Filosofie ekonomického práva

 23. duben 2007  JUDr. Dalibor Grůza Ph.D.   komentáře

Podle mého názoru cílem ideálního státu, resp. ideálního či přirozeného práva jako společenského potažmo právního vztahu má být přiblížit se soukromému právu tedy právu, kde výlučnou roli hraje dohoda rovných subjektů. Ideální stát se tak dle mého názoru shoduje společenskou smlouvou jako soukromoprávním institutem, který předpokládá vyřešení všech společenských vztahů v ideální společnosti na základě svobodné a skutečné dohody všech zúčastněných právních subjektů. Takováto jednotná a svobodná vůle ve skutečném státě však představuje nedostižný ideál, jemuž se můžeme ve skutečnosti pouze přiblížit.

Filosofie ekonomického právaFilosofie ekonomického práva

Podle mého názoru cílem ideálního státu, resp. ideálního či přirozeného práva jako společenského potažmo právního vztahu má být přiblížit se soukromému právu tedy právu, kde výlučnou roli hraje dohoda rovných subjektů. Ideální stát se tak dle mého názoru shoduje společenskou smlouvou jako soukromoprávním institutem, který předpokládá vyřešení všech společenských vztahů v ideální společnosti na základě svobodné a skutečné dohody všech zúčastněných právních subjektů. Takováto jednotná a svobodná vůle ve skutečném státě však představuje nedostižný ideál, jemuž se můžeme ve skutečnosti pouze přiblížit.

Předpoklady dosažení tohoto ideálního státu, resp. přirozeného práva jsou podle mne následující: Svobodná a skutečná dohoda všech subjektů, jen tak je trvale udržitelná a není ohrožena protiprávním jednáním jako jsou krádež, vražda apod. Subjekty této dohody musí být všechny živé organismy (dále též jedinci), protože pak by se nejednalo o trvale udržitelnou moc z důvodu odporu těchto nesouhlasících jedinců. Všemocnost všech jedinců jednajících ve vzájemné dohodě, protože jedině tak bude tato moc maximální a trvale udržitelná neohrožená mocí s touto dohodou nesouhlasících jedinců a hmotnými jevy, což znamená úplné poznání a ovládnutí přírody.

Z hlediska co největšího přiblížení se shora uvedeného ideálnímu státu lze podle mého názoru vyjádřit následující ekonomická maxima, která by měla platit v právních vztazích vznikajících v ekonomice společnosti. Tyto maxima stojí v současné společnosti proti sobě, jsou za současného stavu jakoby současně nesplnitelná a cílem společnosti je podle mého názoru, co největší přiblížení se splnění těchto ekonomických maxim.

Ekonomická maxima:

1) Společnost by měla zaručit, aby majetek všech jedinců odpovídal jejich skutečným potřebám.

Příčinou rozdílných představ o světě jedinců, kteří nejsou schopni v současnosti dosáhnout shora uvedené skutečné a svobodné dohody je podle mého názoru především nesoulad potřeb a hodnot světa, které máme, další příčinou je, že sami neznáme naše skutečné potřeby. Jsou to naše potřeby, které nás nutí k ovládnutí větší části světa, než v ten který okamžik zrovna ovládáme. Spor o hodnoty světa, tedy předmět našich potřeb, kterým je ovládání a využívání živých tvorů i neživé přírody, je touto příčinou. Naše skutečné potřeby souvisí s tím, zda jsme více či méně energičtí živí tvorové, energičtější živí tvorové mají větší skutečné potřeby, méně energičtí živí tvorové mají nižší skutečné potřeby. Energičtí jedinci s většími potřebami jsou pak těmito potřebami nuceni nabývat majetek, a to zákonnými a nemohou-li toho dosáhnout i nezákonnými způsoby. Proto společnost, která neumožní těmto energickým jedincům s velkými potřebami nabýt majetek se zmítá v různých podobách krádeže majetku, sporech a válkách, z čehož plyne požadavek shora uvedeného prvého ekonomické maxima.

Ze shora uvedeného prvého ekonomického maxima, pak plynou další ekonomické a právní požadavky. Jedná se zejména o požadavek svěření cizího majetku těmto energickým jedincům, jestliže dosahují největšího zisku díky své shora zmíněné velké energii a z ní plynoucích velkých potřeb. Toto se děje formou jejich managerského postavení v různých právnických osobách hospodařících s cizím majetkem. Dále se jedná např. o svobodný trh, který umožňuje těmto energickým jedincům svobodně uzavírat smlouvy a zákonným způsobem nabývat majetek.

Důležitým požadavkem plynoucím z výše uvedeného ekonomického maxima je pak, aby jedinec, který má dostatečně velkou energii a z ní plynoucí velké potřeby, byl společností nasměrován k činnostem, které přináší co největší prospěch celé společnosti a nikoliv pouze tomuto jedinci, jako je tomu v případech různých podob zmocnění se cizího majetku bez plnohodnotné náhrady (např. různé podoby krádeže majetku). K získání správného směřování energických jedinců ve společnosti je nutný, co nejširší přístup ke vzdělání a pojištění jedinců v případě jejich neschopnosti hradit případné náklady svého vzdělání po jeho ukončení. V úvahu přichází rovněž rozlišení nabízených stupňů vzdělání podle náročnosti, kdy by se každý jedinec mohl rozhodnout pro vzdělání odpovídající jeho schopnostem.

Dalším důležitým požadavkem plynoucím z výše uvedeného ekonomického maxima jsou majetkové transfery za účelem očividného zmírnění společenských rozporů plynoucích z toho, že jedinec (zejména mladý, starý či postižený), který nebyl sám schopen a společností mu nebylo umožněno dosahování osobního zákonného (tj. ve prospěch svůj a zároveň celé společnosti) zisku, který by odpovídal jeho energii, resp. z ní vyplývajícím potřebám, by měl obdržet od společnosti jakési výkupné, které ho a společnost uchrání od jeho protiprávního jednání, a odškodní ho za to, že mu nebylo společností umožněno nalézt své místo ve společnosti, které by mu umožnilo přeměnit svou energii na osobní zákonný (tj. ve prospěch svůj a zároveň celé společnosti) zisk. Tato očividnost mírnění rozporů ve společnosti majetkovými transfery bez plnohodnotné náhrady může mít podobu sociálních dávek schválených většinou členů dotčené veřejnoprávní osoby nebo darování či dědění, kdy zejména soukromý převodce majetku vidí velké neuspokojené potřeby a nevyužitou energii jedince, který si nenašel ve společnosti zatím své místo a jejich nenaplnění ohrožuje jeho i celou společnost. S tím souvisí rovněž požadavek, aby tresty pro energické jedince, které jejich velké a zákonně nenaplnitelné potřeby přinutí k protiprávnímu jednání, vycházely ze zásady náhrady škody, tj. nahrazení zmenšeného majetku a ušlého zisku, avšak se započtením shora uvedeného výkupného.

Se shora uvedeným výkupným souvisí kategorie mezní užitečnosti z nauky obecné ekonomie, která odůvodňuje nutnost této sociální dávky tím, že s poskytnutím jedné peněžní jednotky vzroste uspokojení potřeb jedince s velkými neuspokojenými potřebami více než jedince s nízkými neuspokojenými potřebami. Přičemž za jedince s velkými neuspokojenými potřebami se obvykle považují sociálně slabí jako adresáti těchto sociálních dávek. Zároveň přiblížení se dosažení svobodné a skutečné dohody v ideální společnosti všech jedinců předpokládá, aby mezní užitečnost při poskytnutí jedné koruny sociální dávky byla větší než při jejím vynaložení jakýmokoliv jiným způsobem tedy, aby s každou vynaloženou peněžní jednotkou rostlo co možná nejvíce uspokojení potřeb ve společnosti všech jedinců.

2) Společnost by měla zaručit nedotknutelnost majetku, jak ze strany státu, tak ze strany ostatních soukromých osob.

Toto ekonomické maximum je v současnosti jakoby v rozporu s výše uvedeným ekonomickým maximem ad.1.) a rovněž s níže uvedenými ekonomickými maximy. Příkladem současného rozporu jsou jak různé majetkové transfery bez plnohodnotné náhrady vynucované státem, tak i ze strany soukromých osob jako různé podoby krádeže majetku (viz. ad.1.)) Stát by měl podle mého názoru vynucovat rovnoměrné majetkové transfery bez plnohodnotné náhrady na obranu nedotknutelnosti majetku ze zde uvedeného pohledu ale i obranu dalších hodnot jedinců, jako jsou život, zdraví, čest, důstojnost či životní prostředí. Dále by měl stát vynucovat rovnoměrné majetkové transfery na další činnosti, které vyplývají z tohoto článku a vyžadované zde od státu, zde má zejména na mysli sociální dávky plynoucí z potřeby mezilidské solidarity, tj. shora zmíněné výkupné (viz. ad.1.)) a životní minimum, dávky na zdravotní péči ve zde uvedené míře a na vzdělání. Ze shora uvedeného ekonomického maxima plyne, rovněž požadavek, že stát by měl vynucovat povinné pojištění nákladných a podstatně riskantních činností.

3) Společnost by měla nutit každého jedince k co nejvyšší osobně ziskové a zároveň společensky prospěšné práci.

Podle mého názoru osobní zisk z práce jednotlivce, který zároveň nenaplňuje znaky různých podob krádeže majetku (tj. nedohodnutého majetkového transferu bez plnohodnotné náhrady), představuje zároveň společensky prospěšný zisk. Jinými slovy zákonný zisk jednotlivce obohacuje celou společnost. Nejvyšší zákonný zisk zároveň vyžaduje co nejlepší využití energie jedinců i věcí, kterými daná společnost disponuje, tak aby se práce jedinců (pohyb) nestřetávaly, nekřížily, nýbrž aby spolupracovali, jde o požadavek co nejúčinněnjší dělby práce.

Prostředkem tohoto zhodnocení energie jedince ve společensky prospěšnou činnost, tj. společenské donucení k co největšímu zákonnému osobnímu zisku, by měl být ze strany státu zejména sociální a zdravotní systém. Vynucené sociální majetkové transfery bez plnohodnotné náhrady je třeba omezit na shora uvedené výkupné (viz. ad.1.)) a dále motivující životní minimum a na bezplatnou zdravotní péči v nezbytně nutné míře (viz. ad.4.)). Jen tak bude jedinec státem donucen svými potřebami, resp. nasměrován využít svou energii k obohacení sebe a tím i všech.

4) Společnost by měla zaručit, že žádný jedinec nebude vážně ohrožen na životu a zdraví z důvodu nedostatku.

Z tohoto ekonomického maxima plynou požadavky povinného zdravotního pojištění, ale i povinnost státu zabezpečit v souladu se shora uvedenými ekonomickými maximy (viz. ad. 1.) až 4.)) nadějnou léčbu každého jedince, jehož zdraví je vážně ohroženo, a není kryto ze zdravotního pojištění, zde mám na mysli zejména léčbu chudých či bezdomovců nebo i jiných lidí, která není kryta pro svoji nákladnost či z jiných důvodů ze zdravotního pojištění. Co se týká nevážných ohrožení zdraví jedinců, tak lze podle mého názoru ponechat zabezpečení zdravotní péče na jejich ekonomické činnosti s tím, že budou tak donuceni ve smyslu ekonomického maxima ad.3.) k společensky prospěšné a zároveň osobně ziskové co nejvyšší práci. Z tohoto ekonomického maxima plyne rovněž požadavek na široké umožnění společenské charity. V širším smyslu z tohoto ekonomického maxima plyne požadavek povinného sociálního pojištění důchodového, invalidity, nezaměstnanosti a nemocenského pojištění, které má zajistit jedince pro případ majetkového nedostatku a zároveň šetří náklady státu na vyplácení sociálních dávek. Dále z tohoto ekonomického maxima vyplývá požadavek sociálních dávek životního minima.

Překonání současných rozporů a úplné splnění shora uvedených ekonomických maxim v rámci skutečnosti je možné v ideální společnosti založené výlučně na skutečné a svobodné dohodě všech jedinců, kde veškerá energie jedinců bude dobrovolně nikoliv z donucení státem využita jedinci ve prospěch svůj a zároveň společnosti. V této ideální společnosti by neexistovaly vynucené majetkové transfery, ať již ze strany státu či soukromých osob, tj. neexistovaly by daně ani různé podoby krádeže majetku (nedohodnuté majetkové transfery bez plnohodnotné náhrady). Všechny nezbytné majetkové transfery bez plnohodnotné náhrady ve prospěch společnosti by byly jedinci uskutečňovány dobrovolně na základě svobodné a skutečné dohody všech dotčených jedinců.

Literatura:

  1. Filosofie rovnováhy, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., http://www.sweb.cz/filosofierovnovahy
  2. Vztah mezinárodního práva veřejného a soukromého a vnitrostátního práva z pohledu upravovaných společenských vztahů, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., http://www.e-polis.cz, 2006
  3. Poměr uvážení a vázanosti státních orgánů právními normami, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2007, http://www.e-polis.cz
  4. Budoucnost práva, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2007, http://www.e-polis.cz
  5. Smlouva a donucení, JUDr. Dalibor Grůza Ph.D., 2007, http://www.e-polis.cz

Jak citovat tento text?

Grůza, Dalibor. Filosofie ekonomického práva [online]. E-polis.cz, 23. duben 2007. [cit. 2017-07-22]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/filosofie-ekonomickeho-prava.html>. ISSN 1801-1438.

Autor JUDr. Dalibor Grůza Ph.D.

Autor:

Autor je advokát.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Zatím nikdo nehodnotil


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(