Otázka Jeruzaléma v americkém tisku

 31. březen 2010  Bc. Adam Jelínek   komentáře

Tématem rubriky „Ze zahraničního tisku“ bude tento měsíc Jeruzalém. Jako první Vám tedy přinášíme výběr z anglicky píšících médií, který pro Vás, milé čtenáře naší rubriky, připravila moje maličkost.

Otázka Jeruzaléma v americkém tiskuOtázka Jeruzaléma v americkém tisku

Tématem rubriky „Ze zahraničního tisku“ bude tento měsíc Jeruzalém. Jako první Vám tedy přinášíme výběr z anglicky píšících médií, který pro Vás, milé čtenáře naší rubriky, připravila moje maličkost.

Jedním z předních témat se zajisté nejen v USA a Izraeli stala diplomatická roztržka, kterou vyvolalo rozhodnutí izraelské vlády vybudovat židovské byty ve východním Jeruzalémě. Toto rozhodnutí pobouřilo americkou administrativu a také vedlo k zastavení mírových rozhovorů s Palestinci.

Britská BBC velmi dobře shrnuje celou situaci. Vše začalo 9. března, kdy Izrael oznámil vybudování 1600 nových domů ve východním Jeruzalémě. V této době byl zrovna na návštěvě Izraele viceprezident USA Joe Biden. Toto prohlášení přišlo dle komentátora Los Angeles Times Paula Richtera v naprosto nevhodný okamžik. Podle něj tento překvapivý krok nejen, že uvedl do rozpaků nejvýše postaveného člena Obamovy administrativy, který zatím Izrael navštívil, ale také pochroumal americko-izraelské vztahy. Biden přijel „uhladit“ vztahy s dlouholetým spojencem a podpořit novou vlnu mírových rozhovorů s Palestinci, a místo toho musel reagovat na izraelský „šrapnel“. Izraelský plán vybudovat oněch 1600 domů v tradičně arabském východním Jeruzalémě označil velmi rezolutně za ohrožení snah o nalezení míru v regionu[1].

Server BBC dále píše o reakci Palestinců. Několik hodin před příjezdem amerického viceprezidenta schválili Izraelští funkcionáři výstavbu 112 nových domů na Izraelci okupovaném západním břehu Jordánu. Podle Izraelců je to nutná výjimka, která povede ke zvýšení bezpečnosti v oblasti.  Palestinci jasně deklarovali, že nejsou ochotni přistoupit k žádným přímým jednáním, „face-to-face negotiation“, dokud Izraelci nezastaví výstavbu domů na obou výše zmíněných územích[2]. Podle amerického velvyslance pro Střední východ Georgie Mitchella povede izraelská plánovaná výstavba v Jeruzalémě k dalším potyčkám mezi izraelskými a palestinskými obyvateli. Toto tvrzení se také později potvrdilo a Izraelské bezpečnostní složky byly nuceny uzavřít přístup do historického centra Jeruzaléma, aby zabránili násilí[3].

„Protesty byly sice malé, ale byly rozptýleny po celém Jeruzalémě a mohou kdykoliv eskalovat, “ komentuje situaci reportérka BBC Beth McCloud přímo z Jeruzaléma.

Jeremy Bowen, další komentátor BBC přímo v Jeruzalémě, označil reakci Spojených států na izraelský plán vybudovat domy za velmi ostrou. Podle něj tím USA chce dát jasně najevo, že chtějí udržet Palestince u mírových jednání. Izraelci podle něj udělali něco velmi blízkého ponížení administrativy USA a načasování celé akce na Bidenovu návštěvu to jen potvrzuje[4].

Další důležitý milník v celé izraelsko-americké kauze se odehrál 12. března. Byla to reakce ministryně zahraničí USA Hillary Rodham Clintonové. Deník Los Angeles Times označil celou roztržku mezi oběma zeměmi za nejhorší za posledních 20 let. Viceprezident Biden kritizoval, dle tohoto deníku, Izraelce tak, jak USA většinou nekritizuje ani Írán nebo Severní Koreu. Ministryně zahraničí Clintonová označila celý izraelský záměr jako „urážku Spojených Států“. Clintonová v 45 minut trvajícím telefonním hovoru s izraelským premiérem Benjaminem Netanyahuem jasně deklarovala požadavek, aby ukázal větší odhodlání svého národa po dosažení míru. LA Times dále píší, že americká administrativa tentokrát na Izrael udeřila opravdu tvrdě. Cíl Američanů je dle deníku jasný: „donutit Izrael, aby stáhl své plány na budování ve východním Jeruzalémě“[5].

Izraelská diplomacie neočekávala takový nápor ze strany USA, a tak se po čtrnácti dnech od odhalení izraelského plánu stavět domy ve východním Jeruzalémě vydal do Bílého domu samotný izraelský premiér Netanyahu, píše political ticker CNN.  V pondělí 22. března ostře bránil plán své vlády na výstavbu domů. Ve vyzývavém projevu k vedoucí pro-izraelské lobby AIPAC v USA jasně deklaroval, že židovské čtvrtě ve východním Jeruzalémě jsou „integrální a neoddělitelnou částí moderního Jeruzaléma“. Netanyahu se během své návštěvy také sešel s viceprezidentem Bidenem a ministryní zahraničí Clintonovou, se kterou při dvouhodinovém jednání projednával i otázku íránského jaderného programu, jak dále píše CNN[6].

V úterý 23. března se Netanyahu sešel s americkým prezidentem Barakem Obamou. Celé jednání probíhalo za zavřenými dveřmi. Jak píší LA Times, již od počátku bylo jasné jedno, obě strany mají velmi odlišný názor na řešení situace. Od Obamy se očekávalo, že zajistí, aby Netanyahovy budovatelské plány neohrozily mírová jednání s Palestinci. Netanyahu jasně stál za svým cílem stavět a potvrzuje to i fakt, že za celou dobu svého pobytu v USA nenabídl žádný ústupek, tedy alespoň ne veřejně, jak podotýká Matthew Lee ve svém článku pro LA Times. O výsledku rozhovoru obě strany mlčí. Možným vodítkem může být výrok izraelského prezidenta Shimona Perese, podle něhož se Izraelcům nepodařilo najít u USA porozumění[7], [8].

Podle komentátora BBC Paula Wooda sice obě strany tvrdí, že se jim podařilo nalézt „zlatou cestu“ („golden path“), ale jen těžce se tomu dá věřit. Podle Wooda jsou vztahy USA-Izrael na jednom z nejnižších bodů vůbec. Svědčí o tom podle něj i reakce Izraelského tisku, který píše, že izraelský premiér byl v Oválné pracovně přivítán jako premiér rovníkové Guineje. Dále podle Wooda celou situaci potvrzuje i fakt, že k celému setkání Obama-Netanyahu se ani jedna strana oficiálně nevyjádřila. Netanyahu bude nyní muset čelit velmi důležitému rozhodnutí. Buď půjde proti svému největšímu spojenci USA, nebo ohrozí stabilitu své vlády[9].

Podle serveru Times Online izraelský premiér 26. března jasně deklaroval, že stavbu domů v Jeruzalémě nezastaví, a to navzdory požadavkům USA. Otázkou tedy je, jaká bude reakce Spojených států[10]. Závěrem podnětný výrok Izraelského premiéra:

 

„The Jewish people were building Jerusalem 3, 000 years ago, and the Jewish people are building Jerusalem today. Jerusalem is not a settlement. It is our capital."

Benjamin Netanyahu

Těším se na vaše komentáře.

Titulní obrázek převzat z:http://www.afriscoop.net/journal/IMG/arton793.jpg.   

 

 

 

Internetové zdroje:

Doporučuji:

 


[1] BBC NEWS: (2010). Israel announces East Jerusalem homes as Biden visits. BBC 9. 3. 2010, dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/8558347.stm, 28. 3. 2010.

[2] BBC NEWS: (2010). Joe Biden attacks Israeli plan for East Jerusalem homes. BBC 10. 3. 2010, dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/8558850.stm#top, 28. 3. 2010

[3] BBC NEWS: (2010). East Jerusalem clashes. BBC 16.3.2010, dostupné na: http://www.bbc.co.uk/worldservice/news/2010/03/100316_palestinianclashes_nh_jg.shtml, 28.3.2010.

[4] Bowen, Jeremy: (2010) Analysis In. Joe Biden attacks Israeli plan for East Jerusalem homes. BBC 10. 3. 2010, dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/8558850.stm#top, 28. 3. 2010.

[5] Richter, Paul: (2010). Hillary Rodham Clinton's harsh words stun Izrael. Los Angeles Times 14. 3. 2010, dostupné na http://www.latimes.com/news/nation-and-world/la-fg-us-israel14-2010mar14, 0, 7367713.story, 28. 3. 2010.

[6] Harding, Alison: (2010). Netanyahu, Obama to meet at White House. CNN Political Ticker 23. 3. 2010, dostupné na: http://politicalticker.blogs.cnn.com/2010/03/23/netanyahu-obama-to-meet-at-white-house/?fbid=6N6IWioJcN0, 28. 3. 2010.

[7] Richter, Paul. Sanders, Edmund: (2010). Netanyahu takes Israel's case to Obama. Los Angeles Times 23. 3. 2010, dostupné na: http://www.latimes.com/news/nationworld/world/la-fg-obama-netanyahu24-2010mar24, 0, 5436118.story, 28. 3. 2010.

[8] Lee, Matthew: (2010). Lengthy talks fail to resolve US-Israeli dispute over housing after Netanyahu's two-day visit. Los Angeles Times 25. 3. 2010, dostupné na: http://www.latimes.com/news/nationworld/politics/wire/sns-ap-us-us-israel, 0, 3693531.story, 28. 3. 2010.

[9] Wood, Paul: (2010). Analysis In. Netanyahu hopeful of compromise at end of talks in US. BBC 25. 3. 2010, dostupné na: http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/8586405.stm, 28. 3. 2010.

[10] Hidler, James: (2010). Binyamin Netanyahu: we will continue to build in Jerusalem. Times Online 26. 3. 2010, dostupné na: http://www.timesonline.co.uk/tol/news/world/middle_east/article7076976.ece, 28. 3. 2010.

Jak citovat tento text?

Jelínek, Adam. Otázka Jeruzaléma v americkém tisku [online]. E-polis.cz, 31. březen 2010. [cit. 2017-06-29]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/otazka-jeruzalema-v-americkem-tisku.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.24 hvězdiček / Hodnoceno: 41x


Přidat komentář

Vložit komentář

Lukáš Rázl

sobota, 1. květen 2010
11:19

Domnívám se, že základním problémem izraelsko-palestinského problému je samotný liberálně-konstruktivistický přístup, který je k řešení vzájemného konfliktu prosazován ze strany izraelských holubic (dnes marginalizovaných) a Západu všeobecně.

Idealistickou liberální představu, že je možno konflikt vymýtit spoluprací a vzájemným obchodem, podle Montesquieuovy teze o moeurs douces, usvědčuje z omylu situace mezi Izraelem a Egyptem (a do značné míry i Jordánskem). Ač oba státy mezi sebou mají mírovou smlouvu přes 30 let, jejich vzájemný obchod byl a je i nadále nulový. Z míru mezi nimi žádné ekonomické vztahy, které by následně vedly ke kantovské triádě, nepovstaly. A mír mezi nimi tak je jen realistickým důsledkem státních (národních zájmů).

Pokud se však liberalismus mýlí a pravdu má v cause realistická optika, pak nezbývá než se ptát: Mají Izraelci a Palestinci realistický zájem na míru jako na zdroji své bezpečnosti? Odpovědí bohužel je, že nemají. Ani jedni, a to i kdyby se Obama s Hilary "přetrhl". Protože oběma jde o stejnou půdu, stejnou vodu, stejná posvátná místa atd. Celý problém spočívá v tom, že padá-li liberální koncept, pak jde jen o hru s nulovým součtem. A takovou hru nejde hrát jinak než realisticky. Moje bezpečnost (půda, voda, posvátno) je jen a jen na úkor tvé, coby mého konkurenta.

Představa, že je možno toto konstruktivisticky obejít poukazem na to, že hledání míru je cesta sama o sobě, přičemž v průběhu jejího nekonečného vývoje dojde k proměně identit zúčastněných – je naivní. Tento proces fungoval v evropské integraci díky bezpečnostnímu protektorátu USA nad ní. Byl (a stále ještě je) to tento protektorát, který vyřešil Evropě kantovský paradox nejen navenek, ale i dovnitř (především)mezi samotnými Evropany, kteří se historicky nejvíce bojí jeden druhého.

V Palestině ovšem nic takového není: Tam si každý za svou bezpečnost může jen a jen sám. A nechová –li se v této kalkulaci realisticky – tím hůře pro něj. Představa výměny území za mír (jižní Libanon, Gaza, ale i palestinská samospráva), tedy něčeho za mlhavá slova, bezpečnostní situaci Izraele jen zhoršila. Není divu, že takto již dál Izrael nechce a nemůže postupovat. A to minimálně do doby, dokud jeho obranně-bezpečnostní kapacity budou relativně „válcovat“ relevantní hrozby. Což je, navzdory sýčkům, již 60 let, realita Blízkého Východu.

Z realistického hlediska je tedy třeba nejdříve vyjasnit cíle obou stran a shodnout se na nich. Chtějí Palestinci mír? Pokud ano, jsou připraveni vzdát se vnitřních izraelských území a nároku na návrat "svých" uprchlíků na ně? Ano nebo ne. Pokud ne, pak nejde o nic jiného, než stále o to stejné: Zničení státu Izrael tím či oním způsobem. Dnes Arabové věří na demografii, dříve na zbraně v rukou. Na co budou věřit příště? Jen čert ví... V každém případě právě proto nechtějí Palestinci vyhlásit vlastní stát. Protože by jej museli definovat v nějakých hranicích. A tedy by buď museli přiznat barvu a říci, že jim jde o všechno (tedy i o židovská území) anebo rezignovat na zničení Izraele (a tedy na židovská území. Což ovšem Palestinci nechtějí (bez ohledu na rétoriku k Západu, stále chtějí vše). A proto si dodnes raději stát nevyhlásili.

Další otázky: 1) Hranice: Jaké? S výjimkou oněch z Egyptem, jsou všechny ostatní jen čárami příměří z různých válek. Hranice navrhované rezolucí OSN z roku 1947 jsou totálně pasé, neboť by stávající Izrael zmenšily o 75 %. 2) Uprchlíci: Z vnitřního Izraele bylo v 49. Vyhnáno 800 Arabů. Ano. Ale stejné množství Židů bylo ovšem vyhnáno i z arabských zemí. Na rozdíl od Arabů se však židovští uprchlíci inkorporovali do Izraele nebo pokračovali za oceán. Otázka zní, mají tito Źidé teoretický návrat do svých původních arabských domovů? Dnes by se jednalo rovněž o cca 2 mil osob. Přijmou je Arabové? Nebo by bylo nepřijatelné přijmout statisíce Źidů na saudská posvátná místa? V takovém případě však nezbyde než přestat hovořit o návratu uprchlíků a začít hovořit o proběhlé "výměně obyvatelstva" v minulém čase. To ale Arabové něchtějí. Uprchlíci jsou měkká zbraň na Izrael již 60 let. To, jaký je individuelní osud těchto uprchlíků z "vlastní krve" a jejich dětí, je arabským vládám lhostejné. Jde přeci o mnohem vyšší hodnotu - zlikvidovat Izrael atd.

Zkrátka a dobře, politika Izraelské pravice je dnes diktována realismem. A snaha nastartovat mírový proces jeho „rozsekáním“ na „nesvéprávné celky“, jako je otázka Jeruzaléma či výstavby v té či oné osadě, není řešením. Pokud je zájem na míru, je třeba se nejdříve shodnout na jeho konečných cílech – a teprve pak začít projektovat mapu k němu. Obrácený postup očividně nikam nevede.

Dokud toto Západ nepochopí, mírová jednání se nepohnou ani o milimetr.


Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(