Evropská patentová judikatura, její souvislosti a konsekvence

 15. září 2020  Pavel P. Kopecký  komentáře

Předkládaný materiál je určen především následujícími fakty: co je obsahem evropského patentového práva, z jakých duchovně-historických kořenů vyrůstá, či kdo dnes představuje jeho hlavního – nikoliv však nutně kvalitního – úředního „strážce a vykladače“. Protože samotným zdrojem veškeré moci nemůže být než svrchovaný evropský lid.

Evropská patentová judikatura,  její souvislosti a konsekvenceEvropská patentová judikatura, její souvislosti a konsekvence

Úvod

Stěžejním byrokratickým nástrojem se zde má přirozeně na mysli Evropský patentový úřad (EPÚ). O jeho existenci, neřkuli činnosti, majorita evropského lidu, obyvatel hospodářsko-politicky sjednocovaného makroregionu, nemá ponětí. A pokud snad případně ano, tak jej obvykle pro zjednodušení zahrnuje mezi „bruselské elity“, na jejichž činnost nezřídka hledívá s nepochopením a/nebo s podezřením. V čemž je, mimochodem, opět něco obecnějšího, a možná dost zneklidňujícího. Vždyť s důsledky příslušné správně-právní činnosti se v nějaké podobě setkáváme takříkajíc dennodenně.

Dokonce i ve zdejších hromadných sdělovacích prostředcích můžeme příležitostně narážet na zmínky o provozu slovutného EPÚ. Tak jak jsme tohle štěstí měli počátkem letošního června; díky soudní prohře globální firmy Nestlé před holandským soudem, kde se potravinářský gigant přel s americkým start-upem o náhražky hamburgrů. V rámci pře se ukázalo, že dotyčný soudní dvůr reflektoval na řádnou loňskou registraci obdobného zaoceánského produktu u EPÚ1. Z čehož vyplynulo následující rozhodnutí: „Největší potravinářská firma světa Nestlé musí přestat pro svá takzvaná nemasa, tedy burgery z rostlinných náhražek, používat označení , Incredible, , v překladu , neuvěřitelné, . Nizozemský soud rozhodl, že to ohrožuje už existující značku , Impossible, , v překladu , nemožné, , od konkurenčního podniku Impossible Foods. Zákaz platí pro Evropu včetně Česka, kde Nestlé svůj Incredible Burger prodává pod značkou Garden Gourmet.“2

Dobrá, nyní ale již v tématu pokračujme s poněkud větší vážností. Na následujících stránkách si krátce shrňme moderní zdroje evropského patentového práva, čímž mimochodem volně navážeme také na dříve publikovaný text o specifikách domácího patentového práva. A posléze se také stručně dotkněme okolností vzniku, struktury, jakož i významu Evropského patentového úřadu (EPÚ). Načež se pro ilustraci věnujme i jednomu jeho mimořádnému výnosu, který nutí k obecnějšímu zamyšlení.

Nástin moderního vývoje evropského patentového práva

Zákonnost patentového typu se v ničem podstatném neliší od ostatních příbuzných produktů právní normotvorby. Co se tím míní? Jen zcela výjimečně spatřujeme vznik zákonů principiálně, vizionářsky kráčejících v ústrety budoucnosti, právo tak obvykle jen podchycuje už vzniklý stav. Takříkajíc „skutkovou podstatu“. Dodatečně reaguje na konkrétní společenskou konstelaci. (Což zde máme stále ještě v relativně čerstvé paměti z 90. let 20. století, ačkoliv ovšem tehdejší „dobíhání“ nebylo nutně jen důsledkem překotného společenského vývoje...)

Patentové zákony moderního typu se tudíž v Evropě obvykle rodí teprve na přelomu pozdního novověku a moderních dějin, jež si můžeme – aniž by nutně šlo o jediný přijatelný způsob periodizace – přehradit zanikáním osvícenské éry, výbuchy Francouzské či průmyslové revoluce a napoleonskými válkami. Zkrátka koncem 18. a počátkem 19. věku. Neboli dynamickou dobou, v níž například vzniká nová disciplína sociologie, a kdy nám před očima celkově vyvstává nová epocha masivního rozvoje mezinárodní konfrontace, ale i kooperace. A tudíž éra nezbytně stále užší internacionální interakce ve sféře občanských nebo trestních právních systémů3.

Jádrem tehdejších potíží se proto stále mohutněji stávalo napětí mezi předpisy (včetně ochranářských), jež pocházely z čistě národních, ba dokonce jen oblastních, koncepcí a potřeb4. Více nebo méně dobře fungujících v intencích relativně izolovaných entit. Čemuž proto postupně učinilo konec zformování dlouhé řady relevantních vícestranných smluv.

Pozoruhodným podnětem se v daném smyslu stala třeba rovněž proslulá vynálezecká výstava ve Vídni (roku 1873), na základě jejíchž negativních zkušeností s ochranou průmyslového vlastnictví proběhl ještě téhož roku Vídeňský kongres pro reformu patentů5. Jeho přímým dědicem shledáváme Pařížskou unijní úmluvu na ochranu průmyslového vlastnictví (r. 1883). Přelomový to akt. Na něj potom navazovaly takzvané revizní akty (poslední z nich byl přijat ve Stockholmu), přičemž dnes se pod křídly příslušné Pařížské unie sdružuje převážná většina států planety6.

Zatímco Pařížská smlouva je však svou povahou zjevně teritoriální, výrazným krokem ke skutečnému sjednocování patentové ochrany byla, přinejmenším v evropském areálu, snaha o vytvoření jednotného patentového systému. S počátky spadajícími do období po prvním světovém konfliktu.7

Na základě této nevídané vojny a sociální revoluce v jednom, jež někteří dějepisci považují toliko za první fázi jediného globálního konfliktu (s dvacetiletým příměřím), se totiž objevuje revoluční nápad evropského patentu. A popravdě řečeno není za nehet překvapivým fakt, že se idea zrodila v hlavách skupiny zejména německých právníků8, kteří „přišli s myšlenkou vytvoření jednotné právní úpravy patentového práva v Evropě. Navrhovali vytvoření jednoho centrálního úřadu pod patronací Německého patentového úřadu. Kvůli mezinárodnímu vývoji ve 20. a 30. letech 20. století ale tato myšlenka na nějakou dobu utichla a opět se o něčem podobném začalo hovořit až po druhé světové válce. Tak jako i v rámci ostatních integračních a unifikačních snah v Evropě bylo potřeba, aby se státy dohodly na jednotné úpravě, která by reflektovala zájmy různých evropských států, což se mnohdy jevilo jako značný problém nejen v oblasti evropského patentového práva.“9

Okolností, která přinutila (západoevropské) státy konečně pozvolna zapomenout na předchozí krvavé animozity, byla paradoxně právě 2. sv. válka, po níž se počala naplňovat prorocká slova zmíněného Napoleona Bonaparta, neúspěšného sjednotitele Evropy, o budoucím velmocenském nástupu Spojených států amerických a Ruska. Tlak prudce změněných geopolitických událostí se přirozeně promítl i do sféry patentové ochrany. (Což má smysl o to více, že největší ozbrojený konflikt v dějinách byl především konfliktem technologií, jejichž raketový vzestup zásadně snížil roli tradičního jádra vojenského chápání převahy, převahy čistě početní.)

Stran samotného poválečného procesu unifikace evropské patentové ochrany si především uveďme, že vývoj rozhodně nekráčel nijak přímočaře. Vedle později dominantního konceptu „evropského patentového systému vzniká na základě Haagské dohody z roku 1947 také Mezinárodní patentový institut, který je dnes součástí Evropského patentového úřadu v rámci své pobočky v Haagu.“10

Mnoho dobových snah o provázání evropských patentových systémů do jedné jediné nosné struktury nemá už dnes příliš smyslu zmiňovat, zejména pro jejich jepičí existenci. Snad s výjimkou kvalitativně vyčnívajícího, ale už také zcela zapomenutého projektu Dohody o evropském patentovém právu (z roku 1962), „která předpokládala udělování jediného patentu pro země EHS a to prostřednictvím Evropského patentového úřadu... Jeden návrh byl pro otevřenou dohodu, do které se mohly zapojit i nečlenské státy EHS. Naopak druhá volila uzavřený charakter pouze pro členy Společenství.“11

Naposledy řečený koncept však v 60. letech narazil na řadu hospodářských, jakož i ryze politických překážek, a byl proto smeten z jednacího stolu. Řádově lépe už dopadl plán Úmluvy o udělování evropských patentů z roku 1972. Vzniklá dohoda byla o rok později v Mnichově signována plejádou států (jednalo se o Belgii, Dánsko, Francii, Irsko, Itálii, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Řecko, Švédsko, Švýcarsko a Velkou Británii12 ), aby o čtyři léta později vstoupila v platnost. Její důležitou i logickou součástí byl rovněž zrod Evropského patentového úřadu (1978)13. Samotná smlouva prošla pak během mnoha následujících let, jak obecně známo, významnými revizemi14 a naše životy přímo, či nepřímo ovlivňuje podnes.

Evropský patentový úřad (EPÚ)

Vícekráte zmíněný Evropský patentový úřad představuje, vedle příslušné Správní rady, instituci Evropské patentové organizace (EPO)15 a sídlí v bavorské metropoli Mnichově. V jeho čele stojí prezident16 zodpovídající se Správní radě. Skládající se z reprezentantů jednotlivých svazových států – jelikož co je EU jiného než špatně maskovaná forma konfederativního útvaru...?

Hlava instituce, mající některé evropské pobočky a přijímající přihlášky toliko ve třech evropských jazycích (němčina, francouzština a angličtina), se údajně těší relativně veliké nezávislosti. Tudíž lze v návaznosti na právě sdělené říci, že jde vlastně o projev politického momentu, který bývá nazýván – přinejmenším z hlediska klasické politologie – dokonale nesmyslným obratem „sdílená suverenita“.

Oč tu běží? Podepsavší státní útvary převedly do značné míry své výsadní právo na opatrování vlastních patentových záležitostí na vyšší, formálně nacionálními zájmy nezatíženou rovinu. EPÚ přitom de iure není institucí Unie, ač veškeré státy EU patří mezi smluvní členy17. Jejich jménem pořádá mnichovský úřad řízení o udělování evropounijního patentu. Což je sám o sobě jev popisovaný po oficiální linii takto: „Evropský patent je v podstatě svazek patentů národních, to znamená, že v každé zemi, pro kterou byl evropský patent udělen, má jeho majitel stejná práva a povinnosti jako majitel národního patentu. Jakmile dojde k udělení evropského patentu, musí jeho majitel provést validaci v každém z určených států, což u některých států může znamenat, že je třeba podat u úřadu pro průmyslové vlastnictví daného státu překlad patentového spisu do úředního jazyka státu (nebo částečný překlad) a zaplatit administrativní poplatek.“18

Vnitřní struktura EPÚ:

1) přijímací oddělení

2) rešeršní, průzkumová a odporová oddělení

3) složky skýtající právní servis

4) stížnostní senáty: svou činností navazují na práci odporových oddělení

5) Velký stížnostní senát: jeho rozhodující úlohou je být jakýmsi klíčovým vykladačem

základních právních problémů19, o čem bude hned vzápětí řeč.

Judikát EPÚ a jeho možné souvislosti či důsledky

Z plejády nejrozličnějších výnosů Velkého stížnostního senátu EPÚ se autorovi jeví jakožto nevšedně zajímavý (nicméně současně rovněž nevšedně varovný) výnos uváděný pod úřední značkou G2/1220 , na nějž posléze, a vpravdě organicky, navazuje judikát G2/1321 . Oba se týkají organického šlechtění rostlin. Primárně pak výsledných produktů šlechtění. Jedná se tedy o dvojjedinou záležitost, jež vyvolala mimořádnou bouři na širokém společenském poli.

Poselství obou závazných právních výroků je vážně mimořádně pozoruhodné. Dost možná také vytvářející dojem, jako by za celou záležitostí tkvělo buď podivně neprofesionální nedomýšlení problematiky, anebo se tu nebezpečně projevil tvrdý lobbing velkých pěstitelských korporací. Což je v konečném efektu vlastně totožné s možností první. Neboť nadnárodní giganti dnes v mezinárodním prostředí často dosahují většího významu než leckteré státy a instituce (napojené na) EU mohou tímto způsobem snadno vytvářet u veřejnosti dojem, jako by snad ani v oblasti obrany spotřebitele neměly proti velkým hráčům přílišný smysl.

V zásadě se zde inkriminovaná instituce dopustila výroku, že způsoby šlechtění nových druhů přirozeným způsobem vypěstovaných rajčat či brokolice (a logicky i všech dalších podobných výpěstků) patentově chránit nelze. Ovšem výsledný produkt tohoto postupu již patentem chránitelný je. Vlk se nažral a koza zůstala celá.

Rozhodnutí nepůsobí, že by dávalo přílišný smysl. Sice není možné získat faktický monopol na přirozenou metodu práce (stojící fakticky u samého počtu zemědělství jako takového), na stranu druhou už ale lze získat patent na výsledný produkt postupu. Jinými slovy si každý, v nadsázce sděleno, může danou metodu může doma vyzkoušet v truhlíku, jenže tímto to vlastně celé končí. Na výpěstek de facto nárok nemá.

V zásadě na celé čáře zvítězily firmy, co s produktem přijdou na trh, ačkoli na něm neaplikovaly v zásadě nic nového. Nota bene převratného. Převrat tkví jedině v právním uchopení, které v konečném efektu podporuje hlavně ideu výdělku na čemkoliv; i bez skutečně přidané hodnoty „vynálezce“.

Aby toho nebylo dost, v podstatě se takto může přivírat brána k ještě závažnějšímu fenomenu. K rozšiřování víceméně přirozených pracovních postupů, jelikož metodu patentovat nelze, nicméně její plod se již stává chráněnou „ceninou“. V nadsázce řečeno: „zakázanou zónou“. Něčím, co nelze zužitkovat, když na vyústění procesu má patent kdosi jiný. Nejlépe firma bez tváře. Z patentové ochrany se tudíž stává rafinovaný nástroj k poškozování konkurence. Neboli prostředek k podpoře (jindy prý tak škodlivých) monopolů.

Závěrečná část

Dočetli jste text, který se ve stručném přehledu věnoval problematice evropského patentového práva, jeho správců a některých problematických aspektů jejich činnosti. Problematičtějších o to více, že se jedná o vrcholné instituce, jež systematicky zdůrazňují vlastní pevné kořeny v tradičních hodnotách odborné, racionální a nezávislé byrokracie „starého kontinentu“.

K nastíněným momentům lze pochopitelně nalézt nepřeberně materiálů v nejrůznějších jazycích, což stojí za uvedení též proto, poněvadž se jejich studium v našem prostředí zabývá až trestuhodně málo institucí či badatelů. Přitom jde zároveň o tématiky, jejichž význam pro naše životy je již nyní enormní a v budoucích letech bude nepochybně ještě dále vzrůstat.

Výběr z knižních a elektronických informačních zdrojů:

web Evropského patentového úřadu

(dostupný na: https://www.epo.org/law-practice/case-law-appeals/recent/g120002ex1.html

 

Drhlíková, Eva: Evropský patent

(diplomová práce; elektronicky dostupná na

https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/65730

PTX_2012_2_11220_0_176809_0_134517.pdf?sequence=1&isAllowed=y ).

 

Horáček, Roman a kol.: Práva k průmyslovému vlastnictví, Praha 2005.

 

elektron. verze deníku E15.cz

(dostupná na adrese: https://www.e15.cz )

 

web Euroskop.cz (dostupné na adrese: https://www.euroskop.cz )

 

Jenerál, Emil: Evropský a eurasijský patentový systém: vybrané otázky spojené s evropskou harmonizací a integrací, Praha 2011.

 

Jakl, Ladislav a kol.: Evropský systém ochrany průmyslového vlastnictví a jeho vliv na vývoj v

České republice, Praha 2003.

 

Jakl, Ladislav a kol.: Nový občanský zákoník a duševní vlastnictví, Praha 2012.

 

Jakl, Ladislav a kol.: Vývoj v oblasti právní ochrany duševního vlastnictví, Praha 2018.

 

Nigliazzo, Hana: „Komparace patentového práva v zemích EU“

(diplomová práce; elektronicky dostupná na adrese:

https://theses.cz/id/is2rcv/Diplomov_prce_Nigliazzo.pdf )

 

web „Patent na rozum“, e-learningový materiál MUP.

(Dostupné na: https://patentnarozum.eu/upload/files/publikace.pdf )

 

Wirgler, Radim: „Jednotná patentová ochrana v EU“

(bakalářská diplom. práce; dostupná na:

https://is.muni.cz/th/wu0uu/BP_Radim-Wirgler_Jednotna_Patentova_Ochrana_v_EU.pdf )

1 Informace pochází z elektronické verze ekonomického deníku E15 ze dne 2. 6. 2020, jež je v této podobě dostupná na e-adrese: https://www.e15.cz/byznys/potraviny/nemuzete-pouzivat-oznaceni-neuveritelne-kdyz-jini-pouzivaji-nemozne-slyselo-nestle-u-soudu-1370261

2 Vizte tamtéž.

3 Srovnej např. s diplomovou prací Hany Nigliazzo (absolventky JČU v Českých Budějovicích) „Komparace patentového práva v zemích EU“, s. 36 (el. dostupné na adrese:

https://theses.cz/id/is2rcv/Diplomov_prce_Nigliazzo.pdf ).

4 Jelikož padla zmínka o Velké francouzské revoluci, stojí za konstataci, že revoluční kvas roku 1789 jen v samotné „zemi galského kohouta“ závratnou rychlostí odstranil obrovskou sumu tradičních obchodních a celních bariér mezi jednotlivými regiony.

5 Diplomová práce H. Nigliazzo: „Komparace patentového práva v zemích EU“, s. 36.

6 Tamtéž.

7 Diplomová práce Evy Drhlíkové „Evropský patent“, s. 7 (kompletní práce je k nalezení elektronicky, na https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/65730/DPTX_2012_2_11220_0_176809_0_134517.pdf?sequence=1&isAllowed=y ).

8 S jistou dávkou logiky by se zde dalo dovozovat, že projekt mohl být do jisté míry snahou o určitou kompenzaci série všemožných německých ztrát plynoucích z porážky vilémovské říše.

9 Viz diplomovou práci E. Drhlíkové „Evropský patent“, s. 7.

10 Diplomová práce E. Drhlíkové „Evropský patent“, s. 7.

11 Autor eseje zde vychází ze s. 8 ve výše zmíňované diplom. práci E. Drhlíkové, jež zde nepřímo cituje publikaci Emila Jenerála: „Evropský a eurasijský patentový systém: vybrané otázky spojené s evropskou harmonizací a integrací“, Praha 2011.

12 O úspěšnosti projektu svědčí krom jiného i to, že suma signatářských států se počtem aktuální blíží čtyřiceti.

13 Dipl. práce E. Drhlíkové, s. 9.

14 Viz bakalářskou diplomovou práci Radima Wirglera (absol. Právnické fakulty MU): „Jednotná patentová ochrana v EU“, s. 26 (text je pro zájemce kompletně dostupný na internetové adrese:

https://is.muni.cz/th/wu0uu/BP_Radim-Wirgler_Jednotna_Patentova_Ochrana_v_EU.pdf ).

15 Třebaže si je autor práce vědom určité duality relevantních zkratek, chtěl by zdůraznit, že výrazně preferuje zkratky vycházející z jeho rodného jazyka...:-)

16 Nynějším prezidentem je António Campinos.

17 Viz až oficiózní, bezmála propagandistický web o Evropské unii jménem Euroskop.cz

(dostupné na adrese: https://www.euroskop.cz/8822/sekce/evropsky-patentovy-urad/ ).

18 Viz Euroskop.cz (dostupné na adrese: https://www.euroskop.cz/8822/sekce/evropsky-patentovy-urad/ ).

19 Uvedeno na základě dat z bak. diplom práce R. Wirglera: „Jednotná patentová ochrana v EU“, s. 27.

20 Výchozí údaje k dotyčné kauze lze nalézt na webu EPÚ:

https://www.epo.org/law-practice/case-law-appeals/recent/g120002ex1.html

21 Výchozí údaje opět k nalezení na webu EPÚ:

https://www.epo.org/law-practice/legal-texts/official-journal/2016/03/a28.html

 

 

 

Jak citovat tento text?

P., Pavel. Evropská patentová judikatura, její souvislosti a konsekvence [online]. E-polis.cz, 15. září 2020. [cit. 2020-10-25]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/evropska-patentova-judikatura-jeji-souvislosti-a-konsekvence.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 5 hvězdiček / Hodnoceno: 1x


Přidat komentář

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[28. leden 2019]
Časopis hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na emailovou adresu: reda…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(