Vyhlídky nového projektu ruského Gazpromu

 22. prosinec 2009  Anna Leshchenko   komentáře

Zkapalněný zemní plyn (Liquified Natural Gas, LNG) se v posledních letech stává velmi diskutovaným tématem na světovém trhu s energiemi a je spojen s mnoha očekáváními, která mají vést k zajištění zemí novou energetickou surovinou. Ač stále vede poptávka po ropě, zkapalněný zemní plyn na trhu s energiemi nabírá na důležitosti, což vede k názoru, že se setkáváme s další výzvou zemí bohatých na přírodní suroviny. A mezi ně se dá právem počítat i Rusko. Ruské zásoby zemního plynu totiž zaujímají v žebříčku ostatních bohatých států na suroviny velmi významnou pozici, která by se dala srovnat s tvrzením, že když mluvíme o Saúdské Arábii, vybaví se nám ropa. A naopak, když se řekne Rusko, mluvíme o zemním plynu. Zásoby, kterými tento region disponuje, zcela předčí zbytek zemí: se svými 32% zásob zemního plynu ve světovém měřítku se tak staví na první místo před Irán (15%), Katar (7%), Saudskou Arábii a UAE (4%), a Spojené státy a Alžír (3%).

Vyhlídky nového projektu ruského GazpromuVyhlídky nového projektu ruského Gazpromu

Spoluautorkou článku je Ivana Brychtová

1  Úvod

Zkapalněný zemní plyn (Liquified Natural Gas, LNG) se v posledních letech stává velmi diskutovaným tématem na světovém trhu s energiemi a je spojen s mnoha očekáváními, která mají vést k zajištění zemí novou energetickou surovinou. Ač stále vede poptávka po ropě, zkapalněný zemní plyn na trhu s energiemi nabírá na důležitosti, což vede k názoru, že se setkáváme s další výzvou zemí bohatých na přírodní suroviny.  A mezi ně se dá právem počítat i Rusko. Ruské zásoby zemního plynu totiž zaujímají v žebříčku ostatních bohatých států na suroviny velmi významnou pozici, která by se dala srovnat s tvrzením, že když mluvíme o Saúdské Arábii, vybaví se nám ropa. A naopak, když se řekne Rusko, mluvíme o zemním plynu. Zásoby, kterými tento region disponuje, zcela předčí zbytek zemí: se svými 32% zásob zemního plynu ve světovém měřítku se tak staví na první místo před Irán (15%), Katar (7%), Saudskou Arábii a UAE (4%), a Spojené státy a Alžír (3%).

(Zdroj: Bilgin, Mert (2008): Geopolitics of European natural gas demand: Supplies from Russia, Caspian and the Middle East. On-line text na http://www.sciencedirect.com. Ověřeno ke dni 16. 11. 2009)

V současné době užívání zemnímu plynu jako zdroje energie sice ještě zaostává za ropou a uhlím, ale tendence přechodu na plyn se stabilně zvyšuje a je jen otázkou času, kdy budou dokončeny projekty zvyšující technologický potenciál sítě zemního plynu, rozvíjející transport a zpracování plynu zkapalněného. Se svým energetickým potenciálem, významnou geopolitickou polohou a investicemi do potrubního systému dělají z Ruska hráče, který by mohl zamíchat kartami vedoucích světových lídrů v oblasti energetiky. To potvrzuje i Ruskem vyřčená ambice, že se do roku 2030 stane poskytovatelem ¼ světového zkapalněného plynu.[1]

Pokládáme si proto otázku, zda je pravděpodobné, že by Rusko reorganizovalo směr investic a soustředilo se více než na opravu zastaralých potrubí zemního plynu na budování terminálů na zkapalněný plyn? Na základě této otázky a atraktivity, kterou vzbuzují vlastnosti zemního plynu co do ochrany životního prostředí, odpoutání se od ropy a průmyslové využitelnosti jsme si proto určily následující hypotézu: Do budoucna lze očekávat, že ruský Gazprom bude preferovat projekty spojené se zpracováním a transportem zkapalněného plynu na úkor potrubního plynového systému.

V naší práci se budeme snažit analyzovat dosavadní snažení Gazpromu v oblasti zkapalněného zemního plynu na základě současných a plánovaných projektů, které se týkají jak terminálů LNG, tak přepravy potrubního plynu. V první části práce zkusíme vysvětlit, proč se vlastně LNG terminály zabýváme, zejména seznámíme čtenáře s charakteristikou zkapalněného zemního plynu, jeho výrobou, výhodami a nevýhodami. Poté se přesuneme ke vztahu Gazpromu a LNG, tedy kdy a za jakých okolností se objevila tato myšlenka. Bude následovat deskriptivně-analytické rozpracování současných projektů Gazpromu v této oblasti a jeho plánů na výstavbu dalších terminálů: zmíníme a) Sachalin II, v jehož rámci byla v únoru 2009 otevřena první továrna na zkapalněný plyn a b) první fázi projektu na rozvoj ložiska Štokman, který má zajistit nepřerušované dodávky LNG na cílové trhy. Na základě analýzy celkového snažení Gazpromu o rozvoj v této oblasti se budeme snažit komparovat dosavadní výsledky s úsilím rekonstruovat současný potrubní systém.

Práce se bude opírat o několik následujících výzkumných otázek:

  • Jaká je budoucnost zkapalněného zemního plynu v době, kdy se mluví nutné diversifikaci energetických zdrojů?
  • Na jakých faktorech závisí úspěch ruských LNG projektů?
  • Jakým způsobem a proč je ve výstavbě LNG terminálu zaangažována ruská vláda?
  • Jaké jsou politické výhody a nevýhody LNG oproti plynovému potrubí?

Jako metodologický postup jsme si zvolily empiricko-analytický přístup, který se podle našeho mínění nejlépe hodí k tématu této seminární práce. Ten ovšem ještě obohatíme o metodu induktivní, díky které se na základě konkrétních dosavadních zkušeností a projektů Gazpromu se zkapalněným plynem pokusíme docílit obecného závěru, a buď potvrdit hypotézu, že lze do budoucna očekávat, že ruský Gazprom bude preferovat projekty spojené se zpracováním a transportem zkapalněného plynu na úkor potrubního plynového systému, nebo ji vyvrátit.

2  Zkapalněný zemní plyn obecně

Díky svým neocenitelným vlastnostem patří zemní plyn mezi nejdůležitější součásti světových zásob energie. Dá se počítat mezi jeden z nejčistších a nejefektivnějších zdrojů, což má za následek nemalý zájem o práci s touto surovinou. Současná ekonomická situace nahrává tomu, že se zemní plyn v době, kdy je otázka cen a úspora energií klíčovým faktorem, díky svému vyššímu energetickému obsahu dostává do popředí (1 kubický metr zemního plynu, tj. 10,5 kWh, plně nahradí ve vytápění např. 3 kg hnědého uhlí).[2] Více srovnání viz obrázek č. 1. Pro lepší možnosti uskladnění a transport této suroviny se využívá metody zkapalňování zemního plynu, jež se ve světě ujala ve větším měřítku přibližně od 60. let, a dnes je tato technologie ve stádiu trvalého rozvoje.

Obr. č. 1 Energetická výhřevnost

(Zdroj: Zemní plyn, Česká plynárenská unie. Online text na  http://www.cpu.cz/webmagazine/kategorie.asp?idk=179 . Ověřeno ke dni 23.11.2009.)

2.1  Výroba zkapalněného zemního plynu

V následujícím odstavci čtenáře seznámíme s pojmem LNG a zjednodušeně nastíníme proces tvorby zkapalněného plynu, což vzhledem k tématice práce považujeme za závažné.

Zemní plyn je hořlavou směsicí uhlovodíkových plynů, z nichž nejtypičtější kombinací je metan, etan, propan a butan. Pro výrobu zkapalněného zemního plynu je třeba odstranit nežádoucí příměsi, jež by způsobovaly provozní problémy, jako jsou voda, síra, rtuť a další složky, způsobující odpadní nebo environmentální znečištění. Po přečištění je čistý zemní plyn stlačen při atmosférickém tlaku a ochlazen na přibližně -162°C, čemuž už v této fázi můžeme říkat zkapalněný zemní plyn, protože takový plyn se již nachází v kapalném skupenství. Z původního množství zemního plynu za běžné teploty a tlaku tvoří zkapalněný plyn asi 1/600.[3]

Dalším krokem je pak transport LNG speciálně upravenými nízkoteplotními plavidly a tankery, jeho opětovné uvedení do plynného skupenství a dodání do cílových destinací.

2.2  Transport

Pokud se již nacházíme ve fázi, kdy máme zkapalněný zemní plyn, přichází další článek v řetězci, tj. jeho přeprava. Vzhledem ke svému zmenšenému objemu se nabízí možnost transportu LNG tankerovou lodí, jež umožňuje dodávky po celém světě. Určitě stojí za zmínku fakt, že zatímco náklady na přepravu pomocí plynovodů rostou téměř lineárně se vzdáleností, v případě LNG je situace odlišná. Určitá část nákladů musí být vynaložena bez ohledu na vzdálenost (investice do zkapalňovacích a regazifikačních terminálů, energetická spotřeba při zkapalnění a regazifikaci). Pouze velmi malá část nákladů je závislá na vzdálenosti.[4] Na obrázku č. 2 je k nahlédnutí porovnání závislosti přepravních nákladů na vzdálenosti pro potrubní přepravu zemního plynu a LNG. Poslední fází bývá přečerpání zkapalněného plynu do terminálů, ve kterých dochází k opětovnému přechodu na zemní plyn, tedy regazifikaci a následnému rozesílání do jednotlivých států pomocí plynovodního systému. Regazifikace se děje na bázi zvýšeného odpařování, při čemž se zvyšuje teplota LNG a dochází k přeměně na plynné skupenství.

V celosvětovém měřítku již přesáhl objem plynu přepravovaného pomocí tankerů LNG hodnotu 120 mld. m3 ročně, což je objem srovnatelný s celým ruským vývozem do Evropy.[5]

2.3  Výhody a nevýhody LNG

Následující odstavec nám poslouží k lepšímu chápání zkapalněného zemního plynu co do jeho ekonomické a technologické náročnosti, dopravních možností a dopadu na životní prostředí. Tento výstup se z části odrazí při komparování výhodnosti/ nevýhodnosti přechodu k investování prostředků do LNG.

2.3.1  Ekonomické hledisko

Z hlediska ekonomické stránky výstavby LNG terminálů a pohledu na celou soustavu vůbec musíme zmínit finanční náročnost takových projektů. Je třeba vzít v potaz trend poklesu cen technologií pro LNG v posledních pár letech, který hraje do karet zkapalňování, což způsobuje, že se LNG stává konkurenceschopnou alternativou dálkové přepravy zemního plynu.[6] Pro představu tohoto trendu přikládáme graf společnosti RWE Transgas s vývojem měrných nákladů LNG projektů. Viz obr. č. 2. Dalším zajímavým výstupem je studie autorů Tongia a Arunachalama, věnující se výhodnosti plynového potrubí vzhledem ke vzdálenosti dopravy. Podle nich jsou totiž plynovodní sítě, co se týče vzdálenosti, do 2000 mil (tj. ca 3 200 km) finančně výhodnější než soustava LNG.[7]

Obr. č. 2. Vývoj měrných nákladů LNG projektů

(Zdroj: Nehoda, J.: Pohled společnosti RWE Transgas Nat na přepravu ZP ve středoevropském regionu. Online text na http://www.cgoa.cz/cs/download/sepk-01-presentace-nehoda.pdf. Ověřeno ke dni 19.11.2009.

2.3.2  Dopravní možnosti

Projekty zkapalněného zemního plynu jsou do určité míry i zajímavou volbou z toho důvodu, že se díky lodní přepravě dá LNG transportovat i do nejvzdálenějších míst světa, což s pevně zabudovaným potrubním systémem není možné. Tím se energetický trh stává flexibilnějších a přístupnějším. Pokud už se investuje do přepravy na stále větší vzdálenost, pak se výrazně preferuje LNG. Nejistý regulační rámec a přístup „ano, ale ne na mém dvorku“ nadále zpomalují investice do plynovodů a další infrastruktury, obzvláště když je při tom potřeba překročit hranice. V mnoha právních systémech regulační nejistota zpomaluje investice.[8]

2.3.3  Technologická náročnost

Nevýhodou LNG na druhou stranu ale je, že pokud dojde k úniku, vyšší teplotou se změní na bezzápachou a bezbarvou páru. V podmínkách, kdy je koncentrace plynu v páře mezi 5% a 15%, nabývá vznětlivé až explozivní povahy.[9] Takové vlastnosti mohou být dle současných analytiků podnětem k ohrožení ze strany teroristických skupin. Pokud by tedy došlo k bombovému útoku na terminál umístěný v metropolitních oblastech, následky by mohly mít katastrofický dopad. Na druhé straně ale stojí oponenti takových závěrů, kteří tvrdí, že tankery i terminály jsou dostatečně bezpečné díky zdvojeným stěnám.

2.3.4  Životní prostředí

Jako další bod se dále nabízí otázka životního prostředí. Oponenti LNG projektů a zejména ochranáři poukazují na nebezpečí LNG v souvislosti se skleníkovým efektem. Jak jsme již zmínily výše, hlavní složkou zemního plynu je metan, který sice neohrožuje ozonovou vrstvu v takové míře jako oxid uhličitý obsažený v uhlí, ale negativní vliv na globální oteplování má taktéž.

S tankery souvisí další stížnost, tentokrát ze strany rybářů. Ti se totiž ostře staví proti tomu, že tankery na zkapalněný zemní plyn za den čerpají milióny litrů mořské vody k ochlazování motorů a generátorů, a pojmou tedy i veškerý mořský život jako plankton, vajíčka a larvy mořských živočichů. Vsáknutím do tankerů totiž prochází tyto živé částečky teplotním šokem a fyzickým poškozením.[10]

3  Ruský postoj k výzvě LNG

Oficiálním stanoviskem ruského Gazpromu je, že se chce stát lídrem mezi globálními energetickými společnostmi. Dosáhnout toho míní díky novým trhům, diversifikaci obchodních aktivit a zabezpečením dodávek svým spotřebitelům. Neobáváme se tvrdit, že má společnost určitě dobře nakročeno – vzhledem k ne moc příjemným predikcím ze strany odborníků na téma zásoby ropy se Rusku otevírají dveře pro naplnění své strategie, čehož se zdárně ujal Gazprom, potažmo ruská vláda, když začali pracovat na plynových projektech Sachalin 2 a Štokman. Novou výzvou pro Rusko se stává alternativa transportu zemního plynu tankery po moři – tedy zkapalněná forma zemního plynu.

Kremlin tak vsází na to, že by se LNG mohlo stát lukrativním byznysem a současně i nástrojem k prosazování ruského zájmu na mezinárodní scéně. Podle zprávy PricewaterhouseCoopers z dubnu roku 2007 bude LNG tvořit 1/3 celkových dodávek plynu a do roku 2020 to již může být až 62%.[11] Není proto divu, že se Gazprom snaží zapracovat na diversifikaci dodávek svým konzumentům pomocí LNG terminálů, protože tak může v případě krize dodávat plyn i do míst, kam vedou jen plynovody. Samozřejmě pokud v cílové destinaci existují zařízení na regazifikaci plynu. Jak jsme byli svědky v lednu tohoto roku během rusko-ukrajinské plynové krize, plynovodní síť nemusí být zárukou spolehlivých dodávek plynu.

Jednoznačným impulzem pro konstrukci nových LNG terminálů se staly obstrukce kolem dodávek plynu mezi Ukrajinou a Ruskem, které se v menší (na přelomu let 2005/2006) nebo větší míře (v roce 2009) dotkly evropských spotřebitelů. O tom, že právě tyto incidenty ovlivnily evropské uvažování o LNG svědčí ten fakt, že hodně LNG terminálů bylo v Evropě brzy po plynové krizi v roce 2006 buď navrženo nebo bylo zrychleno tempo jejich vybudování.[12] Kapacity evropských terminálů by měly být navýšeny o 49,45 mld. m3/ročně během let 2009-2011, což v porovnání s 108,88 mld .m3 na začátku roku 2009 představuje skoro 50% narůst. Podle předpokladu již v roce 2011 Evropa bude dovážet přes LNG až 40 % své spotřeby. [13]

V současné době se o dodávky LNG z projektu Sachalinu 2 má postarat pět tankerů, což se zdá být relativně nízké číslo, když vezmeme v úvahu, že je v současnosti ve výstavbě kolem 45 lodí, které by měly přepravovat plyn z Kataru do USA.[14] Pokud by se ale Rusku podařilo zvýšit kapacity tankerů a tím množství přepravovaného zkapalněného plynu, aby se mohlo stát dodavatelem do zemí jako Spojené státy americké, Kanada nebo asijské země, je třeba počítat s druhou stránkou věci, a to vzrůstajícím ruským vlivem na světě.

3.1  Sachalin  2

Projekt Sachalin 2 je jedním z příkladů rostoucího zájmu Gazpromu o LNG terminály a snahy o rozšíření horizontu ruského exportu. Projekt začal vznikat v 90. letech, když byla v dubnu 1994 založena společnost Sachalin Energy pro práci nad Piľtun-Astohským a Lunským nalezištěm. Původně mezi její akcionáře patřily Royal Dutch Shell plc.[15] (55%), Mitsui & Co. Ltd. (25%) a Mitsubishi Corporation (20%). Piľtun-Astohské naleziště je perspektivní z hlediska těžby ropy, Lunské naleziště je zajímavé hlavně kvůli značné zásobě plynu s menším množstvím kondenzátu.

3.1.1  Evoluce projektu

V červnu 1994 byla mezi Sachalin Energy a ruskou vládou podepsána smlouva o rozdělení produkce a v následujících letech se společnost soustředila hlavně na těžbu ropy.  V roce 2003 začala druhá etapa projektu, v rámci které se začalo pracovat na těžbě a transportu plynu na ostrově Sachalin. Po třech letech intenzivní práce ze strany zahraničních investorů, poskytnutí technologického know how a vedení projektu, se ruské ministerstvo životního prostředí začalo bouřit a vznikalo pro pokračování projektu množství administrativních překážek. V létě 2006 se např. najednou objevily fotografie pořízené několika ekologickými skupinami dokazující, že při pokládání potrubí v projektu Sachalin 2 neustále dochází k erozi půdy. Těžbou prý měla být také ohrožena populace šedých velryb, lososů a dalších živočichů zdejších vod.[16] Katastrální  úřad Ruska kontroloval společnost Sachalin Energy, jestli provozovatelé projektu neznečišťují pozemky, o podání žaloby na Sachalin Energy uvažoval dokonce státní zástupce[17]. Všechny tyto administrativní překážky zdržovaly projekt a akcionáři tím pádem ztráceli peníze na již podepsaných smluvních zakázkách s Japonskem.

Rusko opět dokázalo, jak je co do zahraniční spolupráce a prokazování státního vlivu nevypočitatelné. Problémy se totiž objevily těsně před dokončením projektu, do něhož Shell investoval 20 mld. USD. Otázkou zůstává, do jaké míry bude Západ schopný tolerovat ruské „go it alone“.

Zajímavé je to, že v 90. letech XX. století, když se projekt rozběhl, již ekologové vyjadřovali podobné obavy. Úřady je však odmítly s tím, že jen sabotují zájmy Ruska.[18]

3.1.2 Ruské záměry

Původně měly firmy Shell, Mitsui a Mitsubishi od 90. let povolení exportovat plyn a případně i ropu ze sachalinského naleziště do zahraničí.[19] Jak se ale zdá, Gazprom nasmlouvané suroviny nehodlá prodávávat přes zahraniční investory a rozhodl se největších zásob plynu na světě zmocnit sám. Po hrozbě ze strany ruských úřadů, jež se měla vyšplhat až na 30 mld. USD a odnětím licence na těžbu, se investoři snažili vyhnout nebezpečí zastavení projektu a „dobrovolně“ se rozhodly prodat 50 % plus 1 akcii polostátnímu kolosu Gazprom za 7.45 mld. USD.[20] Poté environmentální stížnosti z ničeho nic ustaly.

K této problematice přikládáme názor velvyslance pro energetickou bezpečnost Václava Bartůšky, který se zúčastnil diskuse v rozhlase Čro Rádio Česko v červenci 2009: „Rusové letos na jaře otevřeli svůj vůbec první terminál na zkapalňování zemního plynu na Sachalinu, projekt Sachalin 2. Tady by se slušelo říct, že ten terminál nepostavili oni, ale postavila ho firma, firma Shell s Japonci, a byl jim víceméně ukraden, nebo teda vyvlastněn, před dvěma lety. Na jednu stranu tam zcela jistě pustí zahraniční kapitál a technologii, na druhou stranu si nikdo ze zahraničních investorů zřejmě nemůže být tak jistý, minimálně tak jistý, jako si může být investor do západních ekonomik.“[21]

Potíže, které Shell měl s ekology, měly pro Gazprom i další příznivý účinek: snížení celkové ceny společnosti právě v okamžiku, kdy Gazprom jednal o nákupu většinového podílu Sachalin Energy. Po koupi 50 % plus 1 akcie společnosti Sachalin Energy[22], zbývá Shellu 27,5 minus 1 akcie, Mitsui má 12,5% podíl a Mitsubishi zůstalo 10 % akcie.

3.1.2  Současný stav projektu

Po dlouhých tahanicích ze strany ruského státu, se projekt podařilo úspěšně, ač se zpožděním, dokončit. LNG terminál se nachází v zálivu Aniva, který v zimě skoro nezamrzá, a proto je perfektním místem pro nalodění plavidel. Výkon terminálu je 9,6 mil. tun ročně a je zajištěn dvěmi paralelními technologickými liniemi. Vedle jsou také rozmístěné dva rezervoáry pro uskladnění zkapalněného plynu, každý s objemem 100 000 m3. V přístavu budou naloděny tankery s objemem od 18 000 do 145 000 m3, doba nákladu bude 6 až 16 hodin v závislosti na objemu exportovaného plynu.[23] Podle stránek Gazpromu celkový objem zásob plynu sachalinského naleziště činí přes 600 mld. m3.

Slavnostní otevření LNG terminálu Sachalin Energy proběhlo 18. února 2009 za účasti prezidenta Ruské federace Dmitrieje Medveděva, premiéra Japonska Taro Aso a ministryně ekonomiky Nizozemí Marie van der Hoeven.  První dodávka sachalinského LNG vůbec (březen 2009), putovala do Japonska, které by mělo odebírat v budoucnu přibližně 7% ruského zkapalněného plynu. Potom, co se LNG terminál na Sachalinu plně rozběhne, bude produkovat přibližně 5 % celosvětové výroby zkapalněného plynu.

Vzhledem k faktu, že již existují smlouvy s Japonskem, Jižní Koreou a USA[24] na většinu produkce LNG terminálu na Sachalinu na dalších 25 let, se zdá, že ruský plynárenský polostátní gigant Gazprom v žádném případě na tomto dosud největším projektu zahraničních investic v Rusku neprodělá. Ba naopak.

Co se týče ceny projektu, tak druhá etapa Sachalinu 2, během níž byly postaveny a nainstalovány dvě nové mořské platformy „Piľtun-Astohskaya B“ a „Lunskaya A“, postaven pobřežní technologický komplex, položeny plyno- a ropovody, a vystavěn LNG terminál, přišla na 6,7 mld. dolarů. Toto je cena projektu včetně 1,4 mld. dolarů, které si Sachalin Energy vypůjčila u konsorcia mezinárodních bank v říjnu 2009.  Půjčka je pojištěna japonskou státní agenturou Nippon Export and Investment Insurance(NEXI).[25]

Podle předpokladů, by se Moskva již v následující dekádě mohla těšit výdělku až 60 mld. dolarů – a to jen z LNG terminálu na Sachalinu,[26] přičemž Sachalin Energy  plánuje pokračovat ve svém energetickém projektu v rámci rozšíření výroby, na kterou bude pravděpodobně potřebovat investice v rozsahu 7 mld. dolarů. Jeroen van der Veer – ředitel Shellu – během slavnostního otevření terminálu řekl, že Sachalin Energy by v budoucnu mohla vystavit třetí technologickou linii LNG zařízení.[27] Potom by Sachalin mohl uspokojovat až pětinu východoasijské poptávky po zkapalněném plynu.

3.1.3  Analýza ruského postoje k výzvě LNG na příkladě Sachalinu 2

Z průběhu výstavby projektu Sachalin 2 (postojů ruské vlády apod.) v následujícím odstavci provedeme induktivní metodou menší analýzu na základě zkušeností s výstavbou LNG terminálu. Zhodnotíme, jak se odrazily ruské snahy etablovat se jako globální dodavatel energií a vyvodíme konkrétní závěry, jež nás navedou k zodpovězení hypotézy, zda-li lze do budoucna očekávat, že ruský Gazprom bude preferovat projekty spojené se zpracováním a transportem zkapalněného plynu na úkor potrubního systému.

Taktický tah Ruska, když těsně před dokončením projektu přišel se stížnostmi ze strany environmentalistů a ministerstva životního prostředí, jehož následkem byl prodej akcií zahraničních investorů polostátnímu Gazpromu (viz výše), ukazuje na dva zajímavé fakty: (a) ruský stát chce získat veškerou kontrolu nad těžbou plynu ve své zemi (to samé platí i pro ropu), (b) nechce a nemůže se úplně zbavit zahraničních firem.

Tento závěr bychom mohly odůvodnit skutečností, že ruské rezervy zemního plynu tvoří základ domácí ekonomiky a taktéž jsou hlavním faktorem zahraniční politiky. Problém je ovšem v tom, že Rusku chybí zkušenosti s mimopobřežní těžbou zemního plynu. Projekt Sachalin 2 je totiž první snahou o mimopobřežní integrovanou plošinu pro tuto těžbu.[28] Rusko také postrádá technologie a postupy na zkapalňování plynu, a tím pádem je nuceno se zahraničními investory spolupracovat. Proto také zůstal Sachalin 2 v roce 2007, v době, kdy byl částečně znárodněn, pod vedením svého původního investora, Shellu. Obrovské zásoby zemního plynu neznamenají výhru, pokud se nedají plnohodnotně využít.

Samotný příklad toho, jak ruská vláda „zneužila“ zahraniční investory pro výstavbu terminálu a následné užití metod k postoupení akcií Gazpromu naznačuje, že ruské strategie hrozeb a sankcí z něho dělá do budoucna nespolehlivého partnera. Dodávky LNG, které jsou již s některými zeměmi dohodnuty na 25 let dopředu, sice z Ruska na jednu stranu dělají vhodného partnera pro diversifikaci zdrojů energie, na druhou stranu ale takový partner nemůže být důvěryhodný. Jak Evropská unie, tak Spojené státy americké se netají obavami ze zneužití ruských zásob jako politické zbraně.

Z těchto výsledků vychází, že Rusko má obrovský zájem vstoupit na globální trh s LNG a že investice do této sféru rozhodně omezeny nebudou. Zkapalněný zemní plyn je výzvou dnešního světa a pro Rusko dokončení projektů na zkapalňování může znamenat novou roli hráče jak na straně asijského, tak západního světa.

3.2  Štokman

Dalším důležitým projektem ruského Gazpromu je ložisko Štokman, jež se také má stát základnou jak pro těžbu plynu, tak pro výrobu zkapalněného zemního plynu. Vzhledem ke své pozici v ruské části Barentsova moře se má stát odbytištěm LNG zejména pro americký a evropský energetický trh, a současně se stane novým zdrojem energie pro domácí zákazníky. Ve Štokmanovi vidí Rusko budoucnost. Dosud netěžené pole totiž podle odhadů obsahuje kolem 3,8 bil. m3 plynu, čímž se stává největším světovým zdrojem zásob plynu. Odhady se například pohybují v míře sedmiletého zásobování Evropské unie.[29] Vyčerpávání dostupných energetických zásob se stává „denním chlebem“ a tím možnost těžby ve Štokmanově ložisku nabývá na významu. Problém ovšem vzniká při těžbě, protože se ložisko nachází v místech s náročnými přírodními podmínkami (velmi nízké teploty, moře plné ledových ker).

Poloha ložiska Štokman a jeho nákres cesty plynu

(Zdroj: LNG and Sustainable Gas Supply. On-line zdroj na www.unece.org/ie/se/pp/wpgas/18wpg_0108/rt/Korovin.pdf. Ověřeno ke dni 9. 11. 2009)

3.2.1  Evoluce projektu

Ložisko Štokman, jenž nese název po slavném sovětském geofyzikovi Vladimíru Štokmanovi, bylo otevřeno v roce 1988 v ruské části šelfu Barentsova moře, přibližně 600 km od města Murmansk. Projekt je po celém světě spojován s kontroverzním výběrem investorů, který se svým scénářem podobal Sachalinu 2, ovšem táhl se o několik let déle.

Výběr možných členů konsorcia začal v 90. letech a proběhl několika fázemi příslibu zahraničním investorům na účasti projektu a jejich následovnému odmítnutí. Společným znakem firem byly, ne překvapivě, společnosti, které se zabývají průzkumem a těžbou, ale také ty, které dokáží postavit technologie a potřebnou infrastrukturu.[30] Do užšího výběru se například dostali norský Statoil a Norsk Hydro, francouzský Total, finský Neste nebo americké firmy Chevron and ConocoPhillips. Posledním výstupem je vytvoření společnosti Shtokman Development AG, kde Gazprom kontroluje 51 %, Total 25 % a StatoilHydro 24 %. Za favority byli vzhledem ke svému většímu kapitálu dlouho považováni američtí giganti Chevron a ConocoPhillips. Velkou roli ale sehrály politické neshody mezi USA a Ruskem, zejména v otázce protiraketové obrany v Evropě.

Mezi vítězi jednání se nakonec ocitli, jak již bylo zmíněno výše, norský StatoilHydro a francouzský Total. Zahraniční společnosti však podle smlouvy budou muset prodat své podíly Gazpromu, jakmile bude ukončena první fáze projektu.[31] Shtokman Development AG dostane do svých rukou infrastrukturu ložiska na 25 let od okamžiku začátku hospodářského využívání. Licenci na vyhledávání, geologický průzkum, a těžbu plynu a plynového kondensátu na Štokmanském nálezišti má dceřiná společnost Gazpromu – Sevmorněftěgaz.[32]

3.2.2  Současný stav projektu a jeho vyhlídky

Zásoby plynu činí podle Gazpromu 3,8 bil. m3. Podle předběžných předpokladů by měl Štokman po rozběhnutí produkovat kolem 70 mld. m3 plynu ročně, což je porovnatelné s celkovou těžbou Norska za rok. Obrovské zásoby tohoto naleziště mají také zachránit ruskou pověst největšího evropského importéra, která byla poslední dobou pošramocena pochybnostmi o velikosti ruských zásob.

Mezi nejdůležitější plány s vytěženým plynem patří do budoucna záměr, že do roku 2013 má být z ložiska plyn transportován na břeh podmořskými plynovody a následně má jeho cesta pokračovat do plynovodu Nord Stream, a o rok později exportován v tekuté formě do zahraničí (viz první fáze projektu). V současné době se tyto termíny zdají být přehnaně optimistické.

Zkušenosti, které dostanou ruské společnosti během těžby v hloubce 350 metrů pod vodou plnou ledovců, by měly napomoci Rusku při osvojení dalších arktických nalezišť, jejichž zásoby činí až 6 bil. m3 plynu.[33] Jak jsme již zmínily výše, Gazprom v květnu letošního roku podepsal smlouvu o dovážení LNG do USA, která mu umožní nákup zkapalněného zemního plynu z projektu Sachalin 2. Gazprom chce ale pokračovat ve zvyšování dodávek plynu do USA až na deset procent celkové spotřeby země, a proto plánuje také prodávat zkapalněný zemní plyn z naleziště Štokman.[34] Tento cíl je stanoven v období následujících pěti let.

3.2.3  Analýza ruského postoje k výzvě LNG na příkladě ložiska Štokman

Na příkladu studie ložiska Štokman se dostáváme k podobným závěrům jako u projektu Sachalin 2, což vede ke skutečnému pochopení pozice Gazpromu, potažmo Kremlu, v souvislosti s plánovaným vstupem na globální trh se zkapalněným zemním plynem.

Výsledky shrneme do několika tématických skupin: rozhodování o zúčastněných zahraničních investorech v projektu, technická vybavenost, ruská vkládání nadějí do Štokmanu.

Během plánování projektu Rusko opět ukázalo, jak dokáže být nevyzpytatelné, nespolehlivé, a hledící jen a pouze na své vlastní zájmy. Do konsorcia byly postupně přizvány několikatery zahraniční firmy, ale vítězi se nakonec staly jen dvě. Spojené státy americké mezi ně ve finále nepatřily, ačkoli Rusko v roce 2006 tvrdilo, že je účast Američanů důležitá, protože chtělo zajistit od roku 2010 pětinovou spotřebu LNG ze Štokmanu.[35] Hlavní roli během výběru opět sehrály zkušenosti z mimopobřežní těžbou a firmy schopné postavit nutnou technologii pro průzkum a těžbu, ale také samotnou infrastrukturu. Nedostatek vědomostí spojených s technologiemi LNG tak podle našeho mínění staví Rusko do takové pozice, že nebude ještě několik let schopno využívat své ohromné zdroje plynu bez pomoci zahraničních firem, což snižuje potenciál rozvoje LNG na ruském území.

Strategie, jež staví do popředí omezování cizích investic do projektu, protože by tak docházelo k odlivu kapitálu, je jednou z velkých nevýhod pro Rusko. Pole Štokman je ovšem  unikátní nejen pro Rusko, ale i zbytek světa a má vzhledem ke svým 7,8 bil. m3 plynu potenciál stát se jedním z vedoucích článků systému globální energetické bezpečnosti.[36] Vzhledem k tomu, že Štokmanské ložisko vyžaduje díky své geografické poloze v arktickém Barentsově moři velké zkušenosti a zejména finanční výdaje, musel Kreml opustit od svých původních záměrů vyhnout se zahraničním firmám. To si ale dokázal pojistit smlouvou o prodání akcií zpět do rukou Gazpromu, jakmile bude dokončena první fáze výstavby, tj. infrastruktura a LNG terminál.

Z ruského chování je v případě Štokmanu tedy zřejmé, že zkapalněný zemní plyn stojí v zájmu Ruska a vidí v něm budoucnost, do které je třeba investovat enormní sumy peněz. Vstup do této sféry tak otevře Moskvě přístup na nové trhy, které již budou osvobozeny od závislosti na dobrých vztazích s tranzitními zeměmi, jak je tomu u plynovodů.

4  Plynovody a jejich význam pro Rusko

Abychom byly schopny odpovědět na otázku, jestli Rusko bude v budoucnu preferovat transport plynu ve zkapalněné formě, musíme zhodnotit také úsilí, které Moskva vynakládá na výstavbu nových plynovodů. V současnosti Gazprom pracuje na celkem třech projektech výstavby plynovodů: Nord Stream, South Stream a systém plynovodů na Dálném východě pro export do Číny.

4.1  Nord Stream

Plynovod Nord Stream je považován za úspěšný projekt mezi Ruskem a Německem, protože bude dodávat plyn z Ruska do Německa přímo. Podepsání smlouvy o výstavbě plynovodu po dni Baltického moře v roce 2005 v Evropě vyvolalo velký rozruch. [37] Projekt Nord Stream, jehož odhadovaná cena je od 12 do 15 mld. dolarů, obchází středoevropské státy, které by se teoreticky mohly stát tranzitními zeměmi, a bude dodávat zemní plyn přímo do německého portu Greifswald.

Nejrazantněji proti Nord Streamu vystoupilo Polsko. Rusko by díky získání další severní plynové tepny do Evropy mohlo omezit dodávky z Jamalského plynovodu, čímž by silně zasáhlo polské hospodářství. V podobné zoufalé situaci se nachází i Bělorusko a pobaltské státy. Rusko totiž díky tomuto projektu bude moci v případě potřeby prosazovat politický tlak na středo- a východoevropské státy (tzv. „blízké zahraničí“), aniž by ohrožovalo svou reputaci spolehlivého dodavatele pro západní Evropu. Přes polský nesouhlas projekt dokonce dostal v roce 2000 od Evropské Komise status TEN (Trans-European Networks), což dělá Nord Stream prioritním projektem pro zajištění energetické bezpečnosti EU. Podruhé byl potvrzen v roce 2006.

Projekt Nord Stream má pro Moskvu velkou hodnotu, o čemž svědčí  především lobbování na té nejvyšší úrovni. Dokonce dostal přezdívku „plynovod Schröder-Putin“, kvůli tomu, jak velkou roli pro výstavbu Nord Streamu sehráli tito dva politici.[38] Díky osobnímu vztahu mezi Putinem a Schröderem projekt nejenom získal podporu v západní Evropě, ale i podporu německých finančních institucí. Měsíc před skončením platnosti mandátu G. Schrödera na pozici kancléře jeho kabinet poskytl Gazpromu záruky na úvěr v KfW Bankengruppe a Deutsche Bank ve výši 900 mil. eur.[39]

Délka plynovodu bude činit 1200 km, roční kapacita se do roku 2011 vyšplhá na 27,5 mld. m3 a do roku 2012 na 55 mld. m3, kdy bude dostavěna druhá síť plynovodu. Mezi vlastníky projektu jsou Gazprom (51 %), Wintershall Holding a E.ON Ruhrgas (po 20 %) a N. V. Nederlandse Gasunie (9 %).[40]

Projekt se v současnosti nachází ve fázi schvalování. Dánsko, Švédsko a Finsko již souhlasily s výstavbou, proto zbývá již jen souhlas Německa a Ruska, což je vzhledem k zájmům těchto států, jen formalita.  Samotná stavba by měla začít v příštím roce.

4.2  South Stream

Stejně tak jako Nord Stream, i South Stream rozdělil Evropu na dva tábory: zastánce plynovodu Nabucco, jenž má být nezávislý na ruských dodávkách a státy, které se rozhodly vydělat na tranzitních poplatcích ze South Streamu.

V první fázi je zatím ujednáno, že plynovod má začínat v ruském černomořském portu Běrěgovaja a dopravovat plyn do Bulharska, ale další směr zatím není definitivní. Smlouvu o spolupráci na projektu South Stream, jehož spolumajitelem je italská ENI, však v roce 2008 podepsaly Bulharsko, Srbsko, Řecko a Maďarsko[41].

O velkém významu, který má projekt South Stream pro ruskou vládu svědčí i ten fakt, že sám nejmocnější muž Ruska Vladimír Putin navštívil Ankaru, aby zajistil přístup do tureckých vod při stavbě plynovodu. Toto povolení pro výstavbu na dně Černého moře Putin dostal ani ne měsíc potom, co Ankara signovala obdobnou dohodu s představiteli EU, která se týkala konkurenčního plynovodu Nabucco. Ruský premiér na oplátku slibil svému tureckému protějšku T. Erdoganovi podporu při výstavbě ropovodu, který má spojovat turecký přístav v Černém moři Samsun s rafinérským uzlem na pobřeží Středozemního moře ve městě Ceyhan.

Velkým úspěchem South Streamu v konkurenčním boji s Nabuccem byl prodej 50% podílu uskladňovacího zařízení v Baumgartenu (Rakousko) vedle rakousko-slovensko-maďarských hranic ruskému Gazpromu. Baumgarten měl původně sloužit pro uskladnění kaspického plynu z Nabucca[42]. Vídeň tímto obchodem tak trošičku „zradilo“ Nabucco a Rusko stálo o krůček blíž k naplnění svého ambiciózního plánu.

Jako zatím poslední stát se do projektu začlenilo Slovinsko 14. listopadu 2009. Slovinskou část plynovodu South Stream podle dohody postaví společný podnik ruské společnosti Gazprom a slovinské společnosti Geoplyn.[43]

O tom, že plynovod South Stream je pro Moskvu opravdu důležitým, svědčí mimo jiné i to, že Rusko souhlasí s vynaložením obrovských finančních částek na jeho výstavbu. Cena projektu se pohybuje kolem 25 mld. dolarů (Nabucco pro srovnání vyjde na „pouhých“ 9 miliard). Vzhledem k současným finančním potížím Gazpromu jsou tyto astronomické náklady (spolu s dalšími rozběhnutými projekty) opravdu zatěžujícími. Přes tyto zjevné nedostatky projektu však ruská vláda South Stream i nadále prosazuje, protože vnímá možnost konkurence kaspického plynu na evropském trhu jako hrozbu číslo jedna.

(Zdroj: Galbin, Richard (2009): Energy fuels new Great Game in Europe. On-line text na http://niqnaq.files.wordpress.com/2009/06/45891459_oil_pipelines_nabucco_nord_south_stream.gif. Ověřeno ke dni 22. 11. 2009.)

4.3  Rusko-čínská jednání o výstavbě plynovodů

Rusko a Čína podepsaly smlouvu o výstavbě plynovodu za 12 mld. dolarů již v roce 1998. Plynovod měl dodávat 10 mld. m3 Číně a později by měl být schopný exportovat dalších 10 mld. m3 plynu i do Japonska a Koreji.

  1. října 2004, během oficiální vizity prezidenta Putina do Pekingu, byla podepsána smlouva mezi ruským Gazpromem a čínskou CNPC (China National Petroleum Corporation) o strategické spolupráci v celkové hodnotě 3,5 mld. dolarů.[44] Tato smlouva předpokládala i rozpracování konkrétních projektů výstavby plynovodů z území Ruska do Číny.  Podle předběžné domluvy Rusko bude exportovat 70 mld. m3 plynu ročně. Nejchoulostivější otázkou je pro partnery cena za plyn, která tyto jednání protahuje již léta.
  2. a 2. listopadu 2009 se sešli představitelé Gazpromu a CNNC v Šanghaji, aby prodiskutovali řadu otázek, které se týkaly objemů dodávek, cenotvorných mechanizmů, tras a termínů organizace dodávek.  Ani toto setkání však nevedlo ke konkrétním krokům ze strany sousedů.

Jednání s Čínou se táhnou již deset let z několika důvodů: Čína má obrovskou spotřebu, proto může smlouvat o ceně, což pro Rusko není zrovna výhodné. Čína navíc nově dostává LNG z Austrálie a plyn z nového plynovodu ze střední Asie. Úspěch plynovodních projektů v Číně pro Rusko znamená i vstup na velice lukrativní trh – paralelně s jednáními o výstavbě plynovodů se vedou rozhovory o společných chemických továrnách a o možné ruské výstavbě jaderné elektrárny v Číně. Ta také disponuje nezanedbatelnými finančními zdroji pro investování do projektů. Spolupráce s Čínou a Gazpromem se zdá být velice perspektivní a další kola jednání jsou naplánována ještě do konce roku 2009.

5  Závěr

V  závěru se pokusíme prozkoumat výhody a nevýhody LNG terminálu oproti plynovodům pro Rusko a na základě této analýzy určíme, jakým směrem bude pravděpodobně směřovat ruská politika exportu plynu.

Ačkoli jsme se v předchozích kapitolách věnovaly ruskému zájmu o rozšíření možnosti zpracování zemního plynu a jeho transportu v rámci LNG, nedá se potrubní přepravu zcela ignorovat a považovat ji za druhotnou.  Za prvé, plynovody jsou klíčovým prostředkem transportu plynu uvnitř samotného Ruska, LNG terminály tuto funkci převzít nemohou z geografických důvodů. Za druhé, velkou výhodou plynovodů je pro Rusko jeho zkušenost s výstavbou a nezávislost na zahraničních investorech. Za třetí, Rusko jako země známá svou rozpínavostí a snahou kontrolovat vnitřní a vnější politiku států bývalého Sovětského svazu, má v případě plynovodů možnost ovlivňovat politické a ekonomické dění v tranzitních a dovážejících státech. Plynovodní systém je obrovský a technologicky náročný projekt, který navíc potřebuje průběžné monitorování a postupnou modernizaci, což je perfektní záminkou pro Moskvu pro vniknutí do vnitřních záležitostí tranzitní země.

Plynovod navíc těsně svazuje dodavatele a spotřebitele.  Rentabilní je jen v případě, že je permanentně plně využit. Není tedy myslitelné, aby například po dokončení Nord Streamu potrubím neprotekl plyn kvůli politickým, ekonomickým nebo jakýmkoliv dalším sporům mezi Moskvou a Berlínem.  Je ale docela pravděpodobné, že v případě eskalace sporu o vlastnictví Kuril mezi Japonskem a Ruskem japonské podniky nebudou ochotné prodloužit smlouvy se sachalinským LNG terminálem. Plynovody z tohoto hlediska nutí dotyčné státy nejen podporovat přátelské vztahy, ale také poskytují Rusku větší záruku stabilního odběru suroviny.

Na druhou stranu i LNG terminály mají řadu předností. Výhodou zkapalněného zemního plynu je v porovnání s plynovody fakt, že Rusko nepotřebuje k dodání poptávaného plynu souhlas tranzitních zemí a proto se export stává mnohem flexibilnějším a stabilnějším. Rusko, které od poloviny 20. století dováželo fakticky jen do Evropy a států bývalého Sovětského svazu, má díky LNG možnost exportovat své suroviny do Severní Ameriky a Asie, ruské exporty přestanou být geografický podmíněné. LNG je tím pádem cestou k naplnění ambiciózních planů Gazpromu stát se globálním hráčem namísto regionálního prodejce.

Přestup na transport plynu ve zkapalněné formě také ušetří náklady na opravu, modernizaci a bezpečnostní zajištění plynovodního systému od neoprávněného odcizení plynu. Samozřejmě je nutné investovat i do údržby LNG lodí, tyto částky však jsou podstatně nižší.[45]

Vybudování LNG terminálů v severních regionech Ruska nahrává i klima: na zkapalňování je možné ušetřit díky chladnému počasí. Úspora bude například  v porovnání s Katarem činit až 10-15 % .[46]

Export plynu v tekuté formě je pro Rusko i otázkou cti a geopolitického postavení. Dodávky zemního plynu potrubím totiž nejsou nějak zvlášť technologicky náročné. LNG terminály naopak potřebují jistou míru technologického vybavení a tím pádem staví Rusko na pozici „high - tech výrobce“.

Na druhou stranu mají LNG terminály pro Rusko i určité nevýhody. Negativním faktorem je to, že Rusko zatím nemá zkušenosti s jejich výstavbou, a proto musí Moskva tento nedostatek kompenzovat aktivním začleněním zahraničních investorů do projektů. Společnosti jako Shell, Total a další poskytují ruským terminálům nejen finanční prostředky, ale i technologické zázemí a zkušené odborníky. Velký podíl těchto zahraničních investorů na majetku LNG terminálů ale znamená pro Rusko odtékání kapitálu v době, kdy terminál začne vynášet. Navíc díky příznivé fiskální politice vůči vlastníkům LNG terminálů se stát nebude podílet na příjmech těchto společností.

Je nutné si uvědomit i dopad celosvětového trendu zkapalňování plynu na vztahy mezi Ruskem a Evropou. Pro státy západní Evropy je zkapalněný plyn reálnou alternativou ruským dodávkám, jejichž stabilita a spolehlivost je zpochybňována. S  příklonem velkých evropských států k LNG, jako napříkald Itálie, Francie, Španělska a Velké Británie, se oslabuje vyjednávácí pozice evropských importérů ruského plynu. Především menší státy evropského vnitrozemí, které nemají možnost importovat plyn přes moře, jako Česká republika, Slovensko, Maďarsko a další, budou i nadále spoléhat na plynové potrubí a navíc se nebudou moci opřít o podporu větších a významnějších evropských států-spotřebitelů.  Na druhou stranu, v krátkodobém horizontu, bude ztráta velkých odběratelů nutit Moskvu být ohleduplnější vůči svým středoevropským zákazníkům. Vstřícnost Gazpromu ale nejspíš potrvá jen dokud objemy jeho exportu nedosáhnou optimální hodnoty. Moskva totiž sleduje globální trendy v transportu plynu a vnímá snížení svých evropských exportů jako hrozbu. Proto se stala výstavba LNG terminálů, které budou diverzifikovat odběratele ruského plynu, jedním z cílů Gazpromu.

O serióznosti ruského záměru soustředit se na LNG svědčí i ten fakt, že vláda je ochotna přistoupit na snížení daně na LNG terminály a pro jejich export. Například 24. září, během prezentace projektu LNG terminálu na Yamalu v městě Salechard, premiér Ruska Vladimir Putin oznámil, že vláda usilovně pracuje nad myšlenkou vytvoření zvláštní ekonomické zóny na místě budoucího projektu. Toto setkání s představiteli největších energetických společností světa jako E.On, Shell, Total, ExxonMobil, ConocoPhilips, ENI, Statoil Hydro mělo marketingový charakter, a samozřejmě, že možnost snížení daňové zátěže investory zaujala.[47]

Co lze očekávat od Moskvy v budoucnu? Na který druh transportu plynu se bude soustředit? Na základě analytických závěrů naší práce se domníváme, že Gazprom bude pokračovat ve vývoji LNG terminálů a bude do tohoto vývoje investovat nezanedbatelné finanční prostředky. Paralelně se však budou stavět i ruské plynovody, které mají řadu politických výhod. Kreml, který již léta usiluje o zvyšení svého politického a ekonomického vlivu v sousedních státech, pravděpodobně nebude ochotný vzdát se takového prostředku vlivu  na vnitřní dění a zahraniční politiku importujícího či tranzitního státu, jako je plynovod.

Přílohy k článku: http://www.e-polis.cz/galerie/32-leshchenko-gazprom.html

6  Seznam literatury

Arutunyan, A.(2009): Waiting for Shtokman. Moscow News, No. 40. On-line text na http://www.mnweekly.ru/business/20091019/55390675.html. Ověřeno ke dni 4.11.2009.  

Beijing and Moscow Sign Deals Worth US $ 3,5bn. Asia Pacific Oil and Gas Insight 2009. No. 44, str. 12-13.

Bilgin, Mert (2008): Geopolitics of European natural gas demand: Supplies from Russia, Caspian and the Middle East. On-line text na http://www.sciencedirect.com. Ověřeno ke dni 16. 11. 2009.

Březina, P., Rottner, M., (2001): LNG-zkapalněný zemní plyn, Plyn Vol. 8-9. Online  text na http://www.energetik.cz/hlavni3.html?m1=/clanky/pl_2001_89_3.html. Ověřeno ke dni 21.11.2009.

Budoucnost paliv. On-line zdroj http://www.airproducts.cz/news/novinky/press62.htm. Ověřeno ke dni 21. 11. 2009.

Bývalý portál Gazpromu, on-line text http://old.gazprom.ru/articles/article25744.shtml. Ověřeno ke dni 11. 10.2009.

Česká plynárenská unie: Diverzifikaci dodávek zajistí i LNG. FinExpert. Online text na http://www.finexpert.cz/default.aspx?server=1&article=21982. Ověřeno ke dni 10.11.2009.

Energetická bezpečnost Evropy – fikce či reálný cíl. On-line text http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/z_medii/energeticka_bezpecnost_evropy_fikce_ci.html. Ověřeno ke dni 14.11.2009.

Environmental Concerns – LNG is just another dirty fossil fuel. On-line text na http://timrileylaw.com/LNG_FOSSILFUEL.htm. Ověřeno ke dni 14.11.2009.

Galbin, Richard (2009): Energy fuels new Great Game in Europe. On-line text na http://niqnaq.files.wordpress.com/2009/06/45891459_oil_pipelines_nabucco_nord_south_stream.gif. Ověřeno ke dni 22. 11. 2009.

Hartley, P., Medlock, K.B.(2009): Scenarios for Russian Natural Gas Exports: The Role of Domestic Investment, the Caspian and LNG. Str.11. On-line text na http://www.bakerinstitute.org/publications/EF-pub-HartleyMedlockRussNatGas-050609.pdf. Ověřeno ke dni 4.11.2009

Cheng, R.S., Lin, B., Hsu M.B., Shu, M.H. (2009): Fault-tree analysis for liquefied natural gas terminal emergency shutdown system, Expert Systems with Aplications Vol. 36, str. 11918-11924.

Informační agentura Regnum, on-line text http://www.regnum.ru/news/729747.html. Ověřeno ke dni 11.10.2009.

Kristen, V.(2009): Slovinsko oficiálně vstoupilo do projektu South Stream. On-line text na http://zpravy.kurzy.cz/198826-slovinsko-oficialne-vstoupilo-do-projektu-south-stream/. Ověřeno ke dni 17.11.2009.

Kupchynski, Roman (2007): Gazprom looks to an LNG future. On-line zdroj  http://www.rferl.org/content/article/1077647.html. Ověřeno ke dni 14.11.2009.

Kupchynski, Roman (2009): LNG-Russia´s New Energy Blackmail Tool. On-line zdroj http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=34888. Ověřeno ke dni 12.11.2009.

LNG and Sustainable Gas Supply. On-line zdroj na www.unece.org/ie/se/pp/wpgas/18wpg_0108/rt/Korovin.pdf. Ověřeno ke dni 9. 11. 2009.

Marathon Sakhalin and Shell Sakhalin Complete Exchange Agreement. On line text na http://www.gasandoil.com/goc/company/cnr10270.htm. Ověřeno ke dni 3.11.2009.

Mehdiyeva, Nazrin (2009): Problems in the pipeline. Utility Week, Vol. 31, No. 11, 22-23.

Na trh s plynem v USA vstoupil gigant Gazprom. On-line text na http://www.ct24.cz/ekonomika/svet/68419-na-trh-s-plynem-v-usa-vstoupil-gigant-gazprom/. Ověřeno ke dni 21. 11. 2009.

Nehoda, J.: Pohled společnosti RWE Transgas Nat na přepravu ZP ve středoevropském regionu. Online text na http://www.cgoa.cz/cs/download/sepk-01-presentace-nehoda.pdf. Ověřeno ke dni 19.11.2009.

Objevilo se monstrum! Co si ještě o nás může někdo pomyslet?. On-line text na http://www.energetik.cz/hlavni3.html?m1=/clanky/pl_2007_09. html. Ověřeno ke dni 22. 11. 2009.

Oficiální stránky Gazpromu. www.gazprom.ru. Ověřeno ke dni 4. 11. 2009.

Paňuškin, V., Zygar´, M. (2008): Gazprom. Nova zbroja Rosiji. Kyjev: Fakt.

Pop, V.(2009): Nord Stream Construction to Start in 2010. BusinessWeek. On-line text na http://www.businessweek.com/globalbiz/content/oct2009/gb20091029_819237.htm. Ověřeno ke dni 17.11.2009.

Prezentacija Jamala inostrancam prošla uspěšno. Novinový portál Bjudžet.ru. On-line text na http://bujet.ru/article/63185.php. Ověřeno ke dni 17.11.2009.

Ropa a plyn v síti politiky. On-line text na http://www.mmspektrum.com/clanek/ropa-a-plyn-v-siti-politiky. Ověřeno ke dni 14.11.2009.

Russia opens its first LNG plant to supply Asia. On-line text na http://www.nytimes.com/2009/02/18/business/worldbusiness/18iht-gas.4.20287852.html?_r=2. Ověřeno ke dni 14.11.2009.

Russia Will Heat America, But Japan Will Get Sakhalin\'s LNG First. On-line text na http://www.acg.ru/english/news2.phtml?m=4601. Ověřeno ke dni 4.11.2009.

Sachalin 2 LNG produktion to Have major Impact for Japanese Gas Consumers. On-line text na http://www.russiatoday.ru/Business/2009-02-18/Sakhalin_2_LNG_production_to_have_major_impact_for_Japanese_gas_consumers.html. Ověřeno ke dni 4. 11. 2009.

Sachalin 2: Shell ustupuje Gazpromu. On-line text na http://www.enviweb.cz/?env=energie_archiv_gbfeh_en/Sachalin_2_Shell_ustupuje_Gazpromu.html. Ověřeno ke dni 4.11.2009.

Shiryaeva, M.(2009): Prospects for LNG Investmenst in Russia and Business Cycles. Moskva: Státní Univerzita. On-line text na http://docs.google.com/viewer?a=v&q=cache:ENzw1g1PMMkJ:www2.warwick.ac.uk/fac/soc/csgr/peeer/moscow/presentation_shiryaeva_marina1.pdf+Prospects+for+LNG+Investmenst+in+Russia+and+Business+Cycles&hl=cs&gl=cz&sig=AHIEtbTpMAgHD7lFZeQPZNd4SfdnY9ed5A. Ověřeno ke dni 12. 11. 2009.

Smith, K.C.(2008): Russia and the European Energy Security. Divide and Dominate. Washington: Center for Strategic and International Studies.

Stránky Sachalin Energy: http://www.sakhalinenergy.ru/ru/project.asp?p=lng_plant . Ověřeno ke dni 4. 11. 2009.

Strengtening the strategic high north partnerships. On-line zdroj http://www.nortrade.com/index.php?cmd=show_article&id=254. Ověřeno ke dni 21. 11. 2009.

Tongia, R.; Arunachalam, V.S. (1999): Natural Gas Imports by South Asia: Pipelines or Pipedreams?, Economic and Political Weekly, Vol. 34, No. 18 , s. 1057.

Zemní plyn, Česká plynárenská unie. Online text na  http://www.cpu.cz/webmagazine/kategorie.asp?idk=179 . Ověřeno ke dni 23.11.2009.

Zkapalněný zemní plyn. Online text  na  http://zdrojeenergie.blogspot.com/2008/12/zkapalneny-zemni-plyn.html . Ověřeno ke dni 10.10.2009.


[1] Mehdiyeva, Nazrin (2009): Problems in the pipeline. Utility Week, Vol. 31, No. 11, str. 22.

[2] Zemní plyn, Česká plynárenská unie. Online text na  http://www.cpu.cz/webmagazine/kategorie.asp?idk=179 . Ověřeno ke dni 23.11.2009.

[3] Cheng, R.S., Lin, B., Hsu M.B., Shu, M.H. (2009): Fault-tree analysis for liquefied natural gas terminal emergency shutdown system, Expert Systems with Aplications Vol. 36, p. 11918-11924.

[4] Březina, P., Rottner, M., (2001): LNG-zkapalněný zemní plyn, Plyn Vol. 8-9. Online  text na http://www.energetik.cz/hlavni3.html?m1=/clanky/pl_2001_89_3.html. Ověřeno ke dni 21.11.2009.

[5] Tamtéž.

[6] Nehoda, J.: Pohled společnosti RWE Transgas Nat na přepravu ZP ve středoevropském regionu. Online text na http://www.cgoa.cz/cs/download/sepk-01-presentace-nehoda.pdf. Ověřeno ke dni 19.11.2009.

[7] Tongia, R.; Arunachalam, V.S. (1999): Natural Gas Imports by South Asia: Pipelines or Pipedreams?, Economic and Political Weekly, Vol. 34, No. 18 , s. 1057.

[8] Česká plynárenská unie: Diverzifikaci dodávek zajistí i LNG. FinExpert. Online text na http://www.finexpert.cz/default.aspx?server=1&article=21982. Ověřeno ke dni 10.11.2009.

[9] Zkapalněný zemní plyn. Online text  na  http://zdrojeenergie.blogspot.com/2008/12/zkapalneny-zemni-plyn.html . Ověřeno ke dni 10.10.2009.

[10] Environmental Concerns – LNG is just another dirty fossil fuel. On-line text na http://timrileylaw.com/LNG_FOSSILFUEL.htm. Ověřeno ke dni 14.11.2009.

[11] Kupchynski, Roman (2007): Gazprom looks to an LNG future. On-line zdroj  http://www.rferl.org/content/article/1077647.html. Ověřeno ke dni 14.11.2009.

[12] Hartley, P., Medlock, K.B.(2009): Scenarios for Russian Natural Gas Exports: The Role of Domestic Investment, the Caspian and LNG. Str.11. On-line text na http://www.bakerinstitute.org/publications/EF-pub-HartleyMedlockRussNatGas-050609.pdf. Ověřeno ke dni 4.11.2009

[13] Tamtéž.

[14] Kupchynski, Roman (2009): LNG-Russia´s New Energy Blackmail Tool. On-line zdroj http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=34888. Ověřeno ke dni 12.11.2009.

[15] Mezi zakladatele společnosti Sachalin Energy patřila i Marathon Sakhalin Limited, která se však v roce 2000 vzdala svého 37,5% podílu ve prospěch Shellu výměnou za jeho akcie v projektu Foinaven. Podrodnosti viz Marathon Sakhalin and Shell Sakhalin Complete Exchange Agreement. On line text na http://www.gasandoil.com/goc/company/cnr10270.htm. Ověřeno ke dni 3.11.2009.

[16] Ropa a plyn v síti politiky. On-line text na http://www.mmspektrum.com/clanek/ropa-a-plyn-v-siti-politiky. Ověřeno ke dni 14.11.2009.

[17] Informační agentura Regnum, on-line text http://www.regnum.ru/news/729747.html. Ověřeno ke dni 11.10.2009.

[18] Sachalin 2: Shell ustupuje Gazpromu. On-line text na http://www.enviweb.cz/?env=energie_archiv_gbfeh_en/Sachalin_2_Shell_ustupuje_Gazpromu.html. Ověřeno ke dni 4.11.2009.

[19] Tamtéž.

[20] Russia opens its first LNG plant to supply Asia. On-line text na http://www.nytimes.com/2009/02/18/business/worldbusiness/18iht-gas.4.20287852.html?_r=2. Ověřeno ke dni 14.11.2009.

[21] Energetická bezpečnost Evropy – fikce či reálný cíl. On-line text http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/z_medii/energeticka_bezpecnost_evropy_fikce_ci.html. Ověřeno ke dni 14.11.2009.

[22] Bývalý portál Gazpromu, on-line text http://old.gazprom.ru/articles/article25744.shtml. Ověřeno ke dni 11. 10.2009.

[23] Podrobněji div. stránky Sachalin Energy: http://www.sakhalinenergy.ru/ru/project.asp?p=lng_plant . Ověřeno ke dni 4. 11. 2009.

[24] Japonské, jihokorejské a americké společnosti již mají podepsáne smlouvy na většinu produkce LNG terminálu na Sachalinu na dalších 25 let. Sachalin Energy má, například, smlouvu s japonskou Osaka Gas o odběru 200 000 tun zkapaleného plynu ročně na nastupných 20 let. Sachalin 2 tím pádem bude zajiŠtovat 7,2% podíl celkové japonské poptávky po LNG.

[25] Stránky Sachalin Energy: http://www.sakhalinenergy.com/ru/default.asp?p=channel& ; c=1&n=288. Ověřeno ke dni 4. 11. 2009.

[26] Russia Will Heat America, But Japan Will Get Sakhalin\'s LNG First. On-line text na http://www.acg.ru/english/news2.phtml?m=4601. Ověřeno ke dni 4.11.2009.

[27] Sachalin 2 LNG produktion to Have major Impact for Japanese Gas Consumers. On-line text na http://www.russiatoday.ru/Business/2009-02-18/Sakhalin_2_LNG_production_to_have_major_impact_for_Japanese_gas_consumers.html. Ověřeno ke dni 4. 11. 2009.

[28] Ropa a plyn v síti politiky. On-line text na http://mmspektrum.com/clanek/ropa-a-plyn-v-siti-politiky. Ověřeno ke dni 16. 11. 2009.

[29] Strengtening the strategic high north partnerships. On-line zdroj http://www.nortrade.com/index.php?cmd=show_article&id=254. Ověřeno ke dni 21. 11. 2009.

[30] Budoucnost paliv. On-line zdroj http://www.airproducts.cz/news/novinky/press62.htm. Ověřeno ke dni 21. 11. 2009.

[31] První fáze je spojena s výstavbou obrovské plovoucí jednotky, díky které bude možné čerpat z podmořského ložiska plyn. Následně bude asi 550 km dlouhým plynovodem transportován do Teriberka, kde bude vystavěn terminál na zkapalnění plynu.

[32] Oficiální stránky Gazpromu. www.gazprom.ru. Ověřeno ke dni 4. 11. 2009.

[33] Arutunyan, A.(2009): Waiting for Shtokman. Moscow News, No. 40. On-line text na http://www.mnweekly.ru/business/20091019/55390675.html. Ověřeno ke dni 4.11.2009.

[34] Na trh s plynem v USA vstoupil gigant Gazprom. On-line text na http://www.ct24.cz/ekonomika/svet/68419-na-trh-s-plynem-v-usa-vstoupil-gigant-gazprom/. Ověřeno ke dni 21. 11. 2009.

[35] Budoucnost paliv. On-line text na http://www.airproducts.cz/news/novinky/press62.htm. Ověřeno ke dni 22. 11. 2009.

[36] Objevilo se monstrum! Co si ještě o nás může někdo pomyslet?. On-line text na http://www.energetik.cz/hlavni3.html?m1=/clanky/pl_2007_09. html. Ověřeno ke dni 22. 11. 2009.

[37] Proti Nord Streamu vystoupily zejména Polsko, baltické státy a Švédsko. Evropská komise na tyto prostesty odpověděla, že nemá právo zasahovat do německých obchodních vztahů s Ruskem. Srov. napřiklad Smith,K.C.(2008): Russia and the European Energy Security. Divide and Dominate. Washington: Center for Strategic and International Studies, str. 6.

[38] Viz například Pop, V.(2009): Nord Stream Construction to Start in 2010. BusinessWeek. On-line text na http://www.businessweek.com/globalbiz/content/oct2009/gb20091029_819237.htm. Ověřeno ke dni 17.11.2009.

[39] Paňuškin, V., Zygar´, M. (2008): Gazprom. Nova zbroja Rosiji. Kyjiv: Fakt, str. 303.

[40] Oficiální stránky Gazpromu. On-line text na http://gazprom.ru/production/projects/pipelines/nord-stream/. Ověřeno ke dni 17.11.2009.

[41] Stránky Gazpromu(www.gazprom.ru). Ověřeno ke dni 15.10.2009

[42] Smith,K.C.(2008): Russia and the European Energy Security. Divide and Dominate. Washington: Center for Strategic and International Studies. Str. 6.

[43] Kristen, V.(2009): Slovinsko oficiálně vstoupilo do projektu South Stream. On-line text na http://zpravy.kurzy.cz/198826-slovinsko-oficialne-vstoupilo-do-projektu-south-stream/. Ověřeno ke dni 17.11.2009.

[44] Beijing and Moscow Sign Deals Worth US $ 3,5bn. Asia Pacific Oil and Gas Insight 2009. No. 44, str. 12.

[45] Shiryaeva, M.(2009): Prospects for LNG Investmenst in Russia and Business Cycles. Moskva: Státní Univerzita. On-line text na http://docs.google.com/viewer?a=v&q=cache:ENzw1g1PMMkJ:www2.warwick.ac.uk/fac/soc/csgr/peeer/moscow/presentation_shiryaeva_marina1.pdf+Prospects+for+LNG+Investmenst+in+Russia+and+Business+Cycles&hl=cs&gl=cz&sig=AHIEtbTpMAgHD7lFZeQPZNd4SfdnY9ed5A. Ověřeno ke dni 12. 11. 2009.

[46] Tamtéž.

[47] Prezentacija Jamala inostrancam prošla uspěšno. Novinový portál Bjudžet.ru. On-line text na http://bujet.ru/article/63185.php. Ověřeno ke dni 17.11.2009.

Jak citovat tento text?

Leshchenko, Anna. Vyhlídky nového projektu ruského Gazpromu [online]. E-polis.cz, 22. prosinec 2009. [cit. 2024-03-28]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/vyhlidky-noveho-projektu-ruskeho-gazpromu.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.09 hvězdiček / Hodnoceno: 11x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!