Půlstoletí nezávislé Nigérie

 25. leden 2011  Jakub Chabr   komentáře

V následujícím článku se pokusím přiblížit společnost a stav demokracie v Nigérii, která v minulém roce slavila 50 let nezávislosti. Společnost a demokracie jsou spolu úzce spjaty a vzájemně se ovlivňují. Řečeno Winstonem Churchillem: „Demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních, které jsme vyzkoušeli.“ Jeho slova o prvenství demokracie se, myslím, stále naplňují.

Půlstoletí nezávislé NigériePůlstoletí nezávislé Nigérie

Úvod

V následujícím článku se pokusím přiblížit společnost a stav demokracie v Nigérii, která v minulém roce slavila 50 let nezávislosti. Společnost a demokracie jsou spolu úzce spjaty a vzájemně se ovlivňují. Řečeno Winstonem Churchillem: „Demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních, které jsme vyzkoušeli.“[1] Jeho slova o prvenství demokracie se, myslím, stále naplňují. Neexistují „křížová tažení“ proti demokratickým režimům, ba naopak - i takoví politikové jako běloruský prezident Alexandr Lukašenko (západníma očima nahlížen jako autoritářský) ve své rétorice neútočí na demokracii, nýbrž se na ni odvolává.  Problémem je fakt, že mnohé z jejích zásad porušuje.[2] Podobně je tomu i v Nigérii.

Problém demokracie

Demokracie se často potýká s problémy. Mnohde totiž po spravedlivých a mezinárodně uznaných volbách postrádá vládu zákona, oddělení mocí a ochranu základních svobod: svobodu projevu, shromažďování, náboženského vyznání, vlastnictví. Tyto ctnosti lze shrnout pod pojmem konstituční liberalismus. „Napětí mezi konstitučním liberalismem a demokracií se soustřeďuje na vládní moc. Konstituční liberalismus znamená omezení moci, demokracie její hromadění a využívání. Volby jsou důležitým prvkem vládní moci, nikoli však jediným. Stejně tak by měla být vládní moc posuzována měřítky konstitučního liberalismu. Hospodářské, občanské a náboženské svobody jsou jádrem lidské autonomie a důstojnosti“.[3]

V Africe proběhla demokratizace příliš rychle, důraz byl (a je) kladen právě na svobodné volby, z nichž ovšem často vzejdou nedemokratické vlády.[4] Otázkou zůstává, co je horší: „demokracie“ (pokud lze vůbec takový stát demokracií nazvat) s problematickými volbami a bez pluralismu, avšak s rozvinutými právy a svobodami jednotlivce, nebo naopak spravedlivé volby, avšak po nich vládnutí skrze prezidentské dekrety, obcházení ústavy, potlačování svobody slova?[5]  

Nigérie

Když byl v listopadu loňského roku osmdesátiletý spisovatel a profesor Chinua Achebe tázán, kdo je zodpovědný za nenaplnění všech vizí a očekávání v Nigérii za uplynulých padesáti let, odpověděl bez váhání: „leadership“. Záhy dodal, že tímto vůdcovstvím nemyslí prezidenta ani federální guvernéry, nýbrž obecně většinu volených zástupců, kteří podle jeho slov místo aby lid vedli, spíše ho rozptylují.[6]

V šedesátých letech učinily objevené ropné zdroje Nigérii do značné míry nezávislou. Země prodělala dlouhou přípravu na samostatnost, počínajíc prvními volenými Afričany v letech 1922-23 a vrcholící rokem 1960 a oficiální nezávislostí s mottem Jednota a Víra. Nigérie měla systém dvojitého zastoupení, jenž byl dílem lorda Lugarda a názorným příkladem promyšlené britské koloniální správy. [7]   Dějiny Nigérie však dokazují, jak povrchní byl vliv kolonialismu. Lze říci, že Britové udělali z Nigérie kolos, který však svým členěním neodpovídá etnickým skupinám. Není se čemu divit, v Nigérii žije kolem 250 různých etnik a jazykových skupin, federálních států je dnes však „pouze“ 36 plus území hlavního města Abuja. Vnitřní napětí mezi vládnoucími kmeny (Hausové a Fulaniové na severu, Ibové na východě a Jorubové na západě) bylo daleko staršího data než britské panství. Přes všemožné snahy zajistit spolehlivě fungující federální systém rozpory přežívaly. Daleko více se tak prosadil nacionalismus, zdůrazňující práva jednotlivých etnických skupin – na úkor kompromisu a demokratické diskuse.[8] Opět bych se vrátil k neliberální demokracii. Podle Fareeda Zakarii existuje mylný předpoklad, že demokracie sama od sebe zajistí etnickou harmonii a mír. „Ve společnostech postrádajících silné tradice multietnických uskupení či asimilace je nejsnadnější získat podporu na základě etnické, rasové nebo náboženské argumentace. Opoziční hnutí, ozbrojená povstání a puče v Africe jsou často zaměřeny proti etnicky založeným režimům, z nichž mnohé se dostaly k moci prostřednictvím voleb. Demokracie v prostředí silných etnických preferencí zkrátka není životaschopná.“[9]  

Přesto si nemyslím, že etnická řevnivost a pogromy se dějí proto, že by se jednotlivá etnika přirozeně nesnášela. Možná má pravdu Chinua Achebe, když z tohoto stavu viní vůdce a jejich styl vlády - mnohdy konflikty daleko více rozdmýchávající než tišící. Otázkou také zůstávají přírodní zdroje, obzvláště pak ropa. Možná právě ropa byla důvodem, proč se i po odtržení východní biaferské republiky 30. května 1967 udržela federace pohromadě. Prezident Biafry, generál Ojukwu, totiž toužil po rozpadu celé federace, i když se zpočátku hájil tím, že Biafra (kde žijí hlavně Ibové) byla napadena vládními jednotkami, on pouze vyhlásil nezávislost a brání se. S tažením jeho vojáků na západ se však ukazovala pravda. Ojukwu ve svých plánech počítal s podporou Jorubů na západě, ti však zůstali na straně Yakubu Gowona a vládnoucího vojenského režimu a po porážce Biafry počítali právě se zisky z těžby ropy. Ojukwu jakožto hrozba dokonce zapříčinil, že k západní části se přidal i muslimský sever, který by se po případném odtržení stal vnitrozemským státem bez zdrojů.[10]

Dvouletá občanská válka znamenala nesmírné ztráty na životech a skončila 15. ledna 1970 podepsáním kapitulace Biafry, federace tak byla obnovena, ač rozvrácena a zničena. Od počátku války vládlo Nigérii již osm vojenských vlád. V roce 1999 se stal prezidentem Olusegun Obasanjo a Nigérie potřetí republikou. Jeho vláda byla považována za zkorumpovanou a nejinak tomu bylo i za jeho nástupce Umaru Yar’Aduy. Po jeho smrti v květnu loňského roku se stal prezidentem Goodluck Jonathan - první, který pochází z problematického regionu delty řeky Nigeru. I ten již má na kontě některá kontroverzní rozhodnutí. Poté, co se nepodařilo fotbalové reprezentaci Nigérie postoupit ze základní skupiny mistrovství světa v červnu 2010, prezident Jonathan zakázal celé reprezentaci dva roky hrát, vláda donutila odstoupit členy svazu, jiné postavila před soud. Na to zareagovala světová fotbalová asociace FIFA (připomínající s lehkou nadsázkou sportovní OSN) a Nigérii suspendovala za vměšování vlády do fotbalu.[11]

Korupce v Nigérii tak kvete dál. Podle indexu vnímání korupce z roku 2009 je Nigérie na stupni 2,5, což je druhý nejhorší stupeň z devíti.[12] Opět je na místě otázka: co je příčinou tohoto stavu? Nigérie má pověst jedné z nejvíce zkorumpovaných zemí světa, s korupcí se bojuje na mnoha místech a ta často sahá až do těch nejvyšších pater. Americký sportovní server hodnotil 10 nejvýznamnějších událostí, jež se odehrály ve světě fotbalu v roce 2010. Triumf španělské kopané na mistrovství světa i klubové úrovni byl odsunut až na druhé místo. Primát si vysloužila korupce uvnitř již zmiňované FIFA. Když se rozhodovalo o tom, kde se budou konat mistrovství světa v letech 2018 a 2022 (události obrovského významu), ukázalo se, že dva delegáti FIFA nabízeli své hlasy uchazečským zemím – pochopitelně za tučný úplatek. Prvním byl Tahiťan Reynald Temarii a druhým Nigerijec Amos Adamu.[13]  

Daleko závažnější je ovšem bujení korupce spojené s těžbou ropy. Zmíním se o kontroverzním postavení společnosti Royal Dutch Shell. S těžbou začala společnost již roku 1958 (tedy ještě před nezávislostí Nigérie) a brzy měla v zemi na ropu téměř monopol. V posledních letech se ovšem potýká s mnoha problémy. V roce 1995 bylo ve vykonstruovaném politickém procesu popraveno devět aktivistů vystupujících proti těžbě ropy z „jejich“ území. V deltě řeky Nigeru ropa zkomplikovala život milionům lidí, kteří se živili rybolovem a spoléhali na dary země, černým zlatem nenapravitelně poničené. Shell se hájil tím, že zpětně investuje do rozvojových projektů, ze statistik však vyplývá, že např. roku 1993 na tyto projekty společnost vymezila 0,000007 % z celkového příjmu.[14] Daleko čerstvější jsou však poznatky dříve utajované, zveřejněné skrze Wikileaks. „Obří ropná firma Shell tvrdila, že rozmístila své zaměstnance na všech hlavních ministerstvech nigerijské vlády, takže má přístup ke každému rozhodnutí každého politika v deltě řeky Niger. Ředitelka firmy Shell v Nigérii sdělila americkým diplomatům, že firma Shell rozmístila své zaměstnance na všechna důležitá ministerstva a tak "ví všechno, co se na těch ministerstvech děje". Vytahovala se, že nigerijská vláda "zapomněla", do jaké míry ji firma Shell dokázala infiltrovat, a neví, že Shell ví o vládních rozhodnutích v Nigérii skoro všechno.”[15] Tato zpráva pouze dokresluje komplikovanou a často nepřehlednou situaci v zemi. Pojďme se ale na závěr podívat také na nigerijské úspěchy.

„Existuje jeden úspěch, jenž by se měl vznášet vysoko nad všemi ostatními. V kontextu tolika problémů, kterým Nigérie za posledních 50 let čelila, je až zázrakem, že země je všechny překonala a zůstala jedním celkem.“[16] Slovo zázrak je asi opravdu na místě, zvlášť pokud bychom srovnávali Nigérii a situaci v ostatních zemích Afriky jako rozpadající se Súdán či Pobřeží slonoviny. Zlí jazykové (jako libyjský prezident Muammar Kaddáfí) tvrdí, že Nigérie se také brzy rozpadne na státy podle etnického klíče. Zabránit tomu bude chtít i „facebookový prezident“[17] Goodluck Jonathan, který se bude o setrvání ve funkci ucházet i v rychle se blížících dubnových volbách. Klíčové bude, jak se postaví k nepokojům na muslimském severu, kde platí právo šaría,[18] a také k jeho domovskému regionu delty Nigeru. 

Kdo se v dubnu stane prezidentem a jak povede nigerijský lid, je zatím ve hvězdách. Prozatím může být západoafrický obr pyšný na svobodný tisk a široké spektrum médií všeho druhu, rostoucí průmyslové obory jako letectví a telekomunikace, možný obrat v boji s korupcí po sesazení dvou šéfů nigerijské burzy a dalších stovkách obviněných, Nigerijci mohou být hrdí na to, jak se jejich země (v rámci peacekeepingových organizací) angažovala v konfliktech v Sierra Leone či při rozbíjení apartheidu v Jihoafrické republice.[19] V tomto trendu chce Nigérie pokračovat.

Vězte také, že Nigérie má nejlepšího guvernéra národní banky na světě. Prestižní ocenění časopisu Banker Magazine získal guvernér Mallam Lamido Aminu Sanusi.[20] Celý kontinent si rovněž podmanila moderní nigerijská hudba a především filmový průmysl s příznačným názvem Nollywood.[21]

Nezbývá než Nigérii popřát poklidný průběh dubnových voleb, z nichž vzejde vláda rozumu a práva, která bude tolerantní ke všem Nigerijcům bez ohledu na příslušnost k etnické skupině či náboženství. Existuje zde množství rizik, která mohou takový stav zhatit. Je proto třeba hledat pozitiva a stavět na liberálně demokratických předpokladech.  

Literatura

  • Johnson, Paul. Dějiny 20. století. 2008, s. 499.
  • Klíma, Vladimír. Nigérie. Stručná historie států. 2003, s. 64-67.

Prameny

http://cs.wikiquote.org/wiki/Demokracie (19. 1. 2011)  

 (16. 1. 2011)   

  • iHNed.cz. 2010. FIFA suspendovala Nigérii za vměšování vlády do fotbalu. Dostupné zde:

http://sport.ihned.cz/c1-46811360-fifa-suspendovala-nigerii-za-vmesovani-vlady-do-fotbalu (15. 1. 2011)

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Odpovědná korektorka: Bc. Hana Stýblová

Titulní obrázek převzat z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:1997_270A-24_Niger_River.jpg


[1] Winston Churchill, Promluva v Dolní sněmovně, 11. listopadu 1947. Dostupné zde:   http://cs.wikiquote.org/wiki/Demokracie

[2] http://zpravy.idnes.cz/tady-revoluce-nebude-belorusky-soud-poslal-na-600-demonstrantu-za-mrize-1mg -  /zahranicni.asp?c=A101221_103633_zahranicni_btw; náhled 16. 1. 2011. 

[3] Fareed Zakaria, The Rise of Illiberal Democracy, Foreign Affairs, 1997. Dostupné zde:    http://netdrive.montclair.edu/~lebelp/FZakariaIlliberalDemocracy1997.pdf

[4] http://www.vanguardngr.com/2011/01/free-and-fair-elections-in-nigeria-when/

[5] více k problému, kritika Fareeda Zakarii a jeho eseje  zde: http://www.foreignaffairs.com/articles/53815/marc-  ;   f-plattner/liberalism-and-democracy-cant-have-one-without-the-other  nebo zde: http://www.foreignaffairs.com/articles/53814/john-shattuck-and-j-brian-atwood/defending -   democracy-why-democrats-trump-autocrats     

[6] http://news.bbc.co.uk/2/hi/africa/9052622.stm

[7] Paul Johnson, Dějiny 20. století. 2008, s. 499.

[8] tamtéž

[9] Zakaria, The Rise, Foreign Affairs, 1997.

[10] Vladimír Klíma, Nigérie, Praha, 2003, s. 64-67.

[11] http://sport.ihned.cz/c1-46811360-fifa-suspendovala-nigerii-za-vmesovani-vlady-do-fotbalu

[12] http://www.edutube.org/interactive/corruption-perception-index-cpi-2009-interactive-world-map

[13] http://sportsillustrated.cnn.com/2010/writers/georgina_turner/12/11/top10.stories/index.html

[14] http://www.blisty.cz/art/29411.html  

[15] http://www.blisty.cz/art/55959.html ; více informací zde:    http://www.guardian.co.uk/business/2010/dec/08/wikileaks-cables-shell-nigeria-spying   pro další informace o ropě v Nigérii je zajímavým zdrojem měsíčník “Sweet Crude” vydávaný deníkem    Vanguard, dostupné zde: http://www.vanguardngr.com/sweetcrude/

[16]  http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-11385095

[17]http://edition.cnn.com/2010/TECH/social.media/10/01/goodluck.jonathan.facebook.profile/index.html?iref=all search 

[18] http://www.ct24.cz/o-cem-se-mluvi/52457-tresty-podle-prava-saria-ukamenovani-bicovani-nebo-useknuti-ruky/  

[19] http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-11385095

[20] http://www.bbc.co.uk/news/business-12126920  

[21] http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-11429067  

Jak citovat tento text?

Chabr, Jakub. Půlstoletí nezávislé Nigérie [online]. E-polis.cz, 25. leden 2011. [cit. 2017-04-23]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/pulstoleti-nezavisle-nigerie.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 4x


Přidat komentář

Vložit komentář

Jarek

čtvrtek, 27. leden 2011
00:11

Článek je poutavý, pouze mám dojem, že se téméř nevěnuje jednomu z cílů, které si autor vytkl v úvodu. Tím mělo být (pokud jsem správně pochopil) přiblížení stavu demokracie v současné Nigérii. V textu je v historické perspektivě zmíněna etnická roznůrodost, dále pak korupce ve sportu a ropném průmyslu, podíl země na peacekeepingových misích či filmový průmysl. Toto přirozeně nejsou indikátory kvality demokracie. Očekával jsem spíše rozbor fungování současného nigerijského režimu, zda v něm existují a jak fungují demokratické instituce a procedury, zda nedochází k manipulaci s volbami, zda nejsou některým skupinám voličů upíráno aktivní či pasivní právo, obecně tedy zda není omezována svobodná soutěž, zda je naplňován princip dělby moci atd. Závěrem snad podotknu, že Lukašenko se k demokracii neodvolává ze své blízkosti k tomuto typu režimu, pouze se snaží jím praktikovaném režimu navodit onu demokratickou fasádu, díky které získá body doma i v zahraničí.


Napsal: Jarek [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(