Do krize a nepohody

 27. září 2010  Pavel P. Kopecký  komentáře

Autor zmíněné publikace je především praktik krizové komunikace. Vede psychologické pracoviště Ministerstva vnitra ČR, pracuje pro státní policii, předvýjezdově školí diplomaty, působí též v prezídiu Asociace forenzních psychologů a tak dále. Z pera tohoto nesporně aktivního člověka, jenž ve sféře akademické vede předmět „Psychologie krizí a katastrof“, pochází publikace Krizová komunikace a komunikace rizika.

Do krize a nepohodyDo krize a nepohody

Autor zmíněné publikace je především praktik krizové komunikace. Vede psychologické pracoviště Ministerstva vnitra ČR, pracuje pro státní policii, předvýjezdově školí diplomaty, působí též v prezídiu Asociace forenzních psychologů a tak dále. Z pera tohoto nesporně aktivního člověka, jenž ve sféře akademické vede předmět „Psychologie krizí a katastrof“, pochází publikace Krizová komunikace a komunikace rizika. Kniha nemá vlastní badatelský rozměr, nevyniká ani přílišnou osobitostí přístupu, ale jde o dobrou přehledovou příručku. Hlavním smyslem práce bylo nesporně sumarizovat informace o teoriích a pracovištích, leč především o konkrétním boji se stresem, o chování lidí v krizových situacích a samozřejmě vhodném jednání s nimi. Dále pokusit se srozumitelně nastínit interkulturní aspekty krizové komunikace: jejich přehled se klene od Severní Ameriky přes hinduistický a židovský kulturní okruh po specifická náboženská hnutí a církve u nás. V neposlední řadě pak také vytvořit elementární „kuchařku“ pro případnou mediální prezentaci krizové situace, čemuž má nesporně dopomáhat i příloha s názvem ovlivněným takříkajíc magií čísel: „77 nejčastějších otázek, které novináři pokládají při mimořádné situaci“.

Jisté potíže rozsahem nevelké publikace vyskočí ze vcelku logicky navazující autorovy dikce, která občasně připomíná edukaci rychlokurzy, v nichž figurují dnes rozšířená slovní spojení typu „firemní filozofie“ (s. 45). Problémy vyplynou rovněž z obsahové nejasnosti, ba scestnosti některých formulací. Ty jsou mimochodem v jakémsi napětí s první podkapitolou teoretického oddílu knihy, pasáží směřující k „Vymezení pojmů“. Oč kráčí konkrétně? Například na s. 78 stojí: „Zvýšená bdělost není problém. Problém nastává, když je zaměněna s podezřívavostí (paranoiou).“ Stranu 122 zase hyzdí zdánlivé synonymum ke slovu „empatie“ – doktor Vymětal uvádí, že jde o „laskavost“…

Otázky krizové komunikace i komunikace rizika jako takové se během posledních let staly dosti oblíbenou oblastí. Aspoň zčásti se jim věnuje řada nových publikací. Hodnocená monografie, navzdory kritickým poznámkám, patří do skupiny, která by (při opatrném čtení) mohla skutečně poučit široké spektrum lidí. – Kromě členů bezpečnostních složek, zaměstnanců sdělovacích prostředků, PR agentur a pracovníků zahraniční služby může prospět také zdravotníkům či v určitých areálech působícím obchodníkům; rovněž pravděpodobně posluchačům oboru psychologie, eventuelně studentům stále oblíbenějších, na otázky sekuritizace zacílených vysokoškolských programů. A nejspíš dokonce – řečeno s trochou nadsázky – všem, kdo se dostávají pod silný vliv stresorů, hrozí jim syndrom vyhoření anebo chtějí být „toliko“ lépe připraveni na ten „svůj“ krizový okamžik. 

Text vyšel v časopisu Psychologie Dnes

Odpovědná redaktorka: Selma Hamdi

Odpovědná korektorka: Jana Nováková

Titulní obrázek převzat z: http://www.sxc.hu/browse.phtml?f=download&id=704781

 

Literatura:

  • Štěpán Vymětal: Krizová komunikace a komunikace rizika. Grada, Praha 2009.

Jak citovat tento text?

P., Pavel. Do krize a nepohody [online]. E-polis.cz, 27. září 2010. [cit. 2024-04-19]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/do-krize-a-nepohody.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3 hvězdiček / Hodnoceno: 2x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!