Globální energetika a energetická bezpečnost EU

 21. květen 2012  Martin Holub   komentáře

Cílem článku je stručně charakterizovat změny, které postihly globální energetiku v posledním půl století. V poslední části se autor zamýšlí nad budoucím vývojem v globálním rozmístění energetiky a diskutuje o nových energetických problémech EU.

Globální energetika a energetická bezpečnost EUGlobální energetika a energetická bezpečnost EU

Cílem článku je stručně charakterizovat změny, které postihly globální energetiku v posledním půl století. V poslední části se autor zamýšlí nad budoucím vývojem v globálním rozmístění energetiky a diskutuje o nových energetických problémech EU.

 Struktura spotřeby energie

Energetika jako odvětví národního hospodářství je závislá na těžbě primárních energetických zdrojů, které přeměňuje na sekundární energetické zdroje. Mezi primární energetické zdroje řadíme uhlí, plyn, ropu a jaderné palivo, zatímco mezi sekundární energetické zdroje řadíme kvalitnější zdroje, které vznikají přeměnou primárních zdrojů jako elektřina a pohonné hmoty. Růst spotřeby se projevil změnami v palivoenergetické  bilanci, jenž je tvořena podíly primárních energetických zdrojů na celkové spotřebě či výrobě energie.

Zatímco v roce 1973 bylo pořadí primárních zdrojů následující: ropa (45 %), uhlí (24, 8 %) a zemní plyn (16, 2 %). V roce 2003 tvořila ropa již pouze 34, 4 %, uhlí 24, 4 % a zemní plyn 21, 2 %, přičemž obnovitelné zdroje a hydroenergie již podle odhadů nebudou mít potenciál k růstu a jaderná energie má k roku 2030 dokonce klesat z 6, 5 % (2003) na 4, 6 %.[1]

Změny v ropném průmyslu

Světová ekonomika se bez ropy již nedokáže obejít, ačkoliv ta se začala těžit ve větším množství teprve před 160 lety. Ropa ukořistila prvenství uhlí již v druhé polovině 20. století, a tak v současnosti zajišťuje 1/3 palivoenergetické bilance celého světa. Hlavními důvody přeorientování ekonomik na tuto komoditu byly:

  • nižší náklady na těžbu ve srovnání s uhlím,
  • naleziště v zemích s nízkými či žádnými daněmi,
  • nízké mzdy pro pracovníky
  • výhodné geologické a legislativní podmínky.

Nerovnoměrné rozmístění ložisek má za následek rozmístění hlavních tras potrubní i námořní dopravy kolem na surovinu bohatých regionů jako Blízký východ, území bývalého Sovětského svazu, Kanady, Severní Ameriky, Latinské Ameriky a Afriky. Zároveň nové objevy umožnily připojení do „ropného klubu“ i takovým zemím jako Norsko, Velká Británie či Nigérie. Samozřejmě, že tyto nové skutečnosti pomohly snižovat teritoriální koncentraci odvětví, což vysoce ovlivnilo obchod s černým zlatem. V současné době lze vysledovat dvě tendence v teritoriální struktuře rafinérií. „Prvním typem, který převažuje, je tržní lokalizace rafinerií mimo oblasti těžby v regionech spotřeby ropných produktů. Druhá tendence směřuje naopak stavbu rafinerií k oblastem těžby ropy. Na teritoriu třech zemí s největší kapacitou rafinerií – USA, Ruska (bývalý SSSR) a Číny – je lokalizováno téměř 40% celkové rafinérské kapacity ve světě.“[2]

Změny v plynárenství

Stoupající obliba ekologicky čistých energetických komodit má za následek, že tyto komodity zabezpečují přes 20 % palivoenergetické  bilance světa. Zemní plyn má mnoho výhod: vysoká výhřevnost, ekologická čistota, nepotřebnost skladování a levnější těžba v porovnání s ropou.

V roce 2004 byl největším producentem zemního plynu Rusko (22% podíl na světové těžbě) a zároveň Rusko a USA zajišťují 40 % současné produkce. „Teritoriální struktura těžby ale i spotřeby zemního plynu se vyznačuje výraznou koncentrací, podstatně větší ve srovnání s ropou.“[3]

Do dvou hlavních regionů jsou rozmístěny také zásoby zemního plynu. Jedná se konkrétně o státy Blízkého a Středního východu (41 % světových zásob) a bývalé země SSSR (32 % světových zásob).

Rusko si zachovalo prvenství v roce 2004 jako největší exportér zemního plynu (25 % na světovém exportu). Česká republika je závislá na dovozu ruského zemního plynu ze 68 %. Na ruských dodávkách plynu jsou také 100 % závislé tyto země: Finsko, Albánie, Makedonie, Estonsko, Litva a Lotyšsko. Japonsko je zase zcela závislé na dovozu ze zemí Perského zálivu a jihovýchodní Asie.

Je rovněž jasné, že Evropa se bude muset zabývat otázkou: Zda bude těžit břidlicový plyn? Podle všech náznaků o tom již vášnivě debatuje Polsko, Velká Británie a Francie. Jak připomíná Lída Rakušanová: „Poláci se cítí jako budoucí plynoví magnáti. Plynu mají totiž ve svých ložiscích zřejmě tolik, že by to pokrylo spotřebu celé jejich země na příštích sto let. Předpokládá se, že je na polském území asi tak polovina veškerých evropských zásob břidlice.“[4] Podle ekonoma Dietera Helma bude mít Francie s tímto zdrojem plynu problémy, jelikož jejich jádro by tak bylo bráno jako neekonomické. Je tudíž možné, že vsadí na praktiky, které používá Japonsko pro lov velryb. Začne tedy prohlašovat, že plyn bude používat pro „vědecké“ účely. Helm dodává: „Ale tipuji, že ho pro vědecké účely budou těžit sakra hodně.“[5]

Změny v uhelném průmyslu

Uhlí jako nejčastěji používaný materiál pro výrobu tepla lze považovat za tradiční energetický zdroj, jímž je zajišťována téměř jedna čtvrtina světové palivoenergetické bilance. V období 19. století a tzv. průmyslové revoluce (industrializace) se v blízkosti uhelných nalezišť rozmístil průmysl, což je patrné zejména v USA, Anglii, Německu, Polsku a na Ukrajině.

Změny v rozmístění těžby přicházely s využitím tzv. povrchové těžby, která je méně ekonomicky náročná než těžba hlubinná. Je bez diskusí, že zejména zničující pohled na „měsíční krajinu“ po vytěžení uhelné pánve a významné investice do obnovy území vytvářejí z uhlí ekonomicky náročnou a ekologicky nečistou komoditu. Teritoriální rozložení zásob ve světě je nerovnoměrné. „Největšími zásobami disponují tři regiony na severní polokouli (3/4 zásob). Asi 30 % zásob se nachází ve východní Evropě, Severní Amerika disponuje zhruba čtvrtinou světových zásob a Asie asi 21 procenty.“[6]

Těžební průmysl je rozmístěn nerovnoměrně mezi dva regiony: Asii (45 % světové produkce černého uhlí[7] ) a Severní Ameriku (30 % světové produkce černého uhlí). „Uhelný průmysl zaznamenal v posledních desetiletích významné změny v územním rozmístění těžby černého uhlí. Klíčovým momentem ve změně lokalizace těžby bylo otevření a využívání ložisek dostupných povrchovou těžbou. Expozice ložisek v dobré dostupnosti mořského pobřeží zvyšuje ještě více jejich efektivitu.“[8]

Teritoriální struktura zahraničního obchodu s uhlím se vyznačuje soustředěním do tří regionů, tj. Austrálie, Severní Ameriky a východní Evropy. Tyto hlavní regiony zajišťují 70% (2004) světového exportu uhlí.

Budoucí vývoj v energetickém průmyslu

Rostoucí poptávka po primárních energetických zdrojích souvisí především s oživením rozvíjejících se ekonomik. Rozmístění a změny ve struktuře energetického průmyslu souvisejí s globální poptávkou a obchodem s ropou a zemním plynem.

Je evidentní, že rostoucí energetickou poptávku táhly ekonomiky východní Evropy, jihovýchodní Asie, dále pak Indie, Číny a Latinské Ameriky. Vyznačovaly se silným hospodářských růstem, rozvojem podnikatelského sektoru a růstem životní úrovně.

Závislost Severní Ameriky a západní Evropy na dovozu energetických komodit je hlavní teritoriální změnou za poslední sledovaná období. Faktory, které ovlivňují změny v rozmístění energetického průmyslu, jsou následující: růst světového hospodářství, populační růst a energetická neefektivnost rozvíjejících se ekonomik, ekologický faktor, který je důležitý zejména ve vyspělých ekonomikách.[9]

Na světě je 23 tisíc ropných polí, ale nejvydatnějších nalezišť je pouze sto. Lze se tedy domnívat, že tento tlak bude nadále činit změny zejména ve struktuře těžby. „Hlavním trendem měnící se teritoriální struktury těžby ropy a zemního plynu v dalších letech bude narůstající těžba z mořského šelfu. Podle nejnovějších odhadů se např. zásoby ropy v jihovýchodní Asii nalézají ze 40 % hluboko v moři. Hlubokomořská těžba ropy je riskantní a podstatně dražší (zhruba pětkrát) než těžba na mělčině.“[10] Podle dostupných odhadů budou prováděny změny také v rozmístění ropných rafinérií. Jde zejména o vliv ekonomicky výhodnějšího zpracování ropy v rozvojových zemích, kde neexistují tak přísné ekologické normy a k tomu zde lze najít levnější pracovní sílu.

Je rovněž jasné, že nynější situace, kdy barel ropy stojí přes 110 dolarů nemá souvislost s nabídkou a poptávkou. Jeden z delegátů se na zasedání OPEC k situaci vyjádřil následovně: …."Co s tím můžeme dělat? Ceny naprosto ignorují základní faktory nabídky a poptávky. I kdybychom těžbu (na zasedání) zvýšili, nemyslím si, že by to cokoli změnilo. Cenu táhnou vzhůru finanční spekulanti, slabý dolar a fondy, "…[11]

OPEC se dále nebude zabývat cenou ropy, která je ovlivněna spekulanty. Bude nadále sledovat zejména fundamentální aspekty, tj. nabídku, poptávku a zásoby ropy.

Energetická bezpečnost EU a politická rizika ve světové ekonomice

Zemní plyn jako perspektivní a hlavně ekologicky čisté palivo má velký potenciál v souvislosti s odhadovaným růstem spotřeby do roku 2030. Nové trasy plynovodů mají propojit Evropu, Asii a Tichomoří. Nelze opomenout summit EU, který v březnu 2008 týden řešil právě budoucnost přivádění zemního plynu do Evropy. Problém je v tom, že existují tři varianty: 1) evropský plynovod s názvem Nabucco (konsorcium Nabucco Gas Pipeline, plyn povede z Kaspického moře), 2) ruský plynovod s názvem North Stream (Gazprom), 3) ruský plynovod s názvem South Stream (Gazprom).

Výstavba plynovodu Nabucco byla podepsána již za doby českého předsednictví v Radě EU. Ministerstvo zahraničí ČR v roce 2009 ujišťovalo, že je tento projekt dále než konkurenční South Stream.  Podle tisku je zatím zřejmé, že opak je pravdou. Ruský deník Kommersant uvedl, že South Stream by měl být dokončen již v roce 2015, což je o dva roky dříve než předpokládané dokončení Nabucca.[12]

Další projekt Gazpromu North Stream byl již slavnostně otevřen v listopadu minulého roku. Je nad slunce jasnější, že Německo a Rusko chytře obešlo Ukrajinu a střední Evropu, a tím tyto země „….přijdou o značnou část tranzitních poplatků. Slováci navíc budou ještě více vystaveni nejistotě dodávek přes Ukrajinu, jejíž závislost na Rusku se nyní prudce zvýšila.“[13]

Plynulé dodávky plynu považuje EU za prioritu v rámci své energetické bezpečnosti. Již nyní jsou některé členské země EU plně závislé na plynovodech a ropovodech vedoucích z Ruska.[14] Česká republika také ve východiscích pro připravovanou koncepci surovinové a energetické bezpečnosti prahne po větší diverzifikaci zdrojů a přepravních cest.[15]

Zděněk Velíšek, komentátor ČR6, se o situaci vyjadřuje následovně: „Na druhé straně, na evropské straně, jako by chyběl hlavní stratég. Je tu jen sedmadvacet představitelů sedmadvaceti států; a mezi nimi ti, co ignorují zájem celku a podléhají ošidné moudrosti, že košile je bližší než kabát. Zajištění dodávek ruského zemního plynu prostřednictvím ochoty spolupracovat na vybudování jižní - či v případě Německa - severní větve plynovodu se státníkům zainteresovaných zemí zdá být větší zárukou energetické bezpečnosti než spolupracovat na zajištění alternativních, neruských zdrojů, přiváděných jiným než ruským energovodem, neuvažují o tom, že za Medvěděva budou energetika a její export pod kontrolou ruské státní moci ještě víc než za Putina.“[16]

V Rusku byla ekonomika a politika vždy propojená, a proto je zde nebezpečí jaké zažila již „energeticky vydíraná“ Ukrajina. Největším nebezpečím může být, že „… počet zemí, jež jsou na ruském plynu závislé, dosáhl čísla 32. Estonsko a Slovensko berou od Rusů 100 procent spotřeby. Největším zákazníkem je s necelými 40 procenty Německo.“[17]

Ruští prezidenti vždy podporovali energetický, zbrojní a kosmický průmysl. Šlo zejména o snahy typu „držet krok se Západem“ či „dohnat a předehnat Západ“. Ani Vladimír Putin není výjimkou, a proto s pomocí Gazpromu izoluje opoziční protivníky. „Když média hlavu státu kritizovala, Gazprom je pozřel: takto dopadly deníky Izvěstija a nezávislá televize NTV.“[18]

Nyní po znovuzvolení Vladimíra Putina se Evropská unie ocitá na nové cestě. Evropa za vlády Medveděva již začala pomalu dosahovat na strategické partnerství s Ruskem. Druhou variantou může být podle Zdeňka Velíška ochlazení vztahů, jelikož Putin obnoví velmocenskou tvář Ruska, tj.  „Evropa rozhodně pro Putina nebude potenciální rovnocenný partner, ale předmět zájmu.“[19]

Podle Velíška je evidentní, že současná Evropská unie, ale ani v ní sjednocené státy Visegrádské čtyřky nemají „…něco takového jako společnou politiku Evropské unie vůči Rusku – a tím spíš vůči Putinovu Rusku – potřebují a postrádají. Postrádají proto, že jednotnou politiku vůči Rusku Evropská unie dodnes vlastně nemá. A v Kremlu to celou dobu vědí.“[20]  

Závěr

  Na základě článku můžeme dospět k závěru, že rozmístění a změny ve struktuře energetického průmyslu nutně souvisejí s globálním obchodem a poptávkou. Na trzích panuje všeobecné přesvědčení, že země známé pod akronymem BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a JAR) potáhnou hospodářský růst. Je ale nad slunce jasnější, že i tyto země budou muset dříve nebo později zpomalit. Je rovněž jisté, že je zde nebezpečí malé diversifikace energetické závislosti ze strany EU. Sedmadvacítka již zažila „mrazivou ruskou zimu“ v podobě zastavení dodávek ruského plynu. Občané Polska, Lotyšska, Litvy a Finska již „mrznout“ nechtějí, to je bez diskusí. S konečnou platností se tedy ukazuje, že Evropská unie bude muset reagovat na nynější energetickou situaci (zejména v oblasti plynárenství) a k tomu ještě vytvořit jednotnou politiku vůči (Putinově) Rusku. Možná i vás napadne otázka: Bude Rusko spolehlivě dodávat energetické suroviny Evropě? Je jasné, že odpovědi se brzy dočkáme. Je samozřejmé, že mezi dominantní faktor, který bude nadále ovlivňovat rozmístění globální energetiky můžeme počítat růst  světového hospodářství.[21]

Bohužel výhledově se čeká spíše slabé oživení. Prognóza Mezinárodního měnového fondu (MMF) pro rok 2012 byla snížena na 3, 3 % z původních čtyř procent, je ale evidentní, že je to kvůli problémům v eurozóně.[22] Jednoznačně lze také říci, že mezi další faktory ovlivňující rozmístění globální energetiky bude patřit: populační růst, energetická neefektivnost rozvíjejících se ekonomik a ekologický faktor.          

Literatura

  •   Vošta, Milan. 2007. Změny v rozmístění světového hospodářství. Praha: Oeconomica.

Elektronické zdroje

Odpovědná redaktorka: Bc. Petra Slavíková

Text zatím neprošel jazykovou korekturou

Obrázek převzat z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ropa  


[1] Po ohlášeném uzavření osmi jaderných elektráren v Německu bude tento pokles pravděpodobně ještě větší. Více o této problematice pojednává rozhovor s anglickým ekonomem Dieterem Helmem: iHNED.cz. Ekonom Dieter Helm: Německo bude svého rozhodnutí zavřít jaderné elektrárny litovat.  http://byznys.ihned.cz/c1-55260820-ekonom-dieter-helm-nemecko-bude-sveho-rozhodnuti-zavrit-jaderne-elektrarny-litovat

[2] (Vošta 2007: s. 43).

[3] (Vošta 2007: s. 45).

[4] Viz ČRo6. Lída Rakušanová: Břidlicová horečka táhne Evropou. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/lida-rakusanova-bridlicova-horecka-tahne-evropou--1028667

[5] Viz iHNED.cz. Ekonom Dieter Helm: Německo bude svého rozhodnutí zavřít jaderné elektrárny litovat. Dostupné na: http://byznys.ihned.cz/c1-55260820-ekonom-dieter-helm-nemecko-bude-sveho-rozhodnuti-zavrit-jaderne-elektrarny-litovat .

[6] (Vošta 2007: s. 48 – 49).

[7] V této souvislosti lze zmínit událost z ledna 2008, kdy v důsledku sněhu a mrazu trpěla Čína nedostatkem uhlí. Viz ČRo1. Čínu trápí zima a nedostatek uhlí. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/izurnal/zahranici/_zprava/417417.

[8] (Vošta 2007: s. 50).

[9] Zhruba před rokem schválilo Německo ústup od jádra. Tento krok chválí devadesát procent Němců: iHNED.cz Ústup od jádra chválí 90 procent Němců. Dostupné na: http://hn.ihned.cz/c1-55016390-ustup-od-jadra-chvali-90-procent-nemcu .

[10] (Vošta 2007: s. 54 – 55).

[11] ČT24. OPEC: Ceny ropy teď nemají s nabídkou a poptávkou nic společného. Dostupné na: http://www.ct24.cz/ekonomika/8944-opec-ceny-ropy-ted-nemaji-s-nabidkou-a-poptavkou-nic-spolecneho/ .

[12] iHNED.cz Nabucco plánuje dokončení na rok 2017. South Stream však bude fungovat o dva roky dříve. Dostupné na: http://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-52011530-nabucco-planuje-dokonceni-na-rok-2017-south-stream-vsak-bude-fungovat-o-dva-roky-drive

[13] iHNED.cz Nord Stream už funguje, ale energetická bezpečnost střední Evropy je stále nejistá. Dostupné na: http://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-53610430-nord-stream-obira-sousedy-o-penize-i-o-konkurenci .

[14] Majetková účast Gazpromu ve evropských plynárenských firmách. Dostupné na: http://img.ihned.cz/attachment.php/13990690/GKodFewC0sIOr6aup1VnQM85mS9f3Hi2/57stat2XX.gif .

[15] ČTK. Vláda schválila východiska pro koncepci energetické bezpečnosti. Dostupné na: http://www.financninoviny.cz/zpravy/vlada-schvalila-vychodiska-pro-koncepci-energeticke-bezpecnosti/675687 .

[16] ČR6. Summit EU jednal o energetice. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/434413.

[17] Ekonom. Stát ve státě. Dostupné na: http://ekonom.ihned.cz/c4-10005590-23116780-406000_d-stat-ve-state .

[18] Ekonom. Stát ve státě. Dostupné na: http://ekonom.ihned.cz/c4-10005590-23116780-406000_d-stat-ve-state .

[19] ČT24. Svět podle Zdeňka Velíška (212). Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/166931-svet-podle-zdenka-veliska-212/ .

[20] ČT24. Svět podle Zdeňka Velíška (212). Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/166931-svet-podle-zdenka-veliska-212/ .

[21] Dnes ovlivňuje rozmístění globální energetiky také pokles poptávky některých regionů či případný válečný konflikt. [22] ČTK. MMF: Krize v eurozóně může přivést globální ekonomiku do recese. http://www.financninoviny.cz/zpravodajstvi/zpravy/mmf-krize-v-eurozone-muze-privest-globalni-ekonomiku-do-recese/745442&id_seznam =.    

Jak citovat tento text?

Holub, Martin. Globální energetika a energetická bezpečnost EU [online]. E-polis.cz, 21. květen 2012. [cit. 2017-06-24]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/globalni-energetika-a-energeticka-bezpecnost-eu.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Martin Holub

Autor:

Je studentem doktorského studia oboru Politická a kulturní geografie na Ostravské univerzitě v Ostravě (OSU). Odborně se zaměřuje především na vztahy mezi EU a Severní Amerikou (atlanticismus, volný obchod, energetika, bezpečnost aj.).


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 2x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(