí hráči z vyspělého světa, kteří se věnují tzv. pouličnímu fotbalu, jehož pravidla se částečně odlišují od „běžné“ kopané. Za zmínku pak jistě stojí i to, že do šampionátu se zapojují smíšené (tedy chlapecké i dívčí) týmy, což přispívá ke snižování genderové nerovnosti ve společnosti. V této věci má Afrika do určité míry komparativní výhodu, protože fotbal zde není chápán pouze jako mužská záležitost, ale se stejnou živelností a nadšením se zde fotbalu věnují chlapci i dívky.

Publikace je velmi zajímavým a v českém prostředí novátorským dílem. Neotřelým způsobem přibližuje pozoruhodné a inspirativní rozvojové aktivity, které formou zábavy přispívají k lepšímu životu lidí ve třetím světě (obdobné aktivity je možné nalézt také v dalších zemích Afriky či Latinské Ameriky). Skrze fotbalovou perspektivu kniha dovoluje nahlédnout do každodennosti nairobského slumu a ukazuje nejen jeho neutěšenou situaci, ale i odhodlání alespoň drobným kouskem přispívat ke zlepšení malé části světa kolem sebe. Kniha není (a ani to nebylo jejím záměrem) politologickou, ekonomickou, sociologickou či jinou odbornou studií, ale značnou měrou může přispět k bližšímu vhledu do problematiky rozvojového světa na základě popisu jednoho z mnoha projektů v jedné z mnoha chudinských čtvrtí keňského hlavního města.


Poznámky:

[1] V roce 2003 byly poplatky za základní vzdělání v Keni zrušeny, ale náklady spojené s docházkou dětí do školy (školní uniforma, doprava, učebnice atd.) často převyšují možnosti rozpočtu chudých rodin.

[2] Mathare Youth Sport Association je v současné době největší sportovní a rozvojovou organizací v Africe „a organizací s patrně nejlepším fotbalově-rozvojovým know-how na světě“ (Ujfaluši, 2007:11).

Jak citovat tento text?

Poncarová, Jana. Africký fotbal: významný fenomén kontinentu [online]. E-polis.cz, 13. červenec 2008. [cit. 2017-08-23]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/africky-fotbal-vyznamny-fenomen-kontinentu.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.15 hvězdiček / Hodnoceno: 13x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(