Filmová recenze: Atlas mraků (Cloud Atlas)

 22. duben 2013  Zuzana Lášková   komentáře

Režie Atlasu mraků (Cloud Atlas), filmové adaptace stejnojmenného románového bestselleru Davida Mitchella, se ujali Tom Tykwer a tvůrci Matrixu Lana a Andy Wachowski. Kromě hvězdného hereckého obsazení v čele s Tomem Hanksem, Hughem Grantem, Halle Berry či Susan Sarandon nám vyrazí dech strhující hudební doprovod, za nímž stojí Johnny Klimek, Tom Tykwer a Reinhold Heil.

USA, Hong Kong, Německo, 2012, 172 min.

Žánr: Sci-fi, drama, komedie, mysteriózní

Režie: Tom Tykwer, Lana Wachowski, Andy Wachowski

Hudba: Johnny Klimek, Tom Tykwer, Reinhold Heil

Obsazení: Tom Hanks, Hugo Weaving, Jim Sturgess, Hugh Grant, Halle Berry, Susan Sarandon, Ben Whishaw, Jim Broadbent, Keith David, James D'Arcy, Xun Zhou, Du-na Bae, Alistair Petrie, Götz Otto, David Gyasi, Robert Fyfe, Zhu Zhu, Mya-Lecia Naylor

Stejná místa v různých časech, stejní lidé v jiných životech, šest příběhů, ale stále jeden film!

Režie Atlasu mraků (Cloud Atlas), filmové adaptace stejnojmenného románového bestselleru Davida Mitchella, se ujali Tom Tykwer a tvůrci Matrixu Lana a Andy Wachowski. Kromě hvězdného hereckého obsazení v čele s Tomem Hanksem, Hughem Grantem, Halle Berry či Susan Sarandon nám vyrazí dech strhující hudební doprovod, za nímž stojí Johnny Klimek, Tom Tykwer a Reinhold Heil.

Šest linií životních příběhů promíchaných detailně propracovanými střihy nás provedou od začátku 19. století až po dalekou budoucnost. Napínavé scény střídají poetické chvilky, krvavé výjevy láskyplné okamžiky a drama střídá komedii.

Nenechte se odradit počátečním chaosem na první pohled nesouvisejících střihů nebo nesourodým dějem plným postav, které se najednou objeví úplně jinde, jindy a v jiné podobě – ve všech příbězích totiž hrají stejní herci různé postavy. Nenechte se zmást ani tím, že Korejci hrají Brity, muži ženy, černoši bělochy a naopak.

"Nemějte strach, na konci to všechno bude dávat smysl!"

...říká Tom Hanks v úvodu filmu.

Neotrlí diváci se možná do půl hodiny zvednou a rozladěně odejdou z kina s pocitem zbytečně stráveného času a zmatku v hlavě. Jenomže přesně ona půlhodina je potřeba k zorientování se mezi liniemi a postavami filmu, který nakonec není tak těžké pochopit. Postupně nám jednotlivé scény začnou zapadat do sebe a spojovat se v jeden obraz, jako když stavíme puzzle. Každým nově propojeným dílkem a novým záběrem nabývá děj na dramatičnosti a my se ocitáme v zápase napjatého očekávání, jak bude příběh pokračovat, a trýznivým pocitem nevědomosti, co se mezitím odehrává v dalších pěti liniích filmu. Tajuplnost a vzrušení z propojujících prvků jednotlivých příběhů udržuje naši pozornost – hlavně aby nám nic neuteklo. Navíc je velmi zábavné hledat, kdo z prvního příběhu se skrývá pod zcela odlišným nalíčením v příbězích zbývajících.

Celý film je založený na myšlence kauzality. Žádný čin nezůstane bez následku – ty následky, které nestihnou dopadnout na nás, rozhodně neminou naše potomky. Vše co děláme ovlivňuje podobu budoucnosti. Každé naše rozhodnutí, každý náš pohyb, každé naše setkání může mít nemyslitelné důsledky. Vše je propojené, věčnost je tvořena mozaikou jednotlivých činů našeho života spojující se s osudy druhých. Život je pouze jeden, společný všem. Každý v něm má své místo a spolu s ostatními dotváří jeho podobu a to, jak skončí – stejně tak jako mnoho postav a dějů útváří jeden film s jedním závěrem.

Dobro je nutné hájit za každých okolností – i když na to zůstaneme sami, i když je celý svět proti nám, i když to v daný okamžik může vypadat jako předem prohraný boj. V každém z šesti příběhů bojují hlavní postavy s pokušením zrady, výběrem snadnější cesty a zavíráním očí před zvěrstvy. Až závěr ukáže, jaká volba měla cenu, i když tento snímek zrovna patří k těm, kde je to bohužel jasné od začátku.

Oceňuji, že se autoři filmu pokusili obohatit klasicky natočený kýč o podnětné myšlenky a dali mu tím větší váhu. Nutno ale podotknout, že v některých scénách vyumělkovaností opravdu nešetřili. Občas se snaha přelíčit herce v jinou postavu proměnila spíše v její parodii. Tak se stalo, že ďábel vypadá jako vodník nebo běloši se šikmýma očima jako figurky z moduritu. Na druhou stranu je díky tomu každý snímek velmi pestrý a rozhodně je na co koukat.

Je příjemné vědět, že za souborem jakkoliv výstředních scén se skrývá hlubší smysl reagující na aktuální problémy, jejichž možné dopady pro budoucnost si můžeme představit právě díky tomuto filmu. Atlas mraků tak nemusíme zařadit mezi nekonečné množství povrchních slátanin, jež zapadnou po prvním shlédnutí.

Je ale škoda, že ony hluboké myšlenky, které do nás proudí po celou dobu filmu, jsou zahalené v roušce klasických amerických „trháků“ – poutavých a někdy dost laciných scén. Záměr filmu tak dost utrpěl, na druhou stranu si díky tomu přijdou na své snad všichni diváci s jakýmkoli aktuálním naladěním. Ten, kdo neholduje přemýšlivým scénářům, se může zaměřit na bitky ve stylu Jackieho Chana, střílečky nebo automobilové honičky, jak se „po americku“ sluší a patří. Něžné pohlaví se pak může zabrat do lásky uměle stvořené androidky a jejího „čistokrevného“ zachránce či do příběhu homosexuálního mladíka s pohnutým osudem, který chce dobýt svět jako slavný skladatel. Pokud snad někdo namítá, že Atlas mraků je film pro citlivky, může se kochat záběry vraždících lidožroutů, zabíjením nevinných nebo sledovat následky ďáblovo našeptávání. Kromě toho všeho je tu ještě jeden příběh, který umožňuje na chvilku utéci z pro někoho možná příliš vážného obsahu. Jedná se o příběh staršího nakladatele, který se nevědomky ocitne v domově důchodců, ze kterého kvůli despotickému personálu není možné svobodně odejít. S ostatním důchodci se tak nakladatel snaží vymyslet plán útěku, což se neobejde bez úsměvných scén.

Atlas mraků jako by byl poskládaný ze scén filmů jiných. Po jeho shlédnutí máte pocit, že jste jich viděli snad dvacet najednou – je to směsice filmů od Matrixu až po Love Actually. I přes to však Atlas mraků jako celek tvoří skvostný originál.

Nemohu říci, že jsem po prvním shlédnutí rozuměla filmu dokonale. Je to ten typ, který musíme vidět stále znovu a nacházet při tom nové detaily, které spojují všechny příběhy, ale které jsme v dějovém propletenci předtím nepostřehli. Když se smíříme s faktem, že se jedná o snímek komerční, je nutné mu přiznat vyšší hodnotu za smysluplnou myšlenku – a že je to myšlenka velmi povzbudivá a úctyhodná a pro dnešní dobu velmi nezvyklá. Atlas mraků rozhodně stojí za to vidět. Ať už jste milovníci jakéhokoliv žánru, v tomto filmu si rozhodně najdete něco svého a nuda nepřipadá v úvahu.

Odpovědná redaktorka: Nikola Klímová

Odpovědná korektorka: Zuzana Ledbová

Jak citovat tento text?

Lášková, Zuzana. Filmová recenze: Atlas mraků (Cloud Atlas) [online]. E-polis.cz, 22. duben 2013. [cit. 2017-11-20]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/filmova-recenze-atlas-mraku-cloud-atlas.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Zatím nikdo nehodnotil


Přidat komentář

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(