Třetí pokus lidoveckého lídra Mariana Rajoye znamenal volební vítězství

 24. leden 2012  Mgr. Petra Slavíková   komentáře

Španělské království je po Irsku, Portugalsku, Itálii a Řecku další evropskou zemí, kde prohlubující se krize eurozóny vyvolala politický zvrat. Ve čtvrté největší ekonomice eurozóny, která dlouhou dobu bojuje s enormní nezaměstnaností a hospodářskou stagnací, se v listopadu minulého roku konaly předčasné volby. Volební den, který připadl na 36. výročí smrti diktátora Franca, přinesl podle očekávání vítězství dosud opoziční pravici.

Třetí pokus lidoveckého lídra Mariana Rajoye  znamenal volební vítězstvíTřetí pokus lidoveckého lídra Mariana Rajoye znamenal volební vítězství

Španělské království je po Irsku, Portugalsku, Itálii a Řecku další evropskou zemí, kde prohlubující se krize eurozóny vyvolala politický zvrat. Ve čtvrté největší ekonomice eurozóny, která dlouhou dobu bojuje s enormní nezaměstnaností a hospodářskou stagnací, se v listopadu minulého roku konaly předčasné volby.  Volební den, který připadl na 36. výročí smrti diktátora Franca, přinesl podle očekávání vítězství dosud opoziční pravici. Lidová strana (Partido Popular PP) se tak po 7 letech vrací zpět ke kormidlu, byť pod novým vedením. Španělský stát nyní bude pod taktovkou nového premiéra a lidoveckého lídra Mariana Rajoye, který vystřídal v premiérském křesle socialistického premiéra Josého Luise Zapatera. Mariana Rajoye bezpochyby nyní čeká celá řada nelehkých úkolů. 

Volební výsledky hovoří jasně. Ve volbách vyhrála podle předvolebních průzkumů favorizovaná konzervativní Lidová strana (Partido Popular, PP), která získala 186 ze 350 poslaneckých křesel, 44,6 % hlasů. Španělská socialistická dělnická strana (Partido Socialista Obrero Español, PSOE) dosavadního předsedy vlády Josého Luise Zapatera získala v popředí s lídrem Pérezem Rubalcabou 110 poslaneckých křesel a 28,7 procent hlasů. Nezvykle se do španělské sněmovny dostalo i několik malých uskupení, kandidujících v různých koalicích. Vedle tradičních katalánských autonomistů Konvergence a jednota (Convergencia i Unió, CiU) – šestnáct křesel; Baskická národní strana (Partido Nacionalista Vasco, EAJ-PNV) - pět křesel; Sjednocené levice (Izquierda Unida, IU) - jedenáct křesel;  budou mít svoje poslance i strany baskické levice (Amaiur) - sedm křesel; Unie pro pokrok a rozvoj (Unión Progreso y Democracia, UPyD) - pět křesel; anebo zelení - jedno křeslo. Právě úspěch baskické nezávislé koalice Amaiur je pravděpodobně největším překvapením voleb. Amaiur obdržela sedm poslaneckých křesel a vůbec poprvé se dostala do parlamentu. Baskičtí radikální separatisté mají tak poprvé zastoupení na celonárodní úrovni.[1]

Podíváme-li se nyní na volební výsledky z předchozích parlamentních voleb, vidíme, že PP obdržela 154 křesel, 40,11 %; PSOE 169 křesel, 43,64 %. PP si tedy oproti předchozím volbám polepšila o 32 křesel. Z historické perspektivy je tento volební úspěch nejlepší od pádu frankistického režimu. Nelze přehlédnout skutečnost, že úspěch Lidové strany byl zaznamenán ve všech autonomních regionech, dokonce i v Andalusii, která byla dosud charakteristická pravidelným vítězstvím socialistické strany. Pro PSOE naopak celkové výsledky nebyly příliš pozitivní, oproti předchozím volbám ztratila 59 křesel a obecně se jedná o největší volební porážku od roku 1977. Volební účast, která dosáhla 72 %, byla jen o několik procent menší než v předchozích volbách.[2] Je třeba brát v potaz volební systém, kterým je poměrný volební systém, přičemž hlasy se přepočítávají podle D’hondtovy metody, která zvýhodňuje velká uskupení.[3] Není žádným překvapením, že pro politické strany je ve volbách často klíčové získat absolutní většinu hlasů. Je přirozeně logické, že v opačném případě se politická strana musí uchýlit k podpoře regionálních subjektů či ostatních politických stran. To však není případ PP, neboť ta disponuje počtem 186 křesel z celkových 350 křesel, tedy pohodlnou parlamentní většinou. Co se týká horní komory parlamentu, zde je situace podobná. Lidová strana bude mít 136 senátorů, což znamená o 35 víc než v minulém období. PSOE naopak má v horní komoře 48 zástupců. [4]

Nyní je otázkou, kde leží hlavní příčiny, které ve svém důsledku vedly k  politickému obratu a po sedmi letech porážce socialistů. V první řadě je nutné volby zasadit do obecného kontextu. Španělské předčasné volby se konaly v době značně nepříznivé hospodářské a finanční situace. Na základě ekonomických ukazatelů vidíme, že se Španělsko potýká s nejvyšší nezaměstnaností v celé Evropské uii a OECD, která dosahuje enormních 22 %.[5] U mladých absolventů univerzitních oborů se jedná dokonce o 46 %.[6] Vysokou úroveň nezaměstnanosti potvrzuje fakt, že se jedná o nejvyšší počet lidí bez práce od 80. let.[7] Netřeba dále připomínat výraznou dluhovou krizi, která zemi sužuje, a s tím přímo související nedůvěru finančních trhů. Španělsko dále patří do skupiny pěti států s nelichotivým názvem PIIGS (Portugalsko, Irsko, Itálie, Řecko, Španělsko)[8], které jsou suverénně nejvíce zadlužené z celé eurozóny.[9] V konkrétních číslech míra zahraničního dluhu Španělska představuje 284% HDP, což jinými slovy znamená 41, 366 euro zahraničního dluhu na jednoho Španěla.[10] Čísla skutečně enormní.

Obecně známým faktem, podobně jako v ostatních státech, je, že hospodářské problémy jsou nejčastěji přičítány na vrub nekompetentnosti politických elit. Na základě snižující se podpory dosavadního socialistického premiéra, jež skutečně klesla na historické minimum, vidíme, že ani Španělské království nepředstavuje výjimku. Zapaterovi byla vytýkána zvláště neschopnost ozdravit skomírající hospodářství, jehož stav se zdá být skutečně alarmující. PSOE tak byla nucena přistoupit k předčasným volbám. Samotný odcházející premiér si byl své nepopulárnosti plně vědom, a proto se rozhodl znovu nekandidovat. Stranu tak k volbám dovedl bývalý ministr vnitra Alfredo Pérez Rubalcaba. Vidíme, že ani výměna vedení nezabránila nejhoršímu volebnímu výsledku PSOE za posledních třicet let. Lze tak říci, že jedním z faktorů, který způsobil ránu pro 7 let vládnoucí socialisty, byla nepříznivá ekonomická situace Španělského království. Nepříhodný stav hospodářství se promítl i do předvolební kampaně, která se logicky nesla v duchu ekonomických témat a hospodářské situace země. Ve smyslu volebního vítězství nelze také přehlédnout roli lídra Lidové strany, která také sehrála bezpochyby důležitou roli ve volebním úspěchu strany. Současný předseda je v čele od roku 2004, kdy ve vedení vystřídal předchozího lídra J. M. Aznara, kterému se o porážku ve volbách v roce 2004 postaraly především madridské teroristické útoky. Současný premiér Rajoy tak v letech 2004- 2011 vedl stranu v opozici.

Ohlédneme-li se ve stručnosti za volebním obdobím Luise Zapatera, vidíme, že došlo ke změně ústavy, do které byly zahrnuty limity rozpočtového schodku a veřejného dluhu. Cílem je tak v podstatě udržovat vyrovnaný státní rozpočet. Roční deficit od roku 2020 tak nesmí být vyšší než 0,4. Snaha sice chvály hodná, k uklidnění finančních trhů to však příliš nepřispělo.[11] Mluvíme-li o posledním období socialistické vlády, je evidentní, že bylo charakteristické úspornými reformami, které se neobešly bez vzpoury společnosti, jež zcela přirozeně utahování opasků nevítala s nadšením. V této době vzniká Hnutí rozhořčených „Indignados“, které vyvěrá právě z nepříliš pozitivních vyhlídek mladých Španělů. Hnutí se prostřednictvím pokojných demonstrací dožadovalo zejména zachování podpor v nezaměstnanosti, větší ochrany nájemníků a v neposlední řadě prosazovalo změnu ústavy ve smyslu posílení přímé demokracie. Změnu se jim prosadit však nepodařilo.[12]

Z hlediska realizovaných změn dosavadnímu premiérovi nelze vytýkat úspěchy týkající se jeho Nové cesty (Nueva vía), kterou začal uskutečňovat ve svém prvním volebním období. Nová cesta byla zaměřená na zrovnoprávnění žen ve společnosti, multikulturalismus, ochranu individuálních práv nebo sociální zodpovědnost moderního kapitalismu. Většina těchto nosných idejí byla v průběhu prvního mandátu reálně naplněna. Ve smyslu hospodářské situace země však oslavné momenty pozorovat nemůžeme. Výrazněji podnítit hospodářský růst nebo zmírnit rapidní nárůst nezaměstnanosti se socialistické straně prostřednictvím propojení neoliberálních a neokeynesiánských přístupů příliš nepodařilo.[13]

Nový premiér po svém zvolení prohlásil: „Nebude pro mě jiných nepřátel, než je nezaměstnanost, deficit, nadměrný dluh, ekonomická stagnace a všechno to, co drží naši zemi v těchto kritických podmínkách.“ Toto jsou bezpochyby líbivá ambiciózní slova, reálné vypořádání se s nimi bude ale obtížnější. Nelze nyní v žádném případě očekávat, že s nástupem nové pravicové vlády rázem nastanou hospodářské zázraky. Musíme být realističtí a mít na paměti, že i nová vláda ve snaze snížit státní deficit musí přijít s dalšími úspornými, byť ve společnosti nepopulárními opatřeními. Populistická předvolební gesta nestačí, je třeba přijít s konkrétními plány. V tomto ohledu Rajoy v předvolebním klání své záměry příliš nekonkretizoval a jak bývá zvykem, zvýraznil především ty populárnější. Hovoříme například o bonusu pro živnostníka ve výši 3000 eur za každého nového zaměstnance v roce 2012, slíbil také velmi úspornou politiku – snížení rozpočtového deficitu pod 4,4 % HDP v roce 2012 (loni 9.2; letos okolo 6 %), nízké daně nebo zachování současných penzí.[14]

Nová vláda bezprostředně po svém zvolení prohlásila, že chce zavést sérii opatření, která by stabilizovala Španělské království postižené dluhovou krizí ještě do konce minulého roku.[15] Slova byla naplněna a na světě je první úsporný balíček. Jaká jsou tato opatření v praktické rovině? Vláda zamýšlí osekat veřejné výdaje o 8,9 miliardy eur. Minimální mzda bude zmražena na 641,40 eura. Důchody vzrostou o jedno procento. Dále chce zmrazit platy státních zaměstnanců a přijímání nových zaměstnanců, v letech 2012, 2013 hodlá progresivně zvýšit daň z příjmu fyzických osob, přičemž hranice se pohybuje od 0,75 % pro lidi s nejnižšími příjmy až do sedmi procent. Je tak evidentní, že zdanění se nejvíce promítne do peněženek občanů s nejvyššími příjmy. Přesuneme-li se v duchu do předvolebního období, vidíme, že o zvyšování daní v předvolebních slibech nepadlo slovo. Ministr hospodářství Luis de Guindos se snaží situaci zachránit a pokazuje na skutečnost, že jiné východisko než zvýšit daně se nenacházelo. Další překvapení se ukázalo v rámci nového odhadu rozpočtového deficitu, který se vyšplhal na osm procent místo původně odhadovaných šesti procent HDP.[16] Co se týká boje s nezaměstnaností, tak konkrétní opatření vláda ještě nepředstavila. Z obecné perspektivy je ambicí vlády srazit rozpočtový deficit v příštím roce na 4,4 % a v roce 2013 na tři procenta. Dle šéfky Mezinárodního měnového fondu by úsporná opatření neměla ohrozit ekonomický růst země, neměla by poškodit ekonomické zotavení, naopak by měla udržovat tempo růstu HDP.[17]  

Nepopulární reformy budou doplněné také kontrolou rozpočtů autonomních provincií, kde byla doposud evidentní vysoká míra decentralizace. Všech 17 autonomních oblastí, které tvoří Španělské království, má totiž problémy s dostatečným snižováním výdajů. Skryté dluhy regionů komplikují cestu z krize, ohrožují i rating země. To je pozorovateli chápáno jako přehodnocení vstřícné politiky socialistů k autonomním hnutím.

Lze očekávat, že s ohledem na hospodářské problémy, s kterými se Španělsko potýká, na vysokou míru zadlužení a enormní míru nezaměstnanosti bude následující volební období i pro novou pravicovou vládu premiéra Rajoye zajisté výzvou. Pro samotné Španěly se situace příliš nezmění, neboť je čeká období dalších rozpočtových škrtů a úsporných opatření.  Premiér i přes nepříznivou hospodářskou situaci neztrácí optimismus. Směrodatné nyní bude, zda se lidovecký lídr vyprofiluje v boji s krizí lépe než jeho předchůdce a socialistické vláda, která krizi nedokázala zabránit.

Literatura:

Internetové zdroje:

Odpovědný redaktor: Petr Vrchota

Odpovědná korektorka: Bc. Hana Stýblová

Obrázek převzat z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Mariano_Rajoy.jpg


[1] http://resultados.elpais.com/elecciones/generales.html

[2] http://resultados-elecciones.rtve.es/generales/2011/congreso/

[3] José María Magone (2009): 134

[4]  http://resultados.elpais.com/elecciones/2011/generales/senado/index.html

[5] http://www.oecd.org/dataoecd/29/63/44660757.pdf

[6]  http://www.czechtrade.cz/d/documents/01/7-infoservis/Trade_Review_2011_6.pdf

[7]  http://nationalismstudies.wordpress.com/2011/11/24/spains-2011-general-election-one-state-three-nations/

[8]  http://financialedge.investopedia.com/financial-edge/1111/How-PIIGS-Defaults-Could-Affect-The-Markets.aspx#axzz1jtatmCel

[9]  http://financialedge.investopedia.com/financial-edge/1111/How-PIIGS-Defaults-Could-Affect-The-Markets.aspx#axzz1kBRKf4AI

[10] http://www.bbc.co.uk/news/business-15748696

[11]  http://www.guardian.co.uk/business/2011/aug/26/spain-constitutional-cap-deficit

[12] http://movimientoindignadosspanishrevolution.wordpress.com/

[13]  http://www.cevro.cz/cs/cevrorevue/aktualni-cislo-on-line/2008/3/201408-analyza-spanelskych-voleb-2008.html

[14]  http://hn.ihned.cz/c1-53738300-rajoy-zvitezil-ve-volbach-ted-by-mel-rychle-jednat

[15] http://www.nytimes.com/2011/12/20/world/europe/mariano-rajoy-vows-to-get-spains-economy-back-on-track.html?_r=1

[16]  http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-evropa/c1-54327670-necekane-zvyseni-dani-spanele-prekvapilo-bez-toho-to-nepujde-tvrdi-ministr-hospodarstvi

[17]  http://www.guardian.co.uk/business/2012/jan/20/eurozone-debt-crisis-live-imf-slahes-growth-forecast?INTCMP=SRCH

Jak citovat tento text?

Slavíková, Petra. Třetí pokus lidoveckého lídra Mariana Rajoye znamenal volební vítězství [online]. E-polis.cz, 24. leden 2012. [cit. 2017-06-24]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/treti-pokus-lidoveckeho-lidra-mariana-rajoye-znamenal-volebni-vitezstvi.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Mgr. Petra Slavíková

Autor:

Redaktorka rubriky Ze zahraničního dění v současné době končí magisterský studijní program Mezinárodní vztahy na Karlově Univerzitě v Praze. Bakalářské studium Politologie a mezinárodní vztahy absolvovala na ZČU v Plzni. Její studijní profil na domácí půdě je doplněn o jedno-semestrální zahraniční studium na Universita Autonoma de Barcelona ve Španělsku. V průběhu studijních let ve svém volném čase působila jako stážista na Ministerstvu zahraničních věcí ČR na Odboru bezpečnostní politiky a Odboru společné zahraniční a bezpečností politiky či jako stážista Blízkovýchodního programu v Asociaci pro mezinárodní otázky a absolvovala několik odborných tématických konferencí. Do jejího výsostního zájmu patří oblast bezpečností politiky, mezinárodního terorismu, boje proti terorismu, regionálně pak území Afghánistánu, Iráku. Mezi její koníčky patří sport, fitness, cestování, jazyky a kultura. V rámci e-Polis působí od května 2011.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.33 hvězdiček / Hodnoceno: 3x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(