Soumrak českého filmu

 8. duben 2013  Petra Vomelová   komentáře

Filmoví Oscaři byli předáni, Čeští lvi uděleni, a tak nic nebrání rozvášněným polemikám o kvalitě filmové produkce, tvůrčí krizi a vkusu diváků. Z poměrně pochopitelných důvodů nemají „prestižnější a šťavnatější“ Oscaři k českému diváckému srdci tak blízko. Bohužel ale i o (poměrně unuděných) Českých lvech, se buď nemluví vůbec, nebo spíše s despektem. Chvála nemíří ani k českým filmům, kterých bylo vloni natočeno přes tři desítky (sic!). Větší divácké přízni se však těšilo jen několik z nich. Divácky nejúspěšnější snímek Líbáš jako ďábel zhlédlo pouhých čtyři sta tisíc diváků. Většina mnohem zajímavějších a tematicky nosnějších snímků se bohužel nedočkala ani poloviny návštěvníků.

Soumrak českého filmuSoumrak českého filmu

Filmoví Oscaři byli předáni, Čeští lvi uděleni, a tak nic nebrání rozvášněným polemikám o kvalitě filmové produkce, tvůrčí krizi a vkusu diváků. Z poměrně pochopitelných důvodů nemají „prestižnější a šťavnatější“ Oscaři k českému diváckému srdci tak blízko. Bohužel ale i o (poměrně unuděných) Českých lvech, se buď nemluví vůbec, nebo spíše s despektem. Chvála nemíří ani k českým filmům, kterých bylo vloni natočeno přes tři desítky (sic!). Větší divácké přízni se však těšilo jen několik z nich. Divácky nejúspěšnější snímek Líbáš jako ďábel zhlédlo pouhých čtyři sta tisíc diváků. Většina mnohem zajímavějších a tematicky nosnějších snímků se bohužel nedočkala ani poloviny návštěvníků.  

Tak byl konečně schválen audiovizuální zákon na podporu české kinematografie, paní Millerová! Poslanci přehlasovali prezidentské veto, jehož prostřednictvím pan Klaus odmítl podpořit českou kinematografii na úkor české hudby, českého výtvarného umění či architektury, české literatury, české divadla anebo českého sportu. A opravdu si stál za svým, protože podobně vyznívající zákon nepodepsal již v roce 2006. Vzestup českého filmu však i přes jeho nesouhlas nijak neutrpěla. Například jen za měsíc listopad loňského roku mohl milovník českých filmů zajásat hned sedmkrát! Čeští tvůrci společně s distributory svá díla do stánků kinematografie posílají s takovou kadencí, že je průměrný divák snad ani nestačí zaznamenat. Že bylo za rok 2012 natočeno přes tři desítky filmů, se většina diváků s překvapením dozví až u televizní obrazovky při předávání Českých lvů, které přeci jen vyhrál film, který stál za to. A že noire detektivka z 50. let proměnila devět sošek ze třinácti možných? Díky bohu zvítězila kvalita. A té se vloni do kin moc nedostalo.                        

Ať chceme nebo ne, pan Klaus má (ne)patrně pravdu v tom, že i „za málo peněz lze natočit velmi dobrý film“ a za (ne)kvalitou stojí spíše nedostatek tvůrčí invence.  Ač by se mnou jistě řada tvůrců a producentů marně scházející peníze na své vymodlené filmové dítě nesouhlasila, například režisér Jan Hřebejk, tedy víceméně záruka kvality točí dva filmy ročně. Peníze se však díky štědrým sponzorům a fondům dostávají i do rukou neznámých debutantů a sem tam úplných břídilů.                                                                                    

Čím méně se chodí do kina, tím více českých filmů se v kinech promítá. Diváků ubývá, výše vstupného závratně roste a filmoví nadšenci sázejí na jistotu. Z rovnice bez vítěze vychází osvědčení tvůrci, jež svého konzervativního diváka nechtějí příliš provokovat experimentálními dílky a raději se drží při zemi. Hlavně neurazit (a ani nenadchnout?), to je heslo nejen filmového, ale i televizního průmyslu. A že je mezi výtvory těchto médií hranice více než tenká, mi již delší zaměstnává mozkové závity.

Ptám se tedy, co to je televizní film? Filmoví odborníci všech zemí, spojte se a udělejte mi konečně jasno v této zapeklité otázce, jež mi nedává spát. Částečné vysvětlení podává encyklopedie, podle níž rozdíl mezi filmovým a televizním filmem vězí hlavně v použité technice. Technika se však v dnešní digitalizované době používá v obou odvětvích téměř identická, a tak další rozdíl tkví pravděpodobně v jiné organizaci natáčení, v používaných tvůrčích a uměleckých postupech, nižším rozpočtu a tedy méně okázalé výpravě, hereckých honorářích či scénáři, který se, co se televizní tvorby týče, drží více při zemi. Je však české publikum opravdu tak konzervativní? Nepřipravené na nové filmové/televizní výzvy, které by nás zdvihly z gauče a donutily ho trochu přemýšlet?               

Ač na moji otázku zatím nikdo nenabídl uspokojivou odpověď, trochu se vyjasňuje. Podle mého skromného názoru pojem televizní film označuje (ne!)využitou snahu atakovat českou přízemnost a neschopnost vytáhnout z rukávu dílo, které bude jiné, inspirativní, nutící k zamyšlení; bude odvážné, drzé a možná lehce troufalé; vtrhne totiž do českých kin, ač by spíše slušelo nedělnímu večeru na České televizi, kde by se mohlo jednat o zážitek sezony. Kinem však patrně prolétne rychlostí blesku a málokdo stihne tento svěží vánek z českých lužin a hájů (z Kavčích hor?) zaznamenat.                                                              

Fronty se v kinech už dávno netvoří, pohodlné a nafukovací multiplexy nenabízejí jen pohodlí a dostatek míst, ale také nepřeberné množství titulů, ze kterých si často (ne)vyberu. Dobré české filmy mě vždycky přitahují jako včelu na med, v české zimě však často není co opylovat. A tak by možná stálo za zmínku malé zamyšlení nad přístupem pana Klause. Opravdu se dá kinematografie přirovnat třeba k literatuře, která má však podstatně nižší výrobní náklady? Nic proti mistrovsky napsané české knize, která díky kvalitnímu překladu může překročit hranice a získat prestiž po celém světě, ale v poslední době je to právě film, který nám zpátky vydobývá dobré jméno. Na sklonku loňského roku si tvůrci filmu Alois Nebel z Malty přivezli Evropskou filmovou cenu pro nejlepší animovaný snímek. Snad přibude i dalších cen, které nám budou uděleny, u jejichž převzetí budeme a na něž budeme právem hrdí. Babovřeskům amen, Nobelově (nebo Nebelově?) ceně palec nahoru!    

Odpovědná redaktorka: Nikola Klímová

Odpovědná korektora: Tereza Špuláková

Titulní obrázek převzat z: www.filmfan.cz

Jak citovat tento text?

Vomelová, Petra. Soumrak českého filmu [online]. E-polis.cz, 8. duben 2013. [cit. 2017-11-18]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/soumrak-ceskeho-filmu.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 1x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(