Všichni prezidentovi (Romneyho) muži

 13. leden 2012  Jan Železný   komentáře

Republikánská část Ameriky se právě nachází uprostřed víru prezidentských primárek a plnými doušky nasává rozličné zprávy, analýzy a úvahy, jimiž ji dvacet čtyři hodin denně krmí publicity lačná média. Jistě nepřekvapí, že objektem většinové pozornosti se po klopýtavém, přesto však vítězném tažení státy Iowa a New Hampshire, stal Mitt Romney.

Všichni prezidentovi (Romneyho) mužiVšichni prezidentovi (Romneyho) muži

Romneyho aktivum

Republikánská část Ameriky se právě nachází uprostřed víru prezidentských primárek a plnými doušky nasává rozličné zprávy, analýzy a úvahy, jimiž ji dvacet čtyři hodin denně krmí publicity lačná média. Jistě nepřekvapí, že objektem většinové pozornosti se po klopýtavém, přesto však vítězném tažení státy Iowa a New Hampshire, stal Mitt Romney. O jeho osobě již toho bylo napsáno mnoho, zazněly stovky důvodů, proč by právě on měl získat republikánskou nominaci, stejně tak jako stovky názorů, které takovýto výsledek odmítají. Nechme však protentokrát stranou debaty o tom, zdali je Romney opravdu důvěryhodným ryzím konzervativcem a poodhalme dosud poměrně opomíjenou, o to však důležitější stránku jeho kampaně – prominentní podporovatele!

Pokud se totiž bývalý guvernér Massachusetts něčím významně odlišuje od svých konkurentů, pak je to právě schopnost získat na svou stranu vlivné osobnosti GOP (Grand Old Party)[1] a učinit z nich zaryté zastánce své kandidatury. Zatímco se ostatní kandidáti v čele s libertariánem Paulem snaží co nejvíce vymezit vůči všem osobnostem či jevům byť třeba jen vzdáleně spojeným s dosavadním washingtonským establishmentem (zřejmě ve snaze zalíbit se stále slábnoucímu ultrakonzervativnímu křídlu), Romney si v tomto ohledu počíná mnohem pragmatičtěji. Okázale se vyhýbá invektivám vůči spolustraníkům a svoji kritiku míří čistě na Demokraty a současného prezidenta Obamu. Odměnou mu je většinová podpora ze strany republikánských organizací a politiků, z nichž někteří se aktivně zapojují do samotného průběhu kampaně a stávají se tak jeho největším aktivem.

Christie – bodrý muž z lidu  

Jako dokonalý příklad výše zmíněného slouží současný guvernér New Jersey Chris Christie, jehož politická hvězda v posledním roce raketově stoupá vstříc republikánskému nebi. Podíváme-li se na tohoto muže pod drobnohledem, velmi rychle zjistíme důvod jeho popularity. V době, kdy je Amerika paralyzována pochybnými žabomyšími válkami kongresmanů a senátorů ve Washingtonu a finanční elitu země tvoří lidé, jež na vrchol bleskově katapultovaly pro většinu běžných Američanů nesrozumitelné finanční transakce, logicky vzniká poptávka po něčem ryzejším, poctivějším, srozumitelnějším, po něčem, co by více symbolizovalo protestantský ideál odměny za tvrdou celoživotní práci, který si Američané přisvojili pod termínem „American dream“. A právě tyto hodnoty svou osobností naplňuje Chris Christie. Jeho osobní příběh jakoby pocházel z dřívějších časů a kontroval tak hvězdným životopisům mnoha současných elit pocházejících z dobře situovaných rodin, jež vystudovaly přední americké univerzity, na nichž mezi sebou uzavřely celoživotní byznys-politická přátelství, aby následně získaly velké bohatství a cestovaly z jednoho státu do druhého. Christiho příběh je mnohem prostší a pro většinu konzervativních Američanů srozumitelnější, neboť se podobá (minimálně v začátcích) jejich vlastnímu životu. Christie se narodil prostému účetnímu v New Jersey, chodil do školy v New Jersey, vysokoškolské vzdělání získal převážně v New Jersey a svoji kariéru právníka pomalu ale jistě budoval – ano správně – v New Jersey, kde Republikánům v roce 2010 získal guvernérský post. Image „chlápka odvedle“ poté doplňuje nespisovná bezprostřední mluva a značně obézní neforemná postava.

Právě o tomto muži se během léta 2011 hovořilo jako o kandidátovi, který by do republikánského boje o Bílý dům mohl vnést svěží vítr a spojit znesvářená křídla ultrakonzervativců (jimž by mohla lahodit jeho vizáž a lidová aura) a umírněných pravicově smýšlejících voličů (kteří by mohli ocenit jeho pragmatickou politiku). Nutno však podotknout, že Christiho politické zkušenosti jako guvernéra sloužícího první volební období jsou zatím velmi malé a to přesto, že kolem politiky se už točí mnoho let. V roce 2000 kupříkladu pracoval jako významný fundraiser Bushovy volební kampaně. Možná i tento důvod jej vedl k odmítnutí vlastní kandidatury a podpoře Mitta Romneyho na sklonku loňského roku.

A právě zisk tohoto spojence, jenž se nezdráhá pravidelně vystupovat na mítincích, se může stát Romneyho esem v rukávě. Bývalý guvernér Massachusetts díky němu totiž umně vyvažuje své vlastní osobnostní i politické nedostatky, které by ho mohly stát cenné body. Jednou z hlavních a naprosto pravdivých výtek je Romneyho neschopnost účinně pracovat s davem a zažehnout v něm jiskru euforie a nadšení. To neplatí jenom pro širší setkání, kde dochází k mixu podporovatelů rozličných kandidátů, ale i u mítinků s vlastními voliči, během nichž člověk získá pocit, že zde chybí ona pověstná cedule s nápisem „Applause“, jež by se v pravý čas rozsvítila. A právě tento kritický nedostatek pomáhají Romneymu překonat jeho mocní podporovatelé, mezi nimi právě Christie. Tento zavalitý muž si svoji peprnou angličtinou si dokáže velmi rychle získat srdce publika a i vizuálně Romneyho skvěle doplňuje. Zatímco Romney může svou kariérou krizového manažera a investora do spekulativního kapitálu a vizáží úspěšného multimilionáře se zatuhlým úsměvem jako vystřiženým z amerických “béčkových“ filmů některé krizí převálcované Američany odrazovat, Christie způsobuje pravý opak. Přestože vystupuje výhradně v obleku, rozhodně nepůsobí jako člen washingtonské elity. Připomíná spíše výřečného prodavače ojetin z autobazaru přes ulici, či chlapíka odcházejícího každý večer od početné rodiny na noční směnu se sendvičem a sklenicí burákového másla v aktovce.

O významu tohoto tandemu naprosto protichůdných sil se voliči mohli přesvědčit před zahájením caucusu v stále silně zemědělské Iowě. Navzdory chladnému počasí předstoupil Christie před republikánské příznivce pouze v saku a okamžitě spustil politickou kanonádu namířenou na současného uživatele Bílého domu: „Jako prezident Spojených států by tu [Obama – pozn. autora] měl být a vyprávět vám příběh, příběh o tom, jak se Americe po třech letech jeho vedení Bílého domu nějakým způsobem daří lépe. Ovšem my všichni víme, že to není pravda! Prezident se vás přitom bude snažit nějakým způsobem přesvědčit, že si zaslouží být znovu najat. Ale mluvme na rovinu. Prezident Barack Obama zavítal do Iowy naposledy před 3 lety a vyprávěl vám o naději a změně. Avšak dovolte mi říct jedno: po třech letech s Obamou zůstáváme bez naděje a beze změny a potřebujeme Mitta Romneyho, aby nás dostal zpátky, aby dostal Ameriku zpátky.“[2] Christiho otevřenost se Romneymu osvědčila i při kampani v New Hampshire, když byla jeho řeč přerušena mladými aktivistkami nahlas provolávajícími heslo:  „Mitt kills jobs, Christie kills jobs!“ (tedy „Mitt ničí pracovní místa. Christie ničí pracovní místa!“). Guvernér New Jersey však pohotově opáčil dlouhým a pohrdavým „Really?“, čímž si vysloužil ovace davu pod ním, a s rukou ležérně v kapse odpověděl: „Víš drahoušku, dnes večer se něco může propadnout, ale rozhodně to nebudou údaje o pracovních místech.“ [3] Načež přítomné zasypal detaily o své politice podporující růst pracovních míst v New Jersey.

Mnozí si však kladou otázku, nakolik je toto spojení opravdu srdečným přátelstvím dvou podobně smýšlejících mužů. Existují indicie, které naznačují, že se daleko spíše může jednat o vzájemně prospěšnou smlouvu, ukázku ryzího pragmatismu, jež je oběma vlastní. V sázce je totiž případný post viceprezidenta kandidujícího po Romneyho boku, tedy samozřejmě v případě, že uspěje během dlouhého kolotoče primárek. Těžko si lze nyní představit na tomto postu někoho jiného než právě guvernéra New Jersey. Ten však prozatím tyto ambice odmítá s tím, že se chce věnovat své současné funkci. Rovněž popírá, že by z Romneyho strany tato nabídka přišla. „Je plně věcí osob, které jsou prezidentskými kandidáty, aby se rozhodli, kdo je pro ně nejlepší osobou, a především, nejlepší osobou pro tuto zemi,“ nechal se slyšet v Today Show na NBC.[4] Ke své kandidatuře na druhý nejvlivnější post v zemi poté ještě dodal: „Osoba, která by si mě vybrala za viceprezidenta, by musela být pod sedativy.“[5]

Nutno ovšem říci, že ať už je spojení Romney-Christie ryzím či pouze pragmatickým, dává bývalému guvernérovi Massachusetts nebývalou výhodu před ostatními kandidáty, kteří často působí jako solitéři ve vlastní straně (u Rona Paula je navíc oddanost Republikánům dosti spekulativní).

Návrat Mavericka    

Christie ovšem není jediným velkým Romneyho úlovkem. Další a možná významnější z jeho hlavních podporovatelů totiž navzdory vysokému věku a stranicky nekonformním názorům stále disponuje naprosto nezpochybnitelnou úctou nejenom mezi členy Republikánské strany, ale i u svých politických oponentů a široké veřejnosti. Není jím nikdo jiný než Obamův sok z prezidentských voleb 2008 John McCain. Tento válečný veterán a dlouholetý senátor za Arizonu po prohraném klání s Obamou [6] neodešel do politického důchodu, jak mu mnozí prorokovali, avšak nadále zůstal velmi aktivním politikem a to i v mezinárodním měřítku. V roce 2010 se mu podařilo přes počáteční těžkosti obhájit senátorský mandát a o rok později vešel ve známost svoji ranou návštěvou válečné Libye v době, kdy o takovéto cestě ostatní světoví státníci ještě ani nezačali přemýšlet. V posledních měsících se stal rovněž tím, kdo kritizoval patovou situaci ve Washingtonu a vyzýval ke konstruktivním jednáním v zájmu prosperity Unie.

A právě tento politický kapitál se McCain nyní rozhodl investovat do podpory Romneyho. Oficiálně tak vystoupil v Manchesteru v New Hampshiru, kde na adresu svého protivníka z primárek roku 2008 prohlásil: „Je v tom určitá nostalgie vracet se na toto místo, které tak moc miluji, avšak jsem zde z jednoho důvodu, pouze z jednoho jediného důvodu, a to, abychom učinili Mitta Romneyho příštím prezidentem Spojených států amerických.“ [7] [8] Následně se nebývale ostře pustil do Baracka Obamy a přidal svůj pověstný důraz na pozici Spojených států jako vyvoleného národa: „Naše zpráva pro prezidenta Baracka Obamu zní: Můžete se ucházet o svůj post, ale nemůžete se schovat před svou reputací muže, který tuto zemi zbankrotoval, zničil náš systém národní bezpečnosti a udělal z tohoto národa takový, který musíme obnovit s Mittem Romneym jako prezidentem Spojených států. (…) Mitt Romney, já i vy věříme, že nejlepší dny Ameriky leží před námi. Vše vyžaduje pouze druh vedení, který nás vrátí do pozice, která z Ameriky vytvořila nejúžasnější a nejcennější experiment v dějinách světa. A osoba, která toto může dokázat je dnes přímo tady s vámi – prezident Mitt Romney.“ [9]

Barack Obama však není jediným terčem Maverickovy kritiky. [10] Arizonský senátor se nedávno při kampani v Jižní Karolíně, která v procesu primárek následuje po New Hampshiru, tvrdě pustil i do svého bývalého senátního kolegy Ricka Santoruma, jenž v Iowě zaznamenal velký nárůst preferencí a ke konzervativní jižanské Jižní Karolíně hledí s nadějí. McCain jej však napadl pro jeho dlouhodobou podporu tzv. pork-barrel spending – tedy procesu, při němž jsou z federálního rozpočtu ukrajovány nemalé částky na konkrétní projekty ve volebních obvodech jednotlivých federálních politiků (v ČR se pro podobný systém užívá název „porcování medvěda“). Zatímco McCain patří mezi dlouholeté kritiky tohoto často netransparentního systému alokace federálních zdrojů, jehož adresnost a význam jsou často dosti sporné, Santorum jej brání jako Ústavou nezpochybnitelné právo Kongresu. McCain však správně vycítil, že tento postoj jeho bývalého senátního kolegy plně nekoresponduje se stanovisky ultrakonzervativních voličů volajících po zprůhlednění washingtonské politické mašinerie. Právě ty se přitom Santorum snaží oslovit s poukazem na svoji „neotřesitelnou pověst konzervativce“. Jak se však zdá, McCain našel v jeho brnění skulinu a nebojí se ji využít. Na volebním shromáždění proto opakovaně neváhal označit tento systém financování za „bránu korupce“ ve Spojených státech. [11]

Podobně napadl i Romneyho vyzyvatele ze sousedního Texasu guvernéra Ricka Perryho za jeho návrh vyslat americké jednotky zpět do Iráku, aby zemi chránily před vlivem Íránu. A jsou to právě tyto zahraničněpolitické otázky, v nichž léta kovaný McCain zaplňuje Romneyho slabiny. Většina současných uchazečů o prezidentskou nominaci totiž často trpí fatální neznalostí politických poměrů mimo USA (snad pouze s výjimkou bývalého velvyslance USA v Číně Jona Huntsmana). Připomeňme, že jednou ze záležitostí, která zlomila vaz nadějnému „anti-Romnexmu“ Hermanu Cainovi bylo i naprosté vyhoření při otázce na řešení krize v Libyi a pád Muamara Kaddáfího. [12] Romney tak může svým voličům říci, že sice není odborníkem na mezinárodní vztahy a především tedy národní bezpečnost (která občany zajímá daleko více), avšak v týmu jeho podporovatelů sedí muž, který si na tomto poli vydobyl uznání. McCain navíc může Romneymu pomoci získat sympatizanty, které by guvernér sám nikdy nedokázal oslovit. Přestože letošním volbám bude bezpochyby dominovat ekonomika, stále existují pro Američany a jejich nostalgická srdce důležitá témata jako je vlastenectví, služba vlasti, dobrovolnictví, čest být občanem Spojených států, apod. Je to přitom právě McCain, který jako málokdo z politické elity dokáže o těchto aspektech života zarytě a srdceryvně hovořit, aniž by, na rozdíl od Romneyho, působil komicky.

Ovšem i toto partnerství je zasaženo stínem pochybností. Zdá se totiž, že McCain pouze Romneymu oplácí jeho podporu při volbách do Senátu v Arizoně roku 2010. Ty byly pro Mavericka dosti náročné, neboť čelil tlaku hnutí Tea Party, jež ho označovalo za kryptoliberála a dlouholetého washingtonského byrokrata. Ještě během primárek v roce 2008 totiž byli oba muži sami sobě největšími  a zarputilými rivaly. Historie se přitom opakuje. Pokud dnes ostatní protikandidáti zazlívají Romneymu nestálost názorů a používají vůči němu výraz „flip-flopper“ (tedy člověk neustále měnící své postoje), pak McCain s touto kartou hrál již před čtyřmi lety. Tehdy se například nechal slyšet že, Romney“ je velmi konzistentní, absolutně konzistentní, neboť na každou problematiku má alespoň dva názory“. [13] A právě těchto dřívějších rozporů si všímá kampaň Demokratů, která se na Romneyho jako nejpravděpodobnějšího vyzyvatele Baracka Obamy zaměřuje. V krátkém videospotu shrnuje některá McCainova vystoupení z dob primárek, při nichž obviňuje Romneyho z nestálosti postojů a na závěr se voličů ptá: „Jestliže se McCain domnívá, že Romney má dva názory na každou problematiku, tak jakého Romneyho pak podporuje?“ [14]

Závěr  

Nechme však minulost historikům a podívejme se na celou problematiku aktuálním prizmatem. Jakkoli mohou být vztahy mezi Romney a jeho dvěma prominentními podporovateli pouze projevem pragmatismu, faktem zůstává, že McCain i Christie tak bývalému guvernérovi dělají neocenitelnou službu, jež mu ostatní kandidáti mohou jen tiše závidět. Nejde přitom ani tak o obsah jejich příspěvků, jako o samotný fakt fyzické přítomnosti na mítincích. Oba totiž dokážou svým kreditem přilákat do Romneyho tábora voliče, které by on sám získával jen těžko. Jejich schopnosti rovněž zakrývají guvernérovi slabiny a oba tak vzkazují americkým občanům a hlavně sponzorům, že tohoto muže stojí za to podporovat! Romney jejich ziskem navíc demonstruje schopnost, která je v současných republikánských primárkách vzácností, v případě jeho vítězství se však jistě stane neocenitelnou devizou – tedy schopnost sjednocovat různé názorové proudy strany a svoji nekonfliktností si získávat podporu rozličně smýšlejících voličů. Je totiž nezpochybnitelným faktem, že Američané po dvou letech politické paralýzy Washingtonu hledají především „prezidenta-sjednotitele“, jímž se Romney může stát.      

Knižní zdroje:

  • Krejčí. Miloš. Jak se „dělá“ prezident Spojených států amerických. Mladá fronta. Praha. 2009  

Webové zdroje:

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Text neprošel jazykovou korekturou

Titulní obrázek převzat z: http://politicalticker.blogs.cnn.com/2012/01/08/christie-takes-on-protesters-chanting-at-romney-rally/  


[1] Historický název pro Republikánskou stranu.

[2] Čerpáno ze záznamu na: Streitfeld, Rachel. Wise-guy Christie: I´ll be back Jersey-style. Political Ticker. CNN.com. 30/12/2011. Dostupné na: http://politicalticker.blogs.cnn.com/2011/12/30/wise-guy-christie-ill-be-back-jersey-style/

[3] Čerpáno ze záznamu na: Schwarz, Gabriella. Christie takes on protestem chanting at Romney rally. Political Ticker. CNN.com. 8/1/2012. Dostupné na: http://politicalticker.blogs.cnn.com/2012/01/08/christie-takes-on-protesters-chanting-at-romney-rally/

[4] Johnson, Luke. Chris Christie, Mitt Romney Talk Vice President Speculation On Today Show (Video). The Huffington Post. 10/12/2011. Dostupné na: http://www.huffingtonpost.com/2011/10/12/chris-christie-mitt-romney_n_1006701.html

[5] Tamtéž.

[6] „Obama McCaina doslova převálcoval a zaznamenal jednoznačný triumf. Hlasy získal ve všech skupinách voličů: 95 procent hlasů Afroameričanů, 66 procent hlasů Hispánců, 66 procent hlasů lidí mladších třiceti let, 56 procent hlasů žen. Celkově přitom k volbám přišlo 64,1 procent voličů.“ – Citováno z: Krejčí. Miloš. Jak se „dělá“ prezident Spojených států amerických. Mladá fronta. Praha. 2009. str. 243

[7] Čerpáno ze záznamu na: Liptak, Kevin. McCain chooses former foe Romney over Senate colleague Santorum. Political Ticker. CNN.com. 4/1/2012. Dostupné na: http://politicalticker.blogs.cnn.com/2012/01/04/mccain-backs-former-foe-romney-over-senate-colleague-santorum/

[8] Dodejme, že v primárkách 2008 McCain v New Hampshiru zvítězil s 37,1% hlasů, když porazil právě Romneyho s 31,6 % hlasů. – Data čerpána z: New Hampshire Primary Results. Election 2008. New York Times. Dostupné na: http://politics.nytimes.com/election-guide/2008/results/states/NH.html

[9] Čerpáno ze záznamu na: Liptak, Kevin. McCain chooses former foe Romney over Senate colleague Santorum. Political Ticker. CNN.com. 4/1/2012. Dostupné na: http://politicalticker.blogs.cnn.com/2012/01/04/mccain-backs-former-foe-romney-over-senate-colleague-santorum/

[10] Jedná se o McCainovu politickou přezdívku.

[11] Citováno z: Hamby, Peter. McCain takes aim at Santorum in South Carolina. Political Ticker. CNN.com. 5/1/2012. Dostupné na: http://politicalticker.blogs.cnn.com/2012/01/05/mccain-takes-aim-at-santorum-in-south-carolina/

[12] Více například na: Rogin, Josh. Cable guy talks Herman Cain and Libya on MSNBC. The Cable. Foreign Policy. 15/11/2011. Dostupné na: http://thecable.foreignpolicy.com/posts/2011/11/15/cable_guy_talks_herman_cain_and_libya_on_msnbc

[13] Citováno z: Killough, Ashley. DNC higlights old Romney-McCain tension. Political Ticker. CNN.com. 5/1/2012. Dostupné na: http://politicalticker.blogs.cnn.com/2012/01/05/dnc-highlights-old-romney-mccain-tension/

[14] Video je možné zhlédnout na: http://www.youtube.com/watch?v=a6L3uqEs5bI

Jak citovat tento text?

Železný, Jan. Všichni prezidentovi (Romneyho) muži [online]. E-polis.cz, 13. leden 2012. [cit. 2017-06-27]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/vsichni-prezidentovi-romneyho-muzi.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Jan Železný

Autor:

Od září 2011 působí jako zástupce šéfredaktora E-Polis. Narodil se v "revolučním roce" 1989 v Ostrově u Karlových Varů, kde v květnu 2009 maturoval na tamním gymnáziu. Během studia se pravidelně účastnil Pražského studentského summitu - Modelu OSN. Je držitelem prestižní Ceny Bronislavy Müllerové, Ceny Josefa Škvoreckého (v kategorii próza) a několika dalších studentských ocenění. Se svou prací o americké zahraniční politice v meziválečném Vietnamu získal roku 2009 druhé místo na celostátní přehlídce Středoškolské odborné činnosti (SOČ) ve Dvoře Králové. V současné době vyjednává s nakladateli o jejím knižním vydání. Studuje na ZČU v Plzni bakalářské obory Britská a americká studia a Politologie. Ve svých článcích se zabývá především politickým a ekonomickým děním ve Spojených státech amerických a Velké Británii, do jeho zájmu však spadají rovněž země východní Asie. Hovoří anglicky a rusky. Mezi jeho záliby patří studium moderní historie a politiky, je vášnivým čtenářem a hráčem na elektrickou baskytaru. Praktikuje jógu a asijská duchovní cvičení, neblahá osobní zkušenost s českým zdravotnictvím jej rovněž přivedla ke studiu léčitelství a alternativní medicíny. Miluje stará anglická auta a denně sleduje světové finanční trhy. Jeho snem je život a studium ve Velké Británii.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.6 hvězdiček / Hodnoceno: 5x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(