Filosofie práv zvířat

 29. září 2007  JUDr. Dalibor Grůza Ph.D.   komentáře

Předpoklady ideálního státu, resp. přirozeného práva jsou podle mne následující: Svobodná a skutečná dohoda všech subjektů, jen tak je trvale udržitelná a není ohrožena protiprávním jednáním jako jsou krádež, vražda apod. Subjekty této dohody musí být všechny živé organismy (dále též jedinci), protože pak by se nejednalo o trvale udržitelnou moc z důvodu odporu těchto nesouhlasících jedinců. Všemocnost všech jedinců jednajících ve vzájemné dohodě, protože jedině tak bude tato moc maximální a trvale udržitelná neohrožená mocí s touto dohodou nesouhlasících jedinců a hmotnými jevy, což znamená úplné poznání a ovládnutí přírody.

Filosofie práv zvířatFilosofie práv zvířat

(pokračovaní článku Filosofie ekonomického práva)

Předpoklady ideálního státu, resp. přirozeného práva jsou podle mne následující: Svobodná a skutečná dohoda všech subjektů, jen tak je trvale udržitelná a není ohrožena protiprávním jednáním jako jsou krádež, vražda apod. Subjekty této dohody musí být všechny živé organismy (dále též jedinci), protože pak by se nejednalo o trvale udržitelnou moc z důvodu odporu těchto nesouhlasících jedinců. Všemocnost všech jedinců jednajících ve vzájemné dohodě, protože jedině tak bude tato moc maximální a trvale udržitelná neohrožená mocí s touto dohodou nesouhlasících jedinců a hmotnými jevy, což znamená úplné poznání a ovládnutí přírody.

Ze shora uvedeného pohledu je třeba vidět zvířata, které současné právo pokládá za věc v právním slova smyslu, za budoucí plnoprávné subjekty práva plně způsobilé k právním úkonům, s nimiž člověk v budoucnu v ideálním případě bude uzavírat společenskou smlouvu jako soukromoprávní svobodnou a skutečnou dohodu. V tomto smyslu je třeba vidět evoluci člověka i zvířat, kde člověk na jedné straně je schopen vytvářet stále početnější právnické osoby nikoliv na základě donucení nýbrž především na základě dohody, lze říci, že se člověk stále více civilizuje, na druhé straně evoluce zvířat se projevuje přibližováním jejich schopností jako je používání nástrojů, komunikace apod. člověku, kde zvířata těží z přítomnosti člověka, když jejich evoluční přibližování člověku se děje mnohem rychleji, než evoluční vývoj člověka samotného.

Přirozené právo jako výlučná svobodná a skutečná dohoda všech a soulad všech a všeho bez srážek, resp. konfliktů jako ideál tak odpovídá na otázku, kde hledat Boha. Tuto otázku si kladou všechna náboženství světa a předpokládají existenci neviditelného milujícího Boha. Tento soulad všech a všeho (takto pojaté přirozené právo) však chce zhmotnit tohoto neviditelného milujícího Boha prostřednictvím viditelného milujícího Boha, kterým má být společenství všech utvořené výlučně svobodnou a skutečnou dohodou jako soukromoprávním institutem, kde nebude místo pro žádné donucení jedinců, vše se bude řídit výlučně svobodnou a skutečnou dohodou všech dotčených jedinců, kteří budou v úplném souladu s neživou přírodou, tedy nebude docházet mezi nimi k žádným srážkám, resp. konfliktům.

Jinými slovy, jak by bylo na světě krásně, kdyby neexistovala žádná bolest, nemoci, smrt, hlad a žízeň všech živých tvorů, proto by mělo být cílem všech jedinců snažit se dosáhnout tohoto cíle již nyní v hmotném světě, nikoliv až po smrti v nejistém neviditelném světě. Proto je třeba již nyní nezabíjet zbytečně zvířata jako potravu, když i s nimi již teď máme chtít žít v míru a přátelství a utvořit s nimi tak společenství všech živých jedinců založené co nejvíce výlučně na svobodné a skutečné (u zvířat předpokládané) dohodě. Podle mého názoru nelze být pro člověka ani pro jiného živého tvora již nyní plně šťastným a plně tak jedince zbavit utrpení v našem světě, pokud jiní lidé a rovněž tak jiní živí tvorové trpí popř. jsou zbytečně zabíjeni. Člověk, který zabíjí zvířata jako potravu je uvyklý na zbytečnou smrt. Člověk, který je schopen touhu po souladu všech a všeho nejen pochopit, ale i ovládat své jednání tak, abychom se tomuto ideálu v daný okamžik co nejvíce přiblížili, tedy nese odpovědnost nejenom za sebe a svůj druh, ale i za nastolení a vývoj ostatních živých tvorů k tomuto souladu všech a všeho.

Proto lze použít níže uvedená společenská maxima, které jsem blíže rozvedl v mém příspěvku Filosofie ekonomického práva uveřejněném v internetovém politologickém časopise na www.e-polis.cz , jak na vztah člověka k člověku navzájem, tak i na jeho vztah ke zvířatům, přičemž tato společenská maxima se plně uplatní teprve v ideální společnosti, kde zvířata budou disponovat plnou právní subjektivitou a s ní spojenou evolučně získanou způsobilostí k právním úkonům, jejichž podmínkou je rozpoznávací schopnost (psychologický prvek) a ovládací schopnost (volní prvek).

Společenská maxima

1) Společnost by měla zaručit, aby majetek všech jedinců odpovídal jejich skutečným potřebám.

Jak mezi lidmi tak i u zvířat lze rozlišit energičtější a méně energické jedince, přičemž energičtější jedinci mají větší potřeby a tudíž i nároky na majetek, kterým je u zvířat zejména teritorium, ze kterého vylučují ostatní jedince svého druhu, které si hájí. Avšak podobně jako člověk i zvířata určitého druhu užívají toto teritorium společně s ostatními živočišnými druhy. Tyto ostatní živočišné druhy jsou pak často součástí potravy masožravých a všežravých jedinců na tomto teritoriu. Pojídání zvířat mezi sebou je podle mého názoru důsledkem neuspořádaného (chaotického) vývoje (evoluce) Vesmíru z naprostého zmatku ke stále uspořádanějším formám. Protože tento vývoj je uskutečňován náhodně metodou pokusu a omylu, tak i vznik přírody jako soustavy obsahuje soulad jedinců a jejich rozpory. Přičemž soulad jedinců se více projevuje u zvířat téhož druhu, kde je obvyklé vzájemné požírání spíše výjimkou, než u zvířat rozdílných druhů, kde jsou v potravinovém řetězci relativně bezpečné pouze zvířata na vrcholu tohoto potravinového řetězce, což je člověk.

Protože vývoj podle mého názoru směřuje evolučně od tohoto chaosu ke vzniku shora uvedené uspořádané soustavy ideálního státu a práva, je třeba uspokojovat potřeby nejenom člověka ale i ostatních zvířat podle zásady dělej jinému, rozumněji i zvířeti, to, co chceš, aby on dělal tobě. Je třeba umožnit těmto zvířatům jejich další evoluční vývoj tak, aby se mohla přiblížit člověku. Člověk musí využívat přírodu, čímž urychluje zvířecí evoluci, tak, aby chránil život zvířat před vyhubením nebo ohrožením jejich druhu. Jde zde o ochranu biodiversity.

V případě, že je některý živočišný druh životně ohrožen existuje ze shora uvedeného společenského maxima povinnost člověka zasáhnout, jde zde obdobu mnou uvedené povinnosti výkupného uvedené v příspěvku Filosofie ekonomického práva uveřejněném v internetovém politologickém časopise na www.e-polis.cz . Zde by šlo především o odškodnění tohoto živočišného druhu za to, že mu nebylo umožněno dokončit svůj evoluční vývoj a přeměnit tak své vlohy na skutečné schopnosti.

2) Společnost by měla zaručit nedotknutelnost majetku jedinců, jak ze strany státu, tak ze strany ostatních soukromých osob.

Zvířata disponují podle mého názoru obdobně jako člověk určitými hodnotami, které by měl stát chránit jak před sebou samým tak i před ostatními osobami, jde zde především o ochranu před vědomým ničením těchto hodnot, ale i před různými formami krádeže těchto hodnot, jako jsou zbytečné zabíjení zvířat a ničení jejich životního prostředí. Těmito hodnotami zvířat jsou zejména život, přirozené životní podmínky zvířat, jejich teritorium a přirozené životní prostředí a důstojnost zvířecího druhu. Tyto hodnoty každého zvířete by měl stát chránit proti jiným lidem, jako současným plnoprávným subjektům práva, a činit je odpovědné za jejich porušení, jsou-li tito lidé způsobilí k právním úkonům, tj. jsou-li schopni rozeznat nebezpečnost svého jednání pro společnost a ovládat své jednání. V budoucnu získají-li způsobilost k právním úkonům rovněž zvířata, tak i proti zvířatům Porušit tyto hodnoty zvířat, zejména zabít zvíře by mělo být možné pouze v krajní nouzi či nutné obraně. K těmto případům patří nezbytné pokusy na zvířatech z důvodu vývoje nových léčiv a léčebných postupů prováděné co možná nejvíce lidsky a napadení člověka zvířetem, není-li možné útok odvrátit jinak a je-li použitý způsob nutné obrany přiměřený hrozícímu nebezpečí. V žádném případě by zvířata neměla být zabíjena z důvodu potravy, bude-li možné pro člověka či domestikovaná zvířata nahradit živočišné bílkoviny z vajec nebo mléka, nebo dělány na nich pokusy kosmetických firem.

3) Společnost by měla nutit každého jedince k co nejvyšší osobně ziskové a zároveň společensky prospěšné práci.

Lidé by měli ve zvířatech vidět budoucí plnoprávné subjekty práv a povinností se způsobilostí k právní úkonům, kterou tyto zřejmě získají evolučním vývojem urychleným blízkostí s člověkem. Proto by měl být rozšiřován a pokračovat proces domestikace zvířat a jejich zapojování do lidské společnosti.

4) Společnost by měla zaručit, že žádný jedinec nebude vážně ohrožen na životu a zdraví z důvodu nedostatku.

V případě živočichů jde zde o ochranu celých živočišných druhů před vyhladověním, hromadným úhynem žízní a v důsledku epidemií těchto zvířat či přírodních katastrof. Z tohoto pohledu je třeba rovněž vidět právo myslivosti vůči zvířatům, kde by zvířata ve volné přírodě neměla být chovány tak říkajíc na maso nebo střílení pro zábavu takzvaných myslivců, nýbrž by měl být jejich vývoji ponechán volný průběh, do kterého by měli myslivci zasahovat usmrcením zvířat pouze ve shora uvedeném případě krajní nouze či nutné obrany, tedy v případě, kdy by hrozilo nebezpečí danému druhu nebo kdy by nějaké zvíře ohrožovalo člověka. Myslivci by měli shodně jako dnes o zvířata pečovat v případě ohrožení druhu nebo většího počtu zvířat v dané oblasti.

Z hlediska současného práva je třeba stanovit, že zvíře není věcí v právním slova smyslu, mělo by jít o subjekt práva byť nedisponující způsobilostí k právním úkonům, nadaný shora uvedenými základními právy zvířat, protože zvíře je živý tvor podobně jako člověk schopný cítit bolest a nadané zvířecí psychikou. Toto by měly vyjadřovat zákonná ustanovení popř. přímo Ústava ČR, jako základní dokument vyjadřující shora uvedená základní práva zvířat.

Literatura:

  1. Filosofie rovnováhy, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., www.sweb.cz/filosofierovnovahy
  2. Vztah mezinárodního práva veřejného a soukromého a vnitrostátního práva z pohledu upravovaných společenských vztahů, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2006, www.e-polis.cz
  3. Poměr uvážení a vázanosti státních orgánů právními normami, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2007, www.e-polis.cz
  4. Budoucnost práva, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2007, www.e-polis.cz
  5. Smlouva a donucení, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2007, www.e-polis.cz
  6. Filosofie ekonomického prava, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2007, www.e-polis.cz
  7. Spravedlivá válka (bellum iustum), JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2007, www.e-polis.cz

Jak citovat tento text?

Grůza, Dalibor. Filosofie práv zvířat [online]. E-polis.cz, 29. září 2007. [cit. 2017-08-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/filosofie-prav-zvirat.html>. ISSN 1801-1438.

Autor JUDr. Dalibor Grůza Ph.D.

Autor:

Autor je advokát.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.67 hvězdiček / Hodnoceno: 3x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(