Problém evropských a českých hodnot: rozhovor (namísto recenze) s Liborem Prudkým

 26. květen 2010  Vlastimil Růžička   komentáře

Co jsou hodnoty a jakým způsobem je zkoumat; jak je vnímají jednotlivé členské státy a ve výsledku i celá Evropské unie, jaké priority si zvolila česká společnost. To vše bylo předmětem diskuse v Centru pro sociální a ekonomické strategie (CESES) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Evropským novinám odpovídal Libor Prudký, autor publikace s názvem Inventura hodnot.

Problém evropských a českých hodnot: rozhovor (namísto recenze) s Liborem PrudkýmProblém evropských a českých hodnot: rozhovor (namísto recenze) s Liborem Prudkým

Sociologický výzkum hodnot se nejčastěji potýká s problémem ohraničení či uchopení tématu. Tým CESES shromáždil, uspořádal, zpracoval a v základních otázkách interpretoval empirické výzkumy hodnot v české společnosti, přičemž rezignoval na obecné, spasitelské či jiné ideologie a nabídl poznatky, které mohou být dále využitelné pro relevantní instituce nejen v České republice, ale také v Evropské unii. Jedná se o kvalitní inventuru českých hodnot od sedmdesátých let minulého století až do současnosti, nabízející rovněž východiska nezbytná pro takové sociální uspořádání, které vede k obecně sdíleným hodnotám a většinově přijatelným normám chování, jež posilují přirozenou soudržnost a překonávají dopady sociální diferenciace v České republice a potažmo také ve státech Evropské unie.

Co byste označil za stěžejní linii vaší inventury hodnot v české společnosti?

Jako stěžejní linii výzkumu bych označil především jasné vymezení smyslu a jednotlivých přístupů ke zkoumání hodnot. Ani v tomto případě nelze obsáhnout vše, a tak jsme rezignovali například na obecnou teorii a výklady hodnot, nehledali jsme filozofická východiska ani etické souvislosti, zcela jsme pominuli historické diskuse o hodnotách, především v oblastech spasitelských tendencí a vymezování takzvaně správných hodnot, nezkoumali jsme ani přímá spojení s politickými ideologiemi. Smysl našeho počínání byl vlastně v omezení tématu tak, aby bylo množné i po určitém čase s přehledem říci, že pohled na hodnoty a daný přístup k jejich poznávání byl založen, ověřován a navržen k dalšímu využití. Jsme přesvědčeni, že soustavná analýza dosavadních zjištění je prvním nezbytným krokem ve výzkumu hodnot v každé společnosti.

Které výzkumy hodnot předcházely a čím jsou tato data zajímavá?

Empirickému výzkumu hodnot ve společnosti se věnuji už drahnou řádku let. V šedesátých letech jsem byl přijat do týmu Pavla Machonina, kde probíhal rozsáhlý výzkum sociální stratifikace, a od té doby mě výzkum hodnotových struktur neopustil. Ústav byl sice zrušen, vydání knihy s názvem Československá společnost šlo rychle do stoupy a já jsem se octil na místech, která měla se sociologií málo společného, ale zápal, kterému dal prvotní impuls doktor Machonin, zůstal. Důkazem toho je i to, že se dnes setkáváme na stejných místech, kde tým působil, a kde dnes sídlí CESES. Nicméně Machoninův tým stačil vypracovat pouze teoretická východiska a založit předvýzkum, ostatní prameny pro současnou inventuru hodnot byly předmětem dlouhých diskusí. Nakonec jsme vybrali všechny dosavadní empirické sociologické, kvantitativní, reprezentativní výzkumy o české společnosti, které bylo možné dohledat v datové podobě, nebo alespoň v základních výstupech, a tyto pak porovnávat na základě metodických možností, které v sobě jednotlivé přístupy zahrnují. Rozhodujícími přístupy byly sekundární a srovnávací analýzy a následně nový koncept sociologického empirického zkoumání hodnot včetně specifikace skupin struktury hodnot.

Jak se proměňuje podle závěrů vašeho výzkumu český přístup k hodnotám?

Bohužel se příliš nemění, nebo se mění jen velmi pomalu. Přesněji řečeno, detailní analýza české společnosti ukazuje na vnitřní nesourodost hodnotových orientací, což není příliš dobrá zpráva. Patrný je nárůst hédonistických hodnotových orientací ze sedmdesáti procent v polovině devadesátých let na současných třiadevadesát procent. Zároveň s tím vzrostly rovnostářské orientace a orientace na konformitu, stagnují individualistické, etatické a xenofobní orientace, klesající tendenci mají liberální a náboženské orientace. Pokud bychom přidali také výzkumy z let osmdesátých, zjistíme, že i v současné době jsou na prvním místě pomyslného žebříčku hodnoty spojené s uzavíráním rodiny vůči vnějším vlivům, hodnoty spojené se sociální konformitou a s jasným oddělováním soukromého od veřejného. Naopak hluboce dole v pomyslném žebříčku zůstávají i nadále hodnoty nonkonformismu, sebeprosazení a tvořivosti. Nejnižší podíl náleží otevřeně náboženským hodnotovým orientacím – působí u nás jako zdroj rozdílů, nikoli jako zdroj konsenzu.

Liší se české hodnoty nějak výrazněji od evropských?

V mnoha případech dokonce dochází k určitým paradoxům, které nemají obdoby ani ve státech postkomunistických. Nejčastěji mluvíme o takzvané české variantě neoliberalismu, o nedůvěře ke všemu novému, cizímu či o ztrátě transcendentna ve společnosti. Jako příklad bych uvedl vztah mezi xenofobními a individualistickými orientacemi, které by se daly lapidárně vyjádřit názorem: já sám odpovídám za své skutky – ať mi do toho nikdo vzdálený, cizí a odlišný nemluví. Naprosto chybí důvěra, což je základní stavební kámen tvorby každého společenství, Evropskou unii nevyjímaje. K důvěře se ale odhodlá pouze ten, pro koho jsou druzí rovnocenní partneři. A důvěru nemůže deklarovat ten, kdo ji soustavně porušuje. Naše poznatky o vývoji hodnot bohužel nesvědčí o tom, že by změny v naší zemi sledovaly cestu otevřené společnosti. Ba co víc, vysoké procento zastoupení zcela protichůdných hodnotových orientací ukazuje na vnitřní slabost české transformace. Otevřená společnost, řečeno slovy sociologa Ralpha Dahrendorfa, je jedinou možnou variantou úspěšného vývoje postkomunistických společností právě proto, že jde mimo systémy. Každý takový systém v sobě totiž nese stigma přizpůsobování, a tím také mnohých forem nesvobody a touhy po návratu do starých „jistot“.

Jaký lze podle vás očekávat další vývoj „v boji“ o takzvané evropské hodnoty?

Kromě již zmíněné nedůvěry, je tady i otázka přirozeného sdílení hodnot a s tím spojené odpovědnosti, která mnohdy nejde ruku v ruce s demokracií. Přestože naše kořeny vycházejí z křesťansko-židovských a antických tradic a tyto hodnoty, byť různě formulované, jsou společné jak Evropě, tak Spojeným státům, máme v převážné míře za to, že evropské státy vyvinuly od druhé světové války důmyslnější sociálnější systémy, o které by měl být opřen koncept Evropské unie. Pokud bychom analyzovali postavení České republiky v Evropě podle studií CESES, lze říci, že stále stojíme na jakési křižovatce, přestože máme vysoké předpoklady stoupat vzhůru. Nejedná se jen o hospodářský a ekonomický růst, ale také o kultivaci politiky a státní správy s důrazem na životní prostředí či kvalitu života vůbec. Problémem je, že jsme připustili příliš povrchní a zjednodušený koncept svobody a teď nevíme, jak se s tím vypořádat. Evropské instituce mohou sice mnohé změnit, povahu národa však nikoli.

Obecně vžitým tvrzením bývá to, že nová generace nezatížená minulostí bude lépe připravena pro demokracii. Potvrzují to závěry vašich studií? 

Nepotvrzují. Naše výzkumy podobné naděje vůbec nepodporují. Ukazuje se, že se jedná spíše o takzvanou záležitost životní dráhy. Mladí lidé mají opravdu větší tendence ke změnám a novým teoriím, ale postupem času se ve většině případů stávají rovněž konformní, vracejí se k osvědčeným hodnotám rodičů, i když možná v trochu jiném kabátě. Byť stále mluvím o trendech opřených o reprezentativní výzkumy za celou dospělou populaci, jedná se o hlavní, převládající trendy, kde přirozeně existují výjimky.

Ing. Libor Prudký, Ph.D, je výzkumným pracovníkem Centra pro ekonomické a sociální strategie (CESES) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Dlouhodobě se věnuje  zkoumání hodnotových struktur, věr a norem chování, především s využitím empirických sociologických šetření. Je autorem mnoha sociologických studií, v únoru tohoto roku vyšla v nakladatelství Academia jeho publikace s názvem Inventura hodnot.

Zodpovědný redaktor: Bc. Jiří Mertl

Zodpovědná korektora: Jana Nováková

Zkrácená verze rozhovoru vyšla v Evropských novinách 04/2010

Jak citovat tento text?

Růžička, Vlastimil. Problém evropských a českých hodnot: rozhovor (namísto recenze) s Liborem Prudkým [online]. E-polis.cz, 26. květen 2010. [cit. 2017-07-28]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/problem-evropskych-a-ceskych-hodnot-rozhovor-namisto-recenze-s-liborem-prudkym.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Vlastimil Růžička

Autor:

Redaktor a publicista. Masarykova Universita v Brně, obor politologie a sociologie.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.25 hvězdiček / Hodnoceno: 4x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(