Bezpečnostní a obranná politika Slovenské republiky - 2. část

 31. červenec 2008  Mgr. Martina Nováková   komentáře

Evropská bezpečnostní a obranná politika (EBOP) se etablovala v letech 1999-2003. SR byla ve svých vyjádřeních, týkajících se EBOP, před svým vstupem do EU spíše opatrná. Poté bylo nutné zaujmout jasnější postoj. Vzhledem k důležitosti, kterou Slovensko přikládá vztahům s USA, vnímá jako nevyhnutelné budovat EBOP na transatlantickém základě. Proto bylo nutné zapojit se do dynamické diskuse o její podobě, která se vystupňovala především po invazi do Iráku v roce 2003.

Bezpečnostní a obranná politika Slovenské republiky - 2. částBezpečnostní a obranná politika Slovenské republiky - 2. část

Předchozí část ...

VI. EU jako bezpečnostní aktér a role SR

Evropská bezpečnostní a obranná politika (EBOP) se etablovala v letech 1999-2003. SR byla ve svých vyjádřeních, týkajících se EBOP, před svým vstupem do EU spíše opatrná. Poté bylo nutné zaujmout jasnější postoj. Vzhledem k důležitosti, kterou Slovensko přikládá vztahům s USA, vnímá jako nevyhnutelné budovat EBOP na transatlantickém základě. Proto bylo nutné zapojit se do dynamické diskuse o její podobě, která se vystupňovala především po invazi do Iráku v roce 2003. [23] Role EU jako bezpečnostního aktéra se nicméně teprve formuje a je stále předmětem intenzivní odborné a politické diskuse. SR klade při formování EBOP důraz především na „operačno-praktickú rovinu posilňovania vojenských a civilních nástrojov krízového manažmentu“ (Korba 2006: 375).

Slovensko se snaží podporovat řešení, která posilní transatlantické vztahy a spolupráci mezi USA a EU. Základem slovenského postoje se stalo přesvědčení, že nesmí dojít k duplicitě, snižování nebo dokonce nahrazení významu Aliance. Rozvoj kapacit krizového managementu EU by měl posílit NATO jako celek a posilnit celkovou evropskou bezpečnost. Co se týká budování a udržování sil, stála před evropskými zeměmi otázka, zda je budovat komplementárně nebo konkurenčně. Slovensko stojí za první možností a zastává názor „one country - one set of forces“. Výsledkem by měly být flexibilní síly vysoké připravenosti použitelné pro obě organizace.

Členské země EU, včetně Slovenska, kladou největší důraz na operačně-praktickou rovinu posilování vojenských a civilních nástrojů krizového managementu, neboť v těchto otázkách existuje jednotný postoj. Důraz se v současné době klade především na nově budované Evropské síly rychlé reakce, v rámci nichž jsou vytvářeny bojové skupiny (Battle Groups – BGs). Plná operační připravenost BGs byla dosažena v lednu 2007. Unie by nyní měla být schopna uskutečnit dvě paralelní operace a v každém okamžiku musí být připraveny minimálně 2 BGs, každá o síle 1500 vojáků. Další bojové jednotky jsou připravené jako zálohy pro pravidelnou rotaci dvou nasazených (Procházka 2007: 63). Po roce 2010 by měla být EU připravena paralelně nasazovat pět až šest těchto jednotek.

Slovensko podepsalo již v listopadu 2005 dohodu s ČR o vytvoření společné česko-slovenské skupiny, která bude tvořit vlastní BG s operační připraveností v druhé polovině roku 2009. Slovenští vojáci budou tvořit pětinu společné skupiny (300 osob včetně bojové mechanizované roty). Zároveň Slovensko působí v další bojové skupině, společně s Polskem, Německem, Lotyšskem a Litvou, která bude uvedena do pohotovosti v první polovině roku 2010 (Korba 2007: 395, Nicolini 2007: 119). Příspěvek SR do této BG budou tvořit jen prvky bojové podpory a bojového zabezpečení (přibližně 200-250 osob). V roce 2007 začaly konzultace o vytvoření společné BG Visegrádské čtyřky se zapojením Ukrajiny. Nicméně jedná se pouze o prohlášení bez konkrétních politických závazků. I přes určité problémy je tu předpoklad, že SR bude schopná realizovat své závazky. Nicméně vyvstává otázka, kde bude schopná a ochotná bojové jednotky nasadit.

EU je z hlediska bezpečnostní politiky v porovnání s Aliancí podstatně slabší v připravenosti reagovat na aktuální bezpečnostní hrozby ve světě. Navíc svou diplomacii bude moci podpořit jen velmi omezenou schopností vyslat do oblasti krize dostatečně velký počet vlastních vojáků. SR je si tohoto plně vědoma, a proto ač plně podporuje další rozvoj EBOP, Severoatlantická aliance pro ni zůstává hlavním bezpečnostních garantem.

VII. Regionální iniciativy – střední Evropa

Země střední Evropy jsou v současné době vystaveny stejným bezpečnostním hrozbám a rizikům jako ostatní členské země Evropské unie. Jedná se o hrozby typu terorismus, šíření zbraní hromadného ničení, selhávající státy a organizovaný zločin. Jako člen EU a NATO je Slovensko konfrontováno s rostoucím počtem úloh na zabezpečení své bezpečnosti a zároveň musí čelit trendu snižování zdrojů. Právě tento trend směřuje k angažovanosti v širší spolupráci v rámci EU a NATO a také v regionální spolupráci. Je ovšem otazníkem, do jaké míry se budou regionální iniciativy shodovat se závazky, které vyplývají z členství v NATO a EU (Šťastný 2005: 178).

V některých okamžicích může aktivní přístup zvýšit mezinárodní váhu jednotlivých středoevropských států. Takovým příkladem je i irácký konflikt, během kterého střední Evropa hrála důležitou roli v strategicko-politických plánech USA. V době, kdy dochází ke snižování důležitosti a váhy evropských států pro Spojené státy - především díky jejich koncentraci na Střední a částečně Daleký východ – dokázaly středoevropské státy, včetně Slovenska, díky svému přístupu k irácké krizi zvýšit relativní „váhu“ regionu pro USA (Ondrejcsák 2006: 180-181). Středoevropské státy jsou v současné době hned vedle Velké Británie nejstabilnějšími spojenci USA v Evropě.

Ovšem regionálních projekty v oblasti vojenské spolupráce narážejí na několik problémů. Především se jedná o nedostatek politické vůle a zdrojů. Zásadním problémem je častá nekompatibilita s cíly a závazky vůči NATO a EU. [24]

VIII. Zahraniční operace a mise

Slovenská republika se v současné době účastní 13 zahraničních operací a misí (příloha - tabulka 1). Optimálním cílovým stavem je působení větších jednotek v menším počtu operací, o což SR usiluje. Slovensko si zvolilo proaktivní přístup k řešení bezpečnostních problémů, neboť nejlépe odpovídá jeho státním zájmům a strategické orientaci. Účast příslušníků OS SR na operacích krizového managementu považuje SR za prioritu své bezpečnostní a obranné politiky. Jak předešlé vlády M. Dzurindy, tak i současná vláda R. Fica se ztotožnily s postojem NATO a EU, že na prevenci a eliminaci bezpečnostních hrozeb a na projekci stability do oblastí mimo hranice členských států jsou potřebné především vojenské jednotky, které by byly rychle nasaditelné a dlouhodobě udržitelné v operacích krizového managementu (Korba 2007: 396). SR se tedy na základě tohoto postoje aktivně účastní zahraničních misí pod vedením NATO, EU, dalších mezinárodních organizací a působí v ad hoc mezinárodních koalicích. V roce 2006 přijala SR závazek, dle kterého má být do roku 2010 z celkového počtu pozemních sil 8 % okamžitě nasaditelných a 40 % celkově použitelných pro potřeby expedičních operací krizového managementu. Tento závazek je základním principem vojenské transformace Aliance.

Termín a rozsah poskytnutí slovenských jednotek do NRF (NATO) a BGs (EU) se odvíjí od jejich připravenosti v rámci cílů sil NATO. SR buduje jeden balík sil pro obě organizace, neboť prosazuje komplementaritu obou koncepcí. Předpokládá se, že nasazení jednotek bude možné do 5 dnů od schválení operace. To si ovšem žádá rychlé rozhodnutí ústavních orgánů a změnu legislativy. Dlouhou dobu se řešily problémy s nedostatkem financí pro nasazení a udržení jednotek OS SR v silách rychlé reakce NATO a EU. V únoru 2007 ale došlo k přijetí Směrnice pro obranné plánování na léta 2008-2013, díky které bude každoročně mezi lety 2008-2013 vytvořena účelová rezerva vlády ve výšce 2,204 mld. Sk, která by měla řešit otázky financování spojené s vysláním nového kontingentu. Náklady bývají často dosti vysoké a až do roku 2007 šly peníze z rozpočtu MO SR na úkor výcviku a výzbroje OS SR. Je potřeba ověřit jeho fungování v praxi, ovšem nové opatření je již teď možné označit za velmi pozitivní.

Po vstupu do NATO bylo nutné ujasnit si priority ve vysílání vojáků do mezinárodních operací. Do roku 2004 se SR (především v důsledku politiky vlády před rokem 1998) účastnila především operací pod hlavičkou OSN, poté deklarovala zájem účastnit se především akcí Aliance. Proto došlo k stáhnutí Slovenska z některých operací pod vedením OSN a posílení příspěvků do operací NATO a také EU. Nicméně je třeba poznamenat, že SR byla mezi posledními zeměmi, které významněji přispěly do operací NATO v Afganistánu, Kosovu a operací EU v Bosně a Hercegovině. Vzhledem k tomu, že se operace NATO a EU uskutečňují na základě mandátu světové organizace, posilnění účasti v nich nepředstavuje oslabení závazku SR vůči OSN, ale naopak, snahu o naplnění cílů OSN v efektivnějším, spojeneckém rámci (Nicolini 2005: 107).

Z hlediska zahraničněpolitických priorit je pro SR nejdůležitějším příspěvkem nasazení jednotek v Afganistánu, na západním Balkáně a na Kypru (prohlášení ministerstva obrany z jara 2007), což vyplývá i z koncepčních dokumentů SR.

8. 1. Mise NATO a EU

Slovenští vojáci se účastní operací krizového managementu pod velením NATO v Kosovu (mise KFOR), Afganistánu (operace ISAF) a účastní se operace Velitelstvo NATO v Sarajevu. [25] Pod velením EU působí v Bosně a Hercegovině (mise Althea). [26]

V souvislosti s výše zmíněnou operací NATO v Afganistánu (ISAF) se objevily mnohé problémy. V souladu s mandátem OSN Aliance v průběhu roku 2006 rozšířila svou působnost na celé území země a to včetně dlouhodobě nestabilních jižních a východních oblastí. Velitelé ISAF ovšem naráželi na odpor členských států při žádosti o rozšíření počtu vojáků v Afganistánu. A to včetně Slovenska. Ukázalo se, že národní omezení brání pružnému použití vojáků v plném spektru úloh. [27] Velitel ISAF, vzhledem k tomu, že multifunkční slovenská ženijní jednotka OS SR končila svou operační úlohu na letišti v Kábulu, požádal, v rámci přebírání zodpovědnosti za bezpečnost v jižních a východních oblastech Afganistánu, o její přemístění do provincie Kandahár. Slovenský premiér ovšem toto přemístění, i přes osobní apel generálního tajemníka NATO na solidaritu mezi spojenci, odmítal, neboť se obával o bezpečnost slovenských vojáků. Přesun jednotky premiér připustil až po osobní návštěvě Kandaháru, kde se spolu s ministrem obrany a vnitra osobně přesvědčil o přijatelných bezpečnostních podmínkách pro vojáky (Nicolini 2007: 118).

8. 2. Mise OSN a OBSE

V rámci OSN je jednou z největších operací slovenských ozbrojených sil mise UNFICYP na Kypru, která také patřila mezi deklarované priority SR v RB OSN (2006-2007). Početné zastoupení má SR také v misi UNDOF na Golanských výšinách (plánuje stažení jednotky po roce 2009). Menší počet slovenských osob se účastní pozorovatelské mise UNTSO na Blízkém východě (příloha-tabulka 1). [28]

V současné době SR participuje pouze na jedné zahraniční misi OBSE a to jedním příslušníkem ozbrojených sil ve funkci mezinárodního vojenského pozorovatele v Gruzii. [29]

8. 3. Koaliční operace

V současné době se SR neúčastní žádné koaliční operace. Z operace Irácká svoboda, kterou vedly USA, se Slovensko po parlamentních volbách 2006 stáhlo. Ženijní jednotka se na Slovensko vrátila v únoru 2007. Na základě celkové redukce a deklarovaném zájmu slovenské vlády přesunout důraz na operaci v Afganistánu, došlo k ukončení působení instruktorů ve Výcvikové misi NATO v Iráku.

Zároveň došlo k ukončení činnosti v operaci Trvalá svoboda, která byla také vedena Spojenými státy a došlo k přesunutí slovenské jednotky do operace ISAF pod vedením NATO (příloha – tabulka 2). [30]

V letech 2006-2007 došlo k posílení slovenské účasti v misích NATO a EU (38%). Účast SR v misích OSN nadále zůstávala silnější (46%) (Nicolini 2007: 126). Na počátku roku 2008 se ale poměr účasti v misích mezi NATO, EU a OSN značně vyrovnal. Dle údajů zveřejněných na MO SR (příloha – tabulka 1) o skutečném počtu příslušníků OS SR je účast v misích NATO a EU téměř 48% a v misích OSN kolem 52%. Je možné konstatovat, že dochází k plnění deklarovaných závazků.

IX. Závěr

Hlavním garantem bezpečnosti Slovenska je NATO. Je nejvyšší zárukou národní bezpečnosti a případného zajištění kolektivní obrany, zároveň posiluje mocenský potenciál státu. EU je, i přes posun v dosažení jednoty při globálním angažování, závislá na rozhodování na národní úrovni. V oblasti globální bezpečnosti je EU stále závislá na postoji velkých hráčů (především Francie, Německa a Velké Británie) a nelze očekávat vyšší rychlost sjednocování. Zároveň je třeba podotknout, že úspěchy v oblasti EBOP jsou spíše malého rozsahu a jejich efektivita se projevila spíše v misích navazujících na mise Aliance (Nečej, Tarasovič 2007: 80). SR podporuje rozvoj EBOP, ovšem vnímá ji jako doplňující strukturu pro NATO, která se má podílet na řešení partikulárních krizových situací v Evropě.

Strategickým zájmem SR je snaha zabránit oslabení transatlantických vazeb, snaha konsolidovat vztahy uvnitř EU, v rámci NATO a mezi Unií a USA, čímž dojde k dořešení problematiky vztahu EBOP a NATO (Ecker 2006: 122). SR prosazuje komplementaritu fungování Aliance a EU při využívání nástrojů krizového managementu. Ovšem nutno konstatovat, že vztahy mezi těmito organizacemi stagnují, politicko-strategický dialog téměř neexistuje, vztahy jsou omezené pouze na řízení operace Althea v Bosně. Navíc v několika oblastech přípravy sil rychlé reakce přetrvávají mezi NATO a EU znaky soutěživosti a netransparentnosti (Nicolini 2007: 119). To je v rozporu se zájmy SR, která nadále hájí svůj postoj o potřebě komplementarity mezi oběma organizacemi. Podporuje další rozšiřování Aliance, neboť v něm spatřuje nástroj pro šíření prostoru stability a demokracie a vnímá ho jako strategický prostředek, který učiní Evropu více předvídatelnou.

Reforma OS SR probíhá dle bezpečnostních zájmů SR, které jsou definované tak, že operačním územím je celý svět, neboť bezpečnostní hrozby vůči Slovensku i celému euroatlantickému prostoru mohou vznikat daleko od vlastních hranic.

Dle Obranné strategie SR je důležité přispívat především do širokého spektra operací NATO a EU bez geografického omezení. Nadále převažují operace OSN, nicméně už ne tak velkým rozdílem. Roste počet osob nasazených do misí NATO a EU, ale počet osob nasazených do operací EU je marginální. Mělo by dojít k další restrukturalizaci působení slovenských osob v zahraničních misích v souladu s deklaracemi a závazky. Vzhledem k tomu, že SR primárně realizuje své bezpečnostní zájmy prostřednictvím NATO a EU, měl by se nadále snižovat počet operací OSN a zvyšovat počet operací Aliance a Unie. Bez tohoto kroku nebude možné, aby slovenská diplomacie mohla vstupovat do rozhodování o konkrétních operacích a mít přiměřený vliv na rozhodování těchto organizací.

Optimálním stavem by bylo zaměřit se na několik operací a na několik klíčových oblastí, ovšem v nich se početně mnohem více angažovat. Například i v Koncepci účasti OS SR v operacích krizového managementu z roku 2005 vláda uvádí, že bude posilována účast v operacích a v regionech, které jsou z hlediska státních zájmů a strategické orientace SR prioritní. Paradoxem tedy je, že se v programovém prohlášení současné vlády objevuje záměr posílit slovenskou účast v misích OSN.

Otázkou zůstává, zda by se Slovensko mělo stále soustředit na zkvalitňování podpůrných jednotek (CSS), nebo by se mělo začít více orientovat na bojové jednotky. Objevují se dva protichůdné názory. První říká, že Slováci nejsou bojovníci, a že by měli stavět především na schopnostech (ženijní, odminovací), které jsou v zahraničí vysoce ceněné a stále požadované. Zastánci opačného názoru tvrdí, že lze přispět i dalšími schopnostmi. Pokud se bude SR neustále vyhýbat bojovým jednotkám, může se z toho stát negativní bezpečnostní faktor (Nečej, Tarasovič 2007: 77). Fixace na nebojové operace by se mohla stát vojensko-politickou slabostí.

Další otázkou je, do jaké míry existuje ochota a politická vůle politiků podniknout riziko ztráty lidských životů v bojových misích, které by mohly mít negativní vliv na voličskou podporu (viz stáhnutí vojáků z Iráku v roce 2007). Ani předchozí pravicová vláda se neodvážila označit misi v Afganistánu a Iráku za bojovou, jakékoliv mise, kterých se účastnili slovenští vojáci, byli označeny za mírové. To potvrzuje, „že slovenskí politici radšej stratia stratus medzinárodné renomé, než by mali niesť riziko strát u voličov“ (Nečej, Tarasovič 2007: 78). V souvislosti s budováním jednotek rychlé reakce (NRF, BGs) se budou muset slovenští vrcholní představitelé vypořádat s odporem slovenské veřejnosti k plnění bojových úloh a zůstává otázkou, jakým způsobem se tomu postaví čelem a pokusí se veřejné mínění připravit na novou mezinárodní zodpovědnost.

Jednou z největších výzev je nalezení nadstranického konsenzu o směřování bezpečnostní a obranné politiky SR, který by vyústil v celospolečenský konsensus a zaručil tak zachování euroatlantické strategické orientace a proaktivního přístupu k mezinárodní bezpečnosti. Je třeba završit transformaci bezpečnostní kultury a změnu strategického myšlení. Je třeba stále připravovat ozbrojené síly na nasazení za hranicemi v expedičních operacích krizového management, protože „v dnešním ponímaní sa bezpečnost štátu a občanov viaže na obhajovanie a presadzovanie ich záujmov v zahraničí, na poskytovanie pomoci spojencom a na preventívne alebo reaktivne reagovanie na aktuálne bezpečnostné hrozby“ (Korba 2006: 384).


Použitá literatura a ostatní zdroje

  1. Bezpečnostná stratégia Slovenskej republiky (2005). Bratislava: Ministerstvo obrany SR.
  2. Ecker, B. (2006). Bezpečnosť SR: medzi NATO a EÚ. In: Lupták, Ľ.; Herse, A.; Ondrejcsák, R.; Tarasovič, V. (eds.). (2006). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2005-2006. Bratislava: Odbor bezpečnostnej a obrannej politiky MO SR.
  3. Eichler, J. (2005). NATO po skončení studené války. In: Ort, A. (ed.) (2005). Bezpečnost Evropy a Česká republika. Praha: Profesional Publishing.
  4. Gábelová-Jančíová, B. (2005). Bezpečnostné priority SR rok po vstupe do NATO a EÚ. In: Dančák, B.; Fiala, P.; Hloušek, V. (eds.). (2005). Evropeizace: nové téma politologického výzkumu. Brno: MPÚ.
  5. Kolektív autorov (2004). Bezpečnostná stratégia Slovenskej republiky po vstupe do Severoatlantickej Aliance a Európskej únie (východiska a prístupy). Bratislava: Inštitút bezpečnostných a obranných študií MO SR.
  6. Komplexní hodnocení obrany Slovenské republiky za rok 2006 ( http://www.mosr.sk/medium.php?id=20, 5. 4. 2008).
  7. Koncepce účasti Ozbrojených sil SR v operacích mezinárodního krizového managementu ze dne 10. 5. 2005 ( http://www.rokovania.sk/appl/material.nsf/ 0/CED10459A8AF00CBC1256FF8003DEB3F?OpenDocument, 8. 4. 2008)
  8. Korba, M. (2007). Vonkajšia bezpečnosť a obrana. In: Bútora, M.; Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2007). Slovensko 2006. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.
  9. Korba, M. (2006). Vonkajšia bezpečnosť a obrana. In: Bútora, M.; Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2006). Slovensko 2005. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.
  10. Korba, M.; Marušiak, J.; Šťastný, M. (2002). Integrácia SR do NATO. In: Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2002). Slovensko 2003. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.
  11. Korba, M.; Nečej, E.; Tarasovič, V. (2007). Slovenská bezpečnostná komunita a bezpečnostný sektor. Bratislava: Centrum bezpečnostných študií a Centrum pre európské a severoatlantické vzťahy.
  12. Korba, M.; Šťastný, M. (2005). Vonkajšia bezpečnosť a obrana. In: Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2005). Slovensko 2004. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.
  13. Korba, M.; Šťastný, M. (2003). Vonkajšia bezpečnosť, obrana a integrácia SR do NATO. In: Kollár, M.; Mesežnikov, G. (2003). Slovensko 2003. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.
  14. Nečej, E.; Tarasovič, V. (2007). Snaha EÚ o aktívnejšie bezpečnostné angažovanie vo svete – pohľad slovenskej bezpečnostnej komunity. In: Lupták, Ľ. a kol. (2007). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2006-2007. Bratislava: Odbor bezpečnostnej a obrannej politiky MO SR.
  15. Nicolini, M. (2007). Slovensko v NATO, EÚ a BR OSN: Zmena a kontinuita. In: Lupták, Ľ. a kol. (2007). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2006-2007. Bratislava: Odbor bezpečnostnej a obrannej politiky MO SR.
  16. Nicolini, M. (2006). Slovensko v NATO, EÚ a BR OSN: na ceste k plnohodnotnému členstvu. In: Lupták, Ľ.; Herse, A.; Ondrejcsák, R.; Tarasovič, V. (eds.). (2006). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2005-2006. Bratislava: Odbor bezpečnostnej a obrannej politiky MO SR.
  17. Nicolini, M. (2005). Slovenská republika rok po vstupe do NATO: od národného ku kolektívnemu záujmu (a späť). In: Tarasovič, V.; Ondrejcsák, R.; Lupták, Ľ. (2005). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2004-2005. Bratislava: Inštitút bezpečnostných a obraných študií MO SR.
  18. Obranná stratégia Slovenskej republiky (2005). Bratislava: Ministerstvo obrany SR.
  19. Ondrejcsák, R. (2006). Vývoj zahraničných a bezpečnostných politík stredoeurópskych štátov. In: Lupták, Ľ.; Ondrejcsák, R.; Tarasovič, V. (eds). (2006). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2005-2006. Bratislava: Odbor bezpečnostnej a obrannej politiky MO SR.
  20. Ozbrojené síly SR – MODEL 2010 ( http://www.mosr.sk/index.php?page=8, 5. 4. 2008).
  21. Ozbrojené síly SR – MODEL 2015 ( http://www.mosr.sk/dokumenty/2015__.pdf, 5. 4. 2008).
  22. Procházka, J. (2007). Mise EU a Bojová uskupení EU: Významný nástroj realizace bezpečnostní politiky EU. In: Balabán, M. (ed.) (2007). Bezpečné Česko v bezpečné Evropě. Praha: Úřad vlády ČR.
  23. Programové prohlášení vlády SR ze dne 31. 7. 2006 ( http://www.minv.sk/dokum/phvsr/pvv.htm , 5. 4. 2008).
  24. Samson, I. (1999). Národná bezpečnosť. In: Mesežnikov, G.; Ivantyšyn, M. (eds.) (1999). Slovensko 1998-1999. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.
  25. Šťastný, M. (2005). Stredná Európa: Slovensko, Česká republika, Slovinsko, Rakúsko. In: Tarasovič, V.; Ondrejcsák, R.; Lupták, Ľ. (2005). Panoráma globálného bezpečnostného prostredia 2004.2005. Bratislava: Inštitút bezpečnostných a obranných študií MO SR.
  26. Valášek, T.; Mozola, J. (2007). Po summite NATO v Rige. In: Obrana, Nr. 1/2007 ( http://www.mosr.sk/archiv/obrana/07_01.pdf ).
  27. Wlachovský, M. (1998). Armáda SR a národná bezpečnosť. In: Bútora, M.; Ivantyšyn, M. (eds.) (1998). Slovensko 1997. Súhrnná správa o stave společnosti. Bratislava: IVO.

Internetové zdroje:


Poznámky:

[23] Při hodnocení vývoje EBOP od invaze do Iráku a přijetí Evropské bezpečnostní strategie (EBS) je možné najít určitý posun od „soft“ k „hard power“, který by se měl nadále zvýrazňovat. Někteří odborníci předpokládají, že se budou Spojené státy po zkušenostech z Afganistánu a Iráku ve světě méně vojensky angažovat. Zároveň předpokládají, že se EU poučila z chyb, především z neúspěchu při prosazování soft power vůči Iránu při řešení jaderné problematiky, a že přeberou zodpovědnost za bezpečnost a jednání v případě krize. Celkově se dá konstatovat, že „bezpečnostný vývoj vo svete, trpké skúseností z používania soft nástrojov, poznani obmedzenej moci diplomacie, ale aj předpokladaný vývoj v USA budu EÚ posúvať k akceptácii použitia síly“ (Nečej, Tarasovič 2007: 76). Ovšem je nutné vybudovat patřičné způsobilosti, vypracovat kvalitní rozpočty a pokročit v transformaci sil v členských státech. Zároveň zůstává nenahraditelná úloha soft power při snaze o prevenci krize a po splnění hard power úloh (Nečej, Tarasovič 2007: 84).

Nutno zmínit, že v současné době platí klíčový konsensus z roku 1999, dle kterého EU může zasáhnout samostatně de facto jen v případě, kdy NATO jako celek zasahovat nebude. V praxi to znamená, že USA a evropští kolegové si v rámci transatlantického bezpečnostního dialogu vyjasní své pozice a dohodnou se na rozdělení úloh, tak aby bylo jasné, které z nich bude schopná Unie zvládnout samostatně bez výrazné americké vojenské podpory (Korba 2006: 375). Na summitu NATO v Istanbulu (2004) se jednalo o vztazích mezi EU a NATO, klíčové rozhodnutí ale nepadlo.

[24] Příkladem je společná polsko-slovensko-česká brigáda založená v roce 2002 se sídlem v Topolčanech, která neodpovídala požadavkům NATO, a proto byla v roce 2005 zrušena

( http://www.13db.army.cz/html/historie_131_smdo.html, 5. 4. 2008).

[25] Více k operacím a misím NATO, kterých se SR účastní: http://www.mosr.sk/misie-nato, 4. 4. 2008).

[26] V Bosně a Hercegovině (BiH) se realizuje mise Althea. Jedná se doposavad největší misi krizového managementu EU. Realizuje se na základě dohody mezi NATO a EU, tzv. dohody Berlín plus. Prostřednictvím těchto dohod využívá Unie vojenské pomoci Aliance při zajišťování bezpečnostních a stabilních podmínek pro proces úspěšné postkonfliktní rekonstrukce BiH. Více k misi Althea a účasti SR v ní: http://www.mosr.sk/misie-eu, 4. 4. 2008).

[27] Bezpečnostní odborníci a vojenští experti již delší dobu upozorňují na to, že se Aliance potýká s problematikou národních omezení (national caveats), která mají různý charakter. Jejich cílem je snížit kritiku ze strany opozice a médií, v případě ztrát z řad vlastních vojáků. Občas jsou ale národní omezení tak rozsáhlá, že de facto paralyzují činnost vojenského kontingentu dané země a nasazení jejích vojáků se mění v pouhé formální politické gesto.

[28] Více k jednotlivým misím OSN, kterých se účastní SR: http://www.mosr.sk/misie-osn, 5. 4. 2008.

[29] http://www.mosr.sk/misie-obse, 4. 4. 2008.

[30] Více k ukončeným operacím krizového managementu: http://www.mosr.sk/ukoncene-misie, 5. 4. 2008.

Přílohy:

Příloha 1


Warning: preg_replace() [function.preg-replace]: Unknown modifier '0' in /mnt/data/accounts/a/ascpssu/data/www/e-polis.cz/conf/functions_general.php on line 658

Příloha 2


Warning: preg_replace() [function.preg-replace]: Unknown modifier '0' in /mnt/data/accounts/a/ascpssu/data/www/e-polis.cz/conf/functions_general.php on line 658

Jak citovat tento text?

Nováková, Martina. Bezpečnostní a obranná politika Slovenské republiky - 2. část [online]. E-polis.cz, 31. červenec 2008. [cit. 2017-11-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/bezpecnostni-a-obranna-politika-slovenske-republiky-2-cast.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.09 hvězdiček / Hodnoceno: 11x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(