Filosofie rozvodového práva

 9. říjen 2007  JUDr. Dalibor Grůza Ph.D.   komentáře

Spolu s životním partnerem nebo partnery, ať jsme oddáni v manželství nebo nikoliv, sdílíme postupně vedle viditelných věcí jako majetek, tělo, slova, stále dokonaleji rovněž neviditelné věci (tj. nás tvořící část skutečnosti, svět o sobě), se kterým se tedy sjednocujeme nejenom ve smyslových vjemech, tj. v obrazech viditelného světa (tj. ve světě pro nás) ale rovněž v neviditelném světě (tj. ve světě o sobě), tedy ve všech částech svého já, postupně stále dokonaleji s ním nebo s nimi splýváme v jedno (ve světě pro nás i ve světě o sobě)..

Filosofie rozvodového právaFilosofie rozvodového práva

Spolu s životním partnerem nebo partnery, ať jsme oddáni v manželství nebo nikoliv, sdílíme postupně vedle viditelných věcí jako majetek, tělo, slova, stále dokonaleji rovněž neviditelné věci (tj. nás tvořící část skutečnosti, svět o sobě), se kterým se tedy sjednocujeme nejenom ve smyslových vjemech, tj. v obrazech viditelného světa (tj. ve světě pro nás) ale rovněž v neviditelném světě (tj. ve světě o sobě), tedy ve všech částech svého já, postupně stále dokonaleji s ním nebo s nimi splýváme v jedno (ve světě pro nás i ve světě o sobě).. V případě, že se svým partnerem nebo partnery v něčem nebo ve všem neshodujeme, tzn. když jsme ve sporu nebo když se zcela rozcházíme, tak je třeba na něj hledět a jednat s ním tak, abychom se co nejdříve stali vzájemně já jako živý tvor a tento tvor nejbližšími tvory na světě, kteří vzájemně postupně stále dokonaleji sdílí své smyslové vjemy v jediné duši na základě svobodné a skutečné dohody (v jediném světě pro nás, viditelném světě), tedy jako s kterýmkoliv jiným živým či mrtvým tvorem.

Duše (psychika, myšlenky, pocity) každého živého tvora tvoří nedokonalý obraz, odlesk skutečného světa (jednotlivé světy pro nás podle filozofa I. Kanta, jednotlivé viditelné světy jednotlivců), pravda obsažená ve smyslech, mysli, duši každého živého tvora tak nemůže zcela obsáhnout skutečný svět, tento obraz není nikdy zcela shodný se skutečností (světem o sobě podle filozofa I. Kanta, neviditelným světem). Úkolem živých tvorů je pak v každodenním životě ve všech vztazích vůči všem živým tvorům a neživé přírodě, sladit všechny tyto obrazy (viditelné světy pro nás všech jednotlivců), v jediný celkový obraz skutečnosti (v jediný viditelný svět pro nás), který nejlépe popíše celou skutečnost (neviditelný svět o sobě), společným odstraněním všech rozporů smyslových, resp. duševních obrazů skutečnosti každého živého tvora, jejich svobodnou a skutečnou dohodou odpovídající jejich skutečným potřebám (viz. článek Filosofie ekonomického práva na www.e-polis.cz ). Není-li tato dohoda možná pak nastupuje donucení násilím odpovídajícím těmto skutečným potřebám všech živých tvorů dotčených tímto násilím, jehož cílem je dosažení budoucí dohody mezi nimi, podmínkou toho je, že toto násilí trvale co nejvíce snižuje celkovou sílu srážek mezi všemi jedinci a neživou přírodou ve Vesmíru. Vedle tohoto donucení vědomým násilím jedinců, existuje donucení násilím nevědomé neživé skutečnosti (jde o jakousi normativní sílu skutečnosti), které rovněž snižuje celkovou sílu srážek v této skutečnosti, zvětšuje její soulad. Teprve pak dostaneme správný obraz smyslové skutečnosti, nejbližší pravdě (neviditelnému světu o sobě), nejbližší všem těmto skutečným potřebám všech živých tvorů. Tento stále pravdivější obraz skutečnosti (neviditelného světa o osobě) vzniklý stále dokonalejším souladem myšlenek (duší, psychiky, jednotlivých viditelných světů pro nás) všech existujících živých tvorů se zrozením, popř. vzkříšením stále nových živých tvorů (např. z DNA zachovalé buňky při dalším pokroku vědy) nám umožní jednat a vnímat svět (zobrazovat v duši) stále více v souladu se skutečností (neviditelným světem o sobě), stále dokonaleji ovládnout neživou přírodu a odstranit i utrpení ve světě způsobené neživou přírodou, např. přírodními katastrofami nebo jiným selháním neživé přírody či živých jedinců. Toto je možné pouze postupným sladěním všech myšlenek, pocitů v jediné duši všech živých tvorů (v jediném viditelném světě pro nás), jde o dokonalé dobro, kterému se postupně přibližujeme.

Na otázku, kde hledat tento neviditelný svět (svět o sobě dle I. Kanta), lze odpovědět, že je hledán člověkem již od počátku dějin. Zprvu byl hledán v náboženství pomocí abstraktních pojmů jako Bůh, nebe, peklo a z nich tvořených nauk, později pomocí konkrétních pojmů vědou, která sestrojila mikroskop a dalekohled, aby zjistila, že existují planety, hvězdy Vesmír na jedné straně a buňky, viry, atomy atd. na druhé straně. Podle mne se nelze zastavit u těchto zjištění ani ve filosofii a lze předpokládat, že vše živé je složeno z reálně existujících bodů prostoru, které tvoří v současnosti z našeho hlediska neviditelný svět (svět o sobě dle I. Kanta) a ze kterých jsou složeny jako všechny viditelné podoby hmoty tak i prázdnota a které nejlépe zobrazují abstraktní pojem energie, který používá jak věda tak i řada duchovních nauk.

Životní partneři, ať již uzavřeli manželství nebo nikoliv, se tak slaďují jak ve shora uvedeném viditelném světě (jako jsou majetek, rodina a sex apod) tak i ve shora uvedeném neviditelném světě (ve světě o sobě dle I. Kanta). Proto podle mého názoru má plné opodstatnění přístup některých států, které bez dalšího prohlašují za manžele druha a družku, jestliže spolu žijí jako manželé po určitou dlouhou dobu, protože podle mého názoru toto soužití má samo o sobě dle mého názoru za následek takovýto jejich viditelný a neviditelný soulad. Např. jde o common law marriage v některých státech USA, které vzniká na základě 1.) kohabitace-úmyslu žít spolu jako muž a žena dokud je smrt nerozdělí, 2.) prezentace-chování se na veřejnosti jako manžel a manželka, 3.) akceptace-přijetí komunitou jako manžela a manželky, 4.) legality-neexistence zákonné překážky jako manželství partnera apod.

Ze stejného důvodu by před rozvodem manželství měla předcházet jeho odluka manželů po určitou delší dobu, protože manželé, kteří jsou takto viditelně a neviditelně spojeni potřebují určitý delší čas, aby si uvážili, zda se chtějí trvale rozvést a zrušit tak takovéto jejich viditelné a neviditelné spojení a zároveň, proto aby jej případně postupně zrušili, aniž by v opačném případě u jednoho nebo druhého manžela vyvolal náhlý rozpad jejich viditelného a neviditelného manželského spojení nenapravitelné škody. Jen tak se dle mého názoru manželé mohou rozejít a zůstat nadále přáteli, což je žádoucí zejména v případě, mají-li děti. Jako přátelé by si tedy měli zachovat společný pohled na svět (viditelný svět pro nás podle I. Kanta obou manželů), aby i nadále mohli tvořit, případně se co nejvíce přiblížit ideální společnosti založené výlučně na svobodné a skutečné dohodě všech jejích dotčených jedinců (viz. mé další články na www.e-polis.cz ).

Shora uvedený požadavek delší odluky manželů a teprve na základě jejího výsledku následného rozvodu manželství do jisté míry respektuje platné české právo, které stanoví v §24b zák. č. 94/1963 Sb. o rodině, že návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství. Jestliže však manželé spolu nežijí po dobu delší než tři roky, soud manželství rozvede, jsou-li splněny podmínky stanovené §24 zákona, tj. zejména jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití.

Zvlášť závažná újma je totiž podle mého názoru nevinnému manželovi, často z důvodu nevěry druhého z manželů, způsobena prakticky vždy s tím, že dojde k rozpadu jak viditelné tak neviditelné skutečnosti manželství (viz. výše). Soud by měl zejména z výše uvedeného důvodu skutečně zkoumat, jestli již k rozpadu těchto stránek manželského spojení skutečně došlo popř., zda může daný proces ještě zpomalit odlukou manželů, např. dobou trvání rozvodového řízení, příp. i zamítnutím návrhu na rozvod před uplynutím zákonem stanovené doby 3 let apod., je-li to v zájmu manželů. Je tomu tak tehdy, jestliže v okamžiku rozhodování soudu o rozvodu ve skutečnosti ještě nedošlo k úplnému rozpadu viditelné a neviditelné skutečnosti manželství, a zároveň jestliže na trvání manželství trvá alespoň jeden z manželů. V tomto případě by podle mého názoru měl být naplněn zákonný požadavek mimořádných okolností svědčících ve prospěch zachování manželství.

Podle mne tak §24b zák. č. 94/1963 Sb., který umožňuje zachování manželství, tak reaguje na skutečnost, že soudy často rozvádí manželství, aniž by byly spolehlivě schopny předpovědět, požadavek §24 odst. [1] zák. o rodině, tj. hluboký a trvalý rozvrat manželství, který vylučuje obnovení manželského soužití. Názor soudu tak musí vycházet z větší pravděpodobnosti neobnovení manželského soužití, což se však ve skutečnosti nemusí splnit. Je tomu tak proto, že žádný člověk, ani soudce nejsou schopni spolehlivě předpovědět budoucí vývoj, k čemuž by potřeboval obsáhnout ve svém vědění celou skutečnost, tj. všechny příčiny a umět z nich odvodit všechny následky, protože dle mého názoru vše souvisí se vším.

Souhlasí-li vážně, určitě, srozumitelně, skutečně a svobodně s rozvodem manželství oba manželé, což je třeba nejdříve spolehlivě zjistit, aby některý z manželů zejména nejednal např. v omylu, pod nátlakem nebo v tísni, je třeba podle mého názoru manželství rozvést. Obnovení manželství by mělo být možné jak na základě formálního svazku, tak neformálně pokud by manželé spolu jako manželé určitou dlouhou dobu žili i po rozvodu (viz výše common law marriage).

Proto nelze zatím uzákonit jako platné právo pravidlo katolického církevního práva, které stanoví nerozlučitelnost manželství podle slov Ježíše v Novém zákoně Bible: „Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své ženě, a ti dva budou jedno tělo, takže již nejsou dva, ale jedno. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj“. Podle mého názoru může v současnosti i v manželstvím dojít k jeho rozpadu ve viditelné i neviditelné skutečnosti, a to i k téměř úplnému rozpadu, kdy není naděje na obnovení manželského soužití. Za této situace by nemělo žádné právo nutit manžele, aby zůstávali manžely. Zároveň častou příčinou tohoto rozpadu je skutečnost, že jeden nebo oba manželé si najdou protějšek se, kterým jsou schopně se sladit ve viditelné a neviditelné skutečnosti lépe než s dosavadním manželem. Jsou si vzájemně určeni. Proto je v současnosti podle mého názoru třeba, aby rozvodu manželství předcházela delší doba odluky, kdy čas ukáže, je-li tím pravým životním partnerem, se kterým má být manžel dokonale spojen v manželství ve viditelné i neviditelné skutečnosti, původní manžel nebo nový milenec.

Na shora uvedenou nutnost rozvodu manželství pak reaguje i římsko-katolické církevní právo. Běžně se v dějinách hovoří o tzv. církevním rozvodu, kdy šlo vesměs o prohlášení manželství za neplatné nebo o některý ze zvláštních případů rozvázání manželství, čímž se často obchází dle mého názoru v římsko-katolickém církevním právu v současnosti v platném právu neuzákonitelná zásada o nerozlučitelnosti manželství. Nejsou-li splněny podmínky manželství může být církevním soudem manželství prohlášeno za neplatné (invaliditas, nullitas). Církevní rozvázání manželství (dissolutio vinculi) je možné při 1.) nedokonání manželství, které nebylo dokonáno intimním stykem (humano modo) (can 1142 Kodexu kanonického práva), 2.) na základě privilegia víry, kdy podle pavlovské zásady (1 Kor 7,12-15 Nového zákona, can. 1143 a násl. Kodexu kanonického práva) může být platné manželství mezi nepokřtěnými u nově pokřtěné osoby rozvázáno uzavřením nového, tentokrát církevního sňatku, 3.) ve prospěch víry-in favorem fidei jde o rozvázání nesvátostného manželství (mezi nepokřtěnými) papežem (privilegium petrinum) podle zvláštního zákona zvaném Instructio pro solutione matrimonii in favorem fidei z 6.12.1973. Dále katolické právo umožňuje rozvázání manželského společenství za trvání manželského svazku (separatio manente vinculo) dle can. 1151 Kodexu kanonického práva, v minulosti dle Všeobecného občanského zákoníku z roku 1811 (ABGB) se tato instituce nazývala rozvod od stolu a lože a znamenala jedině povolenou možnost manželské odluky za trvání manželství u katolíků. Toto mělo po první světové válce za následek velký počet faktických svazku bez uzavření manželství, což v první republice vyřešila až manželská novela zák. č. 320/1919 Sb., která povolila rozvody v dnešním slova smyslu.

V ideální společnosti založené na přirozeném právu, což znamená, že tato společnost bude rozhodovat, resp. řešit všechny otázky na základě svobodné a skutečné dohody všech dotčených jedinců, kterými budou všichni živí tvorové, což bude znamenat podle mého názoru soulad všech a všeho, bude možno hovořit o jednotě a nerozlučitelnosti manželství ve smyslu římsko-katolického práva. Tj. manželé budou spolu dokonale sladěni ve viditelné skutečnosti (majetkem, tělem apod.) a spolu s ostatními živými tvory budou sladěni i v neviditelné skutečnosti, tj. duševně, jejich jednotný smyslový a myšlenkový obraz skutečnosti umožní řešení všech otázek na základě svobodné a skutečné dohody (na základě přirozeného práva). V případě existence takovéhoto souladu všech a všeho nebudou zároveň existovat důvody zániku, příp. rozvodu manželství jako hádky, nemoci, utrpení, bolest, nevěra a smrt manželů, bude možné hovořit o nerozlučitelnosti manželství, resp. životních partnerství všech jedinců. Této ideální společnost by se podle mého názoru měl každý živý tvor v reálné společnosti co nejvíce přiblížit. Římsko-katolické církevní právo by tak mělo ve svých zásadách o manželství podle mého názoru spíše plnit úlohu tohoto ideálu, shora uvedeného přirozeného práva, ke kterému se snažíme přiblížit v platném právu v důsledku stále svobodnější změny chování členů společnosti (viz. mé další články na www.e-polis.cz ) a nemělo by být ideologizováno současným státem, jeho úplným fyzickým vynucováním v platném právu v podobě splývání současného státu a římsko-katolické církve.

Literatura:

  1. Irwin´s business law, Klayman E.I., Bagby J.W., Ellis N.S., nakladatelství Richard D. Irwin, inc, USA, 1994
  2. Církevní právo, Doc. JUDr. Rajmund Tretera, Jan Krigl, nakladatelství, Praha, 1993
  3. Filosofie rovnováhy, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., http://www.sweb.cz/filosofierovnovahy
  4. Vztah mezinárodního práva veřejného a soukromého a vnitrostátního práva z pohledu upravovaných společenských vztahů, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., http://www.e-polis.cz/ , 2006
  5. Poměr uvážení a vázanosti státních orgánů právními normami, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2007, http://www.e-polis.cz/
  6. Budoucnost práva, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2007, http://www.e-polis.cz/
  7. Smlouva a donucení, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2007, http://www.e-polis.cz/
  8. Filosofie ekonomického práva, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2007, http://www.e-polis.cz/
  9. Spravedlivá válka (bellum iustum), JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2007, http://www.e-polis.cz/

Jak citovat tento text?

Grůza, Dalibor. Filosofie rozvodového práva [online]. E-polis.cz, 9. říjen 2007. [cit. 2017-06-25]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/filosofie-rozvodoveho-prava.html>. ISSN 1801-1438.

Autor JUDr. Dalibor Grůza Ph.D.

Autor:

Autor je advokát.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 4x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(