Uribe & Santos; partneři nebo rivalové?

 19. listopad 2010  Roman Grossman   komentáře

Dva prezidenti. Jeden bývalý, druhý nový. Jeden zahájil malou studenou jihoamerickou válku, druhý ji ukončil. Oba vítězové, oba konzervativci, oba zastánci tvrdého přístupu vůči gerilám, oba zastánci spojenectví s USA, prezidenti, které spojuje společný zájem: Kolumbie. Jsou tyto dvě silné osobnosti partnery? Nebo rivaly?

Uribe & Santos; partneři nebo rivalové?Uribe & Santos; partneři nebo rivalové?

Uribe & Santos; partneři nebo rivalové?

Dva prezidenti. Jeden bývalý, druhý nový. Jeden zahájil malou studenou jihoamerickou válku, druhý ji ukončil. Oba vítězové, oba konzervativci, oba zastánci tvrdého přístupu vůči gerilám, oba zastánci spojenectví s USA, prezidenti, které spojuje společný zájem: Kolumbie. Jsou tyto dvě silné osobnosti partnery? Nebo rivaly?

.26 .února 2010 Kolumbijský Ústavní soud zrušil referendum, které umožňovalo prezidentovi Alvaru Uribemu znovu kandidovat. Sedm formálních chyb rozhodlo. Ústavní soud ústy svého předsedy a navíc prezidentova osobního přítele Mauricia Gonzalese vyhlásil referendum z roku 2009 o možnosti druhého znovuzvolení za protiústavní. Soudci Ústavního soudu hodnotili skoro měsíc sedm chyb v loňském lidovém referendu, které by Uribeho poslalo do dalších voleb v roce 2010. (Zelený-Atapana 2010)

Uribe v reakci na rozhodnutí Ústavního soudu o neplatnosti referenda o možnosti opětovného znovuzvolení se projevil jako státník a demokrat, který mimo jiné řekl: „...je to velké vítězství demokracie, vítězství lidu. Všichni a zejména vůdci a vládci se musí řídit zákony a rozsudky. Kolumbie je totiž právní stát!...“ (Zelený-Atapana 2010)

  V květnu 2010 proběhlo první kolo prezidentských voleb v Kolumbii, které s výrazným náskokem vyhrál bývalý ministr obrany Juan Manuel Santos, nominovaný kolumbijskou Socialistickou stranou národní jednoty. V prvním kole voleb Santos obdržel 47 procent hlasů, zatímco pro bývalého dvojnásobného starostu kolumbijské metropole Bogoty Antanase Mockuse se vyslovilo 21 procent voličů. (ČT24 2010)

   20. června 2010 Juan Manuel Santos jednoznačně vyhrál i druhé kolo prezidentských voleb. Osmapadesátiletý vítěz ve svém proslovu slíbil, že skoncuje s rebely z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Uvedl, že nebude mít klid, dokud nebude bezpečná celá země. (Ihned.cz 2010)

V červenci 2010 Venezuela již podruhé od roku 2007 přerušila diplomatické styky s Kolumbií kvůli jejímu obvinění, že na svém území toleruje kolumbijské levicové povstalce. Venezuelský prezident Hugo Chávez o tom rozhodl poté, co Kolumbie předložila na zasedání Organizace amerických států (OAS) ve Washingtonu fotografie, které údajně dokazují její tvrzení. Chávez kolumbijské obviňování označil za Američany inspirovanou agresi a nařídil „nejvyšší vojenskou pohotovost" na hranici s Kolumbií a, „opírajíce se“ při tom o svého marxistického spolubojovníka Maradonu, oznámil přerušení diplomatických styků s Kolumbií. (ČT24 2010)

 Proč s obviněním Venezuely přišel Uribe, a ne až nově zvolený prezident Santos?

  Končící Uribe již neměl co ztratit, vše co chtěl prosadit, především novou smlouvu s Američany o vojenských základnách na území Kolumbie, prosadil. Nyní mohl tedy vyrukovat s nejtěžším kalibrem, kterým bylo obvinění o působení FARC na území Kolumbie. Tím zahnal Cháveze do defenzívy, oslabil jeho mezinárodní pozici a vytvořil tak prostor pro Santose, který politicky “potlučeného“ Cháveze znovu poté mohl (11. 8. 2010) emotivně přijmout na svou hruď, aniž by za to musel cokoli zaplatit. Santos ještě jako ministr obrany v Uribeho vládě se přímo spolupodílel na vojenské akci proti FARC na území Ekvádoru. Byl to fakticky on, kdo vydal povel jako ministr obrany Kolumbie k akci proti gerilám na ekvádorském území, čímž bylo porušeno mezinárodní právo. (Alsema 2010) Zároveň tím způsobil pobouření ve Venezuele, což odstartovalo „malou studenou jihoamerickou válku“ a nyní se mohl tvářit jako osoba, která přináší nový politický styl, odlišný od konfrontačního stylu Uribeho.

  Na tomto „usmiřovacím“ jednání Chávez nepřímo potvrdil pravost Uribeho obvinění o působení FARC na území Venezuely: „Řekl jsem to už milionkrát. Venezuelská vláda nepodporuje a netoleruje přítomnost povstalců, teroristů ani pašeráků drog na svém území. A tvrdit, že já osobně něco takového podporuji, je už úplný nesmysl. Samozřejmě to, že ilegální skupiny pronikají na území Venezuely, není nic nového." (ČT24 2010)

  Navíc byl Santos před volbami vysoce nepopulární postava v Ekvádoru a Venezuele a bylo tedy nezbytné vytvořit pro Santose prostor, který mu pomůže vyvést Kolumbii z izolace. Pomoci z mezinárodní izolace mu pomohl tedy Uribe, když na sebe vzal roli viníka za minulé mezinárodní krize. Santos poté mohl nastoupit jako nový budovatel přátelství po Uribem-rozvraceči sousedských vztahů.

Bez velmi chytrých politických kroků by se Santosova zahraniční politika v Latinské Americe mohla, díky Chávezovi, dostat do ještě větší izolace, což nebylo v zájmu Kolumbie, respektive Uribeho se Santosem.

Pro posílení svého postavení v zahraničí Santos již navštívil své evropské spojence, konzervativní vlády v Latinské Americe – Mexiko a Peru, ale i dosavadního spojence Cháveze Argentinu, a dá se předpokládat, že diplomatická ofenzíva bude pokračovat. (Alsema 2010)

   Santos se opětovně vyjádřil, že jednou z priorit jeho vlády je zlepšit vztahy se sousedy Ekvádorem a Venezuelou. „Santos v krátkém čase velmi zlepšil vztahy, “ řekl Coorea v rozhovoru pro deník El Tiempo. Coorea si však stanovil podmínky, které musí Santos splnit, aby došlo k urovnání vzájemných vztahů. (Samaniego 2010)

  Za pouhé dva měsíce Santos obnovil dialog s představiteli soudní moci, s opozicí, se sousedy a zahájil prudký obrat v zahraniční politice. „Santos je liberální politik, koncepce Uribeho byla více diktátorská, “ řekl historik Álvaro Tirado Mejía, bývalý velvyslanec za vlády Uribeho při OAS. (Peña, 2010) 

Politici i veřejnost jsou nadšeni z nového otevřeného stylu Santose. Santos není spojen s ideologickým vymezením jako v případě Uribeho a Cháveze na konzervativce a socialistu. 

 Spojenci nebo rivalové?

 V této chvíli jednoznačně spojenci.

Uribe jednoznačně požádal své příznivce o podporu pro Santosovu vládu slovy: „Ona je prioritou. Nikdo a nic nás nerozdělí!“ řekl Santos veřejně i v soukromí. Jediné, co je problém, že si Uribe ještě stále zřejmě neuvědomil, že už není prezidentem. (Peña 2010)

  Přes spojenectví mají Uribe i Santos rozdílný politický styl, pojetí života, politiky a vztah k veřejnosti. Mají odlišné názory na odškodnění obětí, na restituci pozemků vystěhovaných a představu o zahraniční politice.

Kam s Uribem?

Blíží se kolumbijské komunální volby. Uribe je připraven stát se kandidátem na primátora Bogoty. Bezpochyby by mohl svou mocí spolu se svými početnými stoupenci reálně neutralizovat Santose. (Peña 2010)

Jak dlouho bude viset stín silného Uribeho nad Santosem, bude záležet jen na něm. Je příliš brzo hodnotit, zda a případně jak výrazná změna v politice Kolumbie nastala. Nechme se překvapit, zda vydrží Santosův liberalismus i při řešení skutečných dlouhodobých bolestivých problémů, které tíží Kolumbii.

Jedno je jisté. Dokud jsou Uribe se Santosem spojenci, Kolumbie vítězí!

Odpovědný redaktor: Adam Jelínek

Odpovědná korektorka: Jana Nováková

Obrázek převzat:

http://www.fpif.org/blog/Colombia_alvaro_uribe_juan_santos

 Literatura:

 

Jak citovat tento text?

Grossman, Roman. Uribe & Santos; partneři nebo rivalové? [online]. E-polis.cz, 19. listopad 2010. [cit. 2017-11-23]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/uribe-a-santos-partneri-nebo-rivalove.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.67 hvězdiček / Hodnoceno: 3x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(