Rusko-čečenský konflikt

 28. srpen 2006  Vanda Seidelová   komentáře

Problém Čečenska není tak novým, jak by se mohlo zdát. Konflikty Ruska s Čečenci se táhnou již od 18.století, kdy se ruský car Petr I. snažil dobýt přístup k Černému moři a překážkou v cestě mu byl právě Kavkaz. Ve svém článku bych se však chtěla zaměřit především na problematiku rusko-čečenských vztahů po rozpadu Sovětského svazu.

Problém Čečenska není tak novým, jak by se mohlo zdát. Konflikty Ruska s Čečenci se táhnou již od 18.století, kdy se ruský car Petr I. snažil dobýt přístup k Černému moři a překážkou v cestě mu byl právě Kavkaz. Ve svém článku bych se však chtěla zaměřit především na problematiku rusko-čečenských vztahů po rozpadu Sovětského svazu.

V říjnu 1991 proběhly v Čečensku volby, ve kterých byl zvolen nový prezident Džochar Dudajev. Nový režim okamžitě vyhlásil nezávislost Čečenské republiky. Moskva tento krok interpretovala jako ohrožení teritoriální celistvosti země, avšak z celé řady vnitropolitických a zahraničněpolitických důvodů se rozhodla nezávislost Čečenska prozatím tiše tolerovat.

Situace v Čečensku se však neuklidnila ani v roce 1994. V té době velmi klesala popularita tehdejšího ruského prezidenta Jelcina, a to nebylo dobré před blížícími se volbami. „Krátká a vítězná“ válka měla posílit Jelcinovo postavení a odsunout aktuální problémy do pozadí. První čečenská válka (1994-1996) byla převážně partyzánskou válkou s mnoha ztrátami. Čečenský prezident Dudajev byl zabit, válka pokračovala. Velkou roli sehrál generál Alexandr Lebeď, krátkodobý tajemník Bezpečnostní rady Ruské federace, díky kterému bylo v srpnu 1996 podepsáno příměří – tzv. Chasavjurtovské dohody.

Následovalo tříleté období „nezávislosti“ Čečenska s novým prezidentem Aslanem Maschadovem. Avšak ani nový prezident bohužel nedokázal zemi stabilizovat. V roce 1999 ruské jednotky opět intervenovaly na čečenské území. Důvodem byl vstup oddílů Šamila Basajeva (jeho jméno se objevuje v americkém oficiálním seznamu mezinárodních teroristů) do sousedního Dagestánu pod heslem ustanovení islámského chalífátu na Kavkaze a také bombové útoky v Moskvě, ze kterých byli obviněni čečenští teroristé. Po roce bojů, kdy Rusové obsadili i poslední, čečenskými radikály držené město Šatoj, Rusko oznámilo vítězství. Druhá válka v Čečensku se také stala důležitým prvkem volební kampaně Vladimira Putina v ruských prezidentských volbách v březnu 2000. Avšak válka, oficiálně zahájená roku 1999, trvá dodnes. Putinova politika v Čečensku je diametrálně odlišná od Jelcinovy. Putin má pevnější postavení, než jaké měl Jelcin, a jisté zkušenosti z dřívějšího působení v KGB, a tak přistupuje ke konfliktu obezřetněji. V boji proti terorismu na čečenském území používá mnohem tvrdší metody a způsoby než jeho předchůdce. Rusko považuje konflikt v Čečensku za svojí vnitřní záležitost a odmítá intervenci třetí strany.

Celý konflikt je velmi složitý. V Čečensku nyní neexistuje funkční hospodářství, školství, infrastruktura ani žádné sociální jistoty. Míra nezaměstnanosti je 73%, což svědčí o naprostém rozkladu země. Toho využívají různé separatistické skupiny čečenských povstalců. Čečencům, nemajícím možnost uživit svou rodinu, mnohdy nezbývá než přijmout nabízený kalašnikov za almužnu několika dolarů. Kdyby měli možnost legálně pracovat, riziko takového způsobu obživy by se pravděpodobně velmi snížilo.

Čečensko je nyní totálně rozvráceným územím. Proč však chtějí ruské vojenské jednotky zůstat na území Čečenska i za cenu obrovských ztrát, a to nejen na lidských životech?

Zaprvé: situace se vymkla zúčastněným stranám z rukou takovým způsobem, že proti sobě nebojují jen Rusové na jedné a Čečenci na druhé straně, ale i Čečenci sami mezi sebou. Paradoxně, i kdyby ruští vojáci z oblasti odešli, vznikl by zřejmě nefunkční teroristický stát a válka by pokračovala mezi jednotlivými čečenskými skupinami.

Zadruhé: každá armáda, momentálně nenasazená v akci, přirozeně ztrácí svou bojeschopnost. Pro ruské ozbrojené síly jsou reálné situace velmi dobrým způsobem pro „udržování se v kondici“.

Zatřetí: je tady čečenská ropa a imperiální válka související s šachy globálních mocností o přístup k ropným polím a ropovodům v Kaspiku. Islámský čečenský stát by ekonomickým zájmům ruského kapitálu asi nevyhovoval.

Začtvrté: oficiálním zdůvodněním války ze strany ruských úřadů je ochrana územní celistvosti Ruska, ale především boj proti separatistickým fundamentalistickým muslimským skupinám, jinak řečeno teroristům. Není divu, po útocích na nemocnici v Budjonnovsku (1995), Moskvě (1999), Volgodonsku (1999), moskevském divadle na Dubrovce (2002), Beslanu (2004) a mnoha dalších. Všechny jsou připisovány právě Čečencům. A Ti? Řadoví obyvatelé chtějí konec války a dále je nezajímá, pod čí nadvládou zůstanou. Utvořilo se však mnoho (podle oficiální zprávy ministerstva vnitra dokonce 27) „gangů“ specializovaných na únosy a teroristickou činnost. Nejde tedy jen o Basajeva či Chattába. Tyto skupiny jsou financovány ze zahraničí. Jedním z důvodů je mimo jiné fakt, že hlavními dodavateli ropy např. do USA či Japonska jsou Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Ti jsou čím dál více nespokojeni se skutečností, že na světový trh pronikne levnější (až o 20-30%) kaspická ropa. Právě proto vycházejí z Arabského poloostrova snahy o omezení výstavby ropovodů na Severním Kavkazu. Nejjednodušší je podporovat ty, kteří „zaručují“ nestabilitu v oblasti. Začíná být obtížné popírat, že mezi částmi čečenského hnutí odporu a lidmi financujícími Al-Kájdu neexistují styky. Bylo by však naivní domnívat se, že tito lidé jsou v Čečensku v dominantním postavení.

Problém intervence ruských vojenských jednotek na území Čečenska spočívá především v tom, že kdyby Ruská federace dovolila odtržení Čečenska, znamenalo by to nebezpečný precedens do budoucna a inspiraci pro další ruské oblasti se secesionistickými aspiracemi.

Jaké je však východisko z celého problému? Pokusím se nyní v závěru článku načrtnout možná východiska pro dlouhodobější řešení konfliktní situace. Musí se začít zcela od začátku - postupně budovat infrastruktury, školy, obytné domy a zlepšovat sociální situaci občanů. Musí vznikat pracovní místa, jelikož lidé již ztratili víru v poctivý výdělek. Téměř každý (kromě zlomku skutečných fanatiků) dá raději přednost penězům za „slušnou práci“ než penězům za zabíjení.

Jaký je tedy závěr? Domnívám se, že pokud se na území Čečenska nezačne intenzivně a efektivně investovat do budování ekonomiky a sociálního sektoru, situace se s největší pravděpodobností nezmění. V opačném případě se mohou právě prosperující ekonomika a rozvíjející se sociální sektor stát odrazovým můstkem ke stabilizaci této oblasti.

Jak citovat tento text?

Seidelová, Vanda. Rusko-čečenský konflikt [online]. E-polis.cz, 28. srpen 2006. [cit. 2017-07-22]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/rusko-cecensky-konflikt.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Vanda Seidelová

Autor:

Autorka je studentkou gymnázia a aktivní členkou a delegátkou PMUN (Prague Model United Nations).


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.19 hvězdiček / Hodnoceno: 32x


Přidat komentář

Vložit komentář

AnniLuciMati

sobota, 9. leden 2010
17:01

Tento článek je výborně zpracovaný, některé části jsem použila do svého projektu a doufám, že Vám to nebude vadit. Samozřejmě Vás uvedu jako jeden ze zdrojů k mé prezentaci.


Napsal: AnniLuciMati [Odpovědět]

Maďar Marek

neděle, 10. leden 2010
10:43

No to si děláte prdel:D


Napsal: Maďar Marek [Odpovědět]

stulik

neděle, 10. leden 2010
12:18

stulik

to Maďar Marek: Pane "Marku", žádám Vás o elementární slušnost. Myslím, že to není tak těžké. Děkuji...


Napsal: stulik [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(