Analýza voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006

 15. srpen 2008  Bc. Marie Škochová   komentáře

Voleb se účastnilo 26 politických stran, z nichž pět bylo úspěšných a byly mezi ně přerozděleny poslanecké mandáty. „Občanští a sociální demokraté zaznamenali historicky nejvyšší podíly hlasů, křesťanští demokraté a komunisté naopak ve srovnání s předešlými volbami propadli.“ (Čaloud, Foltýn, Havlík, Matušková 2006: 1) Zcela neúspěšná byla Unie svobody, která získala pouhých 0, 30 % voličských hlasů a musela opustit Poslaneckou sněmovnu. Unii svobody nahradila se svými šesti poslanci Strana zelených.

Analýza voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006Analýza voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006

1. Úvod

Voleb se účastnilo 26 politických stran, z nichž pět bylo úspěšných a byly mezi ně přerozděleny poslanecké mandáty. „Občanští a sociální demokraté zaznamenali historicky nejvyšší podíly hlasů, křesťanští demokraté a komunisté naopak ve srovnání s předešlými volbami propadli.“ (Čaloud, Foltýn, Havlík, Matušková 2006: 1) Zcela neúspěšná byla Unie svobody, která získala pouhých 0, 30 % voličských hlasů [1] a musela opustit Poslaneckou sněmovnu. Unii svobody nahradila se svými šesti poslanci Strana zelených.

Ve své práci jsem nejprve stručně popsala volební systém do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, dále jsem se zabývala volebními kampaněmi politických stran úspěšných ve volbách a předvolebními průzkumy různých firem, poté jsem shrnula výsledky voleb a porovnala zastoupení Poslanecké sněmovny v době před volbami a po nich, v poslední části jsem krátce nastínila dlouhodobý vyjednávací proces vytvoření vládní koalice.

2. Volební systém do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Volby do Poslanecké sněmovny probíhají zpravidla každé čtyři roky a je voleno 200 poslanců. Volby do dolní komory Parlamentu se konají tajným hlasováním na základě přímého, rovného a všeobecného volebního práva (Cabada, Vodička 2007: 146). Aktivní volební právo mají občané starší 18 let bez ohledu na to, zda mají bydliště na území státu či nikoli. O post poslance se mohou ucházet občané starší 21 let, kteří mají aktivní volební právo.

Volební systém do Poslanecké sněmovny je systém poměrného zastoupení. Během voleb je území státu rozděleno na 14 volebních krajů, které jsou shodné s vyššími územně samosprávnými celky. Voliči volí kandidátní listiny politických stran, přičemž mohou měnit pořadí kandidátů na listinách prostřednictvím maximálně dvou preferenčních hlasů. Mandáty jsou pak přiděleny těm, stranám, které na celostátní úrovni překročily hranici pěti procent z celkového počtu odevzdaných platných hlasů (Novák, Lebeda 2004: 236-237). Pro koalice politických stran platí toto pravidlo: „Koalice dvou stran musí získat nejméně 10% hlasů, koalice tří stran musí získat nejméně 15% hlasů, koalice čtyř a více stran musí získat nejméně 20% hlasů. Mandáty jsou ve volebních krajích stranám a koalicím, které překročily stanovenou uzavírací klauzuli, rozdělovány na základě d´Hondtova systému. Počty získaných hlasů každé strany jsou postupně děleny čísly, 1;2;3;4……n, kde n je o jednu větší, než je počet přidělovaných mandátů ve volebním kraji. Výsledky dělení všech stran a koalic jsou potom seřazeny podle velikosti až do počtu přidělovaných mandátů ve volebním kraji. Jednotlivým subjektům je potom přiděleno tolik mandátů, kolikrát se jejich výsledek objevil v porovnávané řadě.“ ( http://www.psp.cz/docs/texts/elections.html , 29.4.2008) Poměrný volební systém má určitý disproporční efekt a zvýhodňuje silnější strany (Cabada, Vodička 2007: 148; Novák, Lebeda, 2004: 235).

3. Volební kampaň

Anna Matušková označila volební kampaň 2006 za mimořádní a zlomovou v oblasti politického marketingu. Podle Matuškové „pravděpodobně nejvíce dynamickým aktérem ve volbách byla Česká strana sociálně demokratická, která stylem své kampaně radikálně změnila pohled na organizování a chápání volební kampaně v České republice.“ [2] Volební kampaň ČSSD ovlivnila do velké míry i volební prezentaci ODS. Předvolební klání postupně nabylo podoby konfliktu mezi vládní ČSSD a ODS. Kampaň byla proto označována za negativní, agresivní, konfrontační a útočnou (Matušková 2006: 62). Závěr volební kampaně byl plebiscitem mezi předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem a předsedou ODS Mirkem Topolánkem. (Zde je nutné zmínit kupříkladu velmi sledovanou debatu na TV Nova den před volbami, kde se názorově střetli právě M. Topolánek a J. Paroubek.) (MF Dnes 2.6.2006) Menší politické strany byly médii těsně před volbami takřka „přehlíženy“.

Volební kampaň byla oproti předchozím organizována odlišným způsobem. Političtí lídři již nespoléhali na straníky, ale pro kampaň si najali agentury a profesionální konzultanty. Bylo využito metod negativního marketingu a reklamy. A. Matušková zdůraznila, že „kampaň byla vedena výrazně tématicky a strany se snažily klást největší důraz na volební program.“ [3]

3.1. ČSSD

Vzhledem k tomu, že ČSSD ve volbách 2006 obhajovala svoji pozici ve vládě, jejich volební kampaň musela jednoznačně ukázat úspěchy předchozího osmiletého volebního období. Volební strategie strany byla velmi propracovaná. ČSSD začala připravovat volební kampaň již rok před volbami. Strana v kampani spolupracovala se Střediskem empirických výzkumů americkou Penn, Schoen and Berland Associates (PSB). Tato agentura zpracovala sociálním demokratům sociologický průzkum, který mapoval elektorát (tzv.politický trh) – např. jak voliči vnímají některé strany, jejich programy a programové otázky (Matušková 2006: 68-69). Na základě rozsáhlého průzkumu byla vytvořena volební kampaň.

Volební program (volební heslo), které voliči měli možnost shlédnout na propagačních materiálech a billboardech, neslo název Jistoty a prosperita. ČSSD si rozdělila priority volební kampaně na dvě části: První z nich byly jistoty: péče o rodinu, mladé lidi, seniory. Druhá skupina priorit byla souhrnně označena jako podpora prosperity, boj proti nezaměstnanosti. [4] ČSSD se tak v kampani snažila skloubit sociální problematiku i ekonomické otázky.

ČSSD vedla negativní kampaň. V reakci na kampaň opoziční strany ODS „ODS plus“ vytvořila „ODS mínus“, v níž kritizovala volební sliby ODS. Sociální demokraté svoji kampaň postavili také na tom, že upozorňovali na to, co nastane, když by vyhráli volby občanští demokraté. Negativní kampaň nejvíce zdůrazňovala rizika spojená s rovnou daní, zavedením placeného školství a zdravotnictví.

3.2. ODS

ODS v březnu 2006 představila svoji kampaň „ODS plus“, jejímž cílem bylo propagovat daňovou reformu. „Z celkové orientace kampaně bylo patrné, že se strana snaží prezentovat tematicky a postupně představovat jednotlivé body programu. Programový dokument nesl název „Modrá šance, která měla 5 následujících priorit (v kampani uváděných jako tzv. pět „P“): práce, právo, podpora rodiny, protibyrokratický boj a prestiž v zahraničí. Můžeme položit rovnítko mezi 5 priorit a 5 hlavních témat slibů volební kampaně. Témata volební kampaně podrobněji rozpracuji v následujících řádcích.

V oblasti „práce“ se Občanští demokraté v kampani zavazovali ke spravedlivému snížení daní pro všechny občany a usnadnění podnikání, které mělo vést ke vzniku nových pracovních míst. Nezaměstnanost měla být snížena na polovinu, doslova na úroveň před nástupem vlád ČSSD. V oblasti „práva“ ODS slíbila, že omezí prostor pro korupci snížením byrokracie, přerozdělování a státních regulací. Současně mělo být zkráceno soudní řízení na půl roku. Volební program byl zaměřen i na podporu rodiny a vrácení důstojného místa pro rodinu ve společnosti. Dalším bodem programu byl „boj proti byrokracii“, kterého mělo být dosaženo omezením objemu vládních pravomocí. Poslední oblast volebních slibů ODS se týkala hájení národních zájmů ČR v zahraničí.

ODS ve své volební kampani dále garantovala například, že nezavede školné na vysokých školách, slíbila i zvýšení počtu vysokoškoláků na průměr EU pomocí změny financování studia. Dalším slibem bylo zachování ústavního práva na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného zdravotního pojištění. V oblasti důchodů ODS slíbila, že každému důchodci zvýší penzi o 1000 korun měsíčně od 1. ledna 2007.

3.3. KSČM

KSČM se v rámci volební strategie nedržela pouze tradičního způsobu vedení volební kampaně, kde největší roli sehrávali straníci, ale část kampaně svěřila do rukou reklamní agentury. Agentura vytvořila Komunistické straně Čech a Moravy plakáty a billboardy. Strana si ve spolupráci se Sociologickou a psychologickou společností nechala vypracovat názory a hodnotový žebříček potenciálních voličů. KSČM během volební kampaně spolupracovala s německou PDS (Německou socialistickou stranou), která straně poskytla volební materiály.

Pro KSČM byla ve volební kampani velkou konkurencí ČSSD, soupeřila s nimi o levicové voliče (Matušková 2006: 80). Některá názorová stanoviska obou stran se překrývala. KSČM měla ve volební kampani ztíženou situaci i tím, že její volební kampaň nebyla tak mediálně viditelná a zanikla v soupeření ODS a ČSSD. Heslo volební kampaně KSČM znělo „Máme řešení“. Strategie strany byla založena na co největší komunikaci s voliči (tzv. kontaktní kampaň) (Matušková 2006: 80-81).

3.4. KDU-ČSL

Volební kampaň KDU-ČSL byla připravována rok a půl před volbami, což jí znemožňovalo reagovat na aktuální otázky a přizpůsobit jim svojí kampaň. Strana má v ČR vybudovanou specifickou image konzervativní křesťanské strany, což by jí mohlo znemožnit získání nových voličů. KDU-ČSL se dlouhodobě potýká s problémem nerovnoměrné voličské podpory (v 5 krajích ze 14 nepřekročila volební klauzuli).

Před začátkem volební kampaně KDU-ČSL analyzovala ve spolupráci se profesionální agenturou volební trh. Tomu pak přizpůsobila svoji kampaň. KDU-ČSL pojmenovala svůj volební program „Klidná síla“ (stejný název nesl i „volební vlak“, který jezdil mezi Plzní a Jeseníkem). Strana využila i dobrovolníků, kteří rozdávali předvolební letáky, další propagace probíhala formou volebních mítinků a billboardů (Matušková 2006: 82-84).

3.5. Strana zelených

Úspěchu Strany zelených ve volbách velmi napomohla její mediální prezentace. Předvolební průzkumy veřejného mínění SZ přisuzovaly více než pětiprocentní podporu občanů, proto začala média se stranou „počítat“ jako s tou stranou, která by se potenciálně mohla dostat do Poslanecké sněmovny. Předseda strany Martin Bursík byl několikrát pozván do televizních debat, a tak měla strana více možností předložit své názory voličům.

Volební program SZ nazvaný „Kvalita života“ se zaměřila na nová témata, jako byly energetika, kamionová doprava, aj. Kampaň byla decentralizovaná – v rámci kampaně vznikla dvě centra v Praze a v Brně. Strana se v kampani potýkala nedostatek finančních prostředků, nenajala si proto speciální agenturu, ale spíše využila služeb dobrovolníků. Zelení ve své volební kampani využili politické zkušenosti a popularity předsedy M. Bursíka a současně zkušenosti Ondřeje Lišky, který se dříve podílel na volebních kampaních v zahraničí. Kampaň byla zaměřena nejen na mladá lidi, ale snažila se oslovit i konzervativní voliče (Matušková 84-86).

4. Předvolební průzkumy

Významnou roli během volební kampaně sehrály předvolební průzkumy. Mnoho voličů se takovými průzkumy řídilo, někteří dokonce více než volebním programem politických stran. Také média věnovala sociologickým šetřením značnou pozornost.

Sdružení výzkumných agentur SIMAR uzavřelo dohodu, v níž jsou stanoveny jednotlivé druhy výstupů z výzkumů preferencí. Dohoda ustanovila tři typy výstupů: volební prognózu, voličské preference a stranické preference. „Volební prognóza je odhad skutečného výsledku voleb, založený na různých zdrojích informací. Součet 100 % tvoří předpokládaní skuteční voliči jednotlivých stran. Voličské preference znamenají podíly osob, preferujících určitou politickou stranu, ze souboru dotázaných, kteří svou účast u voleb nevyloučili. Součet 100 % tvoří příznivci stran a lidé, kteří v době realizace výzkumu nevěděli, ke které straně se přiklonit. Stranické preference jsou podíly osob, které preferují určitou stranu, ze souboru všech oprávněných voličů. Součet 100 % tvoří příznivci jednotlivých stran, lidé, kteří hodlají volit, ale zatím nevědí, koho, a také lidé, kteří volit nechtějí.“ ( http://www.stem.cz/clanek/1093, 28.4. 2008) Navzdory dohodě někdy dochází k volnému zaměňování termínů a následné nesprávné interpretaci výstupů výzkumů. Další formou výstupů je pak Exit Poll: během tohoto šetření je volič tázán, koho volil, při odchodu od volební urny u volební místnosti. Průzkumem se zjistí předběžné výsledky voleb.

Před parlamentními volbami v roce 2006 v ČR byly prováděny stranické preference (např. STEM, CVVM), volební prognóza (např. Factum Invenio) i voličské preference (v květnu 2006 STEM) a těsně po volbách i exit poll. Některé agentury se ale dlouhou dobu před volbami určitým typům průzkumů kvůli nepřesnostem raději vyhýbají. (Např. agentura STEM před volbami neuvedla volební prognózu, ale jen stranické preference. Voličské preference zveřejnila až měsíc před volbami.)

Stranické preference publikované v květnu 2006 podle STEM vypadaly následovně: ODS 26, 7 %, ČSSD 25, 2 %, KSČM 13, 0 %, SZ 7, 1 %, KDU-ČSL 5, 4 %, ostatní 2, 9 %, nerozhodní 8, 4 %, žádná strana 11, 3 % ( http://www.stem.cz/clanek/1093, 23.4.2008). Pro názornost jsou níže graficky znázorněny průzkumy veřejného mínění dalších agentur.

Přehled stranických preferencí a voličské preference - CVVM
Přehled stranických preferencí a voličské preference - CVVM

CVVM provedla v březnu a dubnu průzkum stranických preferencí. Během šetření byla všem respondentům s volebním právem položena otázka (tzn. bez použití seznamu politických stran) mapující, kterou stranu by dotázaní volili za předpokladu, že by se příští týden konaly volby do Poslanecké sněmovny. Struktura získaných odpovědí je ve dvou výše uvedených tabulkách. CVVM se v anketě se také ptala na otázku: „Představte si, že by příští týden byly volby do Poslanecké sněmovny. Šel byste volit?“ Během březnového průzkumu a otázku odpovědělo kladně 66 % dotázaných s volebním právem („rozhodně ano“ 32 % a „spíše ano“ 34 %), 24 % záporně („spíše ne“ 14 %, „rozhodně ne“ 10 %) a 10 % nevědělo. V dubnovém šetření se stejnými otázkami odpovědělo kladně 68 % dotázaných s volebním právem („rozhodně ano“ 32 % a „spíše ano“ 36 %), 24 % záporně („spíše ne“ 14 %, „rozhodně ne“ 10 %) a 8 % nevědělo.

Volební prognóza - Factum Invenio

Podle volební prognózy provedené ve dnech 24. – 29. 3. 2006 na reprezentativním vzorku 959 občanů ČR ve věku od 18 let by se na konci března účastnilo voleb do Poslanecké sněmovny 53, 6 % oprávněných voličů. ODS by pravděpodobně získala 64 mandátů, ČSSD 55 mandátů, KSČM 38 mandátů, Strana zelených 22 mandátů a KDU-ČSL 21 mandátů. Podle prognózy by procentuální zisk hlasů jednotlivých politických stran činil u ODS kolem 30, 0 %, zisk ČSSD osciluje kolem 25 %, u Strany zelených prognóza očekává přes 10 %, KDU-ČSL o něco méně než 10 %, KSČM zůstává kolem 15 % hlasů. „Volební prognóza, kterou na základě výsledků výzkumu Factum Invenio zpracovává, je založena na stranických preferencích a na informacích o hlasování v minulých volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Zohledňuje také deklarovanou ochotu lidí zúčastnit se voleb a vývojové trendy skutečné volební účasti. [5] “ (Jan Herzmann, http://www.factum.cz/tz190.html, 28.4.2008) Je třeba poznamenat, že v případě volební prognózy se jedná o odhad, kdy může dojít u kterékoliv strany k odchylce až 2 poslaneckých křesel.

Volební prognóza k 29.březnu 2006
Volební prognóza k 29.březnu 2006

Předvolební výzkumy, Exit Poll, konečné výsledky, podle SC&C

Agentura SC&C provedla předvolební průzkum pro Český rozhlas (ČRo) a MF Dnes (MFD), České televizi (ČT) zpracovala průzkum Exit Poll. Tyto výsledky jsou znázorněny v grafu, přičemž jsou porovnány se skutečnými konečnými výsledky, které uvedl Český statistický úřad (ČSÚ).

Předvolební výzkumy,  Exit Poll,  konečné výsledky,  podle SC&C
Předvolební výzkumy, Exit Poll, konečné výsledky, podle SC&C

Výzkum veřejného mínění pro ČRo a MFD probíhal v květnu 2006 a vyjádřilo se v něm přes 1200 respondentů [6] . Na základě provedeného průzkumu Exit Poll ČT uvedla ve chvíli uzavření volebních místností, tj. v sobotu 3.6.2006 ve 14:00 hodin, první odhad výsledků voleb. V rámci Exit Poll SC&C odpovědělo 24 000 respondentů. Odhad volební účasti SC&C činil 65 % (zveřejněno 3. června 2006 ve 14 hodin na ČT1), skutečná volební účast pak byla 64, 5%. Problémem průzkumů Exit Poll bývá nízká ochota voličů vyjádřit se, jak volili (Podle SC&C bylo 42% odmítajících.) (Zdroj: http://www.scac.cz/volby2006_srovnani.html, 28.4.2008)

5. Zastoupení Poslanecké sněmovny před a po volbách

Zastoupení Poslanecké sněmovny před a po volbách
Zastoupení Poslanecké sněmovny před a po volbách

Podle výsledků voleb je zřejmé, že vítězná Občanská demokratická strana si polepšila o 15 křesel, zatímco ztráty Sociální demokracie činily 19 poslaneckých mandátů. Malé strany si ve volbách nevedly moc dobře. KSČM ztratila celkem 20 mandátů, KDU-ČSL 9 mandátů a Unie svobody nepřekročila pětiprocentní hranici počtu hlasů. Naopak nově v Poslanecké sněmovně zasedla Strana zelených se svými 6 poslaneckými mandáty.

6. Výsledky voleb, povolební vyjednávání

Voleb do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 2.-3.6. 2006 se účastnilo 64, 47 % občanů. Zvítězila ODS se ziskem 35, 38 % hlasů (81 mandátů), ČSSD byla na druhém místě s 32, 32 % hlasů (74 mandátů), KSČM měla 2, 81 % hlasů (26 mandátů), KDU-ČSL 7, 22 % hlasů (13 mandátů) a SZ obdržela 6, 29 % (6 mandátů). Oficiální výsledky hlasování jsou uvedeny v příloze. Jiří Paroubek, předseda ČSSD, nespokojený s výsledkem voleb, po zveřejnění výsledků voleb odmítl uznat prohru a hovořil o tom, že jeho strana zváží, že napadne volby u soudu za „nekorektní“ předvolební kampaň. Volby srovnával s komunistickým převratem v únoru 1948 a řekl, že hrozí modrá totalita [7] (MF Dnes, 5.6.2006).

Vzhledem k volebnímu výsledku, v němž „pravice“ [8] a „levice“ získala shodně po 100 mandátech (z celkových 200 mandátů), bylo při takové konstelaci mandátů pro vítěznou Občanskou demokratickou stranu obtížné sestavovat vládní koalici, která by měla nadpoloviční většinu mandátů. Jedinou stranou, s níž by ODS vytvořila koalici s nadpolovičním počtem mandátů, by byla ČSSD. Dohromady by obě strany měly 152 mandátů. Občanští demokraté dále mohli občanští demokraté vytvořit koalici s KDU-ČSL a zelenými, musela by jim však být zajištěna podpora nebo tolerance minimálně jednoho dalšího poslance z řad ČSSD nebo KSČM. Poslední možností pro ODS by bylo sestavení menšinové vlády, které by musely další strany vyjádřit podporu, aby mohla vůbec vzniknout. Žádná z možností však nebyla pro ODS ideální a snadno dosažitelná.

Předseda občanských demokratů Mirek Topolánek si byl vědom toho, že jeho budoucí vláda bude muset v každém případě získat nějakou část podpory z „druhého tábora“. Stejně tak i předseda ČSSD Jiří Paroubek zvažoval možnost, že by mohl sestavit vládu sám. K tomu, aby sestavil vládu s komunisty, by mu stačilo získat jen jediný hlas Strany zelených (SZ). Noví poslanci Strany zelených však deklarovali jednotnost a prohlašovali, že se tomu tak nikdy nestane. Ondřej Liška například prohlásil „Jsme připraveni podpořit jakoukoli rozumnou, demokratickou a proevropskou vládu.“ (MF Dnes, 5.6.2006) Zelení deklarovali, že odmítají jakoukoliv formou podpořit vládu, která by se opírala o hlasy komunistů.

První pokus o sestavení vlády v čele s Mirkem Topolánkem počítal s následujícím složením: ODS + KDU-ČSL + SZ. Dohromady však vytvářeli jen 100 křesel. Vládě chyběl do většiny 1 hlas. ČSSD deklarovala, že takový návrh vládní koalice nepodpoří a jediné, na co je ochotna přistoupit, je úřednická vláda (vláda nestraníků resp. odborníků). Mezitím se v médiích spekulovalo o údajném úplatku poslance ČSSD Pavla Ploce, kterému měl být nabídnut úplatek výměnou za podporu nově vznikající vlády (MF Dnes, 7.6.2006). M. Topolánek se nadále snažil přesvědčit ČSSD, aby tolerovala jeho vládu, ale nebyl příliš úspěšný. Později ČSSD přišla s návrhem, že by mohla být ochotna tolerovat Topolánkovu vládu výměnou za post předsedy Sněmovny pro někoho z ČSSD. Podpora ČSSD však nebyla i nadále jistá, proto M. Topolánek prohlásil, že jestliže jeho vláda nezíská podporu, bude uvažovat o sestavení vlády širší shody bez komunistů a o předčasných volbách (MF Dnes 8.6. 2006). ČSSD začala ODS klást další podmínky, za nichž je ochotna vládu tolerovat. Navrhovala např. zrušení návrhů týkající se privatizace veřejných služeb či poplatků u lékaře. (MF Dnes, 20.6. 2006)

Na konci června byla podepsána koaliční smlouva mezi ODS, KDU-ČSL a SZ (MF Dnes, 27.7. 2006). 29.6. J. Paroubek oznámil, že podá demisi, tentýž den se Poslanecká sněmovna neúspěšně pokusila zvolit předsedu (MF Dnes, 29.6. 2006). Počátkem července však prezident Klaus oznámil, že demisi Paroubkovy vlády nepřijme. Sněmovna se mezitím několikrát pokoušela zvolit předsedu (dne 18. července se uskutečnila už čtvrtá.volba předsedy, MF Dnes, 17.7. 2006). Na konci července prezident V. Klaus prohlásil, že se prezident odmítá zapojovat do vyjednávání.

Na počátku srpna ODS změnila strategii a upustila od dřívější koalice. Rozhodla se vytvořit menšinovou vládu, která by měla podporu napříč politickým spektrem. J. Paroubek připustil možnost, že by menšinovou vládu ODS toleroval (HN [9] , 3.8. 2006). 8. srpna se prezident rozhodl vložit do vyjednávání a sezval zástupce 5 parlamentních stran, aby se aspoň shodli na osobě předsedy sněmovny. O týden později byl zvolen předsedou Sněmovny sociální demokrat M.Vlček, ale pod tou podmínkou, že se po dvou neúspěšných pokusech o sestavení vlády vzdá možnosti jmenovat premiéra (HN, 14.8. 2006).

Dne 15.8. podal Paroubek demisi, ale dále řídil jednání vlády, M. Topolánek se stal premiérem „bez vlády“. 4. září byla jmenována Topolánkova menšinová vláda ODS. O měsíc později proběhlo hlasování o důvěře vládě. Kladně se vyjádřilo jen 96 poslanců. Vláda sice podala 11. října demisi, ale de facto vládla dál. V polovině října přišel Paroubek s návrhem na vytvoření velké koalice ČSSD a ODS na dobu dvou let. ODS tento návrh nejprve zamítla a vyčkávala, jak se k situaci vyjádří prezident. Ten nechtěl situaci komentovat až do nastávajících komunálních voleb.

Na počátku listopadu V. Klaus navrhl, aby byla vytvořena duhové koalice, která by vládla do předčasných voleb na podzim 2007 (Právo, 4.11. 2006). V. Klaus opět vyzval M. Topolánka, aby sestavil vládní koalici. M.Topolánek přišel s návrhem vytvořit vládu širší shody čtyř stran vyjma KSČM. ODS tak začala znovu jednat s ČSSD. Mezi oběma stranami se začalo spekulovat o délce funkčního období vlády, resp. o předčasných volbách.

Na konci listopadu došlo k dohodě o koalici ODS, ČSSD a KDU-ČSL. V průběhu prosince však Výkonná rada ČSSD tuto koalici odmítla. Dne 4.ledna se pak ODS shodla s KDU-ČSL a Stranou zelených na vytvoření vládní koalice (Právo, 5.1.2007). ČSSD opět odmítla podpořit vznik takové koalice, ale během hlasování o důvěře vládě dne 19.ledna získala tato vládní koalice důvěru poměrem 100 ku 97 hlasům. Poslanci Melčák a Pohanka, kteří opustili poslanecký klub ČSSD, nehlasovali a poslanec Wolf se při hlasování spletl (Právo, 20.-21.1.2007). Povolební vyjednávání trvalo bezmála osm měsíců.


Použité zdroje

Literatura

  1. Cabada, Ladislav – Vodička, Karel (2007): Politický systém České republiky: historie a současnost, Portál, Praha.
  2. Čaloud, Dalibor; Foltýn, Tomáš; Havlík, Vlastimil; Matušková, Anna (eds.)(2006): Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno.
  3. Dančák, Břetislav; Hloušek, Vít (eds.)(2006): Parlamentní volby 2006 a česká politika, Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, Brno.
  4. Krejčí, Jindřich (ed.) (2004): Kvalita výzkumů volebních preferencí, Sociologický ústav AV ČR, Praha.
  5. Matušková, Anna (2006): Volební kampaň 2006: Nástup politického marketingu do České republiky, In: Čaloud, Dalibor; Foltýn, Tomáš; Havlík, Vlastimil; Matušková, Anna (eds.): Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno.
  6. Novák, Miroslav – Lebeda, Tomáš a kol. (2004): Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnání, Aleš Čeněk, Dobrá Voda u Pelhřimova.

Internetové stránky agentur zabývajících se průzkumem veřejného mínění

Další internetové zdroje

Denní tisk (z období 2.6. 2006 až 21.1.2007)

Mladá fronta Dnes

Hospodářské noviny

Právo


Poznámky:

[1] http://www.volby.cz/pls/ps2006/ps2?xjazyk=CZ, 29.4.2008.

[2] http://www.cspv.cz/dokumenty/kongres2006/HP%2029/Anna%20Matuskova.pdf, 28.4.2008

[3] Viz. pozn. č. 2.

[4] http://www.cssd.cz/dokumenty/archiv/archiv-2005/s2415/a2804.html, 14.4.2008

[5] Poznámka:Volební prognóza využívá jako jednoho z podkladů aktuálního stavu stranických preferencí. Ty je třeba hodnotit na pozadí skutečnosti, že třetina veřejnosti se k žádné straně nepřiklání (11, 1 % všech oprávněných voličů neví, komu by dalo svůj hlas, a 19, 1 % oprávněných voličů výslovně svou účast ve volbách vyloučilo). V žebříčku stranických preferencí je na prvním místě ODS, kterou v současnosti preferuje 19, 5 % všech oprávněných voličů. Na druhé příčce je ČSSD se 17, 5 % hlasů oprávněných voličů. Na třetím místě zůstává KSČM s preferencí 11, 8 % oprávněných voličů. Čtvrtou Stranu zelených preferuje 7, 6 % oprávněných voličů a pátou KDU-ČSL nyní preferuje 6, 6 % oprávněných voličů. Podle pořadí stranických preferencí dále skončila US-DEU (2, 2 %), Nezávislí (1, 7 %), SNK Evropští demokraté (0, 8 %) a Nezávislí demokraté (předseda V. Železný) (0, 6 %). Jiné strany preferuje celkem 1, 5 % oprávněných voličů. (Jan Herzmann, http://www.factum.cz/tz190.html, 28.4.2008)

[6] Přesněji pro ČRo odpovídalo 1200 respondentů ve dnech 15. až 22.5.2006 a pro MFD 1452 respondentů ve dnech od 25. do 26. 5. 2006.

[7] J. Paroubek takovým výrokem reagoval na předvolební aféru, tzv. Kubiceho zprávu, v níž plukovník kritizoval J.Paroubka a potažmo vládu za to, že údajně státní aparát prorůstá s organizovaným zločinem.

[8] Pravicí zde pro potřeby této práce označme strany ODS (81 mandátů), KDU-ČSL (13 mandátů), Strana zelených (6 mandátů), levicí rozumíme ČSSD (71 mandátů) a KSČM (26 mandátů). V součtu mandátů vychází pro obě skupiny 100 mandátů (přiřadíme-li 3 nezařazené ke skupině „levice“), tedy nikdo nezískává nadpoloviční většinu nutnou k sestavení a vyjádření důvěry vládě.

[9] HN – Hospodářské noviny

Jak citovat tento text?

Škochová, Marie. Analýza voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006 [online]. E-polis.cz, 15. srpen 2008. [cit. 2017-06-26]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/analyza-voleb-do-poslanecke-snemovny-parlamentu-ceske-republiky-v-roce-2006.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.5 hvězdiček / Hodnoceno: 2x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(