Výzvy lidské bezpečnosti v Africe

 12. duben 2011  Jakub Chabr   komentáře

Mongolské hlavní město Ulánbátar bylo mezi osmým a desátým květnem 2000 dějištěm mezinárodního workshopu OSN, který se týkal lidské bezpečnosti. Bývalý generální tajemník Kofi Annan tehdy představil svou definici lidské bezpečnosti. V jeho pojetí „lidská bezpečnost ve svém nejšírším smyslu obsahuje mnohem více než jen absenci násilných konfliktů....

Výzvy lidské bezpečnosti v AfriceVýzvy lidské bezpečnosti v Africe

Mongolské hlavní město Ulánbátar bylo mezi osmým a desátým květnem 2000 dějištěm mezinárodního workshopu OSN, který se týkal lidské bezpečnosti. Bývalý generální tajemník Kofi Annan tehdy představil svou definici lidské bezpečnosti. V jeho pojetí „lidská bezpečnost ve svém nejšírším smyslu obsahuje mnohem více než jen absenci násilných konfliktů...zahrnuje lidská práva, dobré vládnutí, přístup ke vzdělání a zdravotní péči a zajišťuje, že každý jednotlivec má příležitosti a možné volby k naplnění jeho potenciálu. Kroky tímto směrem jsou rovněž kroky směrem ke snížení chudoby, k dosažení ekonomického růstu a prevenci konfliktu... svoboda budoucích generací zdědit zdravé přírodní prostředí je jedním ze základních kamenů lidské bezpečnosti.“[1] Projevů na téma lidské bezpečnosti a jejích definic měl sám Kofi Annan několik, stejně jako mnozí čelní představitelé OSN, vlády jednotlivých států a další aktéři mezinárodní politiky.[2]

Annanův projev v Mongolsku přišel poté, co zemi zastihla extrémně krutá zima, která pro mnoho Mongolů znamenala opravdovou pohromu. Takové zimy však nejsou v Mongolsku žádnou výjimkou, jak dosvědčuje i zpráva BBC z loňského roku.[3] V tomto případě tedy byla lidská bezpečnost vyzdvižena a umocněna silnou nepřízní klimatu. Jindy zase v popředí stály ozbrojené konflikty, pandémie AIDS, nelegální obchod s drogami. Koncept lidské bezpečnosti zahrnuje tedy ohromné množství oblastí, přesto se výzvy lidské bezpečnosti v jednotlivých oblastech světa mohou výrazně lišit. Nyní se pojďme podívat na některé výzvy lidské bezpečnosti v Africe.

Odborník na mírová studia Abdul Omar[4] vidí lidskou bezpečnost jako koncept rozšiřující tradiční představy o bezpečnosti, nicméně lidská bezpečnost je stále úzce spojena s bezpečností států potažmo vlád. Hrozby (nebo výzvy) lidské bezpečnosti dělí na ty, které jsou spojeny s násilím a ty zbylé, nenásilné.

Omar definuje pět výzev lidské bezpečnosti v Africe, kterými jsou:

  • špatné vztahy mezi armádou a vládou,
  • vojenská kontrola státu,
  • politika vyloučení,
  • slabá občanská společnost,
  • failed states.

  V následujících odstavcích rozeberu a uvedu příklady u tří z výše uvedených výzev lidské bezpečnosti v Africe. Tedy příklady špatných vztahů armády s vládou, vojenské kontroly státu a failed states.  

Špatné vztahy mezi vládou a armádou vycházejí z rozdílého chápání role armády. Západní model předpokládá, že armáda je podřízena státním autoritám, že jim slouží. V Africe je tomu úplně jinak a často dochází k situaci, kdy armáda nejen že s vládou „soupeří“, ale dokonce přebírá její povinnosti a role. Děje se tak na základě argumentů o armádě jakožto reprezentantu lidu, který vede vojenský převrat v zájmu utiskovaných občanů. Vojenský leader pak nejčastěji argumentuje neúspěchy v oblastech budování národa či ekonomiky státu. Jako příklady Abdul Omar uvádí puč rwandského generálmajora Habyarimany v roce 1973 a jeho liberijskou obdobu z roku 1980, v hlavní roli se seržantem Doem. Habyarimana ospravedlnil zásah rostoucí nejednotou země během vlády presidenta Kayabindy[5], Doe zase využil rétoriky svalující vinu na vládu prezidenta Tolberta a nerovnou distribuci národního bohatství.[6] Další argumenty vycházejí z tzv. „perspektivy strážce“. Ta předpokládá, že armáda je zodpovědná za obranu národa a vojenský puč vede k udržení normálního politického stavu. Použití této perspektivy a jejích argumentů se nejčastěji děje po volbách. Přesněji když poražený odmítá uznat vítěze a jako důvod své prohry označí volební podvody. To vše i za předpokladu svobodných a spravedlivých voleb. S postupujícím násilím mezi voliči přichází na scénu armáda, v sázce je přeci mír v zemi. Armádní činitelé pak jednoduše ospravedlní zásah nedostatkem práva a pořádku či protiprávním chováním části vlády. Současná situace v Pobřeží slonoviny tomuto stavu z velké části odpovídá. Armádní ozbrojenci stojí však na obou stranách barikády, jak za poraženým Laurentem Gbagbem, tak i za mezinárodně uznávaným Alassanem Outtarou.[7] Zatím to tedy nevypadá na převzetí moci armádou, zvláště poté, co se do hry vložila Francie a Gbagbo postupně ztrácí loajalitu spřízněných. Jeho vinou a zapojením armády však zemřely již stovky lidí.

Druhou výzvu tvoří samotná kontrola země armádou. Nehledě na její záměry, má armádní kontrola země (či jen samotné pokusy ji dosáhnout) hrozivé následky na lidskou bezpečnost. I zde lze uvést některé příklady, například události druhé poloviny 90. let v Sieře Leone a Kongu (Brazzaville). V případě Siery Leone v roce 1997 armádní major Johnny Paul Koroma společně s Jednotnou revoluční frontou[8] (ostře protivládní již od roku 1991) vytvořil vojenskou juntu a vystrnadil demokraticky zvoleného prezidenta Ahmeda Tejana Kabbaha. Již o rok později byl Kabbah zásluhou jednotek pod vedením Nigérie[9] dosazen zpět do čela Siery Leone, v roce 1999 byla v Lomé podepsána mírová smlouva s Jednotnou revoluční frontou. Přesto byli ztráty na životech (především civilistů) alarmující, jen za rok 1998 zemřelo kolem 1300 lidí. Rebelové navíc tisíce civilistů zmrzačili, bylo to součástí válečné strategie.[10]

V Kongu (Brazzaville) roku 1997 měly vládní síly těsně před volbami v úmyslu rozpustit soukromou armádu generála Denise Sassou-Nguessa (vedl zemi od roku 1979-1992, v roce 1997 kandidoval na prezidenta znovu). Sassou-Nguesso byl touto snahou značně popuzen a s pomocí angolských jednotek vyhnal prezidenta Pascala Lissoubu z Brazzaville, stal se prezidentem a je jím dodnes. Odhaduje se, že vinou střetů ozbrojených skupin zemřelo asi 3000 lidí, mnozí další byli vyhnáni.  Tvrzení armády, že hájí zájmy obyvatelstva, je proto třeba brát s velkou rezervou. V Africe chce armáda většinou raději vládnout, než aby dovedla zemi ke svobodným volbám, sama je nedemokratická, hierarchicky strukturovaná, s téměř nulovou tolerancí k odlišným názorům.

Poslední ze tří Omarových výzev, které zde uvádím, je problematika failed states.[11] Po nezávislosti mnoha afrických států byla u moci často nezkušená africká elita, která zdědila kolonizátory narýsované zřízení (republikánské, westminsterské a další) a kolonizátory narýsované hranice (v některých případech). Velmi brzy bylo jasné, že tento systém nebude funkční, na scénu přišel „silný muž“, diktátor, a jeho vláda. Během studené války byl oběma supervelmocemi bipolárního světa tento zvrat v africké polity[12] s nadšením vítán. Jakýkoli autoritářský vládce byl totiž strategicky mnohem lepším partnerem pro zajištění podpory. Tuto podporu zajišťovaly USA i Sovětský svaz skrze politickou, vojenskou i ekonomickou pomoc. S rozpadem Sovětského svazu a koncem studené války se však „vítězné“ státy Západu (především USA) k Africe otočily zády a soustředily se na ekonomiky v Evropě. Ztráta podpory Západu znamenala pro Afriku značné oslabení, výsledkem je tak mnohde právě failed state (stát nemá, jednoduše řečeno, kontrolu nad celým svým územím, nemá monopol na užívání násilí, dodržování právního a politického řádu, atd.). Z toho vyplývá, že failed state jednoznačně nedokáže ochránit své obyvatele, tedy dodržovat lidskou bezpečnost. Obyvatelé se pak uchylují a ochranu hledají u jiných skupin či organizací. Jakmile však bezpečnost nezajišťuje stát, stává se zprivatizovanou. Státní ekonomiku ničí všudypřítomná korupce, lichva a černé trhy. Ceny závratně rostou a mnoho lidí raději platí cizí měnou. Na trhu se objevuje množství zbraní, vznikají gangy a malé armády, které posléze terorizují civilní obyvatelstvo. Stát nedokáže gangy potrestat, nedokáže však ani ochránit civilní obyvatelstvo. Téměř jedinou šancí na přežití je upoutání pozornosti mezinárodního společenství.

Upoutat mezinárodní bezpečnost však rovněž v Africe není zrovna jednoduché. Proto bych mezi výzvy lidské bezpečnosti v Africe zařadil i leckdy obtížnou situaci mezinárodních médií. Jak mohou zbídačení Afričané upoutat pozornost zbytku světa, když jejich vlády (či jejich absence) často neumožňují médiím svobodnou práci na jejich územích. Výborným zdrojem poskytujícím příklady mnoha nesnází světovým reportérů v Africe jsou například internetové stránky Reportérů bez hranic.[13]

Tímto však výčet výzev lidské bezpečnosti v Africe nekončí. Lidskou bezpečnost v Africe ohrožují také nemoci, znečištěné životní prostředí či klima (zejména ohromná sucha). Výše zmíněné výzvy spojené především s rolí státu a armády jsou ale zřejmě nejpalčivější. Řešení se hledají složitě. Některými z nich, jak ve svých textech uvádí i Abdul Omar, by mohlo být posílení občanské společnosti v jednotlivých státech, dobré vládnutí či vedení demokratického dialogu.[14]   

Literatura

  • Rosůlek, Přemysl. Politika jako předmět zájmu politické vědy. In: Ladislav Cabada – Michal Kubát a kol.: Úvod do studia politické vědy. 2007, s. 47

Prameny

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Text neprošel jazykovou korekturou

Titulní obrázek převzat z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kofi_Annan.jpg?uselang=cs


[1] Secretary-General Salutes International Workshop on Human Security In Mongolia. Dostupné zde: http://www.un.org/News/Press/docs/2000/20000508.sgsm7382.doc.html. (8. 4. 2011)

[2] Přehled definic lidské bezpečnosti OSN. Dostupné zde: http://www.gdrc.org/sustdev/husec/Definitions.pdf . (8. 4. 2011)

[3] Struggling to survive Mongolia's freezing winter . Dostupné zde: http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/8592408.stm. (8. 4. 2011)

[4] Challenges of Human Security in Africa. Dostupné zde: http://peacemagazine.org/archive/v16n3p09.htm. (8.4.2011)

[5] Některé zdroje uvádějí transkripci jména jako Kayibanda, pozn. autora.

[6] Oba zmínění vysocí armádní činitelé se po převratech stali prezidenty. Otázkou je, jestli svým lidem (o něž se v armádě opírali) skutečně pomohli. Samuel Doe se snažil svůj režim legitimizovat novou ústavou a volbami, nicméně v roce 1989 začala v Libérii občanská válka, povstalci Doea zatkli, mučili a popravili. Habyarimana byl roku 1994 zabit sestřelením jeho letadla spolu s dalšími 11 lidmi, mimo jiné zahynul i prezident Burundi Ntaryamira. Po smrti Habyarimany následovalo notoricky známé rwandské krveprolití s téměř milionem mrtvých ( http://www.britannica.com/EBchecked/topic/514402/Rwanda/274460/The-Habyarimana-era.  http://www.liberiapastandpresent.org/SamuelKDoe.htm.)

[7] Red Cross: 800 killed in Ivory Coast town. Dostupné zde: http://edition.cnn.com/2011/WORLD/africa/04/02/ivory.coast .unrest/index.html?eref=time_world. (8. 4. 2011)  

[8] Tito povstalci byli financováni zisky z obchodu s proslulými „krvavými diamanty“, ty připravily o život mnoho dalších lidí. Podpora přicházela rovněž ze strany liberijského diktátora Charlese Taylora, jež toužil obchod s diamanty ovládnout.

[9] Jednotky ECOMOG působící v rámci Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS). Dnes jejich roli pozvolna nahrazují jednotky Africké Unie.

[10] Sekali lidem končetiny, řekl soud v Sieře Leone a poslal rebely za mříže. Dostupné zde: http://zpravy.idnes.cz/sekali-lidem-koncetiny-rekl-soud-v-siere-leone-a-poslal-rebely-za-mrize-1zv-/zahranicni.asp?c=A090408_201412_zahranicni_stf. (8. 4. 2011).

[11] K definici termínu a objasnění termínu failed state poslouží renomované zahraniční zdroje, např. http://www.globalpolicy.org/nations-a-states/failed-states.html či http://www.foreignpolicy.com/failedstates.  

[12] Polity lze popsat jako institucionální dimenzi politiky, tedy ústavu, zákony či právní normy upravující politický řád. (Přemysl Rosůlek, Politika jako předmět zájmu politické vědy, 2007, s. 47.) 

[13] Dostupné zde: http://en.rsf.org/africa,1.html. (8. 4. 2011)

[14] The Horn of Africa:building sustainable security in a fragile region. Dostupné zde: http://www.ploughshares.ca/libraries/monitor/monm01e.html. (9. 4. 2011)Challenges of Human Security in Africa.

Jak citovat tento text?

Chabr, Jakub. Výzvy lidské bezpečnosti v Africe [online]. E-polis.cz, 12. duben 2011. [cit. 2017-11-25]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/vyzvy-lidske-bezpecnosti-v-africe.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 5x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2017]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(