Předvolební speciál 2011/ 2012 - Republikánské televizní debaty (1. část)

23. srpen 2011 Petr Vrchota komentáře

Předvolební speciál 2011/ 2012 - Republikánské televizní debaty (1. část)

Amerika je na nohou. Za několik posledních týdnů se nejmocnější země světa ocitla na samém okraji propasti, ze které nemotorně vyklopýtala zpět. Kdo ví, jak dlouho se udrží pevně nohama na zemi. Prohlubující se dluhová krize, vysoká nezaměstnanost, rostoucí ceny paliv i spotřebního zboží, neefektivně prováděná přistěhovalecká politika, rozporuplný přístup k mezinárodním závazkům. Diagnóza churavějícího pacienta nepřináší prozatím příliš příznivé výsledky. Spíše se zdá, že dochází k častějšímu podávání morfia, k dalšímu navyšování tišících léků.

Finanční trhy jsou pod palbou spekulantů a akcie prožívají houpačkovou sezónu. Pro nezasvěcené připomeňme, že se na počátku srpna republikáni a demokraté dohodli na prolomení dluhového stropu[1], zatímco jedna ze tří předních ratingových agentur Standard & Poor´s historicky podhodnotila Spojené státy odebráním jednoho „A“[2]. Je nabíledni, že se při vypočítávání indexu důvěryhodnosti sekla o dva biliony dolarů a právem tak sklidila veřejné odsouzení z řad Obamovy administrativy[3]. Nicméně obava z další celosvětové krize, podobné té po pádu Lehmann Brothers v roce 2008 (nebo její následovnice), obchází čile bankovní domy, jakož i ústavní instituce a vztyčuje varovně ukazováček. Najde se entita schopná přebrodit mohutný veletok událostí a zdárně kormidlovat nejsilnější ekonomiku světa?

Otázka vyvstává v pravý moment. Spojené státy americké se uprostřed ekonomických potíží připravují na nový rozhodující duel, z něhož vzejde osobnost ztělesňující boj proti výše zmíněným trablům. O tom, kdo usedne za dřevený stůl Oválné pracovny, rozhodnou voliči. Rozhodnou o tom ovšem voliči v reakci na události, ve kterých se budou odrážet rozhodnutí jimi dříve zvolených zástupců. Americká politická scéna tak uvízla v kleštích, kdy na jedné straně musí uspokojit vrtkavé nálady běžných Američanů a zároveň si příliš neznesvářit investory, neboť to by mělo fatální důsledky.

Kampaň na prezidenta USA se nyní nachází v rodící se fázi a předpovídá sérii po sobě jdoucích debat a střetnutí, z nichž se vyklube budoucí nejmocnější muž planety. Mým záměrem je mapovat vývoj předvolebního klání a přiblížit jej očím a uším českého čtenářského obecenstva. Nabídnu rozbor jednotlivých televizních debat, stranických primárek a členských schůzí (angl. caucuses), včetně konventů Demokratické a Republikánské strany scházejících se v létě příštího roku. Zaměřím se na profily delegátů usilujících o hřejivé prezidentské křeslo a přinesu pohledy amerických i celosvětových médií na danou tematiku. Celý koloběh bude korunován samotnými prezidentskými volbami v listopadu 2012.

V úvodních příspěvcích se budu věnovat televizním debatám, jež předcházejí složitému procesu primárních voleb a caucusů v padesáti státech Unie[4]. Média senzacechtivě vyčkávají na onen moment, aby mohla rozcupovat potenciální ikony obou mocných stran i zbloudilé kandidáty libertariánů, zelených či bezpartijních. Rovněž voliči jsou netrpěliví, neboť chtějí poznat svého budoucího favorita v klíčovém střetu. Velkoplošné obrazovky v parcích a prostranstvích velkoměst i docela jednoduše zařízené projekce v menších obecních jednotkách, lidé natlačení v obývácích zvědavě vyhlížející svého Spasitele (nebo Jidáše), řidiči nalepení na autorádiích svých landroverů a chryslerů – to vše je Amerika. Stejně jako sta milionové výdaje na megalomanské projekty a ustavičné osočování a házení špíny na protistranu. Prezidentská kampaň ve Spojených státech více než co jiného připomíná nikdy nekončící show, kde vítězí duševně silná osobnost s plným měšcem a zástupem věrných, jež mistrně zvládají odklidit svého rivala a manipulovat voliči (ať už v pozitivním či negativním slova smyslu).[5]

Televizní duely mají svůj význam již od památného roku 1960, kdy se utkal energicky vypadající John Fitzgerald Kennedy s po nemoci ztrápeným viceprezidentem Richardem Nixonem[6]. Právě ráznost a mladická energičnost, s jakou senátor Kennedy obratně působil před obrazovkou, ho vynesla až do nejvyšších pater. Stávající šéf exekutivy Barack Obama před třemi lety triumfoval díky své přesvědčivosti, šikovné rétorice a důvtipu. Teď se šikují pluky republikánů, aby onen důvtip sprovodili z Bílého domu. Je zřejmé, že stejně jako minulé volby ovládla právě propuknuvší krize, i tentokrát se dosud neuhašený požár následné recese stane hlavním předmětem souboje.

Jižní Karolína - byznys před politikou

První republikánská televizní debata se konala 5. května 2011 v jihokarolínském Greenville ve spolupráci s konzervativní televizí Fox News. Moderátorské role se ujal Bret Baimer. Celkem pět republikánských aspirantů přijalo pozvání na úvodní ožehavou debatu – Ron Paul, texaský kongresman, Herman Cain, businessman, Tim Pawlenty, bývalý guvernér Minnesoty, Rick Santorum, bývalý senátor za Pensylvánii, Gary Johnson, exguvernér Nového Mexika.

Hned na počátku se pozornost obracela k čerstvé události, pro Ameriku se zcela zásadním významem, a sice k polapení a zlikvidování nejhledanějšího teroristy světa. Tim Pawlenty pogratuloval Obamovi k úspěšnému zákroku na bin Ládina, zároveň však vyjádřil znepokojení nad některými praktikami Obamovy zahraniční politiky, zejména nad nerozhodností ohledně (ne)setrvání plukovníka Kaddáfího. Rick Santorum připomněl, že prezident pouze kopíruje politiku svého předchůdce, měl by být agresívnější. „Měli jsme možnost svrhnout nedemokratický režim v Íránu a nic se nedělo,“ nadhodil. Herman Cain tvrdil, že Afghánistán zůstává nejasnou otázkou, zatímco Ron Paul a Gary Johnson zapáleně zastávali odchod amerického vojska ze země. „Irák nikdy nebyl hrozbou národního bezpečnosti, Afghánistán ano, ale dnes již uběhlo deset let. Můžeme se stáhnout klidně zítra,“ řekl Johnson. Guvernér Paul též zmínil, že jako obránce americké ústavy a svobody, nemůže tolerovat tajné věznice a mučení na Guantánamu, poněvadž to nevypovídá o republikanismu, nýbrž o autoritářství. Pawlenty oponoval tím, že hlavním cílem je ochránit Spojené státy před nebezpečnými islámskými sektami. Poté moderátor zavelel k hlasování, kdy Pawlenty, Santorum a Cain byli pro metody waterboardingu, zatímco Paul a Johnson proti.

Cain zmínil, že ani v případě Libye či Sýrie nejednal Obama správně, jelikož v obou zemích bychom těžko hledali národní zájem USA. Pawlenty dodal, že „Kaddáfí má americkou krev na svých rukou“ a Obama nestál tvrdě za svým a měl tak svázané ruce podnikáním OSN a Ligy arabských států. Santorum si nahlas povzdechl: „Jak je možné, že USA ročně pumpují do Pákistánu 3,2 miliardy dolarů a politici v Islámábádu nevěděli o nedalekém bin Ládinově úkrytu? Musíme dát Pákistánu na výběr, zda chtějí být s námi či proti nám.“ Paul obhajoval právo Izraele na svobodné rozhodnutí v případě íránského ataku na židovský stát, USA mají sloužit jako poradní hlas. Zpochybnil prakticky princip zahraniční pomoci jako přežitek a nesamostatné jednání. Johnson striktně odmítl zavádění jakýchkoli cel na čínské zboží do USA.

Přestože se počáteční rozpravy vedly v duchu zahraničně-politických témat, vnitrostátní záležitosti hrály prim. Cain zdůraznil, že federální vláda nemůže lidem diktovat, kam budou investovat svoje peníze, vláda na rozdíl od byznysu práci nevytváří. Pawlenty jako bývalý člen odborů posvětil jejich roli, ovšem ostře se vymezil proti intervenování vlády. „Odbory by měly zpomalovat záměry byznysu,“ prohlásil Texasan Paul.

Na řadu přišla zdravotnická reforma, tedy právní počin loňského roku, který většině republikánů leží v žaludku snad nejvíce. Pawlenty řekl, že Obama porušil veškeré svoje předvolební sliby o projednání zákona s Republikánskou stranou, a jeho kolega Santorum napadl samotnou myšlenku Obamacare, neboť prý posouvá ideu svobody otců zakladatelů. Paul zase argumentoval přílišným utrácením unijních financí na ozbrojené složky a nedostatečnou kontrolou FEDu. Johnson by v rámci větší efektivity zdravotního systému krátil zdroje programů Medicare[7] a Medicaid[8] a pravomoci přesunul do rukou států.

Cain na nadhozenou otázku, zda kontroverzní arizonský imigrační zákon[9] nezašel příliš daleko, odpověděl, že USA se potýkají s čtyřmi problémy přistěhovalectví (1. zabezpečení hranice, 2. podpoření právního statusu, 3. dodržování řádné cesty k občanství, 4. právo státu rozhodnout tam, kde federální vláda nezvládá). Johnson prohlásil, že imigrace musí být o práci, nikoli o sociálním zabezpečení, proto by se mělo namísto střežené hranice s Mexikem uvažovat o větší podpoře pracovních víz. Santorum jako nejzarytější zastánce amerických hodnot řekl, že je už načase, aby se angličtina stala úředním jazykem USA, neboť pouze anglicky mluvící jedinec je předurčen k velkým činům. Neopomněl přitom vytáhnout z Deklarace nezávislosti krédo amerického lidu: „právo na život, svobodu a budování osobního štěstí“.

Žurnalisté a političtí analytici přítomní v sále položili všem stejnou otázku: „Jaká je největší slabina Baracka Obamy a o co budou usilovat, aby se situace v USA zlepšila?“ Vcelku shodně pětice přitakávala, že palčivým vředem je ekonomika, vysoké ceny energií, nezaměstnanost, nesplněný slib za snížení federálního dluhu o polovinu. Santorum připomněl, že Demokratická strana historicky nebyla schopna krizi odolávat, natož ji překlenout. Pawlenty pohovořil o tom, že je možné zrekonstruovat americký sen, avšak pouze s návratem selského rozumu. Cain se po vzoru svého obchodnického řemesla držel nastínění skutečného ekonomického plánu počítajícího s energetickou nezávislostí, zárukou národní bezpečnosti a skutečnou odvahou vést. Johnson apeloval na vyvážení rozpočtu, jehož lze dosáhnout pouze s republikány v čele.

Dle bezprostředního průzkumu televizních diváků v Jižní Karolíně zaujal nejvíce Herman Cain, u něhož si občané obzvláště cenili rychle zabírajícího receptu na americké problémy a neúskočnosti, tolik typické pro politické otrlce.

New Hampshire – fórum pro silné a důstojné slony[10]

Dav potenciálních Obamových soků se rozšiřuje. Televizní stanice CNN hostila 13. června 2011 v pořadí druhé rokování Republikánské strany, uskutečněné v univerzitním kampusu města Manchester v New Hampshire. Večerem provázel novinář a reportér John King. Kromě známých tváří z předešlého mítinku (Pawlenty, Cain, Paul, Santorum) se republikánská smetánka rozrostla o Newta Gingriche, bývalého Speakera Sněmovny reprezentantů, Michelle Bachmannovou, kongresmanku z Minnesoty a Mitta Romneyho, exguvernéra státu Massachusetts. Gary Johnson z Nového Mexika protentokrát chyběl.

Začátek se nesl na vlně silné kritiky a odsouzení praktik prezidentova kabinetu. Nedá se říci, že v průběhu vysílání by se antiobamovský tón změkčil či přímo přešel v nějakou libozvučnější melodii, ba spíše naopak. Romney pranýřoval Obamu za prohloubení recese a senátor Paul řekl, že vytyčení plánu rostoucí ekonomiky o pět deset či patnáct procent není utopickým experimentem. „V době Reaganovy vlády došlo k vytvoření 25 milionů pracovních míst, dnes jsme ustrnuli. Obama je proti byznysu, proti svobodě a tím pádem i proti Americe,“ vyjádřil se Gingrich. Pawlenty vyzval, aby se už přestalo na USA nahlížet jako na kterýkoliv jiný stát. „Musíme si uvědomit, že nejsme stejní jako Portugalsko nebo Argentina, potenciál ční v naší výjimečnosti.“

Očekávaně rozpravám vévodila domácí politika. Paul naléhal na nutnost mít silnou měnu, tudíž přitáhnout peníze a investory do USA a deregulovat, načež Bachmannová poznamenala, že Spojené státy mají druhou nejvyšší daň z podnikání na světě, což živnostníky přirozeně odrazuje. Na dotaz publika v sále, zda by podpořil federální zákon o pracovní povinnosti, Pawlenty odpověděl: „Žijeme v USA a žádná vláda nemůže člověku rozkazovat, v jakém sdružení nebo spolku bude, jakou práci si vybere pro své živobytí.“

Otazník visící nad možným zvýšením amerického dluhového stropu nenechal chladnými ani místní publikum. Bachmannová připomněla, že právě tentýž Barack Obama kdysi jako senátor ostře napadal onu kacířskou myšlenku a dnes o ní otevřeně rozmýšlí; vypovídá to o naprostém selhání vůdcovství. „Konečně chceme vidět, že prezident se stará o lidi. Svět řekne, že již není možné Americe půjčovat, budeme mít znehodnocenou měnu. Nemůžeme si dovolit další utrácení, další jeden bilion dolarů,“ rozohnil se Romney.

V očích mnoha Američanů nepopulární zdravotnická reforma si opět našla své místo na seznamu „grilovaných“ témat. Kongresmanka Bachmannová horlivě deklarovala, že si nenalezne klid, dokud jako prezidentka USA vlastnoručně reformní paskvil nezruší. Gingrich komentoval slovy: „tahle kampaň není pouze o volbě prezidenta, ale též o získání většiny v Senátu, abychom Obamacare mohli definitivně shodit ze stolu.“ Často se Romneymu předhazuje, že prezident se nechal inspirovat jeho massachusettskou verzí. Ten se ihned hlasitě dotazoval: „Proč jste mi, pane prezidente, nezavolal? Já bych vám vysvětlil, že co je proveditelné v jednom státě, nelze aplikovat na celou Unii.“ Ron Paul řekl, že je třeba reformovat Medicare, vytvořit v lékařství zdravou konkurenceschopnost, osekat sociální benefity stejně jako válečné výlohy a plošně přejít na opt-out systém.

Následně pořad zachvátil kvíz týkající se dvou esenciálních témat amerického prostředí: 1. má stát či ústava rozhodnout o uzákonění homosexuálních sňatků?, 2. zrušili byste aktuálně veřejné členství gayů v armádě? Co se týče první otázky, všichni vyjma Hermana Caina stáli za ústavním rozhodnutím, poněvadž z modelu tradiční rodiny se vykrystalizovala svobodná a hrdá Amerika. Za setrvání gayů v armádě se postavili Cain a Paul, kdežto zbylý pětilístek by raději znovu viděl program Don´t Ask, Don´t Tell[11]. Všichni svorně dodali, že zatvrzele zastávají pro-životní politiku a je nutné respektovat celý lidský život. Pochopitelně opět došlo na citaci Thomase Jeffersona o „nezcizitelných právech“, tentokrát z úst Michelle Bachmannové.

Záležitosti víry a religiozity se rovněž přihlásily o slovo a na chvíli poměrně zvučně rozhlaholily místnost. Pawlenty upozornil, že víra musí být chráněna před zasahováním vlády, nikoli vláda před rozpínavostí víry. Paul a Santorum se oháněli 1. dodatkem americké Ústavy o svobodném vyznání. Na přetřes se dostalo i kontroverzní islámské právo šaría. Romney odsoudil praktikování radikálního islámu na území USA, ale testy loajality pro muslimy by nezaváděl. Zato Gingrich plamenně vystoupil s připomínkou nepodařeného bombového útoku na Times Square pod taktovkou údajně plně naturalizovaného Pákistánce. „Musíme si říct, kdy je člověk dostatečně připraven stát se americkým občanem, musíme zastavit infiltraci naší země“.

Zahraničně-politická agenda byla ponechána až na závěrečnou fázi, o to více se však konzervativní septeto nemilosrdně opřelo do svých liberálních protějšků. „Všichni zde na pódiu by byli lepšími prezidenty než Obama. Neuspěl v nastartování ekonomiky, neudržel svou vládu na uzdě, nepředložil koherentní a konzistentní zahraniční politiku. Měli jsme prezidenty se špatnou zahraniční politikou, tento prezident však nemá žádnou,“ hřímal Romney. Bachmannová sdělila, že princip „vedení z povzdálí“[12], jež Obama uplatňuje například v Libyi, nic nevypovídá o silném charakteru rádoby nejmocnějšího muže světa. Gingrich se tázal: „Jak je možné, že deset let po osudném 11. září naše zpravodajské služby nevědí, kolik procent libyjských rebelů spadá formálně pod al-Káidu?“ Paul akcentoval fakt, že jako prezident a velitel ozbrojených složek nebude čekat na své generály, až se rozhodnou. On dává rozkazy, a proto se americké jednotky mohou stáhnout z Afghánistánu, co nejdříve to půjde.

Palebná smršť kritiky na hlavu havajského rodáka ukončila diskusi a podle nemála politických komentátorů z ní nevzešel jednoznačný vítěz. Tim Pawlenty se trochu zamotal při vysvětlování svého termínu „Obamneycare“ v narážce na massachusettskou obdobu zdravotnické reformy. Výřečností a odhodlaností zaujal Mitt Romney, stejně jako Michelle Bachmannová. Koneckonců ani Newt Gingrich, ačkoli nedostal tolik prostoru, díky pohotovým odpovědím s konkrétními údaji nezůstal pozadu.

Závěr

Jak vidno, Velká stará strana[13] zatroubila k triumfálnímu návratu. Listopadové vítězství v mezi-volbách jenom dokládá, jak moc ji popohání touha zase odít washingtonské ústředí do červené. Jak se budou volby blížit, poroste i hlad opozičníků. Stmeluje je nechuť vůči vládnoucí Demokratické straně a jejich regulativním opatřením. Konzervativní squadra se prozatím tříbí, avšak brzy se nám odhalí v plné své parádě. Necháme se překvapit, jak zareagují demokraté. Pravděpodobně nijak valně. Přece jenom momentálně drží otěže moci v exekutivě a Senátu a zvolí proto vyčkávací taktiku. O tom ale až příště.

Odpovědná redaktorka: Selma Hamdi

Odpovědná korektorka: Hanka Stýblová

Obrázek na titulní straně převzat z: http://en.wikipedia.org/wiki/File:WhiteHouseSouthFacade.JPG

Prameny a literatura

2012 Presidential Candidates. 2011. Dostupné na: http://2012.presidential-candidates.org/ (15. 8. 2011)
About.com. 2011. Why (and How) Do Presidential Candidates Debate? Dostupné na: http://uspolitics.about.com/od/elections/a/prez_debates.html (21. 8. 2011)
Washington Post. 2011. The Obama Doctrine: Leading from Behind. Dostupné na: http://www.washingtonpost.com/opinions/the-obama-doctrine-leading-from-behind/2011/04/28/AFBCy18E_story.html (21. 8. 2011)
Idnes.cz. 2011. USA odvrátily díky navýšení dluhového stropu svůj bankrot. Dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/usa-odvratily-diky-navyseni-dluhoveho-stropu-svuj-bankrot-p46-/eko-zahranicni.aspx?c=A110802_070549_eko-zahranicni_hro (19. 8. 2011)
NYTimes. 2011. Obama Ends „Don´t Ask Don´t Tell“ Policy. Dostupné na: http://www.nytimes.com/2011/07/23/us/23military.html?_r=1 (21. 8. 2011)

Project vote smart. 2011. How does the Process Work? Dostupné na: http://www.votesmart.org/election_president_how_primary_works.php (21. 8. 2011)
Šimečka, Martin. Kdo zkrotí rozhodčí. Respekt, 15. 8. 2011, roč. XXII, č. 33, s. 21.
The Atlantic. 2011. Arizona immigration bill controversy and fashion. Dostupné na: http://www.theatlantic.com/entertainment/archive/2010/04/arizona-immigration-bill-controversy-and-fashion/39713/ (21. 8. 2011)

The Guardian. 2011. US stripped of AAA credit rating by S&P over political weakness. Dostupné na: http://www.guardian.co.uk/world/richard-adams-blog/2011/aug/06/us-credit-rating-downgrade-debt (19. 8. 2011)

[1] http://ekonomika.idnes.cz/usa-odvratily-diky-navyseni-dluhoveho-stropu-svuj-bankrot-p46-/eko-zahranicni.aspx?c=A110802_070549_eko-zahranicni_hro (19. 8. 2011)

[2] http://www.guardian.co.uk/world/richard-adams-blog/2011/aug/06/us-credit-rating-downgrade-debt (19. 8. 2011)

[3] Šimečka, Martin. Kdo zkrotí rozhodčí. Respekt, 15. 8. 2011, roč. XXII, č. 33, s. 21.

[4] Viz volební postup primárních voleb na http://www.votesmart.org/election_president_how_primary_works.php

[5] Více o jednotlivých kandidátech na http://2012.presidential-candidates.org/

[6] Více o historicky první televizní debatě na http://uspolitics.about.com/od/elections/a/prez_debates.htm

[7] Federální program pro seniory a handicapované (pozn. autora)

[8] Federální program pro občany v nouzi a chudobě (pozn. autora)

[9] Arizonský imigrační zákon vcelku zábavnou formou vykresluje následující příspěvek http://www.theatlantic.com/entertainment/archive/2010/04/arizona-immigration-bill-controversy-and-fashion/39713/

[10] Slona má Republikánská strana ve svém znaku (pozn. autora)

[11] Politika „Neptej se a nic neříkej“ byla formálně Obamovou administrativou zrušena viz http://www.nytimes.com/2011/07/23/us/23military.html?_r=1

[12] Charles Krauthammer se rozepisuje o Obamově doktríně neboli principu „Leading from Behind“ http://www.washingtonpost.com/opinions/the-obama-doctrine-leading-from-behind/2011/04/28/AFBCy18E_story.html

[13] Grand Old Party, GOP je letité přízvisko Republikánské strany (pozn. autora)

Jak citovat tento text?

Vrchota, Petr. Předvolební speciál 2011/ 2012 - Republikánské televizní debaty (1. část) [online]. E-polis.cz, 23. srpen 2011. [cit. 2017-10-21]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/predvolebni-special-2011-2012-republikanske-televizni-debaty-1-cast.html>. ISSN 1801-1438.

Autor: Petr Vrchota

Šéfredaktor e-Polis. Navštěvoval všeobecné gymnázium v Třeboni. V současné době dokončuje bakalářské studium oboru Mezinárodní vztahy - Britská a americká studia na Západočeské univerzitě v Plzni. Absolvoval certifikovaný program Robinson-Martin Security Scholars Program na Prague Security Studies Institute. Do jeho hledáčku spadají především témata politiky a společnosti ve Spojených státech amerických a Latinské Americe. Zabývá se rovněž otázkami mezinárodní bezpečnosti a lidských práv. Mezi jeho záliby patří cestování, cyklistika, tenis, jazyky, hudba všech žánrů, občasné muzicírování na hudební nástroje a kvalitní knihy s dávkou napětí i faktu. V redakci e-Polis působí od října 2010.

[Nahoru ↑]