Protektorát Čechy a Morava: Státoprávní a politické aspekty nacistického okupačního režimu v českých zemích 1939-1945

 7. červenec 2008  Zuzana Karramova   komentáře

Kniha Protektorát Čechy a Morava se zabývá politickými a státoprávními aspekty nacistického okupačního režimu v českých zemích v letech 1939 – 1945. Publikace je rozčleněna do osmi kapitol, v kterých se autor pokouší zachytit celistvým způsobem problematiku této doby. Konec knihy je věnován rozsáhlému poznámkovému aparátu, jmenným i věcným rejstříkům a seznamu literatury.

Protektorát Čechy a Morava: Státoprávní a politické aspekty nacistického okupačního režimu v českých zemích 1939-1945Protektorát Čechy a Morava: Státoprávní a politické aspekty nacistického okupačního režimu v českých zemích 1939-1945

Maršálek, P.(2002). Protektorát Čechy a Morava: Státoprávní a politické aspekty nacistického okupačního režimu v českých zemích 1939-1945. Karolinum: Praha.

Kniha Protektorát Čechy a Morava se zabývá politickými a státoprávními aspekty nacistického okupačního režimu v českých zemích v letech 1939 – 1945. Publikace je rozčleněna do osmi kapitol, v kterých se autor pokouší zachytit celistvým způsobem problematiku této doby. Konec knihy je věnován rozsáhlému poznámkovému aparátu, jmenným i věcným rejstříkům a seznamu literatury.

První kapitola popisuje vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 a události, které tomu předcházely. Převážná část kapitoly popisuje Výnos vůdce a říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava. Byl to normativní akt, který se stal základem státoprávního statutu okupovaných zemí. Akt tvořilo 13 článků a mimo jiné v nich bylo rozhodnuto o jmenování říšského protektora Hitlerem, který má kontrolovat postupy autonomní správy, o poskytování vojenské ochrany Protektorátu říší nebo sdělení, že výsostná práva, která přísluší protektorátu budou omezena na minimum nebo zlikvidována. Dále jsou v kapitole úryvky z dobového tisku, z nichž většina projevuje nelibost nad stávající situací. Autor používá dobový tisk nebo korespondenci jako zdroj informací i v jiných částech knihy, což umožňuje čtenáři přesnější náhled na danou situaci. Ke konci kapitoly se Maršálek zmiňuje o reakci velmocí na okupaci českých zemí, přičemž nejostřeji ji odmítl Sovětský svaz.

Následující kapitola je věnována státoprávnímu uspořádání protektorátu v závislosti na proměnách okupační politiky. Autor na počátku definuje pojem protektorát, z čehož plyne, že Protektorát Čechy a Morava nebyl protektorátem v klasickém slova smyslu, spíše, jak uvádí Maršálek, se jednalo o druh vazalského státu. Dále uvádí cíle nacistů a jejich uskutečňování v určitých etapách protektorátu, které jsou závislé na dané situaci (např. vítězství ve válce…) a také na právě ustanoveném říšském protektorovi, protože každý z nich užíval jiné formy k dosažení cíle. Hlavním cílem nacistů byla likvidace českého národa, hospodářské vytěžení protektorátu (celá protektorátní ekonomika byla v letech 1939 – 1941 přizpůsobená potřebám války) a postupné osídlení prostoru Němci.

Třetí kapitola se zabývá strukturou a činností orgánů veřejné moci v protektorátu. Je rozdělena do šesti podkapitol, přičemž každá z nich popisuje veřejnou moc v určitém období nacistické okupace. Na jejím počátku byla na obsazených územích ustavena vojenská správa, kdy veškerá výkonná moc byla svěřena vrchnímu veliteli zasahujících jednotek. Tato správa trvala měsíc, potom přešla výkonná moc zčásti na české úřady a zčásti na říšského protektora. Během této správy byly v protektorátu položeny základy dvojkolejného systému orgánů veřejné moci – systém orgánů říšských a systém orgánů autonomních. Následující část se zabývá pravomocemi říšského protektora, policejním aparátem, justicí a celkově systémem říšské vnitřní správy. Protektor byl jediným reprezentantem vůdce a říšské vlády v protektorátu a měl velmi rozsáhlé pole působnosti. Dále je zde popsána soustava autonomních orgánů v protektorátu, které navazovaly na správní systém druhé republiky. V čele stál tzv. státní prezident Hácha, jehož pravomoci nebyly přesně stanoveny. Zejména k politickým a správním úkonům potřeboval prezident souhlas říšského protektora. Jemu byla odpovědná i vláda protektorátu, která plnila úkoly v oblasti správy a normotvorby. V další podkapitole jsou popsány důvody reformy organizace veřejné moci v letech 1942 – 1943 (potřeba zmobilizovat protektorátní zdroje; vhodná situace uvnitř protektorátu pro provedení reformy), která byla svěřena říšskému protektorovi Heidrychovi (byla jmenována nová vláda; došlo k personálnímu snížení okupačního aparátu; proběhla reforma bezpečnostního aparátu…). Kapitola se dále zabývá opatřením tzv. totální války, kdy po neúspěších německých armád muselo dojít k soustředění veškerého materiálního a lidského potenciálu pro válečné účely. Poslední část podkapitoly se věnuje partyzánským hnutím od roku 1944 na území protektorátu.

Autor rozlišuje z hlediska normotvorby a práva tři periody ve vývoji protektorátu, které popisuje ve čtvrté kapitole. První etapou je již zmíněná vojenská správa, kde se vyvinula zákonodárná a nařizovací pravomoc autonomních orgánů. Počínání vojenské správy bylo svévolné a násilné. Přebírali jednotlivé agendy obstarávané autonomními orgány. Další etapu Maršálek datuje od nástupu Neuratha do vyhlášení totální války roku 1943. Z autonomních orgánů zde měly normotvornou pravomoc státní prezident, protektorátní vláda a jednotlivý ministři, přičemž rozhodující význam měly předpisy orgánů říšských. Poslední etapa je období totální války, které trvalo do konce protektorátu.

Následující kapitola, která je rozdělena na čtyři části, popisuje vývoj politického systému v protektorátu. Zabývá se vznikem Národního souručenství, které bylo zmocněno k politickému organizování Čechů, v čele s prezidentem Háchou a rolí českých fašistů. Čeští fašisté nacházeli na straně nacistů podporu (vystupovali proti Národnímu souručenství), ale z publikace vyplývá, že pro nacisty byli pouze v určitých situacích vhodným nástrojem, s kterým do budoucnosti v žádném případě nepočítali. Tato část knihy se také zabývá rolí a strukturou odbojových organizací, jejich pády a vzestupy. Organizace byly rozděleny podle své orientace na směr demokratický (Politické ústředí, Obrana národa a Petiční výbor Věrni zůstaneme) a směr komunistický. Reprezentativní orgán celého domácího odboje se formuluje počátkem roku 1945 – Česká národní rada. Její hlavní náplní byla organizace plánovaného povstání a příprava na převzetí moci. Jednu celou podkapitolu věnuje autor problému kolaborace. Uvádí zde jednotlivé případy a jména, ale zamýšlí se i nad důvodem jejich rozhodnutí (Moravec, doc. J. Kliment…).

V další části knihy autor popisuje atmosféru a každodenní život české společnosti v protektorátu. Ta byla přímo úměrná situacím a dění. Tak jak byla proměnlivá okupační politika, tak byla proměnlivá i atmosféra v protektorátu. Maršálek logicky periodizuje celé období Protektorátu Čechy a Morava v souvislosti s danou atmosférou Čechů na: měsíční období vojenské správy, neurathovské období, heidrychovské období a obdbí frankovské. V každém z nich převládaly jiné metody k dosažení aktuálních cílů. Převážně v této kapitole autor poukazuje na úlohu strachu, která například vedla k 200tisícové přísaze věrnosti národní pospolitosti a říši, v době po atentátu na Heidrycha (tato doba byla celkově plná represí a byly zlikvidovány zbytky resistence).

Předposlední kapitola se věnuje zániku Protektorátu Čechu a Morava a popisuje tzv. Frankův plán. Podle tohoto plánu měl být protektorát dobrovolně vydán západním mocnostem nebo nové československé vládě, ale jen v případě, že německému obyvatelstvu bude umožněn pokojný odsun a wehrmachtu bude povolen boj proti Rudé armádě na východě. Následné jednání mezi ČNR a Frankem nenabylo žádné konkrétní formy a až v důsledku zpráv o postupujících sovětských tancích na Prahu, nabídl Frank 8. 5. 1945 ČNR jednání o německé kapitulaci, která byla ještě téhož dne podepsána.

Poslední část knihy popisuje nejprve proces mezinárodněprávní obnovy Československa, kdy byla roku 1941 velmocemi postupně definitivně uznána prozatímní československá vláda (USA až 1942) a v letech 1942 – 1944 byla završena revokace Mnichova. Dále se autor zabývá prozatímním státním zřízením ČSR a charakterizuje pravomoci prezidenta republiky, vlády, Státní rady (pomocný sbor prezidenta republiky) a Právní rady. Poslední část kapitoly je věnována obnově republiky a otázce právní.

Podle mého názoru je publikace velmi dobře zpracována. Přináší řadu zajímavých informací a faktů z doby Protektorátu Čechy a Morava. Líbí se mi autorova objektivita a proložení textu úryvku z tisku. Kniha umožní čtenáři podrobněji nahlédnout do této doby a udělat si o ní vlastní představu.

Jak citovat tento text?

Karramova, Zuzana. Protektorát Čechy a Morava: Státoprávní a politické aspekty nacistického okupačního režimu v českých zemích 1939-1945 [online]. E-polis.cz, 7. červenec 2008. [cit. 2017-09-24]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/protektorat-cechy-a-morava-statopravni-a-politicke-aspekty-nacistickeho-okupacniho-rezimu-v-ceskych-zemich-1939-1945.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.67 hvězdiček / Hodnoceno: 6x


Přidat komentář

Vložit komentář

Lukáš Pinkwart

sobota, 21. listopad 2009
14:47

Opravdu hodně amatérská recenze.


Napsal: Lukáš Pinkwart [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(