Adam Smith

 14. duben 2005  Norbert Naxera   komentáře

Adam Smith, velký hlasatel hospodářského liberalismu, senarodil roku 1723 v rodině celního úředníka v malém skotském městečku Kirklady. Smithův otec zemřel několik měsíců před jeho narozením. Smithovi sepřesto dostalo dobrého vzdělání. Navštěvoval střední školu v rodném městečku, poté studoval matematiku a tzv. přírodní filosofii na universitěv Glasgow...

Adam SmithAdam Smith

Adam Smith, velký hlasatel hospodářského liberalismu, se narodil roku 1723 v rodině celního úředníka v malém skotském městečku Kirklady. Smithův otec zemřel několik měsíců před jeho narozením. Smithovi se přesto dostalo dobrého vzdělání. Navštěvoval střední školu v rodném městečku, poté studoval matematiku a tzv. přírodní filosofii na universitě v Glasgow. Jeho úspěchy ve studiu mu umožnily dostat se na Oxfordskou universitu, kde strávil sedm let. Od oxfordských profesorů však mnoho nezískal, neboť nejstarší anglická universita byla tehdy v hlubokém úpadku. Smith usilovně zvyšoval své vzdělání samostudiem. Velký vliv na něj měl jeho přítel David Hume. Po skončení studií v roce 1748 vyučoval Smith na universitách v Edinburghu a později v Glasgowě logiku a morální filosofii. Smitha silně ovlivnil pobyt v Glasgowě, jednom z nejvýznamnějších britských průmyslových center. Smith se seznámil s Jamesem Wattem a stal se členem klubu politické ekonomie. Později se Smith vzdal universitní dráhy a stal se šlechtickým vychovatelem. V pozdější době také hodně cestoval a mnoho let pracoval na svém hlavním díle - Bohatství národů, které vyšlo roku 1776. Po vydání tohoto díla byl Smith jmenován královským celním komisařem v Edinburghu a toto místo zastával až do smrti. Zemřel svobodný v roce 1790.

Je jen málo ekonomů, jejichž dílo nalezlo tak veliký ohlas, a tak ovlivnilo dějiny, jako byl Adam Smith. Smith byl nejvýznamnějším hlasatelem nové kapitalistické epochy v 18. století. Spolu s Davidem Ricardem patří k hlavním představitelům klasické buržoasní ekonomie. Smith, který žil v době, kdy kapitalismus teprve vznikal, byl bojovníkem proti všemu starému a reakčnímu a stavěl se na stranu vyššího, pokrokovějšího společenského řádu. Smith bojuje proti přežitkům feudalismu a středověkým nešvarům ve jménu hospodářské svobody. Smith považuje za ideál buržoasní výrobní způsob, který považuje za vrchol dokonalosti v organizaci lidské společnosti.

Bohatství národů se stalo zbraní proti feudalismu a jakousi „biblí“ představitelů buržoasie. Četl se v Anglii, na evropském kontinentě a jeho sláva pronikla dokonce i do nevolnického Ruska.

Smithovo dílo má pět knih, z nichž nejdelší a nejvýznamnější je kniha první. V této knize se Smith zabývá problémy jako je dělba práce, peníze, směnná hodnota, mzda, zisk, renta, kapitál apod. Právě z této první knihy jsem čerpal většinu této seminární práce. V druhé knize se dále upřesňují témata z první knihy. Ve třetí knize je stručný nástin hospodářských dějin. Ve čtvrté knize popisuje krátké dějiny ekonomických teorií. Smith kritizuje merkantilismus a fyziokratismus Zatímco merkantilisté viděli jako zdroj bohatství obchod, který není vzájemně výhodnou výměnou zboží, ale obohacováním se jedné strany na úkor druhé, fysiokraté viděli jediný zdroj bohatství v zemědělství. Oba tyto názory byly chybné - Smith si uvědomuje, že bohatství je vytvářeno jakoukoliv tvořivou prací. Poslední, pátá kniha, je věnována státním financím: státním příjmům, výdajům a dluhům.

Základem Smithova učení je myšlenka blahobytu národů a hospodářské svobody. Hospodářská svoboda je jedinou cestou k vytváření bohatství a vše, co jí odporuje, podrobil Smith nesmlouvavé kritice.

Vůdčí myšlenkou je představa kapitalismu jako přirozeného řádu. Přirozenou vlastností člověka je egoismus, člověk svou hospodářskou činností sleduje své osobní zájmy. Nezamýšleným důsledkem je pak prospěch celé společnosti. Všechny epochy před kapitalismem byly historické bloudění a tápání lidstva na cestě k přirozenému řádu.

V první kapitole se věnuje Smith dělbě práce. Právě ve Smithově době probíhal přechod od manufakturní výroby ve vyspělých oblastech a od řemeslné výroby v oblastech zaostalých k výrobě tovární. Smith upozorňuje na výhody, které dělba práce přináší. Jako příklad uvádí drobnou manufakturu na špendlíky, kde deset dělníků vyrobí 48000 špendlíků ročně, což znamená 4800 špendlíků na jednoho dělníka. Každý dělník pak vyrábí jen určitou část špendlíku. Jeden člověk drát natahuje, druhý stříhá, třetí narovnává, čtvrtý zostřuje, pátý jej nahoře přibrušuje, aby se dala nasadit hlavička atd. Celkem se tedy výroba takto jednoduché věci skládá z 18 úkonů. Smith se domnívá, že pokud by jeden člověk dělal všechny tyto úkony, nedokázal by za den vyrobit ani dvacet špendlíků. Proto dělba práce vede k nesmírné úspoře času a zlevnění výroby. Je třeba si uvědomit, že od dob Smithe se specializace průmyslových odvětví zvýšila natolik, že dnes by výroba některých strojů byla bez dělby práce zcela vyloučená. Nejsložitější výrobky dnešního průmyslu by nebylo možné vyrobit „na koleně“ ani v dílně s deseti či padesáti dělníky, ale jen v továrně, kde je dělníků několik tisíc.

Smith píše, že vyspělé státy překonávají státy chudé nejen v průmyslu, ale i v zemědělství, avšak v zemědělství není tak velký rozdíl. Francouzské obilí není levnější než polské, i když Francie je mnohem vyspělejší země. Smith se domnívá, že v zemědělství nemůže dělba práce, a tedy i její produktivita, dosáhnout produktivity práce v průmyslu. To však pochopitelně nebyla pravda. Jestliže se ve středověku živilo zemědělstvím až 90% lidí, a dnes v nejvyspělejších státech , jako jsou USA či Německo pouze něco přes 3%, znamená to, že v zemědělství pracuje relativně třicetkrát méně lidí. Protože výživa obyvatelstva je nesrovnatelně lepší než dříve, znamená to, že produktivita práce v zemědělství se v nejvyspělejších zemích zvýšila padesátkrát či ještě vícekrát. Ceny obilí se sice absolutně nesnížily, ale relativně jsou mnohem nižší než ve Smithově době, a tehdy byly o něco nižší než za středověku.

Smith si uvědomuje, že dělba práce vznikla již v pravěku, dávno před vznikem peněz. Když uměl někdo vyrábět lepší luky a šípy než zbytek kmene, mohl je vyměňovat za ulovená zvířata, a tak získal více masa, než kdyby sám lovil. Ostatní zase nalovili více zvěře, než by ulovili s méně kvalitními luky a šípy vlastní výroby. Smith píše, že dělba práce je ovlivněna rozsahem trhu. „Když je trh příliš malý, nemůže nikoho podněcovat k tomu, aby se cele věnoval jednomu zaměstnání, poněvadž by nebyl s to ono nadbytečné množství produktů vlastní práce, jež nemůže sám spotřebovat, vyměnit za takové produkty práce jiných, které by potřeboval“ . Je jen stěží představitelné, že by se v malé skotské vsi uživil řemeslník, který by se specializoval jen na výrobu hřebíků. V tržním městě se však uživil snadno, neboť tam bylo mnohem více lidí, kteří měli o hřebíky zájem. Proto je pro dělbu práce klíčově důležitá doprava, která otevírá místnímu zboží nové trhy. Smith uvádí, že lodní doprava je výhodnější než pozemská. Formanský vůz tažený osmi koňmi a obsluhovaný dvěma muži dovezl za šest neděl z Londýna do Edinburghu a zpět pouze čtyři tuny zboží. Malá loď obsluhovaná osmi muži dopraví mezi londýnským a edinburghským přístavem za stejnou dobu dvě stě tun zboží. Proto lodní doprava zlevňuje dovážené zboží a navíc mnoho druhů zboží by ani jinak nebylo možné dovážet, neboť cena za dopravu by převýšila jejich hodnotu, zvláště pak u zboží pocházejícího z jiných kontinentů. Od té doby se díky vynálezu železnic pozemská doprava zlevnila, námořní doprava je však stále na delší vzdálenosti zdaleka nejlevnější.

Dělba práce by nebyla možná bez obchodu. Zpočátku převládal výměnný obchod, ten však byl nepraktický. Jako základní peněžní jednotka sloužil často dobytek. Smith uvádí, že však není možné za vola nakoupit sůl, neboť té soli by bylo tolik, že by jí jeden člověk nemohl spotřebovat. Proto byly zavedeny kovy, které mají tu výhodu, že jdou neomezeně dělit. Obyčejné kovy, jako železo a měď byly postupně nahrazovány stříbrem a zlatem, které při poměrně malé váze mají vysokou hodnotu. Nebylo by však praktické muset na trhu při placení stříbrem každý kousek stříbra zvážit, a proto se z drahých kovů začaly již ve starověku razit mince.

Základním platidlem v západní a jižní Evropě se stala libra stříbra. Libry se používaly nejen v Anglii a ve Skotsku, ale také ve Francii, v Itálii, Turecku a Egyptě. Váhová jednotka libra (0, 45 kg) se dělí na dvacet uncí. Jedna stříbrná unce dostala název šilink (shiling). Dvanáctina šilingu byla jedna penny. Jedna Libra šterlingů měla tedy 240 penny. Později se objevily i zlaté mince zvané Guinea. Jedna Guinea měla hodnotu 21 stříbrných šilinků, tedy jednu Libru šterlingů a jeden šilink. Později , jak se hodnota měny snižovala, se penny začaly razit z mědi a přibyly ještě menší mince: půlpenny a čtvrtpenny. Panovníci všech evropských zemí řešili nedostatek peněz tím, že snižovali množství drahého kovu v mincích. V Anglii měla Libra šterlingů ve Smithově době ještě hodnotu třetiny libry stříbra. Ve Skotsku měla Libra již jen šestatřicetinu původní hodnoty a ve Francii šestašedesátinu. Protože hodnota stříbra se po objevení Ameriky snížila na třetinu původní hodnoty, měla Libra šterlingů v 18 století devítinu původní hodnoty, francouzská Libra pak pouze 0, 5% hodnoty, kterou měla za středověku. V Anglii bylo ražení mincí zdarma. Kdo přinesl do mincovny určité množství drahého kovu, dostal za něj přesně tolik mincí. Z jedné libry zlata se razilo 44, 5 Guineje, což odpovídalo 46 Librám 14 šilinkům a 6 pencím. Z jedné libry stříbra se pak razilo 62 šilinků. To znamená, že cena zlata byla tehdy patnáctkrát vyšší než cena stříbra, na evropském kontinentu to bylo 1:14, v Číně a v Indii 1:10. To znamená, že cena stříbra byla v Anglii podhodnocena.

Smith uvádí, že cena zboží je jen zdánlivě určovaná penězi, a že jedinou skutečnou mírou směnné hodnoty zboží je práce. Cena zboží závisí na tom, jakou práci dá toto zboží vyrobit. V tom případě se však veškeré zboží zlevňuje, neboť jeho pořízení vyžaduje stále méně práce. Smith rozlišuje tři typy výdělku. Důchod pocházející z vlastní práce se nazývá mzda, důchod plynoucí z kapitálu se nazývá zisk a důchod pocházející z půdy se nazývá renta. Zatímco mzda i zisk jsou produktivní, pozemková renta je neproduktivní. Proto musí být renta zatížena vyššími daněmi než zisk a mzda nemá být podle Smithe zatížená daněmi vůbec nebo jen minimálně.

Další kapitola pojednává o přirozené a tržní ceně zboží. Přirozená cena jsou výrobní náklady společně se ziskem, případně též s náklady za dopravu. Tržní cena je pak cena, za kterou se zboží ve skutečnosti prodává spotřebitelům. Tržní cena se v zásadě odvíjí od ceny přirozené. Pokud je zboží nedostatek, tržní cena stoupá, pokud je ho nadbytek, tak klesá. Smith se domníval, že tržní cena se v dlouhodobém poměru rovná přirozené.

Další kapitola pojednává o mzdě. Smith správně uvádí, že ve stadiu prvobytně pospolné společnosti náležel celý produkt práce pracovníkovi. Když si však lidé začali přivlastňovat půdu a vzniklo soukromé vlastnictví, museli se pracovníci začít dělit s mistry, podnikateli či majiteli půdy. Mzda závisí na smlouvě uzavírané mezi dělníky a podnikateli, jejichž zájmy jsou ve vzájemném rozporu - dělníci chtějí získat co nejvíce, zaměstnavatelé chtějí zaplatit co nejméně. Smith uvádí, že mzda dělníka musí přinejmenším stačit na jeho obživu a na obživu jeho rodiny. Při tehdejší vysoké dětské úmrtnosti bylo třeba, aby průměrná rodina měla alespoň čtyři děti, aby se udržel počet obyvatelstva. Dělnická mzda tedy musela stačit na obživu manželky a čtyř dětí, přičemž manželka a starší děti také svou prací vytvářely nevelký přídavek k otcově mzdě, výdělek otce však měl pro rodinu zcela zásadní význam. Je však třeba si uvědomit, že mezi „životním minimem“ v tehdejší době a v současnosti je zcela zásadní rozdíl. Tehdejší proletáři žili v neustálém nedostatku a podvýživě, která se projevovala tím, že polovina dětí se nedožila dospělosti. Ti, kteří se dospělosti dožili, nežili až na výjimky déle než šedesát let. Smith pokládá životní podmínky anglického dělnictva za snesitelné a dokládá to tím, že ve Francii či ve Skotsku se žije ještě hůře, a přesto tamější chudina nepomře hlady. Tento argument však není možné přijmout. Životní podmínky chudých v Anglii, nemluvě o ostatních zemích byly zcela otřesné. Za práci kolem 70 hodin týdně dostávali dělníci ca 15 Liber šterlingů ročně. To stačilo na to, že nezemřeli hlady a že měli kde bydlet. Na nic dalšího jim jejich příjmy nestačily.

Smith se domnívá, že výše dělnických mezd není určovaná bohatstvím země, ale růstem hospodářství v dané zemi. Anglie byla mnohem bohatší než její severoamerické kolonie, ale přesto dělníci v New Yorku, Philadelphii či Bostonu vydělávali mnohem více, než dělníci v Londýně, kde byly nejvyšší mzdy z celé Evropy. Ceny potravin v Severní Americe byly tehdy mnohem nižší než v Anglii, a proto byla životní úroveň severoamerického obyvatelstva nejvyšší na světě i přes zaostalost jejich země. Anglie zase nebyla zdaleka tak bohatá jako Čínská říše, přesto byl život čínských dělníků a rolníků mnohem těžší než v Anglii. V chudém Skotsku vydělávali dělníci více než v bohaté Francii, neboť Skotsko se rozvíjelo, zatímco Francie v šedesátých a sedmdesátých letech 18. století stagnovala. Je jasné, že hospodářský růst vytváří nová pracovní místa, tím vzrůstá potřeba pracovních sil a cena práce se tedy zvyšuje, neboť pro cenu práce platí v kapitalismu stejné zákonitosti, jako pro cenu každého jiného zboží. Toto tvrzení však neplatí doslova. Dnes jsou nejrychleji rostoucími zeměmi Čína, Indie a další asijské země, přesto jsou v těchto zemích dělnické mzdy mnohokrát nižší než ve stagnující Evropě či v USA. Je ovšem pravděpodobné, že tam procentuální růst mezd je rychlejší než ve vyspělých zemích. Smith si neuvědomuje, že nezáleží jen na absolutním bohatství země , ale i na tom, mezi kolik lidí se toto bohatství dělí. Na území dnešních USA, které se dělilo mezi Anglii, Francii, Španělsko a indiánská území, žilo tehdy jen několik milionů bělochů. Anglie měla přes deset milionů obyvatel a Čína, která byla tehdy rozlohou větší než dnes, měla přes tři sta milionů obyvatel, tedy asi třetinu lidstva. Smithův názor, že Čína populačně i hospodářsky stagnuje byl zcela chybný. Po celé 18. století v Číně prudce rostl počet obyvatel i objem hospodářství, teprve kolem roku 1830 se zastavil, a pak Čína až do konce století těžce upadala.

Dnes víme, že Smith zaměnil příčinu s následkem. Nebyla pravda, že by rozvoj vyvolával vysoké mzdy, ale vysoké mzdy podněcovaly rozvoj, neboť nutily podnikatele k inovacím. V USA byly mzdy vyšší než v západní Evropě, kde zase byly vyšší mzdy než ve střední Evropě. Ruští dělníci vydělávali méně než evropští, ale více než dělníci v asijských zemích. Proto se stroj obsluhovaný dvěma dělníky, který nahradil práci deseti dělníků, v Americe vyplatil již za několik let, v Evropě za delší dobu, v Rusku za ještě delší dobu a v Číně či v Indii se nemohl vyplatit nikdy. Právě tyto inovace a zavádění nových strojů, které byly způsobeny nedostatkem pracovních sil a vysokými dělnickými mzdami, se staly příčinou pokroku.

Dobrý pozorovatel Smith se projevil jako špatný prorok. Domníval se, že v Evropě se obyvatelstvo zdvojnásobí až za pět století. Přesto se počet Evropského obyvatelstva během sto let více než zdvojnásobil, a to i přesto, že 40-50 miliónů lidí odešlo do jiných částí světa. Druhou velkou chybou bylo, že Smith nevěřil v úspěch dělnického hnutí. Tvrdil, že všechny výhody jsou na straně podnikatelů, a proto dělníci nemohou nic získat.

Další kapitola pojednává o zisku z kapitálu. Je zajímavé, že v době, kdy národní hospodářství v určitých obdobích stoupalo nebo klesalo, ale v podstatě z dlouhodobého hlediska národního bohatství příliš nepřibývalo, byl zisk z kapitálu v podnikání jen asi 10% ročně. Při půjčování peněz byl úrok zákonem omezen v Anglii na 5% a ve Francii na 3-4% ročně. Tržní úrok pak byl obvykle nižší než úrok ze zákona. Dnes, kdy národní hospodářství na celém světě již 70 let nepřetržitě stoupá, je míra zisku v podnikání i výše úroků mnohem vyšší než tehdy. Je však třeba si uvědomit, že tehdejší inflace byla mnohem nižší než dnes, neboť měna byla kryta zlatem a stříbrem, a proto její hodnota nezávisela na aktuálních hospodářských úspěších či problémech dané země. Smith správně usuzuje, že příliš vysoké podnikatelské zisky předražují zboží a tím poškozují celé národní hospodářství. Uvědomuje si, že při stoupání dělnických mezd se cena zboží zvyšuje aritmetickou řadou, kdežto při stoupání zisků se zvyšuje řadou geometrickou.

V kapitole Mzda a Zisk při různém způsobu vynakládání práce a kapitálu píše Smith o nerovnostech pocházejících z povolání samých. Uvádí, že práce těžká, jako je hornictví, je lépe placena než práce středně těžká, jako je kovářství, a to je zase lépe placeno než lehká práce, jako je krejčovství. Ve stálých povoláních, kde se pracuje po celý rok, jako je tesařství, se vydělává méně než v povoláních nestálých, jako je práce zedníka či vykladače uhlí v přístavu, neboť tito lidé se po celý rok musí uživit z toho, co vydělají přes léto. Dalším faktorem je snadnost či nesnadnost přípravy k určitému povolání. Lékaři či právníci se musí na svoji práci dlouze a nákladně připravovat, proto za ni zaslouží více peněz než lidé, kteří se na svou práci příliš dlouho připravovat nemusejí.

Smith v této kapitole kritizuje pozůstatky středověku, které v jeho době ochromovaly anglické hospodářství. Bylo to především dosud přežívající cechovní zřízení. Ve středověku vzniklé cechy získaly monopol na výrobu určitého druhu zboží ve svém městě. Snažily se pochopitelně, aby toto zboží bylo co nejdražší. Toho dosahovaly tak, že svým členům určovaly minimální ceny zboží, maximální množství zboží , které může vyrobit, a maximální počet zaměstnanců. S rozvojem kapitalismu se však toto cechovní zřízení, které bránilo svobodné konkurenci, stalo překážkou rozvoje. Druhým přežitkem středověku byly obilní zákony, které uvalovaly vysoká cla na dovážené obilí. Tyto nespravedlivé zákony pomáhaly anglickým statkářům, ale poškozovaly lid, neboť ceny obilí byly uměle zvýšené. Teprve na začátku 19. století byly v Anglii cechy i obilní zákony zrušeny.

Velmi dlouhá je kapitola pojednávající o pozemkové rentě, tedy o zisku majitele polí z jejich obdělávání. Smith uvádí, že pachtovné (tj. nájem za půdu) je nejvyšší cena, jakou si pachtýř (tj. nájemce) při určitém stavu půdy může dovolit platit. Kapitola o pozemkové rentě není pro nás příliš zajímavá. Smith uvádí na konci kapitoly tabulku s cenou pšenice v Anglii od roku 1202 do roku 1764. Vzhledem k inflaci a k anglické měrné soustavě si jen stěží můžeme udělat představu o její ceně. Za zmínku stojí snad jen to, že ceny v důsledku neúrody stoupaly mnohem více než dnes, kdy není problém v případě nedostatku dovézt obilí ze zahraničí. V roce 1687 stál kvarter pšenice 25 šilinků, v roce 1696 stál 71 šilinků a v roce 1706 již jen 26 šilinků. Ještě větší byly výkyvy cen za války. V roce 1648 za občanské války stál kvarter pšenice 85 šilinků a o šest let později pouze 26 šilinků.

Smith srovnává zemědělství různých evropských i mimoevropských zemí. Uvědomil si již, že rýže je výnosnější než pšenice, neboť dává dvě úrody do roka, a každá z nich je lepší než úroda pšenice v Evropě. Výhodnější než obiloviny jsou technické plodiny, jako brambory, tabák, vinná réva a především cukrová třtina. Velmi zajímavé je srovnání cen různých potravin. Maso bylo jen asi dvakrát dražší než chleba a cukr byl dražší než maso. To bylo proto, že dobytek se mohl pást i na chudých pastvinách nehodících se k obdělávání a cukr se musel průmyslově zpracovávat.

Kapitola o pozemkové rentě zahrnuje i pojednání o těžbě uhlí a rud, neboť v té době se hornictví považovalo za stejnou oblast lidské činnosti jako zemědělství. Je zajímavé, že již v 18. století platilo, že těžba technických kovů, jako je železo, cín či olovo bylo výnosnější než těžba drahých kovů. Smith uvádí, že zlato a stříbro má jen o málo vyšší cenu, než jsou náklady na jeho vytěžení. Zatímco cena uhlí v jedné zemi neovlivní těžbu uhlí v zemi jiné, cena drahých kovů z nejbohatšího dolu na světě určuje ceny na celém světě. Proto po objevení bohatých amerických dolů se ve většině evropských dolů těžit přestalo. Smith si také uvědomuje, že bohatství státu nezávisí na tom, jestli má a nebo nemá zlaté a stříbrné doly, ale na úrovni hospodářské výroby v této zemi. Španělsko a Portugalsko vlastnily všechny latinskoamerické doly, které představovaly většinu dolů na drahé kovy na celém světě. Jak Smith uvádí, do Španělska bylo dováženo ročně zlato a stříbro v ceně šesti milionů Liber šterlingů. Přesto byly Španělsko a Portugalsko po Polsku dvě nejchudší evropské země (Osmanskou říši zřejmě Smith do Evropy nepočítal). Pozůstatky feudálního zřízení bránily tomu, aby bylo toto obrovské množství kapitálu podnikatelsky zhodnocováno.

Smith rozvíjí učení o třídní struktuře společnosti. Dokázal dokonale charakterizovat průmyslové kapitalisty, i když jeho úvahy o dělnické třídě jsou z dnešního pohledu nedomyšlené. Přestože prospěch dělnictva je prospěchem celé společnosti, neboť dělníci tvoří největší část obyvatelstva, nejsou si většinou schopni tyto společné zájmy uvědomit . Jejich ubohé postavení může být zlepšeno jen dobročinnou politikou vládnoucích tříd, nikoliv tvůrčí činností proletariátu samého.

Smith odsuzuje vysokou osobní spotřebu, parasitismus a zahálku bohatých tříd. Smith tvrdil, že kapitál je plodem šetrnosti. Z tohoto tvrzení vyšla Seniorova vulgární teorie abstinence, podle níž zisky a bohatství kapitalistů vyplývají z jejich zdrženlivosti v osobní spotřebě. S tím by současní političtí ekonomové nesouhlasili. Ekonomika USA a v menší míře i Evropy je naopak postavena na nadvýrobě a nadspotřebě jednotlivců.

V poslední knize o daních Smith tvrdí, že v zájmu rozvoje výrobních sil, mají být státní příjmy i výdaje omezeny na minimum. Smith žil v době, kdy mladá buržoasie ještě nepotřebovala k udržení svého panství státní aparát, armádu a policii. Proto nedocenil význam státní mašinérie pro buržoasii v pozdějším období. Smith také tvrdil, že státy by se neměly zadlužovat. Státní dluhy nejen nevytvářejí národní bohatství, ale naopak přivádí národy na mizinu.

Na odkaz Smithe navazoval dovršitel klasické buržoasní ekonomie David Ricardo. Na odkaz obou pak navazoval Karel Marx, který Smithovo učení dále rozvinul a zkritizoval jeho nedostatky. Rovněž Lenin se zabýval jeho dílem. Ze Smithova učení tedy vycházeli jak buržoasní, tak i marxističtí ekonomové. I když jsou jednotlivé části Smithova díla často překonané, jiné v podstatě platí dále. V každém případě představuje Smithova kniha důležitý historický pramen k pochopení epochy formování kapitalismu, a proto je její znalost užitečná i dnes.

Použitá literatura:

  1. Adam Smith: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, Státní nakladatelství politické literatury, n. p. Praha, 1958

Jak citovat tento text?

Naxera, Norbert. Adam Smith [online]. E-polis.cz, 14. duben 2005. [cit. 2017-09-22]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/adam-smith.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Norbert Naxera

Autor:

Autor je student politologie FF ZČU Plzeň.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.6 hvězdiček / Hodnoceno: 15x


Přidat komentář

Vložit komentář

Patrik

sobota, 23. listopad 2013
20:26

Márne sa ju snažím kupit.Všade vypredané.Kde zoženiem ?


Napsal: Patrik [Odpovědět]

gino

sobota, 11. červen 2011
14:38

gino

Každoipádně klíčová postava hospodářského liberalismu , ale chybí mi konfontace s kolektivistickými systémy , jestli jeho idea obhájitelná například v rozvojových státech , kde byli po celá staletí šťastní , že musí sloužit svým věznitelům za jediný úpis ( povinnost pracovat ) . Jinak velmi dobrá práce , možná více zdrojů by bylo vhodné . Samozřejmě jsem přístupný diskusi. Rybák .


Napsal: gino [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(