Příčiny invaze do Iráku z pohledu realistů a liberálů

 16. květen 2016  Zuzana Ledbová  komentáře

V březnu 2003 vstoupila kolice západních vojsk pod vedením USA do Iráku. Začala tak bezmála deset let trvající konflikt, jehož důsledky v různé míře dodnes rezonují v celém regionu. Jak na tuto invazi pohlížejí zástupci dvou nesmiřitelných přístupů k mezinárodním vztahům?

Zdroj: commons.wikimedia.orgZdroj: commons.wikimedia.org

Příčiny invaze realistickou perspektivou

V souladu s realistickým chápáním bylo již samotné rozhodnutí Spojených států amerických uskutečnit vojenskou operaci bez posvěcení Rady bezpečnosti OSN a v rozporu s chartou organizace (BBC 2004). Realisté považují mezinárodní organizace za pouhé nástroje k naplnění mocenských cílů členských států nebo za bezvýznamné aktéry z hlediska hlavních otázek mezinárodních vztahů (Drulák 2003: 55). V realistickém pojetí tedy USA jednaly ve snaze naplnit své národní zájmy, a to bez širší mezinárodní podpory a bez ohledu na morální principy.

Hlavními argumenty, kterými americká administrativa obhajovala vyslání vojsk do Iráku, bylo údajné vlastnictví zbraní hromadného ničení (ZHN) Husajnovým režimem a jeho napojení na různé teroristické skupiny. Měsíc před zahájením invaze vystoupil na půdě OSN tehdejší americký ministr zahraničí Colin Powell a snažil se přítomné státní představitele přesvědčit o hrozbě, jež irácký režim údajně zvyšující se výrobou ZHN a spojením s teroristy představoval nejen pro Spojené státy, ale pro celé mezinárodní společenství (CNN 2003).

Útok na Irák perspektivou realistických autorů se v tomto kontextu jevil jako racionální jednání. Jak tvrdil například přední představitel neorealismu Kenneth Waltz, v anarchickém systému, ve kterém je každý stát odkázán pouze sám na sebe, je třeba ze strany ostatních států předpokládat nejhorší možné úmysly a být připraven na to, že se nám budou snažit uškodit (Drulák 2003: 61-62).

Boj proti teroristům a jejich podporovatelům a proti hrozbě zbraní hromadného ničení se staly základními cíly americké zahraniční politiky, kterou prezident George Bush ml. definoval již na začátku roku 2002 ve své výroční Zprávě o stavu Unie. Režimy, které měly vyvíjet nekonvenční zbraně nebo podporovat mezinárodní terorismus (kromě Iráku Bush jmenoval také KLDR a Írán), podle něj představovaly vážné a rostoucí nebezpečí. Bush dal jasně najevo, že USA nebudou čekat, až se hrozba stane bezprostřední. Zdůraznil nutnost aktivně předcházet tomu, aby se jaderné, chemické nebo biologické zbraně dostaly do rukou teroristů a vyzval k pokračování, dle jeho slov, dosud krátké, ale úspěšné války proti terorismu. Pokud by Spojené státy ve válce polevily, “pocit bezpečí by byl pouze falešný a dočasný” (Washington Post 2002).

V realistickém chápání je přežití primárním zájmem státu a nejlepší cestou, jak toho dosáhnout, je shromažďování moci. Důležitým zdrojem moci je přitom materialistická základna, zejména možnost použití vojenské síly. Ta rozhoduje o rozložení moci ve světě, tedy podle realistů o vůbec nejdůležitější charakteristice mezinárodního systému. Válka pak ukáže, jak si státy v takovém systému stojí (Drulák 2003: 58-59).

Odhodlání aktivně bojovat proti všem hrozbám dříve, než se stačí rozvinout, zopakoval Bush o několik měsíců později během projevu na půdě vojenské akademie ve West Pointu. Tradiční strategické koncepce studené války, tedy odstrašování a zadržování, podle tehdejšího amerického prezidenta již neodpovídaly novým bezpečnostním hrozbám a nová koncepce si žádala změnu myšlení. Teroristy totiž nebylo možné odstrašit a zároveň proliferaci zbraní hromadného ničení do rukou teroristů nebylo možné zadržet. Bush prohlásil, že pokud se ukáže potřeba bránit americkou svobodu a životy, budou USA připraveny podniknout proti svým nepřátelům preemptivní vojenské akce a čelit jim vší silou. Bezpečnost Spojených států neměla být ponechána napospas „několika šíleným teroristům a tyranům“. Americká armáda musí být připravena “zasáhnout v co nejkratší možné době v každém zapadlém koutě světa” (NY Times 2002). Tato situace se podobá tzv. bezpečnostnímu dilematu, který definoval jeden z představitelů klasického realismu John Herz. Bezpečnostní dilema je založeno na předpokladu, že zbrojení jednoho státu z obavy o svou bezpečnost vyvolává pocit ohrožení a následně vyzbrojování dalších států (Drulák 2003: 62).

I proto, že ani jedno ze zmíněných obvinění vůči aktivitám režimu Saddáma Husajna nebylo prokázáno, bývá jako skutečný důvod invaze často uváděna snaha Spojených států demonstrovat svoji vojenskou sílu a zabránit tak spekulacím o úpadku jejich mocenského postavení. Po teroristických útocích z 11. září 2001 se totiž USA mohly zdát být v mezinárodním systému zranitelnější (Economist 2013; Lavender 2013). Tomuto tvrzení nahrává i fakt, že USA napadly Irák, ačkoliv Írán nebo Severní Korea představovaly pro mezinárodní společenství pravděpodobně větší hrozbu. Pokud primárním cílem Spojených států bylo předvést svým nepřátelům i spojencům vojenskou sílu včetně odhodlání ji v případě nutnosti použít, jevil se Irák, který nedisponoval tak vyspělými zbraněmi jako ostatní země tzv. osy zla, snadnějším terčem (Hybel 2006: 127).

S ohledem na koncept moci, který Hans Morgenthau, jeden z nejvlivnějších realitických teoretiků,  chápal obecně jako kontrolu subjektu nad myslí a činy jiných subjektů (Drulák 2003: 58-59), musíme poukázat i na irácké geostrategické postavení a rozsáhlé zdroje ropy. Vojenská přítomnost v Iráku umožnila Spojeným státům projektovat svoji sílu a vliv dále do regionu Blízkého východu. Američtí představitelé kromě toho zřejmě doufali, že instalováním proamerické vlády v Iráku se jim podaří dostat pod tlak Sýrii a Írán. Syrský režim měl v té době údajně podporovat teroristické skupiny a Írán pracoval na vývoji nukleárních zbraní (Gordon 2004). V neposlední řadě, vojenská operace v Iráku otevřela západním ropným společnostem cestu k průzkumu a těžbě na jedněch z největších ropných polí na světě. Zatímco před invazí byl irácký ropný průmysl plně v držení státu a uzavřen pro západní firmy, o deset let později byl z velké míry privatizován s dominujícím postavením zahraničních firem (Juhasz 2013). Současný americký ministr obrany Charles Hagel v roce 2007, v té době ještě jako senátor za stát Nebraska, během přednášky na Americké katolické univerzitě ve Washingtonu, D.C., prohlásil: „Lidé tvrdí, že nebojujeme kvůli ropě. Samozřejmě, že bojujeme“ (Charles Hagel cit. dle Juhasz 2013).

Příčiny invaze liberální perspektivou

Liberálnímu pojetí odpovídá další z nejdůležitějších argumentů, kterými George Bush ml. a jeho administrativa obhajovali invazi, a to potřeba svrhnout diktátorský režim, který dle nich potlačoval práva a svobody nevinných civilistů (NY Times 2002).

„Nacházíme se ve střetu mezi dobrem a zlem. […] Konfrontováním zla a nezákonných režimů problém nevytváříme, my ho odhalujeme. […] Když jde o práva a potřeby mužů a žen, neexistuje žádný střet civilizací. […] Matky a otcové a děti napříč islámským světem a celým světem sdílejí stejné obavy a touhy. V chudobě zápasí, v tyranii trpí a jak jsme viděli v Afghánistánu, v osvobození oslavují[1] “, prohlásil Bush v již zmíněném projevu v roce 2002 na vojenské akademii ve West Pointu (NY Times 2002).

Prezident Bush vyjádřil i víru v pokrok, mír a mezinárodní spolupráci – hodnoty typické pro liberální myslitele. Řekl, že Spojené státy mají historickou příležitost chránit a šířit spravedlivý mír a budovat takový svět, ve kterém místo příprav na válku velmoci soutěží v míru. „Spojené státy budou podporovat umírněnost, toleranci a lidská práva. Budeme hájit mír, který dělá všechen pokrok možným[2] “ (The White House Archives 2003; NY Times 2002).

Bush vyjádřil touhu a ochotu spolupracovat s každou zemí, která sdílí stejné cíle a hodnoty. „Náš národní cíl byl vždy větší než obrana našeho národa. Bojujeme tak, jak jsme vždy bojovali – za spravedlivý mír. Mír, který upřednostňuje lidskou svobodu. Budeme bránit mír proti hrozbám teroristů a tyranů. Budeme zachovávat mír budováním dobrých vztahů mezi velmocemi. A budeme ho šířit podporováním svobodných a otevřených společností na všech kontinentech[3] “ (NY Times 2002). Zde George Bush ml. zároveň podpořil idealistickou teorii, podle které se trvalý mír musí opírat o změnu norem mezinárodních vztahů (Drulák 2003: 73).

Americký prezident se dotknul i liberální myšlenky vycházející z teorie demokratického míru, která staví na předpokladu, že vnitřní uspořádání státu ovlivňuje jeho chování v mezinárodním systému. Podle této teorie spolu demokratické státy neválčí, neboť transparentní a odpovědné instituce a sdílené normy umožňují mírové řešení konfliktů (Drulák 2003: 84). Mohli bychom odkázat i na hru s nenulovým součtem, tedy kooperativní situaci v mezinárodním systému, ve které zisk jednoho státu nutně neznamená ztrátu pro jiný stát (Waisová 2005: 45).

Svržení režimu Saddáma Husajna bylo z hlediska liberálů správným rozhodnutím, protože Irák mohl nastoupit cestu k demokracii a stát se mj. z amerického nepřítele americkým spojencem. Vojenská operace v tomto pojetí napomohla budování světového míru a iráckým obyvatelům přinesla touženou svobodu.

Při snaze obhájit invazi do Iráku na základě univerzálních morálních hodnot lze ale namítnout, že Spojené státy pouze využily jazyk liberálů ve snaze zamaskovat své mocenské zájmy. Maskování partikulárních státních zájmů je jedním z principů politického realismu, jak jej definoval Hans Morgenthau (Drulák 2003: 58).

Slova o prosazování liberálních motivů a principy svobody a demokracie zároveň nevysvětlují, proč Spojené státy zahájily útok zrovna na Irák a ne proti nějakému jinému nedemokratickému režimu, ať už v regionu, nebo jinde ve světě. Interpretace příčin vstupu amerických vojsk do Iráku vyzdvihující liberální ideologii je navíc komplikována faktem, že cíl invaze – svrhnutí diktátorského režimu ohrožujícího vlastní občany i ostatní státy – byl uskutečněn v rozporu s mezinárodním právem (Borger – MacAskill 2004).

Závěr

Obecně vzato, realistický přístup chápe invazi do Iráku jako racionální jednání velmocí, které v první řadě usilují o naplnění svých národních zájmů. Na druhé straně liberálové věří, že ideje demokracie, míru a svobody mohou změnit svět k lepšímu a velmoci by se měly zasazovat o jejich šíření. Američany vedený útok pak v jejich chápání znamenal především nahrazení diktatury demokracií a tím snahu o budování míru mezi národy.

 

Použité zdroje

BBC (2004). Iraq war illegal, says Annan (http://news.bbc.co.uk/2/hi/3661134.stm, 15. 3. 2014).

Borger, Julian – MacAskill, Ewen  (2004). Iraq war was illegal and breached UN charter, says Annan. Guardian. 16. 9. 2014  (http://www.theguardian.com/world/2004/sep/16/iraq.iraq, 15. 3. 2014).

CNN (2003). Transcript of Powell's U.N. presentation (http://edition.cnn.com/2003/US/02/05/sprj.irq.powell.transcript/, 15. 3. 2014).

Drulák, Petr (2003). Teorie mezinárodních vztahů (Praha: Portál).

Economist (2013). Anniversary of a mass delusion ( http://www.economist.com/blogs/democracyinamerica/2013/03/iraq-war, 17. 3. 2014).

Hromádka, Martin – Tureček, Břetislav (2013). Česko nezůstalo při invazi do Iráku stranou. Zeman i Havel ji podpořili, Špidla odrazoval. Český rozhlas. 19. 3. 2013 (http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/cesko-nezustalo-pri-invazi-do-iraku-stranou-zeman-i-havel-ji-podporili-spidla-odrazoval--1189557, 15. 3. 2014).

Hybel, Alex R. – Kaufman, Justin Matthew (2006). The Bush Administrations and Saddam Hussein: Deciding on Conflict (New York: Palgrave Macmillan).

Juhasz, Antonia (2013). Why the war in Iraq was fought for Big Oil. CNN. 19. 3. 2013 (http://edition.cnn.com/2013/03/19/opinion/iraq-war-oil-juhasz/, 15. 3. 2014).

Lavender, Paige (2013). Former Bush Official: We Went Into Iraq Because 'We Were Looking For Somebody's Ass To Kick': Report. Huffington Post. 20. 10. 2013 (http://www.huffingtonpost.com/2013/10/20/bush-official-iraq_n_4132719.html, 15. 3. 2014).

NY Times (2002). Text of Bush's Speech at West Point ( http://www.nytimes.com/2002/06/01/international/02PTEX-WEB.html?src=pm&pagewanted=1, 16. 3. 2014).

The White House Archives (2003). President Bush Discusses Freedom in Iraq and Middle East (http://georgewbush-whitehouse.archives.gov/news/releases/2003/11/20031106-2.html, 16. 3. 2014).

Waisová, Šárka (2005). Úvod do studia mezinárodních vztahů (Plzeň: Nakladatelství Aleš Čeněk).

Washington Post (2002). Text of President Bush's 2002 State of the Union Address ( http://www.washingtonpost.com/wp-srv/onpolitics/transcripts/sou012902.htm, 16. 3. 2014).

 


[1] „We are in a conflict between good and evil. […] By confronting evil and lawless regimes we do not create a problem, we reveal a problem. […] When it comes to the common rights and needs of men and women, there is no clash of civilizations. The requirements of freedom apply fully to Africa and Latin America and the entire Islamic world. […] Mothers and fathers and children across the Islamic world and all the world share the same fears and aspirations. In poverty they struggle, in tyranny they suffer and, as we saw in Afghanistan, in liberation they celebrate“ (NY Times 2002).

[2] „[…] The United States will promote moderation and tolerance and human rights. And we will defend the peace that makes all progress possible“ (NY Times 2002).

[3] „Our nation's cause has always been larger than our nation's defense. We fight as we always fight, for a just peace. A peace that favors human liberty. We will defend the peace against threats from terrorists and tyrants. We will preserve the peace by building good relations among the great powers. And we will extend the peace by encouraging free and open societies on every continent“ (NY Times 2002).

Jak citovat tento text?

Ledbová, Zuzana. Příčiny invaze do Iráku z pohledu realistů a liberálů [online]. E-polis.cz, 16. květen 2016. [cit. 2017-07-26]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/priciny-invaze-do-iraku-z-pohledu-realistu-a-liberalu.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.5 hvězdiček / Hodnoceno: 2x


Přidat komentář

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(