Lži, kampaně a Rock´n Roll, aneb prezidentské volby vrcholí

 25. leden 2018  Ondřej Čížek  komentáře

Z pozorování průběhu posledních dní a týdnů lze dojít k dojmu, že široký zájem o věci veřejné jakoby se redukoval na období těsně před volbami. Především v prezidentských volbách dochází k nejvíce personalizovaným kampaním. Volba se nejvíce upíná k subjektivním sympatiím a sledování osobních invektiv a sporů mezi kandidáty.

zdroj: pixbayzdroj: pixbay

Vykreslování kandidátů v kampaních a anti-kampaních obsahuje určitý koncept étosu, který utváří představu toho, jak si má veřejnost daného kandidáta vyobrazovat a interpretovat. Kampaně svými stručnými sděleními metaforicky dodávají munici příznivcům pro boj s odpůrci opačného kandidáta. Při rozmachu vlivu fake news a dezinformačních webů však můžeme vysledovat, že jsme často svědky souboje, který není veden zrovna etickými praktikami boje. Kampaně využívající těchto praktik však nemusíme hledat pouze v ostře sledovaných debatách (či chcete li „monodebatách“), jelikož ty skutečně dezinformační kampaně nejčastěji nevedou sami kandidáti, ale především jejich příznivci (či pochybné kluby přátel). Veřejný prostor tak zahltí zprávy, které následně hýbou žlučí veřejnosti, nezávisle na tom, zda podloženy relevantními informacemi jsou či nikoliv.

Napříč mediálním prostorem během těchto i minulých voleb rezonuje téma migrace. Téma, u kterého se nesnadno hledají příčiny a řešení a které bychom v České republice s přihlédnutím k relevanci zase tolik pozornosti věnovat nemuseli. Emoce jsou ale velice mocným nástrojem politického boje a mediální sledovanosti, takže téma migrační krize lze považovat za „nejvděčnější“ téma pro vytváření umělých hrozeb. Nechci nijak naznačovat, že jde o téma, které by se mělo zcela opomíjet, jelikož se dotýká mnoha zemí Evropské unie (které jsme ke zklamání Tomia Okamury stále členy). Navíc řada uprchlíků pochází ze zemí, ve kterých působí armáda České republiky na zahraničních misích. Mimo to v současném světě má mnoho krizí globální charakter, včetně té migrační. O tématu migrace se ale vlivem bagatelizace mnoha médií a opinion makerů vede zcela iracionální debata, která přerůstá v přejímání schematicky protichůdných postojů. Vlivem dezinformačních webů, cílích na nejnižší smyslové pudy, které produkují xenofobní postoje části společnosti, někteří politici přejímají představu o uprchlících jako určitém jednotném amorfním „stádu“, které má jednotný cíl a řítí se přes Středozemní moře za lepším životem. Živení těchto představ je z pohledu politiků čistý kalkul a oportunismus, který navíc zcela deformuje veřejné mínění o lidech, kteří jsou ve skutečném ohrožení života. Rovněž tyto interpretace zlehčují bezvýchodnost řešení mnoha konfliktů nejen na Blízkém východě.

Současný prezident Miloš Zeman svou kampaň a popularitu staví do velké míry právě na tématech spojených s odmítáním imigrace, kterou považuje za stěžejní téma, které je pro Českou republiku relevantní (Duel Jaromíra Soukupa – prezidentský speciál 2018). Svého protikandidáta Jiřího Drahoše pak často nálepkuje výroky vytrženými z kontextu, které vykládá jako jasný důkaz příklonu Jiřího Drahoše k otevřené imigrační politice.

Zásadní roli státu v otázkách migrační politiky hraje vláda. V českém politickém systému, jsou pravomoci prezidenta omezeny zejména na jmenování řady významných činitelů soudních a státních institucí a na kompetence sloužící pro zachování systému brzd a protivah v kooperaci s vládou či soudními institucemi. Řešení otázek migrace a integrační politiky je tedy na bedrech vlády, ta stanovuje podmínky, za kterých mohou být uprchlíci či imigranti přijati a v zásadě může ovlivňovat veškeré kroky s tím spojené. Miloš Zeman stavící se do role ochránce před migrační krizi, však během doby, kdy na migrační politiku vliv měl, operoval s reálně nejvyšším počtem žadatelů o azyl v historii České republiky. Vychází to z dat organizace Člověk v tísni, kdy například v roce 2001, když byl Miloš Zeman premiérem (1998 – 2002) zažádalo v České republice o azyl 18 094 válečných uprchlíků. Pro porovnání například v roce 2016 celková čísla žadatelů o azyl čítala celkem 1 478 osob. Z těchto dat je zřejmé, jak je v současné době v České republice téma uprchlické krize politicky zneužíváno a uměle nafukováno ve prospěch politické agendy nejen Miloše Zemana.

„Pokud kritizujeme svého kandidáta, tak bychom ho měli kritizovat na základě faktů, a nikoliv na základě vymyšlených kompromateriálů, to je rozdíl mezi slušností a neslušností.“ - Miloš Zeman: Týden s prezidentem Jaromíra Soukupa - 18. 1. 2018

Miloš Zeman se také veřejně distancoval od toho, že diskredituje oponenty lživými informacemi (viz citace Týdne s prezidentem), avšak již mnohokrát během debat využil právě Miloš Zeman dezinformací či dezinterpretací, jež posléze zcela libovolně zasazoval do kontextu vlastních interpretací či citátů. V propagačních citátech „nekampaně“, Miloš Zeman tvrdí, že zastaví migranty a Drahoše, což je vzhledem k přiloženým datům z Člověka v tísni přímý protimluv.

„Pan Drahoš je spojen s migrací, takže v tomto případě se jedná o pravdivé téma. Já bych připomněl výrok z června minulého roku, kdy řekl, že 2600 migrantů klidně vydržíme. Spojení pana Drahoše s migračním přístupem je logické a oprávněné.“ – Miloš Zeman - Týden s prezidentem Jaromíra Soukupa - 18. 1. 2018

Výše zmíněný citát názorně ukazuje, jak Miloš Zeman šíří dezinterpretace. Tento citát totiž nejhojněji využívá při obhajobě svého stanoviska, že je Jiří Drahoš spojen s otevřenou migrační politikou. Jiří Drahoš přitom pouze reagoval dotaz z publika, kdy mluvil o tom, že počet 2 600 prověřených uprchlíků by neměl znamenat bezpečnostní problém (Jiří Drahoš v Lucerně - 30. 6.2017). Miloš Zeman rovněž dále svou argumentaci opírá o příměry z pohádky o Jezinkách a Smolíčku Pacholíčkovi. Argumentace Miloše Zemana ostatně obvykle tvkí právě v obdobném banalizování společenských fenoménů pomocí pohádek a stavění argumentace na lidových mýtech a pořekadlech.

„Znáte pohádku o jezinkách pane Soukupe? Nu, teď si představte, že migrační proud bude zesilovat a Jezinky řeknou, Smolíčku Pacholíčku a teď bychom potřebovali dalších 10 000, pak 20 000, pak 50 000 uprchlíků. Pokud to chcete zastavit, musíte to zastavit na začátku, nebo to nezastavíte nikdy:“ - Miloš Zeman - Duel Jaromíra Soukupa – prezidentský speciál 2018.

Touto snahou o získání politických bodů dochází k banalizaci společenských jevů, které pak vhodně korespondují se situováním se do role zachránce – prezidenta, který má vyhraněný postoj na oblasti, kam jeho kompetence ani zdaleka nedosahují. Toto situování a banalizování je ale ve skutečnosti iluzorní, právě s porovnáním situace naléhavosti řešení uprchlických otázek z dob kdy byl Miloš Zeman sám premiérem.

Cílem článku je upozornit na nebezpečnou sílu mediálního, marketingového a také dezinformačního vlivu na formování veřejného mínění, které má pak dopad na následný průběh a podobu voleb, včetně manipulativní povahy kampaní. Miloš Zeman pomocí výroku z Lucerny cíleně a kontinuálně spojuje Jiřího Drahoše s nebývale otevřeným postojem vůči migraci. Ve veřejné diskuzi ohledně tématu migrace převládají emoce, nikoliv relevantní informace. Předložená čísla o počtu žadatelů o azyl však hovoří zcela jasně o tom, jak Miloš Zeman záměrně manipuluje s tématem uprchlické krize v České republice a poukazuje také na to, jak za období jeho vlády slovy jeho „nekampaně“ „zastavoval“ uprchlíky. Je zjevné, že současné postoje Miloše Zemana jsou projevem pouhého politického oportunismu. Prezident je v parlamentní demokracii především reprezentativní aktér. Právě onen reprezentativní prvek v tomto úřadu má velký dopad na veřejné mínění, jelikož se jedná o instituci, která má určitým způsobem ztělesňovat „morální“ entitu, jež pomyslně stojí nad emocionálním a ideovým naladěním a rozdělením společnosti. S ohledem na výše zmíněné lze spekulovat, do jaké míry tedy Miloš Zeman naplňuje ony kritéria, která by měl úřad prezidenta v parlamentní demokracii představovat.

Účelem této úvahy není to, abych podsouval určitý názor na oba kandidáty, jen chci upozornit na zmíněné téma migrace a jeho absurdní zneužívání ve smyslu emocionálně vypjatých heslovitých kampaní, které jsou však spíše irelevantní a dezinterpretativní. Pro vytvoření jasnější představy je nutné hledání relevantních informací, a to nejen ve vztahu k migrační krizi, ale obecně ke všem otázkám, jež debata nastoluje. Volební kampaně jsou do značné míry marketinkovou iluzí. Pokud nechceme, aby se veřejná debata redukovala na pouhé výkřiky hesel z politických kampaní či dezinformačních interpretací, které nedávají prostor k diskuzi, musíme nahlížet na mnohé fenomény kritičtějším a skeptičtějším pohledem. Ať už se jedná o kteréhokoliv kandidáta, jde přece o celospolečenský zájem, který bychom neměli omezovat na pouhé období dvou týdnů před volbami.

Jak citovat tento text?

Čížek, Ondřej. Lži, kampaně a Rock´n Roll, aneb prezidentské volby vrcholí [online]. E-polis.cz, 25. leden 2018. [cit. 2024-03-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/lzi-kampane-a-rockn-roll-aneb-prezidentske-volby-vrcholi.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3 hvězdiček / Hodnoceno: 2x


Přidat komentář

Vložit komentář