Potenciál rozvoje jaderné energetiky v jihovýchodní Asii

Region jihovýchodní Asie v současné době spotřebovává více nerostných surovin, než produkuje a obdobná situace je i v oblasti energetiky. Už dnes má celá oblast potíže s dostatečným zajištěním energetických zdrojů a tento problém bude pravděpodobně čím dál více nabírat na intenzitě. Region je z hlediska spotřeby elektrické energie docela rozporuplný. V současné době asi 20 % jeho obyvatel nemá přístup k elektřině, na druhou stranu se ale očekává růst poptávky o 83 % do roku 2035 . Vzhledem k tomu, že je však problém zajistit dostatek energie již za současného stavu, nabízí se otázka, jak tuto situaci v budoucnu řešit. Budou státy jihovýchodní Asie více využívat alternativní (obnovitelné) zdroje energie? Nabídne řešení celé situace energie jaderná? Anebo bude zdrojem energie něco úplně jiného?

Potenciál rozvoje jaderné energetiky v jihovýchodní Asii

Úvod do problematiky

Tento text se bude zabývat potenciálem rozvoje jaderné energetiky v jihovýchodní Asii. Nebude se tedy primárně soustředit na její surovinový potenciál, přesto je důležité napsat, že region v současné době spotřebovává více nerostných surovin, než produkuje a obdobná situace je i v oblasti energetiky. Už dnes má celá oblast potíže s dostatečným zajištěním energetických zdrojů a tento problém bude pravděpodobně čím dál více nabírat na intenzitě. Region je z hlediska spotřeby elektrické energie docela rozporuplný. V současné době asi 20 %[1] jeho obyvatel nemá přístup k elektřině, na druhou stranu se ale očekává růst poptávky o 83 % do roku 2035[2]. Vzhledem k tomu, že je však problém zajistit dostatek energie již za současného stavu, nabízí se otázka, jak tuto situaci v budoucnu řešit. Budou státy jihovýchodní Asie více využívat alternativní (obnovitelné) zdroje energie? Nabídne řešení celé situace energie jaderná? Anebo bude zdrojem energie něco úplně jiného?

Jako správná, resp. spíše více pravděpodobná varianta se ukazuje budoucí masivní rozvoj jaderné energetiky. Zatím je hlavní energetickou surovinou zemní plyn, jenže odhady Mezinárodní energetické agentury hovoří o tom, že by se měla celková spotřeba energie v regionu během nadcházejících dvacet let zdvojnásobit a že řešením pravděpodobně bude uhlí (ač se v budoucnu předpokládá rozvoj jaderné energetiky, většina států jihovýchodní Asie prozatím nemá kapacity na to vybudovat/udržet v provozu jaderné elektrárny – viz dále), které by se mělo stát dominantním zdrojem energie[3]. Uhlí je v regionu na vzestupu díky jeho relativní hojnosti a dostupnosti. Hlavní výhodou oproti zemnímu plynu je cena uhlí; náklady na výrobu energie z uhlí by měly být až o třetinu levnější (co se zemního plynu týče, předpokladem je, že se posune ve spotřebě na druhé místo[4] ). Největším exportérem uhlí v regionu je Indonésie. Takový vývoj vůbec není překvapivý, neboť jihovýchodní Asie je regionem s velice rychle rostoucí ekonomikou a světoví výrobci a investoři ho vidí jako nový trh s velkým potenciálem. Jako příklad můžeme uvést automobilový průmysl. Jako velké odbytiště byly vnímány trhy v Číně a Indii, ovšem zde dochází v posledních letech ke zpomalení růstu a v případě Indie dokonce k poklesu poptávky. Jako nová odbytiště jsou vnímány trhy Indonésie a Malajsie a dokonce také v Barmě, třebaže tato země byla ještě nedávno v mezinárodní izolaci[5]. Specifikem Asie a zejména té jihovýchodní je diverzifikace. Auta pro asijský trh jsou jiná než pro evropský a americký. Z toho samozřejmě plyne, že se některé modely budou muset vyrábět přímo v regionu, kde automobilky (prakticky všichni velcí hráči, z nichž zatím nejodvážněji postupuje Honda, Nissan a Toyota) budou muset otevřít nové továrny[6]. Automobilový průmysl není jediný – jak jsme již zmínili, jihovýchodní Asie je považována za nový, otevírající se trh. Z toho ale plyne, že pokud se sem budou výrobci automobilů přesouvat, budou sem muset kvůli poptávce po diverzifikovaných modelech přesunout výrobu. Tím pádem vzroste spotřeba energie, kterou bude potřeba nějakým způsobem řešit.

Otázkou zůstává, zda uhlí vystačí a zda se v průběhu let přece jen region nepřikloní k energii jaderné. Zatím jsou hlavní paliva fosilní a prognóza na následujících dvacet let je následující: U zemního plynu se očekává vzestup o 77 % na 250 mld. metrů krychlových ročně. Uhlí by se mělo na konci uvažovaného období spotřebovávat dokonce třikrát více než nyní, jelikož roční přírůstky dosáhnou 4,8 %. Spotřeba ropy v regionu by měla vzrůst ze 4,4 mil. barelů denně na 6,8 mil. barelů denně (v případě jihovýchodní Asie bude muset spotřeba ropy být pokryta dovozem). Z těchto údajů[7] by se mohlo zdát, že má region energetickou politiku naplánovanou a zdroje zabezpečené, ale není tomu tak. Hlavním problémem uhlí jsou totiž vysoké emise CO2. Při spalování uhlí do atmosféry unikne zhruba dvojnásobné množství oxidu uhličitého než při spalování plynu[8]. Uhelné elektrárny by se v budoucnu měly podílet na zabezpečení energie pro ASEAN asi ze 75 %[9], ale je pravděpodobné, že ostatní státy budou na ASEAN tlačit (a vlastně na celý region), aby se emise snížily a tím pádem by země musely využívat jiné zdroje energie. Určitou dobu se zdálo, že by i jihovýchodní Asii mohla zasáhnout „břidlicová revoluce“, která propukla v USA, ale experti se domnívají[10], že v případě jihovýchodní Asie takový trend nenastane. Tamější země se proto budou muset upínat k jinému řešení, kterým pravděpodobně bude jaderná energie.

V uplynulých letech se zdálo, že rozvinutější státy v regionu opravdu směřují k tomuto řešení, jenže v roce 2011 po havárii jaderné elektrárny Fukušima nastaly pochybnosti o tom, zda je tento zdroj energie ideální pro oblasti východní a jihovýchodní Asie, které jsou postihovány přírodními pohromami poměrně často. Problémem je také nízká vyspělost některých států v oblasti[11].

Situace v regionu

Než se budeme detailněji věnovat energetickému potenciálu jihovýchodní Asie, měli bychom specifikovat, které země vlastně můžeme považovat za součást regionu. Ústav jaderné fyziky AV ČR[12] tam řadí i země, jako je Čína, Indie, Japonsko a Jižní Korea. Geograficky je to samozřejmě hodně nepřesné, ale mohli bychom se na jaderných elektrárnách v Číně nebo Japonsku pokusit stanovit trendy, které v regionu v roce 2011 před fukušimskou havárií panovaly.

Čína v roce 2011 zažívala opravdový jaderný rozmach. V zemi fungovalo 13 reaktorů a spousta dalších bylo ve výstavbě (společnost Westinghouse zde plánuje stavět moderní reaktory generace III +, které jsou použity například v jaderné elektrárně Sanmen v provincii Zhejiang nebo v elektrárně Haiyang v provincii Shandong). Dlouhodobým plánem Číny je mít v roce 2050 výkon elektráren přes 400 GW, což bez jaderných elektráren nelze provést (plán pro rok 2020 počítá s výkonem nejméně 80 GW; v tu dobu by již Číňané rádi produkovali alespoň 15 % energie z jiných než fosilních zdrojů). Jižní Korea měla v roce 2011 v provozu dvacet jedna reaktorů a Japonsko dokonce přes padesát.

U Japonska takový počet jaderných elektráren rozhodně nepřekvapí, ale zajímavá je situace v Jižní Koreji. V roce 2008 pocházelo cca 64 % vyrobené elektrické energie z klasických tepelných elektráren, 34 % z jaderných zdrojů a pouze asi 2 až 3 % z obnovitelných zdrojů. V poslední době se však situace mění a Jižní Korea klade na jadernou energii velký důraz. V oblasti jaderné energetiky má už nyní šestou největší výrobní kapacitu na světě a tento zdroj energie je považován za jeden z hlavních faktorů jejího ekonomického rozvoje. Když se na situaci ovšem podíváme z pragmatického hlediska, nic jiného vlastně ani Jižní Koreji nezbývá, jelikož domácí energetické zdroje jsou minimální. Jaderná energetika je v současnosti považována i za jeden z hlavních pilířů proexportní politiky a země dokonce své know-how vyváží. Vede například intenzivní rozhovory s Jihoafrickou republikou o podílu korejských firem na vybudování jaderných elektráren v oblasti[13].

Tyto země samozřejmě do jihovýchodní Asie, alespoň podle všeobecného konsensu, nezapadají, můžeme na nich však vidět trend, který panuje v rozvinutějších zemích Asie. Domnívám se, že kdyby byly země v jihovýchodní Asii na takové technologické úrovni jako třeba Japonsko, rozhodně by jadernou energii využívaly. Každopádně, na rozdíl od Evropy je v Asii co se jaderných elektráren týče trend zcela opačný – stavět jich stále více (což je poměrně paradoxní situace, neboť například Německo chce úplně omezit jadernou energii, a to na rozdíl od Japonska, kde bylo nehod jaderných elektráren daleko více; Japonci odklon od jaderné energie podmiňují nalezením jiného dostačujícího energetického zdroje).

Energetická situace v zemích jihovýchodní Asie a jejich další směřování

Výše jsme si popsali, jak vypadá obecná situace v oblasti východní a jihovýchodní Asie co se energetiky týká. Pojďme se ale podívat na to, jaká situace panuje v konkrétních zemích regionu jihovýchodní Asie a zda mají tyto země jaderný potenciál. Východní Asii tentokrát již do výčtu zahrnovat nebudu. Jak jsme si totiž ukázali, země v této oblasti nejen, že jaderný potanciál mají, ale dokonce už jadernou energii aktivně využívají. Jedinou otázkou zůstává, zdali to tak bude i nadále. Jak jsem již zmínil, u Japonska je tato situace podmíněna nalezením nového zdroje energie. Pokud se tak nestane, bude využívat jadernou energii i nadále stejně jako Jižní Korea. O Číně v tomto směru nemůže být ani řeč, neboť ta žádné omezování výroby elektrické energie pomocí jaderných elektráren nechystá, ba právě naopak. Pojďme se tedy podívat na jihovýchodní Asii.

Brunej

Ekonomika Bruneje stojí především na ropě a zemním plynu, jehož ložiska byla objevena v roce 1929. Pro zemi je to významný zdroj příjmů, ale na druhou stranu stojí před výzvou ekonomiku země diverzifikovat, aby na vývozu ropy a zemního plynu nebyla příliš závislá. Na tvorbě HDP se těžba těchto dvou komodit podílí až ze 70 % a tvoří kolem 90 % exportu. V roce 2011 byla navíc objevena nová ložiska ropy u pobřeží, a tak tento trend zatím neklesá. Problém pro Brunej je, že se zatím nesnaží o žádný vyvážený energetický mix. Prioritou je diverzifikace ekonomiky, o což země usiluje především skrze lákání zahraničních investorů a podporování malých a středních podniků. Energetická diverzifikace není v současné době prioritou, stejně jako racionální využití stávajících nerostných zdrojů. Proto není změna situace na poli jaderné energie pravděpodobná[14].

Kambodža

Zatímco v Bruneji byla elektrifikace 100 %, v Kambodži je v tomto směru druhá nejhorší situace v regionu – elektrifikováno je asi pouze 24 % území, zatímco prakticky celý venkov je bez elektřiny (asi deset milionů lidí). Infrastruktura země byla poškozena během občanské války, zásoby zemního plynu objevené v roce 2005 by však mohly nastartovat ekonomický rozvoj. Kromě toho byla objevena i naleziště ropy. Pro rozvoj země je ale důležité, aby dokázala zisky z prodeje této komodity udržet doma, což by mohlo rozvoj země výrazně podpořit. Co se energetiky týká, stojí Brunej prakticky na počátku vývoje. Vláda plánuje v mezidobí 1999 až 2016 zvýšit produkci energie asi pětkrát (z 522 GWh na 2 634 Gwh) a pro tento účel chce využít zejména vodních a tepelných elektráren. Další prioritou v tomto směru je napojení na Vietnam a Thajsko. Jaderná energetika pro zemi není prioritou[15].

Indonésie

Elektrifikace Indonésie je asi 65 %, opět je problém na venkově, kde je bez elekřiny asi sedmdesát čtyři milionů obyvatel. Země byla v minulosti exportérem ropy a v současné době produkuje uhlí a je třetím největším vývozcem zkapalněného zemního plynu. Energetický mix ovšem zůstává katastrofální, celková kapacita země je zhruba 30 GW. Ve srovnání například s Českou republikou, která má energetickou kapacitu zhruba 15 GW na 10 milionů obyvatel, je to zarážející číslo. Indonésie má kapacitu pouze dvojnásobnou, obyvatel má ale asi 24x tolik. Problémem je navíc i rozložení této kapacity. Asi 21 GW je umístěno na ostrovech Jáva a Bali, zatímco na zbytek území vychází zhruba 9 GW.

Problematická je i infrastruktura a maximální možné zatížení je tudíž asi 75 % při maximálním výkonu 85 %; 90 % mixu tvoří tepelné elektrárny, 9 % vodní a 1 % obnovitelné zdroje. Indonésané se snažili zvednout produkci elektrické energie vybudováním asi třiceti uhelných elektráren, plán se ale neuskutečnil kvůli špatnému financování a postaveno jich bylo pouze osmnáct. Hlavním investorem byla v tomto případě Čína. Dalším plánem bylo mezi lety 2010 až 2012 postavit zhruba osmdesát pět nových tepelných elektráren. Země se zatím spoléhá na své zdroje, tzn. topný olej/naftu (70 %), uhlí (25 %) a zemní plyn (5 %). V jaderné energetice prozatím budoucnost nevidí. Vzhledem k tomu, že Indonésie má problémy s financováním tepelných elektráren, je takřka nepředstavitelné, aby byla schopna zafinancovat a provést výstavbu elektrárny jaderné[16].

Laos

Laos je elektrifikován asi z 55 %. Opět je problém s elektrifikací venkova, která by se měla stát hlavní prioritou země. Narozdíl například od Indonésie nemá Laos žádná signifikantní naleziště ropy nebo zemního plynu, má ovšem obrovský vodní potenciál. V roce 2011 zde fungovalo dvanáct hydroelektráren a rozestavěno jich bylo sedm. Dlouhodobým plánem, který se země snaží naplnit, je výstavba dalších třiceti elektráren a dvě třetiny zahraničních investic směřují právě do hydroenergetiky. Ta má v Laosu takový potenciál, že by země mohla být energeticky soběstačná a ještě energii vyvážet. Velký zájem by o ni mělo například Thajsko, které již v současné době odebírá 90 % vyrobené energie z největší vodní elektrárny Nam Theun-Hinboun. Vzhledem k obrovskému vodnímu potenciálu není pravděpodobné, že by Laos v budoucnosti plánoval využívat jadernou energii[17].

Malajsie

Malajsie je prakticky plně elektrifikována až na malá místa na venkově. Země je ovšem obrovským spotřebitelem energie, v regionu až nadprůměrným. Malajsie je silně závislá na fosilních palivech; disponuje sice zásobami ropy a zemního plynu, ale v případě ropy by se měla v roce 2014 stát čistým dovozcem. 64 % zemního plynu je určeno pro domácí produkci, zbytek je určen na export. Vzhledem k obrovské energetické spotřebě je nutná diverzifikace energetických zdrojů; země chce posílit hlavně hydroenergetiku. Ta by měla v následující dekádě tvořit až 30 % z celkové výroby energie. Hydroenergie by neměla být jen pro domácí spotřebu, ale stejně jako v případě Laosu ji chce Malajsie vyvážet, a to zejména do Bruneje, Indonésie, ale také Thajska. Z dalších obnovitelných zdrojů plánuje Malajsie využití fotovoltaiky, problematické jsou však vysoké pořizovací náklady. Dále připadají v úvahu větrné elektrárny nebo elektrárny spalující biomasu, nelze ale předpokládat, že by byly v energetickém mixu zastoupeny nějak výrazněji.

Vzhledem k obrovské spotřebě elektrické energie plánuje Malajsie využití jaderné energie a spuštění prvního jaderného reaktoru se předpokládá v rozmezí let 2021 až 2025. Kolem roku 2014 by měla být dokončena expertýza území a o dva roky později by měl být vypsán tendr. Jedna z variant je, že stavbu bude realizovat místní elektrárenská společnost Tenaga. Země už navíc zkušební reaktor provozuje, a to od roku 1982. Po událostech ve Fukušimě projekt jaderné energie v Malajsii nabral drobné zpoždění, země ovšem v jaderné energetice potenciál má a od tohoto druhu výroby energie si slibuje nejen snížení závislosti na fosilních palivech, ale také snížení emisí C02[18].

Barma

Elektrifikace Barmy je nejnižší v regionu, činí pouhých 13 %. Elektrifikováno je naprosté minimum oblastí a přístup k elektřině chybí jak ve městech, tak na venkově. Mimo města přitom žije převážná část obyvatelstva. Vzhledem k nedostatečné elektrifikaci území se jako hlavní zdroj světla a tepla používá dřevo, případně dřevěné uhlí. Země má ovšem velký potenciál jak surovinový (na území jsou naleziště zemního plynu a také ropy), tak energetický, jen ho zatím není schopna využívat. Co se energetického mixu týče, v současné době tvoří kolem 31 % hydroelektrárny, kterých bude v budoucnu pravděpodobně postaveno ještě více. 46 % elektráren je plynových, 17 % tepelných a 6 % tvoří dieselové generátory. Co se jaderné energetiky týče, pro Barmu je prioritou více využívat stávající zdroje. Stavba jaderných elektráren by nebyla efektivní a pravděpodobně prozatím ani možná[19].

Filipíny

Filipíny jsou elektrifikovány zhruba z 90 %. Obrovským problémem jsou ale časté výpadky energie, které vzbuzují nedůvěru u investorů a země tak přichází o zisky. Druhým energetickým problémem je přílišná závislost země na dovozu, v tomto směru se prakticky ve všech oblastech blíží čistému dovozci. V současné době tvoří asi 26 % uhelné elektrárny, 11 % dieselové generátory, 32 % plynové elektrárny, 17 % geotermální elektrárny a 14 % hydroelektrárny. Jak je vidět, velice malou část v mixu tvoří obnovitelné zdroje. Vzhledem ke zhoršujícímu se stavu životního prostředí se vláda snaží jejich podíl do budoucna zdvojnásobit. Spalování uhlovodíků by mělo být nahrazeno vyšším počtem hydroelektráren a zavedením elektráren slunečních (i když ty v neporovnatelně menší míře) a větrných.

Problém častých výpadků proudu se vláda snaží řešit v rámci programu Electric Power Industry Reform Act (EPIRA), který byl přijat v roce 2001. Výpadky nejvíc postihují ostrovy Visayas a Mindanao, což by se mělo do budoucna změnit.

Poměrně zajímavá situace je v jaderné energetice. Filipíny totiž jadernou elektrárnu mají, jenže jí nevyužívají. Elektrárna Bataan byla uzavřena v roce 1986 po politických změnách, i kdyby ale do provozu uvedena byla, ozývají se kritické hlasy, že by ji stejně Filipíňané nebyli schopni udržet. I tak ale údržba elektrárny, byť nepoužívané, stojí ročně okolo milionu dolarů. Byly proto vypracovány studie, které se zabývaly možností konverze jaderné elektrárny na plynovou (resp. tepelnou využívající plyn jako zdroj). Tento proces je ale stejně drahý, ne-li ještě dražší než výstavba nové elektrárny. Filipíny proto v současné době nemají v jaderné energetice potenciál[20].

Singapur

Země je plně elektrifikována, tedy ze 100 %. Energetický trh je plně liberalizovaný a funguje zde sedm společností. Od roku 2001 byla zahájena transformace energetického systému a došlo k oddělení výroby energie od distribuce (o prodej energie se starají jiné společnosti než o výrobu; vlastníkem distribučních sítí a zároveň zodpovědnou institucí je firma SP PowerAssets Ltd.).  Země má malé zdroje a je proto značně závislá na dovozu energií. Více než polovina elektrické energie se vyrábí spalováním topných olejů, a proto je pro tyto účely v současnosti budován terminál. Co se jaderné energie týká, v Singapuru žádná jaderná elektrárna není a země se v nejbližší době ani tímto směrem nechystá ubírat[21].

Thajsko

Země je prakticky plně elektrifikována. Thajsko je v poměrně rozporuplné situaci –  na jednu stranu má poměrně vysoký potenciál energetických zdrojů, hlavně v oblasti energetiky, je ovšem velice závislá na dovozu ropy, zemního plynu, uhlí a také elektřiny, které používá k výrobě energie. Thajsko sice naleziště fosilních paliv má, jsou ovšem značně omezená a zdroje si proto nechává dodávat od sousedních zemí. Nejvíce energie se vyrábí ze zemního plynu a z lignitu. Existují snahy o diverzifikaci energetického mixu, a proto se země snaží o zakomponování obnovitelných zdrojů.

Počítá se také s jadernou energií – na začátku roku 2007 byl deklarován záměr postavit a do roku 2020 spustit první jadernou elektrárnu. Po roce 2011 a fukušimské havárii byl projekt pozastaven z důvodu přezkoumání bezpečnostních aspektů (ať už z hlediska přírodních katastrof nebo teroristických útoků), nicméně stavba pravděpodobně bude pokračovat a země bude brzy jadernou elektrárnou disponovat. Kromě diverzifikace elektrické energie má Thajsko ještě jednu prioritu, kterou je modernizace a výstavba linek vysokého napětí (země totiž na čas pozastavila investice do energetického sektoru, růst thajského hospodářství jí ovšem přinutil tyto programy znovu nastartovat)[22].

Vietnam

Země je elektrifikována asi z 90 %. Problémem je, že energetický sektor je dosud z valné většiny vlastněn státem. S rozmachem průmyslu samozřejmě roste i spotřeba elektrické energie, jenže Vietnam nemá prostředky na modernizaci stávajících a stavbu nových zdrojů, a pravděpodobně proto bude muset brzy akcie svých energetických firem začít prodávat zahraničním investorům (i tak se ale hovoří o tom, že by si stát rád ponechal majoritu). Zajímavé je, že jako důležitý zdroj figurovalo dlouho spalování biomasy, která je dnes však užívána již jen na venkově. V minulosti měla nezvykle velký podíl hydroenergetika, v roce 1990 to bylo 62 % (zbytek tvořily z 23 % uhelné a z 15 % dieselové agregáty). V roce 2011 číslo sice kleslo, stále ale měla hydroenergetika nejvyšší podíl, a to 42 %. Zmenšil se podíl dieselových agregátů, které spadly na 1 %. 26 % energie dodaly elektrárny uhelné, 31 % pak elektrárny na plyn. V současné době je prioritou další rozvoj hydroelektráren a je plánována rovněž výstavba elektráren tepelných. Prim by měly hrát elektrárny uhelné a Vietnam se v tomto směru chystá změnit svou obchodní politiku. Zatímco dosud uhlí především vyvážel, nyní se chystá export omezit a navíc také podpořit jeho dovoz. Přírodní podmínky Vietnamu by sice umožňovaly i zapojení větrných a solárních elektráren do energetického mixu, problém ale je, že vláda prozatím nehodlá dotovat výrobu elektrické energie z takto investičně náročných zdrojů.

Co se jaderné energetiky týká, vláda by ji ráda využívala. Schválila plán na výstavbu dvou jaderných elektráren a také plán průzkumu a těžby uranové rudy. Problémem je ale nedostatek odborníků a finance. Kvůli prvnímu důvodu by mělo první elektrárnu stavět Rusko a druhou Japonsko. Finanční prostředky však nestačí pokrývat prudkou poptávku po energiích obecně. Pomoci by proto měli zahraniční investoři, které se vietnamská vláda snaží nalákat[23].

Odpovědný redaktor: Bc. Kamil Beneš

Odpovědná korektorka: Zuzana Ledbová

Titulní obrázek přejat z: http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Nuclear_power_plants_in_Vietnam#mediaviewer/File:Ninh_Thuan_NPP_Site_Visit_(01810490).jpg

Zdroje:

BRODNÍČEK, Lukáš. (2013). Dle EIA bude plyn v jihovýchodní Asii nahrazen uhlím. Finance.cz, 2.10.2013 (http://www.finance.cz/zpravy/finance/400619-dle-eia-bude-plyn-v-jihovychodni-asii-nahrazen-uhlim/, 20.8.2014)

DOHNAL, Radomír (2012). Ve stínu tsunami: rozvoj nukleární energetiky v jihovýchodní Asii. Ekobydleni.eu, 27.12.2012 (http://www.ekobydleni.eu/energie/ve-stinu-tsunami-rozvoj-nuklearni-energetiky-v-jihovychodni-asii, 20.8.2014)

DRÁBOVÁ, Dana (2013). Jaderná energetika: Renesance nebo resuscitace? Envigroup.cz, (http://www.envigroup.cz/www/aktuality/aktualita-204.html. 20.8.2014)

HORKÝ, Petr (2013). Světové automobilky se přetahují o země jihovýchodní Asie. Zpravy.e15.cz, 9.10.2013 (http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/svetove-automobilky-se-pretahuji-o-zeme-jihovychodni-asie-1027431, 20.8.2014)

LEMBÁK, Martin. (2013). Váha Jižní Asie na trhu s ropou. Proinvestory.cz. 6.10.2013 (http://proinvestory.cz/vaha-jizni-asie-na-trhu-s-ropou, 20.8.2014)

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Barma. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/myanmar/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Brunej. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/brunej/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Filipíny. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/filipiny/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Indonésie. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indonesie/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Kambodža. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/kambodza/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Laos. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/laos/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Malajsie. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/malajsie/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Singapur. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/singapur/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Thajsko. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/thajsko/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Vietnam. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/vietnam/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

TREJBAL, Václav (2013). IEA: Energetický boom jihovýchodní Asie povede uhlí, nikoli plyn. Patria.cz, 7.10.2013 (http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2452777/iea-energeticky-boom-jihovychodni-asie-povede-uhli-nikoli-plyn.html, 20.8.2014)

WAGNER, Vladimír (2011). Jaderná energetika na prahu roku 2011. Hp.ujf.cas.cz, 16.2.2011 (http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/transmutace/jadro2010.htm, 20.8.2014)

[1] LEMBÁK, Martin. (2013). Váha Jižní Asie na trhu s ropou. Proinvestory.cz. 6.10.2013 (http://proinvestory.cz/vaha-jizni-asie-na-trhu-s-ropou, 20.8.2014)

[2] Tamtéž

[3] BRODNÍČEK, Lukáš. (2013). Dle EIA bude plyn v jihovýchodní Asii nahrazen uhlím. Finance.cz, 2.10.2013 (http://www.finance.cz/zpravy/finance/400619-dle-eia-bude-plyn-v-jihovychodni-asii-nahrazen-uhlim/, 20.8.2014)

[4] TREJBAL, Václav (2013). IEA: Energetický boom jihovýchodní Asie povede uhlí, nikoli plyn. Patria.cz, 7.10.2013 (http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2452777/iea-energeticky-boom-jihovychodni-asie-povede-uhli-nikoli-plyn.html, 20.8.2014)

[5] HORKÝ, Petr (2013). Světové automobilky se přetahují o země jihovýchodní Asie. Zpravy.e15.cz, 9.10.2013 (http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/svetove-automobilky-se-pretahuji-o-zeme-jihovychodni-asie-1027431, 20.8.2014)

[6] Tamtéž

[7] TREJBAL, Václav (2013). IEA: Energetický boom jihovýchodní Asie povede uhlí, nikoli plyn. Patria.cz, 7.10.2013 (http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2452777/iea-energeticky-boom-jihovychodni-asie-povede-uhli-nikoli-plyn.html, 20.8.2014)

[8] DRÁBOVÁ, Dana (2013). Jaderná energetika: Renesance nebo resuscitace? Envigroup.cz, (http://www.envigroup.cz/www/aktuality/aktualita-204.html. 20.8.2014)

[9] TREJBAL, Václav (2013). IEA: Energetický boom jihovýchodní Asie povede uhlí, nikoli plyn. Patria.cz, 7.10.2013 (http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2452777/iea-energeticky-boom-jihovychodni-asie-povede-uhli-nikoli-plyn.html, 20.8.2014)

[10] TREJBAL, Václav (2013). IEA: Energetický boom jihovýchodní Asie povede uhlí, nikoli plyn. Patria.cz, 7.10.2013 (http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2452777/iea-energeticky-boom-jihovychodni-asie-povede-uhli-nikoli-plyn.html, 20.8.2014)

[11] DOHNAL, Radomír (2012). Ve stínu tsunami: rozvoj nukleární energetiky v jihovýchodní Asii. Ekobydleni.eu, 27.12.2012 (http://www.ekobydleni.eu/energie/ve-stinu-tsunami-rozvoj-nuklearni-energetiky-v-jihovychodni-asii, 20.8.2014)

[12] WAGNER, Vladimír (2011). Jaderná energetika na prahu roku 2011. Hp.ujf.cas.cz, 16.2.2011 (http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/transmutace/jadro2010.htm, 20.8.2014)

[13] WAGNER, Vladimír (2011). Jaderná energetika na prahu roku 2011. Hp.ujf.cas.cz, 16.2.2011 (http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/transmutace/jadro2010.htm, 20.8.2014)

[14] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Brunej. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/brunej/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

[15] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Kambodža. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/kambodza/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

[16] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Indonésie. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indonesie/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

[17] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Laos. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/laos/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

[18] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Malajsie. ( http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/malajsie/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

[19] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Barma. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/myanmar/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

[20] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Filipíny. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/filipiny/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

[21] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Singapur. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/singapur/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

[22] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Thajsko. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/thajsko/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

[23] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Státy světa - informace. Vietnam. (http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/vietnam/ekonomika/ekonomicka_charakteristika_zeme.html, 20.8.2014)

Autor: Vojtěch Bublík

[Nahoru ↑]

Přidat komentář

Další články z rubriky

Dekolonizace Indického poloostrova – zrod úhlavních nepřátel

Bulharsko: stabilita počas predsedníctva?

Stát a jeho represivní složky – příklad Ukrajiny

Vložit komentář