TZ - Konference Systémy hlasování v Radě EU

Dne 13. 6. 2008 se členové Akademického spolku Česko-slovenské unie studentů politických věd zúčastnili mezinárodní konference na téma „Systémy hlasování v Radě EU“ pořádané v Lichtenštejnském paláci v Praze pod záštitou předsedy vlády ČR a s podporou frakce Evropského parlamentu EPP-ED. Konferenci moderoval poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil (ODS). V diskusním panelu zasedli - doc. Běla Plechanovová, vedoucí katedry Mezinárodních vztahů na FSV UK, doc. Wojciech Slomczynski, matematik z Jagellonské univerzity v Krakově, doc. Moshé Machover, který dlouhodobě působil na Univerzitě v Jeruzalémě jako přednášející na katedře matematiky a v současné době je ředitelem projektu „Volební hlasy a procedury“ na London School of Economics a Ewa Osniecka-Tamecka, bývalá ministryně pro evropské záležitosti a vyjednavačka euroústavy za Polskou republiku.

TZ - Konference Systémy hlasování v Radě EU

Dne 13. 6. 2008 se členové Akademického spolku Česko-slovenské unie studentů politických věd zúčastnili mezinárodní konference na téma „Systémy hlasování v Radě EU“ pořádané v Lichtenštejnském paláci v Praze pod záštitou předsedy vlády ČR a s podporou frakce Evropského parlamentu EPP-ED.

Konferenci moderoval poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil (ODS). V diskusním panelu zasedli - doc. Běla Plechanovová, vedoucí katedry Mezinárodních vztahů na FSV UK, doc. Wojciech Slomczynski, matematik z Jagellonské univerzity v Krakově, doc. Moshé Machover, který dlouhodobě působil na Univerzitě v Jeruzalémě jako přednášející na katedře matematiky a v současné době je ředitelem projektu „Volební hlasy a procedury“ na London School of Economics a Ewa Osniecka-Tamecka, bývalá ministryně pro evropské záležitosti a vyjednavačka euroústavy za Polskou republiku. Na závěr shrnul všechny příspěvky Grzegorz Tkaczyk, druhý polský vyjednavač v otázce euroústavy. Konference se konala v anglickém jazyce a bylo zajištěno tlumočení do češtiny.

Běla Plechanovová

Doc. Běla Plechanovová se ve svém příspěvku nejprve zabývala historií rozhodovacích pravidel v Radě. Od vzniku EU se v Radě rozhodovalo systémem váženého hlasování, které bylo třeba reformovat po velkém východním rozšíření v roce 2004. Některé změny sice ustavila Niceská smlouva, ale celkový systém hlasování nebyl upraven ke spokojenosti všech, a proto byly další dílčí změny provedeny v Lisabonské smlouvě, jejíž schvalování se projednává v jednotlivých členských zemích EU. Doc. Plechanovová se zmínila i o Smlouvě o Ústavě pro Evropu a srovnávala ji se smlouvou z Nice. Např. ve způsobu hlasování dávala Smlouva o Ústavě pro Evropu větší hlasovací váhu velkým zemím – Německu, Francii a Velké Británii. V případě ČR by se její hlasovací moc snížila po přijetí Bulharska a Rumunska. Na několika grafech docentka demonstrovala počet rozporovaných návrhů v Radě za jednotlivé státy.

První zahraniční host, doc. Wojciech Slomczynski na začátku své prezentace shrnul historický vývoj hlasování v rámci Evropy. První návrh vyslovil Jiří z Poděbrad, který přisuzoval každému státu jeden hlas. William Penn (1693), autor eseje „O současném a budoucím míru“, navrhl systém hlasování pro Evropu s prahem 70 % ze 70 celkových hlasů. Aurel C. Popovici (1906) přišel s návrhem hlasování v rámci Rakouska-Uherska, v němž počet hlasů měl být proporcionální k počtu obyvatel. Podle doc. Slomczynského nebyl žádný ze systémů hlasování ideální, a proto byly vytvořeny další návrhy, které by byly spravedlivější (Jedním z nich je Jagellonský kompromis.). Doc. Slomczynski si položil otázku: „Jak by se měl hlasovací systém navrhovat?“ Zde je podle autora třeba vzít v úvahu dva faktory: počet rozdělovaných hlasů a možnost těmito hlasy cokoliv ovlivnit („voting power“, hlasovací síla). Jednotlivé státy nemají být reprezentovány jen podle počtu svých obyvatel, ale podle principu tzv. druhé odmocniny. Podle tohoto systému mají státy takovou váhu, která odpovídá straně čtverce. Nový hlasovací systém má odpovídat Penrosovu zákonu (1952), který stanovuje, že „každý občan každé země má stejnou hlasovací sílu“, každý občan je tedy a priori reprezentován stejně bez ohledu na to, z jakého státu pochází. Systém hlasování je podle tohoto systému proporční a je stanoven práh, kde je zaručeno, že každý občan má rovnou hlasovací sílu. Tento systém je transparentní a je určen matematickým vzorcem.

Wojciech Slomczynski

Doc. Slomczynski je taktéž spoluautorem tzv. Jagellonského kompromisu. Jedná se o návrh systému hlasování v Radě, který podalo Polsko společně s ČR a který podpořila řada akademiků ze zemí střední Evropy (např. doc. Běla Plechanovová). Jagellonský kompromis předpokládá, že hlasovací síla je založena na druhé odmocnině a je stanoven optimální práh kvalifikované většiny. Tento systém je podle doc. Slomczynského jednoduchý a lze jej nazývat systémem jednoduché většiny, protože je dáno jen jedno kritérium a je objektivní. Tento systém lze aplikovat i po změně počtu členských zemí EU, neboť se jen pozmění práh.

Dalším přednášejícím byl doc. Moshé Machover, izraelský rodák působící na King´s College v Londýně. Jeho příspěvek nesl název „Penrose´s Square-root Rule and the Council – Impact on the Decision-making Process in the Council.“ (Rada a pravidlo Penrosova čtverce – jeho dopad na proces vytváření rozhodnutí v Radě). Doc. Machover si na počátku své prezentace položil dvě otázky: Jak zajistit vliv každého státu na proces hlasování? Jak jednoduše (resp. složitě) zajistit průběh hlasování? Podle doc. Machovera je pro zajištění vlivu každého státu vhodný Jagellonský kompromis, v rámci nějž každý stát současně získá větší vliv na proces hlasování, ale i blokační moc (tj. možnost zablokovat resp. nepřijmout nějaký návrh). Existují dva faktory pro systém hlasování, práh a hlasovací váha. Oba faktory jsou neoddělitelné jako dvě strany téže mince. Hlasovací váha je totéž, co hlasovací moc, o které jsme se zmiňovali výše u příspěvku doc. Slomczynského.

Moshé Machover

Doc. Machover podotkl, že ačkoliv Jagellonský kompromis je z pohledu matematika pro všechny členské země spravedlivý a ideální systém, politici si tento problém vysvětlují jinak a v zásadě se výpočty a doporučeními akademiků neřídí. Podle smlouvy z Nice jsou totiž např. prahy stanoveny tak, aby čtyři největší státy Evropské unie, nebo tři a jeden menší stát, mohly zablokovat hlasování. Lisabonská smlouva stanovuje, že práh je stanoven tak, aby byly velmi malé státy v Radě nadreprezentovány (např. Malta, Lotyšsko) a středně velké státy (např. ČR) podreprezentovány. Největší růst zastoupení oproti smlouvě z Nice by mělo mít Německo. Tento fakt doc. Machover ukázal účastníkům konference na grafech a výpočtech.

Poslední příspěvek „Process of Negotiation about Voting System in the Council during Lisabon Treaty Negotiations“ (Proces vyjednávání o volebním systému v Radě během vyjednávání o Lisabonské smlouvě) přednesla Ewa Osniecka-Tamecka z polského Natolin European Centre, které se nachází ve Varšavě. Ewa Osniecka-Tamecka již v úvodu uvedla, že zásadně nesouhlasí s všeobecným tvrzením o roku 2007, který je údajně rokem přelomovým ve vývoji evropské integrace. Evropské instituce se musí neustále vyvíjet a reformovat, proto nelze hovořit o nějakém zlomovém bodu. Ewa Osniecka-Tamecka ve svém příspěvku hovořila o polském návrhu směřovaném Evropské unii, který měl představovat určitý kompromis mezi Niceskou a Smlouvou o Ústavě pro Evropu. Polský návrh zahrnoval princip dvojí většiny, který by ve svém důsledku omezil nejvíce Německo a Rumunsko. Ústavní smlouva přisuzovala některým státům (Německo, Malta, Lucembursko, Kypr) nadreprezentaci, tedy větší zastoupení v poměru k počtu obyvatel. V rámci takového návrhu by větší reprezentace nabyly i středně velké státy, nikoli Polsko. Polský návrh byl předložen na poli evropských institucí, ale neuspěl. V závěru se Ewa Osniecka-Tamecka zamýšlela nad budoucností Evropské unie, budou-li stanovena pravidla uvedená v Lisabonské smlouvě. Podle nich by měla být posílena role Evropského parlamentu a mezivládní princip.

Ewa Osniecka-Tamecka

Závěrečné slovo a shrnutí všech příspěvků pronesl ředitel Natolin European Center, Grzegorz Tkaczyk. Poté následovala diskuze ke všem účastníkům. Konference se nesla v duchu nejistého výsledku irského referenda o Lisabonské smlouvě, které se uskutečnilo den před konáním konference, tedy 12. června. Dnes už ale víme, že referendum dopadlo v neprospěch Lisabonské smlouvy. Otázka reforem unie je proto i nadále otevřená, neboť se stále neví, zdali bude přijata Lisabonská smlouva všemi členskými státy a zdali vůbec vstoupí v platnost.

Autor: Bc. Marie Škochová

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články autora

Indonésie

Politický extremismus ve Spolkové republice Německo

Analýza voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006

Další články z rubriky

Zpět do Zátoky sviní aneb Patria ó muerte!

Odborníci z řad vědců a lékařů debatovali na téma očkování proti koronaviru – kdy nás vrátí k normálními životu?

Petr Fiala, Michael Romancov a Tomáš Pojar diskutovali o česko-ruských vztazích a ruském vlivu v České republice

Vložit komentář