Slovenská republika - Analýza parlamentních voleb 1998

 22. září 2009  Mgr. Martina Nováková   komentáře

Parlamentní volby v roce 1998 byly považovány za kritické (stejně jako předešlé volby v roce 1990, 1992 a 1994) a jejich výsledek měl rozhodnout o charakteru politického režimu na Slovensku. Ústřední otázkou, na kterou volby měly dát odpověď bylo, zda se Slovensko bude i nadále vyvíjet jako země se silnými prvky autoritarizmu v politickém životě a nestabilními institucemi.

Slovenská republika - Analýza parlamentních voleb 1998Slovenská republika - Analýza parlamentních voleb 1998

Parlamentní volby v roce 1998 byly považovány za kritické (stejně jako předešlé volby v roce 1990, 1992 a 1994) a jejich výsledek měl rozhodnout o charakteru politického režimu na Slovensku. Ústřední otázkou, na kterou volby měly dát odpověď bylo, zda se Slovensko bude i nadále vyvíjet jako země se silnými prvky autoritarizmu v politickém životě a nestabilními institucemi. Zda bude dále docházet k porušování principů právního státu a systematickému podkopávání základů konstitucionalismu (v případě vítězství stran vládní koalice), nebo zda bude Slovensko zemí, kde je pro politický režim příznačné uplatnění mechanismů standardní parlamentní demokracie, stabilní a vyvážené fungování mocenských institucí a striktní dodržování principů právního státu (v případě vítězství opozičních stran) (Mesežnikov 1999: 42). Navíc na výsledku voleb záviselo i zahraničněpolitické směřování země. V případě vítězství vládních stran (Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS), Slovenská národní strana (SNS), Sdružení dělníků Slovenska (ZRS)) by šance na vstup SR do NATO a EU pravděpodobně zanikla. V případě vítězství opozičních stran by mělo Slovensko větší šanci uspět v integračních procesech.

Antimečiarovská opozice se v průběhu třetí vlády V. Mečiara začala postupně integrovat. V září 1996 došlo ke vzniku Modré koalice (zakládajícími členy byly Demokratická unie (DU), Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), Demokratická strana (DS)), což byl první krok k překonání roztříštěnosti slovenské opozice. V létě 1997 po tom, co došlo ke skandálnímu referendu o přímé volbě prezidenta a vstupu SR do NATO, se zformovala Slovenská demokratická koalice (SDK), která byla ideologicky značně nesourodá. SDK spojovala strany, které odmítaly mečiarovskou politiku (SDK vznikla z pravicově orientované Modré koalice plus levicové Sociálně demokratické strany Slovenska (SDSS) a Strany zelených na Slovensku (SZS)). Předsedou strany se stal Mikuláš Dzurinda. „Nová koalice byla prvním subjektem od roku 1991, který se dlouhodobě vyrovnal HZDS ve volební podpoře a potenciálně tak ohrozil dominanci HZDS v systému“ (Kopeček 2003: 166).

1. Změna volebního zákona a jeho konotace

Ve snaze udržet si moc, se HZDS rozhodlo změnit volební zákon. Už od počátku existence vládní koalice HZDS-SNS-ZRS se objevovaly návrhy na změnu volebního systému. V roce 1996 došlo k první změně, když byl schválen zákon o novém územně-správním členění státu (zákon č. 221/1996 Z. z.), který zvýšil počet stávajících krajů na osm. Volební zákon z května 1998 (zákon č. 187/1998 Z. z.) představoval zásadnější zásah do volebních pravidel SR. I když zákon neměnil poměrný systém jako volební model, byl závažným pokusem omezit volnou soutěž politických stran. Novela byla účelově zaměřená proti SDK a Maďarské koalici (MK), navíc byla přijata pouhé čtyři měsíce před volbami, takže obě koalice měly minimum času se jí přizpůsobit. Provedené změny se týkaly seznamů voličů, volebního obvodu, volebních komisí, dále podávání kandidátních listin, kvora pro koalice, volební kampaně, nastupování náhradníků a byla upravena i pravidla volebních stížností (Krejčí 2006: 357). Jako nejdůležitější z tohoto souboru změn se ukázaly tři. První bylo opatření, které vedlo k eliminaci koalic – každá ze stran koalice musela získat 5% platných hlasů a byla znemožněna kandidatura členů jedné politické strany na kandidátní listině jiné politické strany, čímž vlastně vytváření volebních koalic ztratilo smysl. Těžiskem obhajoby tohoto opatření bylo tvrzení, že slovenská politická scéna je příliš roztříštěná. Dále byl snížen počet volebních obvodů ze čtyř na jeden. Touto změnou chtělo HZDS využít popularity V. Mečiara. Prostřednictvím jeho pozice v čele kandidátní listiny chtělo HZDS přitáhnout voliče z krajů, kde by podle původního zákona na kandidátní listině nefiguroval. Poslanci opozičních stran podali proti takovémuto znění volebního zákona stížnost k Ústavnímu soudu. Ten některé části novely zákona zrušil, ovšem až půl roku po parlamentních volbách.

Po schválení volební novely byla SDK donucena kandidovat v parlamentních volbách jako volební strana. Pět stran SDK si ponechalo svou právní subjektivitu i členskou základnu. Společně založili novou stranu pod názvem SDK, do které zakládající strany delegovaly, v poměru přihlížejícím na jejich dlouhodobé voličské preference, svoje kandidáty do NR SR. „Volební strana právně vystupovala jako nová strana bez přímé vazby na „mateřské“ formace, politicky se ovšem evidentně jednalo o skrytý koaliční subjekt“ (Kopeček 2005: 465). HZDS se pokusilo zpochybnit právo SDK zúčastnit se voleb a podalo protest na Nejvyšší soud SR. Tento pokus ale ztroskotal.

Další integrační tendence můžeme sledovat u maďarských stran. V polovině roku 1998 došlo v důsledku přijetí již zmíněné novely volebního zákona k transformaci MK na politickou stranu – Strana maďarské koalice (SMK). Ovšem v tomto případě se jednalo o přirozenější krok završující předchozí dlouhodobější spolupráci maďarských stran.

Volební novela měla efekt i na malé politické strany, které měly blízko k HZDS a SNS a nyní byly nuceny se s nimi sloučit (například součástí HZDS se staly Nová agrární strana, Hnutí zemědělců a Strana živnostníků a podnikatelů; se SNS se sloučila Slovenská zelená alternativa).

Před volbami vznikla nová Strana občanského porozumění (SOP), jejímž předsedou se stal košický primátor Rudolf Schuster. I když zpočátku deklaroval, že jde o alternativu ke stávajícím stranám, brzy se přidal ke kritice vládních stran.

2. Předvolební kampaň a role médií

Nový volební zákon stanovil, že dohledem nad průběhem volební kampaně v elektronických médiích je pověřena Rada SR pro rozhlasové a televizní vysílání (RTV). Ta dohlížela nad obsahem vysílání jednotlivých relací. Rada SR pro RTV zasahovala v případech zpravodajských i nezpravodajských relací, které „napríklad zobrazovali profily určitých osobností, a to tak v prípade súkromnej televízie Markíza, jako aj v prípade oficiálne verejnoprávnej Slovenskej televízie (STV) (Školkay 1999: 168). Rada rozhodla, že v průběhu volební kampaně porušily zákon o volební kampani i televize VTV, Rádio Svobodná Evropa, Radio Twist a další menší rozhlasové stanice. Rozhlasová stanice TWIST dokonce před každým hlavním zpravodajstvím vysílala upozornění, že v důsledku volebního zákona musí volební zpravodajství cenzurovat.

Vzhľadom na legislatívne obmedzenia sa hlavná časť predvolebnej kampane v médiách sústredila na veřejnoprávne médiá, súkromnú tlač, billboardy a plagáty“ (Školkay 1999: 168). Každá politická strana měla vyhrazeno 21 hodin bezplatného vysílání politické propagandy a předvolebních diskusních relací v STV a Slovenském rozhlasu (SRo). Celková suma povolená na investice do volební kampaně byla 12 milionu Sk.

Nakonec se ukázalo, že ani samotná STV není nestranná. Mnoho zaměstnanců STV podporovalo jejího ředitele Igora Kubiše, který zaměřil vysílání STV propagandisticky ve prospěch HZDS. Ani Rada pro RTV nebyla příliš nestranná, většina jejích členů podporovala jednání I. Kubiše. Jediný z veřejnoprávních médií, který si udržel relativně větší nezávislost, byl Slovenský rozhlas. Bylo to v důsledku odporu řadových redaktorů, kteří našli oporu v předsedovi odborů při SRo (Gregorová in Školkay 1999: 170). Docházelo k zastrašování novinářů, distribuci kompromitujících letáků, nicméně při těchto činech nebyla nikdy dokázána účast státních orgánů, přesto některé případy nasvědčovaly jejich usvědčení. Přes všechna tato omezení však dokázala svobodná média sehrát významnou úlohu v informování voličů, vysvětlování souvislostí a pozadí probíhajících událostí (Školkay 1999: 171).

Dle hodnocení reklamních expertů byly nejvíce nápadité a profesionální televizní spoty a billboardy HZDS. To souviselo s vysokou finanční investicí do volební kampaně. Spoty HZDS často útočily na opoziční strany, především na lídra nejsilnější opoziční strany, M. Dzurindu. Zajímavý spot měla SNS,: „Kto veľa sľubuje, určite to nesplní. Kto zradil, zradí znova. Kto prezlieka kabáty, zostane nahý“. Experty zaujal i spot SDK „Magická osmička“, reklamy s Ladislavem Chudíkom a Petrom Šťastným a billboardy SOP s nápisem „Ako ste volili minule?“ a „Skutočná krajina tvojho srdca“. Z rozhlasových spotů zaujal spot HZDS o volební urně: „Eště som prázdna, ale onedlho budem mať možno v sebe aj kúsok teba“ (Školkay 1999: 169).

Významnou úlohu sehrála soukromá elektronická informační média – především televize Markíza a rozhlasová stanice Rádio TWIST. Snažili se přimět obyvatele, aby šli volit. Za tímto účelem dokonce vysílali osobitné spoty krátce před televizními zprávami. Právě mobilizace voličů z města a prvovoličů byla jedním z klíčových faktorů vítězství opozice. Důležitou úlohu v mobilizaci voličů sehrála i kampaň mimovládních organizací, které zapojily do kampaně sportovce a známé herce.

Slovenské celostátní deníky (deník Nový Čas, Pravda, Práce) se v předvolební kampani vyjadřovaly k politice vládní koalice převážně kriticky. HZDS se nepodařilo ovládnout celý mediální prostor a tak měly deníky možnost informovat a formovat veřejné mínění. Nejvíc nakloněný HZDS byl deník Slovenská republika, který ale patřil lidem napojených na tuto stranu.

V posledních týdnech před volbami všechny strany, které se dostaly po volbách 1998 do parlamentu, inzerovaly v rodinných týdenících (např. Život, Plus 7 dni, Slovenska) a v odborných týdenících (Profit, Trend). Inzerce se shodovala s inzercí na billboardech. Nicméně byly i výjimky – SMK neinzerovala v slovenských týdenících, ani na billboardech, uveřejnila jen malé inzeráty v slovenských denících. Tato strana nepotřebovala přesvědčovat voliče, její etnická volební základna potřebovala pouze zorientování vyplývající ze skutečnosti utvoření koalice (Školkay 1999: 181).

V rámci samotné kampaně se všechny kandidující subjekty prezentovaly pod číslem, pod kterým kandidovaly. Z úspěšných subjektů se pouze SDK a HZDS snažily oslovit specifické věkové skupiny, ostatní strany se spíše zaměřovaly na témata a osobnosti.

3. Předvolební průzkumy

Až do poloviny roku 1997 nedokázala politická opozice, i přes rostoucí nespokojenost obyvatelstva s vládní politikou, zvýšit svůj voličský potenciál. Podpora pro středně velké strany opozice stagnovala a menší strany se nedokázaly přehoupnout přes pětiprocentní hranici (Bútorová et al., 1999: 245). Výraznou změnu ve vývoji volebních preferencí přinesl vznik SDK. Hned po vzniku se nová koalice etablovala jako nejsilnější politický subjekt na slovenské scéně. Po dlouhém období dominance HZDS to byl významný zlom. Až do počátku roku 1998 se preference SDK držely nad hranicí 30 %. Poté začalo docházet k medializaci vnitrostranických problémů, představitelé SDK nedokázali oslovit nerozhodnuté a potenciální (ne)voliče, především nejmladší věkové kategorie. Navíc vznikla nová politická strana SOP, která také ovlivnila podporu SDK. Všechny tyto faktory vedly k poklesu voličských preferencí SDK. Koalice se vzpamatovala až těsně před volební kampaní a především v průběhu ní se dokázala vzchopit a nakonec získat 26,33% hlasů.

SDĽ se po trpkých zkušenostech z roku 1994 rozhodla kandidovat ve volbách samostatně. Zpočátku se její podpora pohybovala okolo 10-12%, těsně před volbami dokázala získat podporu především mladých voličů a nakonec získala 14,66% hlasů.

Co se týká SMK, její volební potenciál je dlouhodobě stabilizovaný a v předvolebních průzkumech se její volební preference pohybovaly mezi 9-10%.

Vznik SOP na počátku roku 1998 dokázal zamíchat s volebními preferencemi všech stran. Hned v prvních měsících po svém vzniku strana R. Schustera dokázala získat 15 % potenciálních voličů. Díky zdůrazňování potřeby nekonfrontační politiky dokázala SOP oslovit střední a mladší generaci bývalých nevoličů a nerozhodnutých. Nicméně svou voličskou podporu si vzhledem k nedostatečně stabilizovanému voličskému zázemí nedokázala udržet. Část přívrženců se těsně před volbami rozhodla pro SDK (často návrat voličů k původnímu volebnímu rozhodnutí z období před vznikem SOP) nebo pro SDĽ (Gyárfášová, Kúska 1999: 262). Ve volbách SOP nakonec získala 8,01% hlasů.

Vývoj preferencí vládnoucí strany HZDS v roce 1998 zaznamenal pokles. Mírný vzestup nastal v květnu 1998 (24%) a pak v červenci (25,9%). K výrazné mobilizaci, kterou lídři HZDS avizovali, ovšem nedošlo. HZDS se muselo spokojit s 27% hlasy, což byl zatím nejnižší výsledek ve volbách, kterého ve své historii dosáhlo.

SNS byla jedinou stranou vládní koalice, která dokázala zvýšit svůj volební výsledek. Preference této strany se před volbami pohybovaly v rozmezí 6-8%. V předvolebním období dokázala SNS oslovit především prvovoliče a část bývalých voličů HZDS a nakonec získat 9,07% hlasů.

ZRS byla naopak stranou vládní koalice, která zaznamenala největší úbytek podpory. Již po parlamentních volbách 1994 se tato strana dostala pod hranici 5% a tu v mezivolebním období již nedokázala překročit. Nakonec ve volbách získala 1,3% hlasů.

Slovenská republika - analýza parlamentních voleb 1998
Slovenská republika - analýza parlamentních voleb 1998

4. Výsledky a analýza parlamentních voleb v roce 1998

Parlamentní volby proběhly 25. až 26. 9. 1998 a zúčastnilo se jich 84,24 % oprávněných voličů. K vysoké účasti občanů přispěla silná mobilizace veřejnosti opozicí a mimovládními organizacemi. Zvítězilo HZDS, které získalo 27% hlasů a 43 mandátů, druhé bylo SDK s 26,33% hlasy a 42 mandáty. Dále skončilo SDĽ s 14,66% hlasy a 23 mandáty, SMK získala 9,12% hlasů a 15 křesel, SNS 9,07% hlasů a 14 mandátů a poslední strana, která se dostala do NR SR byla SOP, která získala 8% hlasů a 13 mandátů (příloha 1).

V těchto volbách došlo jen k minimálnímu propadu platných hlasů na základě nedosáhnutí volebního kvóra politickou stranou. Mezi propadnutými hlasy téměř nebyly hlasy „protimečiarovské“. Bylo to dáno především vznikem SDK, která zabránila propadnutí hlasů odevzdaných pro menší strany. Prakticky, každý protimečiarovský hlas se promítl do nějakého poslaneckého mandátu, „nevydal teda iba štatistické svedectvo, ale bol politicky využitý“ (Krivý 1999a: 246). Ve volbách 1998 se tak do mandátů promítlo až 78,7% hlasů, což byla nejvyšší míra reprezentace parlamentu od samotného vzniku SR (Krivý 199a: 246).

Slovenská republika - analýza parlamentních voleb 1998
Slovenská republika - analýza parlamentních voleb 1998

Volby v letech 1992 a 1994 vyhrály strany, které podporovali lidé z venkova. Volby v roce 1998 byly výjimečné díky prudkému nárůstu volební účasti ve městech, což bylo jedním z hlavních důvodů, proč v nich bývalá opozice uspěla (malé obce si zachovaly stejně vysokou volební účast).

Slovenská republika - analýza parlamentních voleb 1998
Slovenská republika - analýza parlamentních voleb 1998

Volební chování občanů SR je regionálně značně diferencované. V 47 okresech bylo nejúspěšnější stranou HZDS, ve 20 okresech celkově zvítězila SDK (nejzápadnější okresy SR, urbanizované okresy a některé východoslovenské okresy) a v 12 okresech na jihu Slovenska SMK (Krivý 1999a: 253). Celkově můžeme konstatovat, že v 53 okresech bylo úspěšnější uskupení stran SDK, SDĽ, SMK, SOP (doposud opoziční strany) a pouze v 26 okresech získalo více hlasů dosud vládnoucí uskupení HZDS, SNS (Krivý 1999a: 253)

Slovenská republika - analýza parlamentních voleb 1998
Slovenská republika - analýza parlamentních voleb 1998

5. Podoba Národní rady SR před a po parlamentních volbách 1998

Stranický systém SR se vyznačoval ve svých počátcích značnou proměnlivostí a nestálostí. Politické strany se často slučovaly a vytvářely rozličné koalice. V roce 1994 se do NR SR dostalo sedm politických subjektů. Bylo jím HZDS, SNS, SMK (pouze změna názvu z Maďarské koalice na Stranu maďarské koalice před volbami 1998). Dále levicově orientovaná koalice Společná volba jíž vytvořily Strana demokratické levice (SDĽ), Sociálně demokratická strana Slovenska (SDSS), Strana zelených na Slovensku (SZS) a Hnutí zemědělců SR. Do NR SR se dále dostaly Demokratické unie (DÚ), Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) a ZRS.

V roce 1998 se do slovenského zákonodárného sboru dostalo šest politických subjektů. Stejně jako ve volbách v roce 1994 se do NR SR dostaly HZDS, SNS a SMK. Zcela novým subjektem, který získal mandáty, je SOP. Ve volbách dále uspěla SDĽ, která kandidovala, oproti předešlým volbám (součást koalice Společná volba), samostatně. Posledním subjektem, který se v roce 1998 dostal do NR SR, je SDK. Tato koalice vznikla z DÚ, KDH, SDSS, SZS a Demokratické strany (DS). Kromě poslední zmiňované byly všechny strany SDK zastoupené v parlamentu i v předešlém volebním období (SDSS a SZS jako součást Společné volby).

Slovenská republika - analýza parlamentních voleb 1998
Slovenská republika - analýza parlamentních voleb 1998

6. Povolební vyjednávání

Hnutí za demokratické Slovensko získalo největší počet hlasů, nicméně při povolebním vyjednávání nenalezlo koaliční partnery. Vzhledem ke stylu uplatňování moci v předcházejícím volebním období si vytvořilo silnou opozici a uzavřelo si tím možnost získat od některé z opozičních stran po parlamentních volbách 1998 podporu na sestavení vlády. Zároveň došlo k volebnímu propadu ZRS, nedávnému koaličnímu partnerovi HZDS.

Reálným vítězem voleb se tak stala SDK, která sestavila vládu. Koaličními partnery se staly SDĽ, SOP a SMK. Do opozice byly odsunuty HZDS a SNS, tedy předchozí vládnoucí strany. Po volbách 1998 došlo ke Společnému vyhlášení předsedů stran SDK a SMK, ve kterém maďarští zástupci dali závazný slib, že územní autonomie není jejich politickým cílem. Toto prohlášení umožnilo překlenutí etnického rozdílu mezi stranami a vytvoření vládní koalice. Zároveň tato spolupráce svědčí o potlačení etnického konfliktu na bázi odporu proti politice vlády HZDS-SNS-ZRS.

Nová vláda získala celkem 48,5 % hlasů všech oprávněných voličů a disponovala v parlamentu ústavní většinou (93 mandátů ze 150). Tato vysoká čísla jsou výsledkem „vysokej volebnej účasti, minimálneho prepadnutia hlasov, percentuálních straníckych ziskov a širokého predvolebného i povolebného spojenia strán“ (Krivý 1999: 117). Na nové vládě ležel nelehký úkol „navrátit“ Slovensko mezi země s demokratickými pravidly hry a „přivést“ ho do Evropy.


Přílohy:

Slovenská republika - analýza parlamentních voleb 1998
Slovenská republika - analýza parlamentních voleb 1998

ANO – Aliance nového občana, DÚ – Demokratická unie, HZDS – Hnutí za demokratické Slovensko, KSS – Komunistická strana Slovenska, KDH – Křesťansko-demokratické hnutí, MK – Maďarská koalice, ZRS – Sdružení dělníků Slovenska, SDKÚ – Slovenská demokratická a křesťanská unie, SDK – Slovenská demokratická koalice, SNS – Slovenská národní strana, SV – Společná volba, SDĽ – Strana demokratické levice, SMK – Strana maďarské koalice, SOP – Strana občanského porozumění


Poznámky pod čarou

I když HZDS často spekulovalo o zavedení většinového volebního systému na Slovensku, do novely volebního zákona ho neprosadilo především díky vztahům uvnitř koalice. Jeho koaliční partneři (SNS a ZRS) se obávali přechodu na většinový systém, neboť by tak mohli ztratit samostatnost (byli by nuceni sloučit se s HZDS). Více Lebovič, P. (1999). Zápas o udržanie demokracie: politické súvislosti novelizácie volebného zákona. In: Bútora, M.; Mesežnikov, G.; Bútorová, Z. (eds.) (1999). Slovenské voľby ´98: Kto? Prečo? Ako? Inštitút pre verejné otázky: Bratislava.

K tomu je ale třeba dodat, že roztříštěnost politické scény na Slovensku má své logické příčiny. Do pádu komunistického režimu Slovensko nepoznalo demokratické formování stran. Poté zde působilo více stran, jejichž velikost a mocenské postavení byly značně proměnlivé. Mnoho politiků za svou kariéru zažilo přechod ze strany do strany. Výsledky tohoto procesu závisí na zvyšování politické kultury v zemi. Nelze tento proces urychlit administrativním zásahem v podobě volebního zákona (Lebovič 1999: 34).

Monitoring zpravodajství médií na Slovensku před a v průběhu předvolební kampaně vykonalo několik organizací: Slovenský syndikát novinářů, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Projekt MEMO ´98, Rada SR pro RTV a Národní centrum mediální komunikace. Více: Školkay, A. (1999). Médiá a politická komunikácia v predvolebnej a volebnej kampani. In: Bútora, M.; Mesežnikov, G.; Bútorová, Z. (eds.) (1999). Slovenské voľby ´98: Kto? Prečo? Ako? Inštitút pre verejné otázky: Bratislava.

Více ke kampaním jednotlivých politických subjektů viz: Školkay, A. (1999). Médiá a politická komunikácia v predvolebnej a volebnej kampani. In: Bútora, M.; Mesežnikov, G.; Bútorová, Z. (eds.) (1999). Slovenské voľby ´98: Kto? Prečo? Ako? Inštitút pre verejné otázky: Bratislava, s. 184-195.

http://mapy.statistics.sk/volby98/arcgeo/table2.jsp, http://www.statistics.sk/volby98/results/tab4.jsp, 31. 3. 2006.

Více k pozicím jednotlivých stran v okresech SR viz: Krivý, V. (1999a). Volebné výsledky. In: Bútora, M.; Mesežnikov, G.; Bútorová, Z. (eds.) (1999). Slovenské voľby ´98: Kto? Prečo? Ako? Inštitút pre verejné otázky: Bratislava, s. 250-255.

Použitá literatura

  1. Bútorová, Z.; Gyárfášová, O; Velšic, M. (1999). Verejná mienka. In: Mesežnikov, G.; Ivantyšyn, M. (eds.) (1999). Slovensko 1998 - 1999. Súhrnná správa o stave spoločnosti. Inštitút pre verejné otázky: Bratislava.
  2. Gyárfášová, O.; Kúska, M. (1999). Vývoj volebných preferencií a analýza volebného správania. In: Bútora, M.; Mesežnikov, G.; Bútorová, Z. (eds.) (1999). Slovenské voľby ´98: Kto? Prečo? Ako? Inštitút pre verejné otázky: Bratislava.
  3. Just, P. (2004). Slovensko. In: Cabada, L.; Dvořáková, V. a kol. (2004). Komparace politických systémů III. VŠE: Praha.
  4. Lebovič, P. (1999). Zápas o udržanie demokracie: politické súvislosti novelizácie volebného zákona. In: Bútora, M.; Mesežnikov, G.; Bútorová, Z. (eds.) (1999). Slovenské voľby ´98: Kto? Prečo? Ako? Inštitút pre verejné otázky: Bratislava.
  5. Kopeček, L. (2005). Slovensko. In: Strmiska, M.(ed.) (2005). Politické strany moderní Evropy. Analýza stranicko-politických systémů. Portál: Praha.
  6. Kopeček, L. (2003). Stranický systém Slovenska. In: Fiala, P.; Ryszard, H. a kol.(2003). Středoevropské systémy politických stran. ČR, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity: Brno.
  7. Krejčí, O. (2006). Slovenská republika. In: Nová kniha o volbách. Professional Publishing: Praha.
  8. Krivý, V. (1999a). Volebné výsledky. In: Bútora, M.; Mesežnikov, G.; Bútorová, Z. (eds.) (1999). Slovenské voľby ´98: Kto? Prečo? Ako? Inštitút pre verejné otázky: Bratislava.
  9. Krivý, V. (1999b). Výsledky volieb v rokoch 1998 a 1999. In: Mesežnikov, G.; Ivantyšyn, M. (eds.) (1999). Slovensko 1998 - 1999. Súhrnná správa o stave spoločnosti. Inštitút pre verejné otázky: Bratislava.
  10. Mesežnikov,G. (1999). Vnútropolitický vývoj a systém politických strán. In: Mesežnikov, G. a Ivantyšyn, M. (eds.) (1999). Slovensko 1998 - 1999. Súhrnná správa o stave spoločnosti. Inštitút pre verejné otázky: Bratislava.
  11. Školkay, A. (1999). Médiá a politická komunikácia v predvolebnej a volebnej kampani. In: Bútora, M.; Mesežnikov, G.; Bútorová, Z. (eds.) (1999). Slovenské voľby ´98: Kto? Prečo? Ako? Inštitút pre verejné otázky: Bratislava.

Internetové zdroje

Štatistický úrad slovenskej republiky ( http://www.statistics.sk ).

Úrad vlády Slovenskej republiky ( http://www.government.gov.sk ).

Jak citovat tento text?

Nováková, Martina. Slovenská republika - Analýza parlamentních voleb 1998 [online]. E-polis.cz, 22. září 2009. [cit. 2017-05-30]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/slovenska-republika-analyza-parlamentnich-voleb-1998.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.5 hvězdiček / Hodnoceno: 6x


Přidat komentář

Vložit komentář

Narek...

úterý, 22. září 2009
19:34

Po jedenácti letech...


Napsal: Narek... [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(