Základní právní rámec obecního zřízení a volební právo

 23. září 2014  Filip Šimek   komentáře

V době před volbami do zastupitelstev obcí se Filip Šimek ve svém novém článku věnuje jejich základnímu zřízení a subjektivnímu i objektivnímu volebnímu právu. Cílem je seznámit čtenáře, nebo alespoň jim připomenout, základní východiska ústavně právní i zákonné povahy ve vztahu k obcím. Nepracuje však jen s téměř všeobecně známými fakty, ale zpracovává i nejčerstvější judikaturu. Čtenáři se tak seznámí o důsledcích usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 64 A 6/2014–20 z 19. září pro následující obecní volby.

Zdroj: commons.wikimedia.orgZdroj: commons.wikimedia.org

Úvod

Politika na obecní úrovni je svým způsobem specifická. Voliči totiž rozhodují o svých zástupcích, které mohou z běžného života znát, a dokonce které v malých vesnicích, městech nebo městských obvodech skutečně znají. Jsou to jejich přátelé, známí nebo i sousedé. Jak postupně narůstá správní celek – od obcí přes kraje až po centrální úroveň –, jehož zastupitelský orgán je volen, může se zvyšovat i stupeň odcizení. Komunální volby tak díky své bezprostřednosti mohou nabývat zvláštního významu.

Za několik týdnů skončí mandát členům zastupitelstev a rad obcí. 10. a 11. října letošního roku pak proběhnou volby do zastupitelstev obcí.[1] Autor proto považuje za vhodné čtenářům objasnit (anebo připomenout) elementární právní rámec fungování obecního zřízení v České republice, zásady volebního procesu do obecních zastupitelstev a obecních rad. V neposlední řadě lze v tomto textu nalézt informace týkající se zásahů do normotvorby orgánů obecní úrovně.

Stěžejní ustanovení právního řádu jsou citována v textu a zvýrazněna (kurzívou a umístěním do závorek) tak, aby čtenáři usnadnila orientaci v problematice i v liteře zákona samotné.

Stať

1.    Obec v ústavní rovině de lege lata

Ústava České republiky se věnuje územní samosprávě v šesti svých článcích. Prohlašuje obec za základní územní samosprávný celek („Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.“).[2] Jedná se tak o nejnižší úroveň, které je přisouzena samospráva. Zároveň je každá obec součástí vyššího územního samosprávného celku. Tímto je kraj.[3] To v praxi znamená, že existence obce mimo kraj je neústavní. Obce jako takové mohou rovněž vlastnit majetek[4] a řádným způsobem s ním hospodařit.

Stěžejní informací je, že samosprávným orgánem v obci je podle Ústavy zastupitelstvo, [5] které je zodpovědné za samostatnou správu obec, není-li ex lege svěřena VÚSC.[6] Filosofií samosprávy je, že do ní stát nezasahuje, jak samotný název napovídá. Jakmile je daná pravomoc svěřena zastupitelstvu, stát ji nesmí vykonávat, a pokud ano, děje se tak toliko secundum et intra legem.[7]

K tématu má co říci i Listina základních práv a svobod. Listina totiž občanům v čl. 21 odst. 1 zaručuje podíl na správě věcí veřejných („Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.“) a ve čl. 21 odst. 4 rovný přístup k veřejným úřadům („Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.“).[8] Participace na politickém životě se děje dvěma způsoby – přímo a nepřímo. Přímá cesta se uplatňuje například v rámci referenda, kdy občané bezprostředně rozhodnou za podmínek stanovených zákonem o určitém problému. Nepřímo pak znamená, že o zásadních věcech budou rozhodovat rovněž občané, avšak prostřednictvím svých zvolených zástupců. Listina tak umožňuje aplikaci dvou typu demokracií – přímé i zastupitelské, přičemž se nedá o žádné z nich zodpovědně prohlásit, že je lepší, „demokratičtější“ atd. Stojí v jedné rovině, vedle sebe a významově se jedna nemůže nadřadit druhé a naopak. Zároveň občané mohou do úřadů a funkcí kandidovat.[9]

Vraťme se na okamžik znovu k Ústavě. Ta stanoví, že státní moc vykonává lid prostřednictvím svých zvolených orgánů („Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“).[10] V praxi to znamená zastupitelský typ demokracie. Nevylučuje ovšem ani přímou demokracii, to znamená přímý výkon moci lidu, a její výkon svěřuje úpravě ústavním zákonem („Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“).[11] Ústava i Listina tak dávají prostor pro přímý i zastupitelský model demokracie.

2.    Obecní orgány

2.1.       Zastupitelstvo obce

Nejvýznamnějším orgánem obce je zastupitelstvo. Jeho postavení je odvozeno ze zákona o obcích, kde se o něm hovoří jako o orgánu samostatné správy obce. Tato informace je vytknuta před středník, za nímž pokračují další orgány jako rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce („Obec je samostatně spravována zastupitelstvem obce; dalšími orgány obce jsou rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce. Město je samostatně spravováno zastupitelstvem města; dalšími orgány města jsou rada města, starosta, městský úřad a zvláštní orgány města. Městys je samostatně spravován zastupitelstvem městyse; dalšími orgány městyse jsou rada městyse, starosta, úřad městyse a zvláštní orgány městyse.“).[12] V přenesené působnosti pak jsou orgány rovněž komise.[13] Zákon stanoví, že samosprávným orgánem obce je zastupitelstvo obce, samosprávným orgánem města je zastupitelstvo města a samosprávným orgánem městyse je zastupitelstvo městyse.[14] Zdůrazněme, že se jedná pouze o rozdíly v názvech orgánů. Neplatí, že zastupitelstvo města by mělo širší pravomoci než zastupitelstvo obce. Zajímavá situace panuje v tzv. statutárních městech. To je jako celek spravováno zastupitelstvem města. Specifikem statutárního města je dělba na městské obvody a části. Dílčí součásti mají své samostatné orgány zastupitelstev, rad, atd.[15]

Orgány obce se dělí v závislosti na jimi vykonávané působnosti. Zastupitelstvo je orgánem v samostatné působnosti („Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech patřících do samostatné působnosti obce (§ 35 odst. 1).“), [16] v rámci níž rozhoduje jako výhradní orgán o věcech uvedených v § 84 odst. 2 a dále pak o věcech z § 85 zákona o obcích (č. 128/2000 Sb.). Vydává obecně závazné vyhlášky, které nepotřebují zákonné zmocnění. [17], [18] Rozhoduje zpravidla absolutní hlasovací většinou, [19] přičemž usnášeníschopný je orgán za přítomnosti minimálně poloviny všech zastupitelů. Usnášeníschopnost je nezbytná po celou dobu zasedání.[20]

Zasedání zastupitelstva je vždy veřejné.[21] Absence zásady veřejnosti u zasedání zastupitelstva obce by tak bylo považováno za jednání contra legem. Zasedání se svolává zpravidla starosta minimálně jednou za tři měsíce, [22] a pokud tak neučiní on, zasedání svolá místostarosta.[23] Takové rozhodnutí se musí řádným způsobem vyhlásit.[24] Zúčastnit se jednání může každý, přítomnost člověka není vázána na občanství obce. Občanem obce je každá fyzická osoba, jejíž trvalé bydliště se nalézá v dané obci a rovněž disponuje státním občanstvím České republiky.[25] Bez zajímavosti ovšem není, že zákon přisuzuje právo vyjadřovat se k projednávanému a dalším otázkám na zasedání zastupitelstva toliko občanovi obce (viz dříve), který dosáhl 18. roku svého věku („Občan obce, který dosáhl věku 18 let, má právo vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem“). Zletilý občan obce se může vyjádřit rovněž k rozpočtu a závěrečnému účtu obce, a to písemně nebo ústně přímo na zasedání.[26]

Počet zastupitelů je závislý na počtu obyvatel k 1. lednu roku, ve kterém se uskuteční volby.[27] Zastupitelstvo je ovšem tvořeno minimálně pěti a maximálně 55 členy, [28] přičemž konečně slovo může mít zastupitelstvo. To rozhodne v intervalu stanoveném již zmíněným zákonem o obcích o tom, kolik zastupitelů reálně zasedne v nově zvoleném orgánu, to znamená po volbách, v dalším čtyřletém volebním období. Konečné slovo může mít, protože o počtu není nuceno rozhodnout, ale nevyjádřením jiného stanoviska mlčky potvrdí stávající počet zastupitelů.[29]

Zletilý občan obce může rovněž do určité míry úkolovat zastupitelstvo. Na pořad jeho jednání se dostane otázka spadající do samostatné působnosti poté, co se pod návrh podepíše 0, 5 % občanů obce. Toto ustanovení platí i pro radu obce.[30] Návrhy na projednání jinak podávají zastupitelé, členové rady a výborů.[31]

2.2.       Rada obce

Rada obce je obecním orgánem s přenesenou působností s výkonnými pravomocemi, [32] který vykonává státní správu. Rada vydává nařízení, ke kterému je potřeba zákonné delegace.[33], [34] Tento orgán se zřizuje v obcích, přesahuje-li počet členů zastupitelstva 15 lidí včetně. Pokud nepřesahuje, pravomoci rady vykonává zpravidla starosta.[35] Členství v radě je u starosty a místostarosty vázáno na zastupitelský mandát.[36]

Zasedání rady obce je ex lege neveřejné.[37] Ačkoliv se její jednání uskutečňuje za nepřítomnosti veřejnosti, zápis z jednání musí být k nahlédnutí.[38] Návrh je přijat, hlasuje-li pro něj nadpoloviční většina všech členů rady[39] za přítomnosti nadpoloviční většiny všech jeho členů (usnášeníschopnost je dána absolutní většinou).[40] Rada není povinována svolávat svá jednání v žádných intervalech, ale rozhoduje podle potřeby.[41]

Obecní rada, je-li v obci zřízena, rozhoduje jako výhradní orgán o věcech uvedených v § 102 odst. 2 zákona o obcích. Kontinuita obecního vládnutí je dána výkonem svých činností radou obce až do zvolení nové rady nebo starosty, není-li rada zřízena.[42]

Starosta obce je volen nepřímo. Rozhoduje o něm zastupitelstvo obce zvolením z řad svých členů. Ze své činnosti se pak zodpovídá zastupitelstvu.[43] Přeneseně je pak vázán i politickou odpovědností, protože nemusí být v dalších volbách zvolen, bude-li kandidovat. Jeho významným právem je pozastavit vykonavatelnost nařízení rady obce, považuje-li ho za nesprávné. O věci pak rozhodně zastupitelstvo na své nejbližším zasedání.[44] Starosta je starostou až do zvolení svého nástupce, to znamená i po volbách. V tomto období může být tento dosluhující starosta zastupován místostarostou (opět do zvolení nových funkcionářů). Je to další způsob, jak zákon zabezpečuje kontinuitu rozhodování na obecní úrovni.[45]

2.3.       Orgány zřizované zastupitelstvem a radou – výbory a komise

Zastupitelstvo zřizuje výbory iniciativního a kontrolního charakteru. Tyto výbory pak fungují vůči zastupitelstvu.[46] V obcích, v nichž se alespoň 10 % občanů hlásí k jiné národnosti než české, se zřizuje výbor pro národnostní menšiny.[47] Výbory úkoluje zastupitelstvo, schází se podle potřeby a rozhoduje se v nich rovněž absolutní většinou.[48] Obligatorně se však zřizují finanční a kontrolní výbor, [49] které musí mít minimálně tři členy. Ex lege je členství v těchto výborech vyloučeno pro starostu, místostarosty, tajemníka obecního úřadu a osoby zaměstnané obecním úřadem na finančních otázkách.[50] Výbory místního významu – tzv. místní nebo osadní výbory – se však mohou zřizovat i v částech obce[51], působí vůči zastupitelstvu.[52] Jejich členy mohou být toliko osoby s trvalým pobytem v příslušné části obce.[53]

Své orgány zřizuje i rada obce. Na obecní radu jsou vázány komise, rovněž iniciativního a kontrolního charakteru.[54] Je výkonným orgánem v přenesené působnosti podle § 103 odst. 4 písm. c) zákona o obcích.[55] Působí vůči radě, rozhoduje absolutní většinou.[56] Předsedou komise se ovšem může stát jen osoba, jež prokázala odborné kvality v oblasti, které se komise věnuje ve svěřené působnosti.[57]

3.    Zásahy Ministerstva vnitra do normotvorby

Zákon o obcích stanoví nezbytné vmísení se do obecních záležitostí Ministerstvem vnitra (dále jen „ministerstvo“), jsou-li tomu dány zákonné důvody. Důvody jsou podle § 98 odst. 1 dány, „a) neuskuteční-li se v obci vyhlášené volby do zastupitelstva obce pro nedostatek kandidátů na členy zastupitelstva obce, b) zanikne-li mandát všem členům zastupitelstva obce a na uprázdněné mandáty nenastoupí náhradníci, nebo c) dojde-li ke sloučení obcí nebo k oddělení části obce.“[58] V těchto případech bude jmenován ministerstvem správce. Pojistkou proti liknavým zastupitelům je institut rozpuštění orgánu. Ministerstvo je povinno zastupitelstvo rozpustit, nesejde-li se během šesti měsíců tento orgán tak, aby byl schopen se usnášet. Obec se může bránit žalobou u soudu.[59] K rozpuštění ministerstvem dojde rovněž v případě, kdy orgány obce ignorují výzvu soudu vyhlásit místní referendum. Ministerstvo musí obec ovšem vyzvat k nápravě, kterou musí zjednat do dvou měsíců. Až poté může orgán rozpustit. Obec se může bránit u soudu.[60]

Ministerstvo vnitra také vykonává dohled nad normotvorbou obecních orgánů. V případě dohledu nad samostatnou normotvorbou: Není-li obecně závazná vyhláška vydaná zastupitelstvem v souladu se zákonem, upozorní na tuto skutečnost ministerstvo obec. Do 60 dní musí obec zjednat nápravu. Neučiní-li tak, ministerstvo účinnost předmětné vyhlášky pozastaví a stanoví přiměřenou lhůtu, do jejíhož uplynutí musí být náprava zjednána.[61] Bez předchozí výzvy k nápravě může ministerstvo pozastavit účinnost takové vyhlášky, která zjevně porušuje základní lidská práva a svobody. Ministerstvo opět stanoví přiměřenou lhůtu jako v předchozím případě.[62] Do procesu může na návrh ministerstva za určitých okolností vstoupit i Ústavní soud.[63 ]

Výše uvedená procedura se týká obecně závazných vyhlášek, to znamená právních předpisů obce vydaných v samostatné působnosti. Obdobně se postupuje i v případě nařízení obcí a aktů dalších orgánů v přenesené působnosti (§ 125 a 126 zákona o obcích).

Zákon s účinností ustanovení § 129 odst. 1 od 1. ledna 2015 stanoví, že, pokud není stanoveno jinak, orgány ministerstva dozorují výkon pravomocí svěřených orgánům obce v samostatné působnosti, orgány krajského úřadu pak pravomoci přenesené působnosti.[64]

4.    Volební právo v obcích

Právo volit (aktivní subjektivní volební právo) do zastupitelstva dané obce je umožněno na základě zákona o volbách do zastupitelstev obcí pouze občanovi, který je státním občanem České republiky, dosáhl 18. roku věku nejpozději v druhý den voleb a je přihlášen k trvalému bydlišti v této obci. Aktivní volební právo je přisouzeno rovněž cizímu státnímu příslušníkovi, stanoví-li tak mezinárodní smlouva.[65] Takové právo je zaručeno i zákonem o obcích.[66]

Nezbytnou podmínkou pro výkon aktivního volebního práva je podle vnitrostátního práva trvalý pobyt v obci (viz výše). Do situace zasáhl svým usnesením č.j. 64 A 6/2014–20 z 19. září 2014 Krajský soud v Brně. Navrhovatel požadoval zapsání svého jména do dodatku stálého seznamu voličů. Krajský soud judikoval, že „[v]nitrostátní úprava je [...] v rozporu se Smlouvou o fungování EU“.[67] Kasační stížnost je v této věci podle § 104 odst. 1 soudního řádu správního nepřípustná, a proto je usnesení konečné.[68] Toto usnesení je do určité míry průlomové: legitimováni budou pro obecní volby rovněž cizinci pouze s přechodným pobytem („Česká republika je povinna neaplikovat požadavek trvalého pobytu obsažený ve vnitrostátním právu a v souladu s úpravou práva EU umožnit výkon aktivního volebního práva rovněž těm občanům jiných členských států EU, kteří mají na území České republiky přechodný pobyt a kteří jinak splňují všechny zákonem stanovené podmínky.“).[69] Státní volební komise souhlasí s usnesením soudu a na jeho základě doporučuje občanům EU s přechodným a trvalým pobytem na území ČR, aby se registrovali na příslušných obecních úřadech pro následující volby do zastupitelstev obcí. Dále doporučuje změnu právní úpravy aktivního volebního práva.[70]

Aktivní volební právo není člověku umožněno, trvá-li překážka v jeho výkonu. Těmi jsou „a) zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody, b) omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva, c) zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu, nebo d) výkon vojenské základní nebo náhradní služby, vyžaduje-li to plnění povinností z této služby vyplývajících, nebo služba vojáka z povolání v zahraničí.“[71]

Právo být volen (pasivní subjektivní volební právo) do zastupitelstva se přisuzuje občanovi, u něhož není dána překážka výkonu tohoto práva podle předcházejícího odstavce textu.[72] Zákon o volbách do zastupitelstev obcí připouští kandidaturu nezávislého a sdružení nezávislých kandidátů, [73] která není například do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR nebo Evropského parlamentu přípustná.[74], [75]

Častým omylem a předmětem diskusí bývá na celostátní úrovni okamžik, kterým se fakticky stává osoba poslancem nebo senátorem. Ústava hovoří jasně: jimi se osoby stávají okamžikem zvolení, [76] nikoliv složením slibu, jak se traduje. Stejný problém může analogicky vzniknout i na komunální úrovni. Avšak i v tomto případě se osoba stává členem zastupitelstva zvolením, a to ukončením hlasování („Mandát člena zastupitelstva obce vzniká zvolením; ke zvolení dojde ukončením hlasování.“).[77]

K zastupitelskému mandátu samotnému se ještě sluší sdělit další fakt (náhodně analogický rovněž s Ústavou), a to ten, že mandát je volný (stejně jako u poslanců a senátorů[78] ). Například politická strana ani nikdo jiný si tak nemůže na zastupiteli vynutit konkrétní hlasování („Člen zastupitelstva obce vykonává svůj mandát osobně a v souladu se svým slibem a není přitom vázán žádnými příkazy.“).[79] Mandát zastupitele je veřejnou funkcí.[80] Až na výjimky se neřídí tradičními pracovněprávními vztahy, a tak zastupitel není povinen „pracovat“ v osmihodinových intervalech na příslušných obecních úřadech. Jeho mandát trvá permanentně 24 hodin po čtyři roky.[81]

Základní východiska volebního práva do obecních zastupitelstev jsou ukotvena již na ústavně právní úrovni. Zastupitelé jsou voleni na čtyřleté období. Tajné hlasování se realizuje na všeobecném, rovném a přímém volebním principu.[82] Zákon o volbách do zastupitelstev obcí (č. 491/2001 Sb.) pak tyto zásady opakuje v § 2 a přidává informaci, že se tak děje na základě „zásad poměrného zastoupení“.[83]

Dále je nezbytné zmínit dvě další ústavně právní ustanovení, která udávají základní charakteristiky demokratického politického systému v souvislosti s politickými subjekty a jejich soupeřením. Prvním je čl. 5 Ústavy, který se věnuje základním principům politického systému České republiky („Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“).[84] Druhým je neméně důležitý čl. 22 Listiny rovněž o stranické pluralitě („Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.“).[85]

Způsob úpravy hlasovacích lístků přímo ve volební místnosti (tímto se rozumí samotný akt odvolení) je poněkud specifický. Pro volby do zastupitelstev obcí je signifikantní panašování. Panašování je specifický způsob hlasování ve volbách, v rámci něhož dochází k označení jednoho a více kandidátů bez ohledu na politický subjekt, to znamená napříč jednotlivými kandidátními listinami. Takto označit lze takový počet kandidátů, který je roven počtu míst, jenž je obsazován v předmětném zastupitelském sboru.[86] Tento způsob hlasování je upraven v § 34 odst. 2, 3 a 4 zákona o volbách do zastupitelstev obcí.

K volebnímu právu je nezbytné doplnit, že v době probíhajících voleb je vyloučeno pokračování volební kampaně v objektu, v němž se nachází volební místnost, i v jeho bezprostředním okolí („Ve dny voleb je zakázána volební agitace a propagace pro volební strany i nezávislé kandidáty v objektu, v němž je umístěna volební místnost, a v jeho bezprostředním okolí.“).[87] Za pořádek v takovém objektu a v jeho okolí je odpovědný předseda okrskové volební komise.[88]

Závěr

Obecní zřízení do určité míry připomíná nastavení ústřední politiky. Zastupitelstvo představuje zákonodárný sbor (parlament), rada pak jako exekutivní orgán vládu. Starosta může být považován za předsedu vlády, obecní úřad za úřad vlády. Díky těmto analogiím si lze některé procesy na úrovni obce lépe představit.

Územní samospráva je natolik významným institutem, že její nejelementárnější obrysy jsou stanoveny již ústavně právními normami. Konkrétně o nich hovoří Ústava České republiky, v intencích volebního procesu a participace občanů se pak mohla užít pro účely této práce i ustanovení Listiny základních práv a svobod.

Za stěžejní informace tato práce považuje zejména činnost orgánů obce – zastupitelstva a rady – a zároveň právní předpisy obce – obecně závazné vyhlášky a nařízení. Jedná se o nejelementárnější základy českého obecního zřízení.

Sekundárním, a trochu skrytým úkolem, bylo čtenáři podat návod, a nikoliv rozhodně konečný, jak ovlivňovat v souladu s právem komunální politiku a participovat tak na správě věcí veřejných. Občané mohou do určité míry úkolovat zastupitelstvo, mohou dosáhnout vyhlášení místního referenda nebo vydat se cestou pasivního subjektivního volebního práva. Dalším mechanismem je spolčovací právo (dále § 214–302 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) a shromažďovací právo (zákon č. 84/1990 Sb.), kterým se ovšem autor blíže nevěnoval. V neposlední řadě svěřují do rukou občana silný vliv zákon o svobodném přístupu k informacím (č. 106/1999 Sb.) a zákon o právu na informace o životním prostředí (č. 123/1998 Sb.).

Titulní obrázek přejat z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/33/Sb%C3%ADrka_z%C3%A1kon%C5%AF_1993_%C4%8D%C3%A1stka_001_strana_15_%C3%9Astava_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky.png?uselang=cs

Text neprošel jazykovou korekturou

Seznam zdrojů

Černohorský, Jiří, ed. Příručka pro člena zastupitelstva obce po volbách 2010. Praha: Svaz měst a obcí České republiky, 2010. ISBN 978-80-254-8660-3.

Listina základních práv a svobod, č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

NOVÁKOVÁ, Lucie. Volit ve volbách do zastupitelstev obcí mohou i občané EU s přechodným pobytem [online]. Ministerstvo vnitra ČR. Poslední změna 22.9.2014 [cit. 22.9.2014]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/volit-ve-volbach-do-zastupitelstev-obci-mohou-i-obcane-eu-s-prechodnym-pobytem.aspx .

PECHÁČEK, Štěpán. Panašování jako způsob personalizované volby v rámci poměrného volebního systému [online]. Parlamentní institut. 1/2013, s. 2 [cit. 22.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=139686.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Sněmovní tisk 289 [online]. [cit. 4.9.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7& ; T=289.

Rozhodnutí prezidenta republiky č. 112/2014 Sb., o vyhlášení voleb do Senátu Parlamentu České republiky, do zastupitelstev obcí a zastupitelstev městských obvodů a městských částí ve statutárních městech a do zastupitelstva hlavního města Prahy a zastupitelstev jeho městských částí.

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 64 A 6/2014–20 ze dne 19.9.2014, ve věci řízení o ochraně ve věci seznamu voličů [online]. InfoDeska, elektronická úřední deska resortu justice. Poslední změna 19.9.2014 [cit. 22.9.2014]. Dostupné z: http://infodeska.justice.cz/soubor.aspx?souborid=3994688.

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů.

Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 458/2011 Sb. (s účinností od 1.1.2015).

Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 491/2001 Sb., zákon o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších přepisů.

Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.


[1] Rozhodnutí prezidenta republiky č. 112/2014 Sb., o vyhlášení voleb do Senátu Parlamentu České republiky, do zastupitelstev obcí a zastupitelstev městských obvodů a městských částí ve statutárních městech a do zastupitelstva hlavního města Prahy a zastupitelstev jeho městských částí.

[2] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 99.

[3] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 100.

[4] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 101 odst. 3.

[5] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 101 odst. 1.

[6] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 104 odst. 2.

[7] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 101 odst. 4.

[8] Listina základních práv a svobod, č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, čl. 21 odst. 1 a 4.

[9] Listina základních práv a svobod, č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, čl. 24 odst. 1.

[10] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 2 odst. 1.

[11] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 2 odst. 2.

[12] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 5 odst. 1.

[13] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 5 odst. 3.

[14] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 5 odst. 1.

[15] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 5 odst. 2.

[16] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 84 odst. 1.

[17] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 10.

[18] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 104 odst. 3.

[19] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 87.

[20] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 92 odst. 3.

[21] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 93 odst. 3.

[22] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 92 odst. 1.

[23] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 92 odst. 2.

[24] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 93.

[25] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 16 odst. 1.

[26] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 16 odst. 2 písm. c), d).

[27] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 68 odst. 3.

[28] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 68 odst. 1.

[29] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 68 odst. 4.

[30] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 16 odst. 2 písm. f).

[31] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 94 odst. 1.

[32] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 99 odst. 1.

[33] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 79 odst. 3.

[34] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 11 odst. 1.

[35] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 99 odst. 2 a 3.

[36] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 99 odst. 4.

[37] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 101 odst. 1.

[38] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 101 odst. 3.

[39] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 101 odst. 2.

[40] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 101 odst. 2.

[41] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 101 odst. 1.

[42] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 102a odst. 1.

[43] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 103 odst. 2.

[44] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 105.

[45] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 107.

[46] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 117 odst. 1.

[47] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 117 odst. 3.

[48] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 118 odst. 1, 2 a 3.

[49] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 117 odst. 2.

[50] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 119 odst. 1.

[51] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 120 odst. 1.

[52] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 121 odst. 1.

[53] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 120 odst. 2.

[54] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 122 odst. 1.

[55] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 122 odst. 2.

[56] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 122 odst. 4.

[57] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 122 odst. 3.

[58] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 98 odst. 1.

[59] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 89 odst. 1.

[60] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 89 odst. 2.

[61] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 123 odst. 1.

[62] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 123 odst. 2.

[63] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 123 odst. 3.

[64] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 458/2011 Sb., § 129 odst. 1, (s účinností od 1.1.2015).

[65] Zákon č. 491/2001 Sb., zákon o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších přepisů, § 4 odst. 1.

[66] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 16 odst. 2 písm. a).

[67] Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 64 A 6/2014–20 ze dne 19.9.2014, ve věci řízení o ochraně ve věci seznamu voličů [online]. InfoDeska, elektronická úřední deska resortu justice. Poslední změna 19.9.2014 [cit. 22.9.2014]. Dostupné z: http://infodeska.justice.cz/soubor.aspx?souborid=3994688, s. 7.

[68] Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, § 104 odst. 1.

[69] Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 64 A 6/2014–20 ze dne 19.9.2014, ve věci řízení o ochraně ve věci seznamu voličů [online]. InfoDeska, elektronická úřední deska resortu justice. Poslední změna 19.9.2014 [cit. 22.9.2014]. Dostupné z: http://infodeska.justice.cz/soubor.aspx?souborid=3994688, s. 3.

[70] NOVÁKOVÁ, Lucie. Volit ve volbách do zastupitelstev obcí mohou i občané EU s přechodným pobytem [online]. Ministerstvo vnitra ČR. Poslední změna 22.9.2014 [cit. 22.9.2014]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/volit-ve-volbach-do-zastupitelstev-obci-mohou-i-obcane-eu-s-prechodnym-pobytem.aspx .

[71] Zákon č. 491/2001 Sb., zákon o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších přepisů, § 4 odst. 2.

[72] Zákon č. 491/2001 Sb., zákon o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších přepisů, § 5 odst. 1.

[73] Zákon č. 491/2001 Sb., zákon o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších přepisů, § 20 odst. 1.

[74] Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 31 odst. 1.

[75] Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 21 odst. 1.

[76] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 19 odst. 3.

[77] Zákon č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 69 odst. 1.

[78] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších přepisů, čl. 26.

 

Jak citovat tento text?

Šimek, Filip. Základní právní rámec obecního zřízení a volební právo [online]. E-polis.cz, 23. září 2014. [cit. 2017-06-24]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/zakladni-pravni-ramec-obecniho-zrizeni-a-volebni-pravo.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Filip Šimek

Autor:

Autor studoval Gymnázium Strakonice, kde také v roce 2012 složil maturitní zkoušku. V současnosti studuje Fakultu právnickou ZČU v Plzni, obor Právo. Věnuje se zejména ústavnímu právu, trestnímu právu a správnímu právu. Členem redakce e-Polis je od srpna 2014. Zároveň působí jako editor rubriky práva.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.5 hvězdiček / Hodnoceno: 2x


Přidat komentář

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(