O spravedlivém rozdělení bohatství společnosti

 13. leden 2008  JUDr. Dalibor Grůza Ph.D.   komentáře

Naše skutečné osobní hmotné potřeby souvisí s tím, zda jsme více či méně energičtí živí tvorové, energičtější živí tvorové mají podle mého názoru větší skutečné osobní hmotné potřeby, méně energičtí živí tvorové mají podle mne nižší skutečné osobní hmotné potřeby. Energičnost jedince je dle mého názoru dána vnitřní tělesnou kinetickou energii zdravých živých tvorů neovlivněnou nemocemi těla, nikoliv vnitřní tělesnou potencionální kinetickou energii živých tvorů tvořenou ostatními druhy energie, které lze potencionálně přeměnit na kinetickou tělesnou energii.

O spravedlivém rozdělení bohatství společnostiO spravedlivém rozdělení bohatství společnosti

Naše skutečné osobní hmotné potřeby souvisí s tím, zda jsme více či méně energičtí živí tvorové, energičtější živí tvorové mají podle mého názoru větší skutečné osobní hmotné potřeby, méně energičtí živí tvorové mají podle mne nižší skutečné osobní hmotné potřeby. Energičnost jedince je dle mého názoru dána vnitřní tělesnou kinetickou energii zdravých živých tvorů neovlivněnou nemocemi těla, nikoliv vnitřní tělesnou potencionální kinetickou energii živých tvorů tvořenou ostatními druhy energie, které lze potencionálně přeměnit na kinetickou tělesnou energii. Jde zejména o tukové tělesné zásoby, tedy neplatí, že čím tučnější živý tvor, tím jde o energičtějšího, vitálnějšího živého tvora s větší kinetickou energií obsaženou ve zdravém těle. Velikost osobních hmotných potřeb živých tvorů je zároveň dána jejich tělesnou kinetickou energií obsaženou uvnitř zdravého těle jedince čili pohybem z toho důvodu, že tato zvýšená kinetická energie uvnitř těla zdravého jedince čili pohyb se navenek projevuje často jako zvýšený vnější tělesný pohyb, jenž vyžaduje více věcných prostředků, prostoru (dochází k vyrovnávání vnitřního pohybu zdravého těla s okolím těla živého tvora) a zároveň tato zvýšená kinetická energie obsažená uvnitř zdravého těla jedince vzniká přeměnou zvýšeného množství jiné energie vně těla (získané zejména trávením potravin a tekutin). Jinými slovy poměr osobních hmotných potřeb živých tvorů lze podle mého názoru zjistit z poměru množství kinetické energie obsaženém uvnitř jejich zdravých těl (bez nadváhy apod.).

Kinetická teorie látek je teorie, která spojuje makroskopicky pozorovaný stav látky s mikroskopickým pohybem částic, z nichž je daná látka složena. Podle této teorie přísluší pohybu každé částice určitá kinetická energie, která odpovídá teplotě látky. Změna kinetické energie částic látky, kterou provádíme přidáním nebo odebráním tepla, se makroskopicky projevuje změnou teploty látky. Nejlépe je tato teorie rozpracována pro ideální plyn, kdy obvykle mluvíme o tzv. kinetické teorii plynů. Z toho plyne podle mého názoru, že zjistíme-li teplotu zdravého těla (bez nadváhy apod.) živého tvora v klidu za určitých vnějších podmínek a porovnáme-li ji s teplotou zdravého těla jiného živého tvora v klidu za shodných vnějších podmínek, můžeme tak změřit a porovnat jejich vnitřní tělesnou kinetickou energii a zároveň jejich osobní hmotné potřeby. Za zdravé tělo zároveň nepovažuji tělo jedince s nadváhou, ale s přirozenou zdravou váhou.

Obdobně bude dle mého názoru možno srovnávat osobní hmotné potřeby jedince, pokud srovnáme množství energie z potravin a tekutin, kterou přijme tento jedinec v klidu za určitých vnějších podmínek, aniž by docházelo k jejímu ukládání v tělesných zásobách, resp. tukových buňkách, a kterou beze zbytku přeměnění na kinetickou energii uvnitř jeho zdravého těla (bez nadváhy a pod.), resp. na tento vnitřní tělesný pohyb. Srovnáme pak množství energie potravin a tekutin, resp. z nich přeměněné kinetické energie zjištěné za shodných vnějších podmínek u různých jedinců v klidu.

Takto zjištěnou poměrovou hodnotu veličiny osobních hmotných potřeb všech jedinců rovnající se hodnotě vnitřní tělesné kinetické energie zdravých jedinců v klidu za shodných vnějších podmínek pak lze použít v rámci ekonomie při výpočtu hodnot poptávkových ale i nabídkových křivek různých ekonomických statků. Na osobních ale i skupinových hmotných potřebách je založena nejen křivka poptávky, ale podle mého názoru i křivka nabídky. Co se týká křivky nabídky tak s růstem ceny roste nabídka, nebo-li roste uspokojení osobních ale i skupinových hmotných potřeb nabízejícího jedince touto cenou, a to jej při velkých neuspokojených osobních ale i skupinových potřebách nutí v ideálním případě k zvýšení své ekonomické činnosti, ke zvýšení této nabídky, aby uspokojil své vyšší neuspokojené osobní ale i skupinové hmotné potřeby, tedy svou vyšší ekonomickou poptávku. Na osobních hmotných potřebách by měla být založena rovněž výše sociálních dávek ve společnosti, v případě nezásluhových transferů ekonomických statků. Od uspokojení osobních ale i skupinových potřeb jedinců ve společnosti se odvíjí rovněž společenský smír, nadprůměrně energičtí jedinci s většími osobními ale i skupinovými hmotnými potřebami jsou pak těmito osobními ale i skupinovými hmotnými potřebami nuceni, byť s větším rizikem, nabývat majetek, a to zákonnými, a nemohou-li toho dosáhnout, i nezákonnými způsoby. Proto společnost, která neumožní těmto nadprůměrně energickým jedincům s velkými osobními ale i skupinovými hmotnými potřebami nabýt legálně majetek, je ohrožena různými podobami krádeže majetku, sporů, revolucí a válek.

Za osobní hmotné potřeby jedince považuji poměrovou hodnotu veličiny osobních potřeb jedince, rovnající se hodnotě vnitřní tělesné kinetické energie zdravého jedinců v klidu za určitých vnějších podmínek. Za skupinové hmotné potřeby jedince považuji součet hodnot této veličiny u všech osob ve skupině, za uspokojení jejichž potřeb tento jedinec přebírá odpovědnost.

V minulosti ve filosofii ekonomiky se střetly dvě základní koncepce-marxistická ekonomie, která v ideálním komunistickém státě chtěla rozdělovat ekonomické statky zásadně podle hmotných potřeb, a kapitalistická koncepce, která chce rozdělovat ekonomické statky zásadně podle zásluh, vyjádřených tržní cenou. Ani jednu z těchto protichůdných koncepcí však nelze uplatnit absolutně.

Podle mého názoru cílem ideálního státu, ideální ekonomiky jako prostředku spravedlivého rozdělení ekonomických statků, resp. ideálního či přirozeného práva jako společenského potažmo právního vztahu má být přiblížit se soukromému právu tedy právu, kde výlučnou roli hraje dohoda rovných subjektů. Ideální stát se tak dle mého názoru shoduje společenskou smlouvou jako soukromoprávním institutem, který předpokládá vyřešení všech společenských vztahů v ideální společnosti na základě svobodné a skutečné dohody všech zúčastněných právních subjektů. Takováto jednotná a svobodná vůle ve skutečném státě však představuje nedostižný ideál, jemuž se můžeme ve skutečnosti pouze přiblížit.

Z výše uvedeného plyne, že zásluhou, resp. zaslouženým ziskem ve smyslu kapitalistické koncepce chápu zmenšení souhrné síly konfliktů, srážek ve společnosti, tedy zvětšení jejího souladu, což i v případě růstu ekonomického produktu společnosti bez vnějších (externích nákladů) představuje zejména růst množství ekonomických statků, které mohou více uspokojit hmotné potřeby členů společnosti, tedy zároveň může dojít k poklesu sporů ve společnosti. Tím se rovněž přibližujeme k dohodnutému ideálnímu státu uvedenému výše.

Společenská spornost absolutního uplatnění výše uvedených kapitalistické a marxistické koncepce ekonomie se neprojeví v případě, že člen společnosti má shodné hmotné potřeby a zásluhy, pak jeho hmotné potřeby lze uspokojit vždy na základě jeho zásluh. Tato spornost se však projeví v případě, že má tento jedinec větší hmotné potřeby než zásluhy, pak lze očekávat spory ve společnosti mezi touto společností a tímto jedincem, který se za každou cenu, tedy i s růstem sporů ve společnosti (zásadně nelegálně), snaží tyto hmotné potřeby uspokojit. Řešením v tomto případě není ani to, když společnost uspokojí hmotné potřeby tohoto jedince, protože tento jedinec není zatím schopen využít své kinetické energie k dosažení zaslouženého zisku, nebo-li snížení souhrnné síly konfliktů ve společnosti, tedy k zvýšení svých zásluh, a zvyšuje pomocí darovaných ekonomický statků míru sporů ve společnosti. Příkladem je dar peněz rozvojovým zemím, které ho využijí k nakoupení zbraní a započetí občanské války, nebo dar peněz gamblerovi, který jej vloží do hracího automatu a prohloubí si tak svou závislost na hracích automatech. Tato spornost se projeví rovněž v případě, že hmotné potřeby jedince jsou nižší, než jeho zásluhy, kdy tento jedinec bezúčelně hromadí majetek a není schopen jej správně investovat, protože nevidí do duše ostatních lidí, čili nezná jejich hmotné potřeby.

Jakým způsobem tedy uspokojit hmotné potřeby jedinců ve společnosti, kteří si to nezaslouží, nebo jakým způsobem brát majetek jedincům, kteří si ho zaslouží, ale nepotřebují ho. Odpověď zní, že vždy musí jít o investiční strategii, kdy očekáváme zasloužený zisk z investice ekonomických statků ve prospěch uspokojení hmotných potřeb jedince, který dosud není schopen využít svou kinetickou energii, která je podle mého názoru exaktním vyjádřením jeho hmotných potřeb, k dosažení zaslouženého zisku, resp. zásluh, tedy snížení souhrnné síly konfliktů ve společnosti. Ve chvíli, kdy se zvýší schopnost jedince využít svou kinetickou energii k dosažení zásluh, dosáhne takovýto investor rovněž zaslouženého zisku. Jinými slovy, kdy energický člověk dosáhne schopnosti využít svou kinetickou energii k dosažení výše uvedeného zaslouženého zisku, získá tím celá společnost v podobě daní apod. V případě posuzování různých investičních příležitostí je třeba rozhodovat na základě dosahovaného zaslouženého zisku.

Jakým způsobem lze usměrnit energického jedince k dosahování zásluh, resp. ekonomického zaslouženého zisku. Takovýto jedinec není zásadně schopen využít svou kinetickou energii bez toho, aby se vyhnul srážkám v rámci společnosti, tedy ztrátám na zásluhách ve výše uvedeném smyslu. Naučit přespříliš energického jedince beze ztrát, tedy srážek, plně využít svou kinetickou energii, je možné pouze správně zvolenou výchovou. Protože jsem optimista, domnívám se, že příroda směřuje k snižování srážek ve společnosti, tedy jedná se o takovýto druh výchovy všech živých jedinců ze strany samotné přírody. Takováto výchova by měla být uskutečňována rovněž ze strany všech jedinců. Jedinec by měl investovat svou energii ve prospěch jiných jedinců, jestliže očekává dosažení maximálního zaslouženého zisku z takovéto investice.

Vychovávat jedince je však možné pouze za cenu srážek, takováto srážka by však měla být vždy výchovná, a to i v případě, že se jedná o zjevnou obranu ze strany napadeného jedince. Rozdíl mezi větší obranou a větší výchovou je v tom, kdy očekáváme návratnost investovaných ekonomických statků, tedy energie. V případě zjevné obrany očekáváme návratnost téměř ihned, v případě výchovy jsme ochotni čekat dlouhou dobu, protože jsem však optimista, jak jsem již uvedl, věřím, že správně investované ekonomické statky se vždy jedinci vrátí.

Proto v případě větší výchovy, jako investice ekonomických statků, jsme ochotni vzdát se takových ekonomických statků, které nutně nepotřebujeme, na delší dobu. Což znamená, že v případě srážky s jedincem, který nám chce tyto ekonomické statky bez protihodnoty odejmout, nereagujeme vždy zjevně obranně, tedy mu je přenecháme, aniž bychom očekávali jejich rychlé vrácení (viz. krátkodobá investice). Je-li to možné, tak v tomto případě přijmeme větší počet výchovných, menších, nelikvidačních srážek, kterými nahrazujeme jednu velkou obranou srážku s tímto energickým jedincem (větší počet malých srážek místo jedné velké, tak představuje dlouhodobou investici do přespříliš energického jedince, kdy přesto očekáváme zasloužený zisk z této investice, avšak v dlouhodobém horizontu).

Lze říci, že jedinci, kteří mají větší zásluhy než osobní hmotné potřeby, volí dlouhodobější záslužné (tj. zásadně legální) investice, většinou s větším zaslouženým ziskem a hodně riskantní, tedy výchovu, tedy se spokojí s velmi dlouhodobou návratností ekonomických statků, které nepotřebují k uspokojení svých osobních hmotných potřeb (jde zejména o charitu). Jedinci, kteří mají vyrovnané osobní hmotné potřeby a zásluhy volí zásadně krátkodobou záslužnou (tj. zásadně legální) investici, většinou méně zaslouženě ziskovou a méně riskantní, tedy obranu, tedy chtějí rychlou návratnost investovaných ekonomických statků, které mají uspokojit jejich osobní hmotné potřeby (jde většinou o obchody z ruky do ruky). Jedinci, kteří mají větší osobní hmotné potřeby než zásluhy volí střednědobé záslužné (tj. zásadně legální) investice, tedy kompromis mezi zaslouženým ziskem a rizikem, mezi obranou a výchovou, protože investované ekonomické statky včetně zaslouženého i nezaslouženého (zásadně nelegálního) zisku nutně potřebují k uspokojení svých osobních hmotných potřeb (jde zejména o podnikatele).

Podle převažující povahy investic ekonomických statků (energie) jedinců tvořících skupinu je možné rozlišit skupiny na charitativním, směnném či podnikatelském základě. V případě skupin jedinců je třeba vždy dbát o to, aby bylo možné ze zásluh, tj. zaslouženého zisku skupiny splnit v průběhu existence skupiny dohodnuté uspokojení potřeb, aby skupina jedinců se nezměnila z převážně výchovné (tj. dohodnuté) společnosti na společnost vzájemně útočících a bránicích se jedinců (viz. pojmy výchova a obrana vysvětlené výše).

V případě útoku jedince zejména, když jeho hmotné potřeby jsou větší než jeho zásluhy, který vezme jinému jedinci proti jeho vůli zasloužené ekonomické statky (energii), byť převyšují jeho hmotné potřeby, by měl tento útočník zaplatit plnou náhradu škody sníženou o útočníkem oprávněně očekávanou investici ekonomických statků (viz. výše výchova). Oprávněně očekávaná investice ekonomických statků (energie) znamená, že útočník nebo jeho skupina, která převzala odpovědnost za úhradu této škody, jsou u ní schopni dosáhnout maximální zasloužený (tj. zásadně legální) zisk, tedy zásluhy (viz. výše). Obrana jedince má být usilující o plnou náhradu škody (přirozená), snížená o útočníkem oprávněně očekávanou investici ekonomických statků (viz. výše) v daný okamžik, podle množství hmotných potřeb ohrožených útočným (nevýchovným) odebráním ekonomických statků má jít o charitativní, směnnou nebo podnikatelskou investici obránce. V případě posouzení toho, zda majetek převyšuje hmotné potřeby jedince, či jak mnoho jsou neuspokojeny hmotné potřeby jedince, je toto záležitostí citu, zkušenosti a pokusu, případně rozumu v případě shora popsaného exaktního měření hmotných potřeb podle poměrové hodnoty veličiny množství kinetické energie obsaženém uvnitř jeho zdravého těla (bez nadváhy apod.). Tímto se totiž dostáváme na samou hranici spekulativní obecné filosofie neopřené o exaktní měření hmotných potřeb.

Na otázku, kdo a jakým způsobem má vymáhat tuto plnou náhradu škody poškozeného od útočníka sníženou o útočníkem oprávněně očekávanou investici ekonomických statků, lze odpovědět, že všichni, vždy by však mělo jít o výchovné působení na útočníka, příp. útočníky, a to i v případě, že převažuje obranná povaha tohoto protiútoku. Jinými slovy vymáhajícím osobám by vždy mělo jít nejen o dobro poškozeného ale i o dobro útočníka. Vymáhající osoby by měly zvolit maximálně možný výchovný a minimálně možný obranný přístup při vymáhání této náhrady, a to pouze jestliže podle vymáhajícího jedince na vymáhání investované ekonomické statky (energie) přinesou zároveň zhruba stejný maximální zasloužený zisk , tj. maximální snížení souhrnné síly srážek ve společnosti (viz. výše). Budoucí maximální zasloužený i nezasloužený zisk lze zároveň určit pouze jako pravděpodobný maximální zisk, protože budoucí vývoj skutečnosti představuje ve své podstatě pohyb mikročástic, který je náhodný. (Polohu mikročástice a její hybnost totiž nelze určit podle fyziky mikrosvěta s absolutní přesností, pomocí de Broglieových vln a Heisenbergových vztahů neurčitosti lze pouze určit pravděpodobnost s níž se mikročástice bude nacházet v určitém místě prostoru.) Přesnější určení pravděpodobnosti tohoto zaslouženého zisku, tedy zmenšení souhrnné síly srážek ve společnosti, je možné dosáhnout pouze za pomocí dokonalého modelu přírody, který nám nemůže poskytnout jediný mozek jedince, byť jakkoliv geniálního, ale pouze součinnost mozků všech živých jedinců, které každý obsahují model malé části přírody.

Protože ideální stát ve výše uvedeném smyslu představuje skutečnou a svobodnou dohodu všech jedinců, nutně potřebujeme každého živého jedince, jehož bychom se neměli vzdávat, vyjma případů sestupně nutné obrany a krajní nouze, tedy odvracení úmyslného a neúmyslného nebezpečí, které nelze odvrátit jinak, přičemž není způsobena větší než hrozící škoda (tj. nejde o zvýšení celkové síly srážek ve společnosti všech jedinců).

Na závěr bych chtěl poděkovat všem svým známým, kteří svými názory přispěli k napsání tohoto článku.

Titulní obrázek převzat z: http://www.sxc.hu/browse.phtml?f=download&id=1164832

Literatura:

  1. Filosofie rovnováhy, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., http://www.sweb.cz/filosofierovnovahy
  2. Wikipedia, otevřená internetová encyklopedie, http://cs.wikipedia.org/wiki/Kinetick%C3%A1_teorie_l%C3%A1tek

Jak citovat tento text?

Grůza, Dalibor. O spravedlivém rozdělení bohatství společnosti [online]. E-polis.cz, 13. leden 2008. [cit. 2017-08-23]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/o-spravedlivem-rozdeleni-bohatstvi-spolecnosti.html>. ISSN 1801-1438.

Autor JUDr. Dalibor Grůza Ph.D.

Autor:

Autor je advokát.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.33 hvězdiček / Hodnoceno: 3x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(