O Katyni u Smolenska

 20. duben 2010  Pavel Kopecký   komentáře

Naši severní sousedé, Poláci, dobře znají, co značí slovo Katyň. Po posledním víkendu, kdy nedaleko odsud zahynula v troskách velkoletounu ruské konstrukce skoro stovka povětšinou čelních osob jejich etnika, stoprocentně nezapomenou, že jde o místo národního očistce.

O Katyni u SmolenskaO Katyni u Smolenska

Naši severní sousedé, Poláci, dobře znají, co značí slovo Katyň. Po posledním víkendu, kdy nedaleko odsud zahynula v troskách velkoletounu ruské konstrukce skoro stovka povětšinou čelních osob jejich etnika, stoprocentně nezapomenou, že jde o místo národního očistce. Katastrof, z nichž první zrodila válečná porážka ve třicátém devátém roce, po níž sovětská tajná policie NKVD zlikvidovala asi dvaadvacet tisíc osob z branně-bezpečnostních a intelektuálních kruhů udolané země. Mimochodem ponejvíce kvůli zlovolné vůli k „odvetě“ za tzv. Zázrak na Visle roku 1920. Druhou, podstatně čerstvější hekatombu stvořila chyba v mlze nad letištěm blízkém místu stalinských masakrů.

U kořenů pádu stroje stála patrně krajně zpolitizovaná pieta plus návazná tvrdohlavost palubního osazenstva, jež asi nechtělo ztrácet čas přeletem na bezpečnější plochy vzdáleného Minsku či Moskvy. Extrémní koncentrace veřejně činných osob nejvyšší úrovně v jediném, a to poruchovém vzdušném speciálu se krutě nevyplatila. Risk šetřící čas se změnil v bezpříkladný odchod na věčnost. Zrodila se havárie, co svými okolnostmi, po pravdě řečeno, namísto střední Evropu připomíná dopravní poměry Třetího světa. Na každý pád z pohledu lidu „bratra Lecha“ označitelná za katyňský masakr 2. 

Jistý funkcionář s námi spřízněné populace trefně promluvil o události, jejíž důsledky si zatím neumíme představit. Český premiér Fischer si očividně rozrušen povzdechl, proč že Polákům Bůh tohle dělá. Zbožní Slované si inkriminovanou otázku nesporně – s ohledem na místo, s ohledem na dopravní prostředek, v němž už kdysi skonaly jejich nejvyšší politické elity – pokládají stále dokola. Teď už je to jasné: sedmdesát let od střelby do týla zajatců nejenže nepostačí k vyhnání démonů minulosti, leč dokonce jejich sílu znásobuje k trvalé přítomnosti. Vysloveně nečekané, paradoxní poselství má pojednou fakt, že zesnulý prezident Kaczynský, jehož (nacionalistické, ne-li šovinistické) excesy byly rázem, anebo minimálně pro nejbližší dobu, zapomenuty, seděl v první řadě při premiéře divácky úspěšného Wajdova snímku „Katyň“. 

Romantická, silným katolictvím formovaná polská národní povaha má sklony k fanfarónství, ale také bolestínství a pocitu ublíženosti od silnějších sousedů. Ke zdůrazňování cizích komplotů, zejména spolčení protestantů a pravoslavných během trojího dělení vlasti či ortodoxních nacistů a bolševiků při dělení čtvrtém. – Zatímco v českých zemích je postoj vůči největšímu slovanskému celku vcelku smířlivý, Poláci jej nezřídka nahlížejí jako tzv. „dědičného nepřítele“. Není divu, jelikož poválečné Československo, jež svým vývojem navázalo na starší živnou půdu radikální levice, vyrostlo z osvoboditelských zbraní Sovětů, zatímco Varšavu srazila na kolena koordinovaná vojenská akce Hitlera se Stalinem. Načež vítězná, teď už supervelmoc SSSR vnutila svou představu hranic, ba vnitřního politického uspořádání. 

Historicky podložená napjatost vztahů s  Moskvou byla u našich severních sousedů opakovaně politicky zneužívána; dost pro to bohužel učinila tragicky zesnulá hlava státu. Není vyloučeno, že nová událost spojená s „vražednou“ Katyní lidové pojímání Ruska posílí. I když kdo ví, zázraky se dějí. Existují náznaky, že stereotypy vzájemného vnímání lze prolomit. Reflexe události na smolném vojenském letišti může být tím pravým podhoubím vztahů, po nichž se již dlouho volá. Základem usmíření.

Řečenou příležitost naznačuje také chytrá taktika kremelské kliky, jež okázale zdůrazňuje všestrannou účast a vstřícnost postižené regionální mocnosti. Všeobecně smírný důsledek druhého katyňského masakru by byl rozhodně tím nejlepším vývojem v rychle se měnícím mezinárodním prostředí.

 

 

Tento text je rozpracováním článku, jenž vyšel na webu Literárních novin.

 

Odpovědný redaktor: Adam Jelínek 

Odpovědná korektorka:  Bc. Berenika Bořecká

Jak citovat tento text?

Kopecký, Pavel. O Katyni u Smolenska [online]. E-polis.cz, 20. duben 2010. [cit. 2017-05-30]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/o-katyni-u-smolenska.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.77 hvězdiček / Hodnoceno: 13x


Přidat komentář

Vložit komentář

Lukáš Rázl

sobota, 1. květen 2010
06:56

Likvidace Poláků v Katyňi je neobhajitelné svinstvo. Avšak! Je již na čase uvědomit si i jeho kontext. Co udělali Poláci s Ruskými a ukrajinskými zajatci po bitvě pod Varšavou pouhých 20 let před Katyní? Podle Rusů jich mnoho a mnoho (až 35.000) postříleli, nechali záměrně umřít hlady či v nelidských podmínkách zmrznout. Materiály k tomu jsou, podle BBC, zveřejněny na stejných IP stránkách jako ty ke Katyňi – zatímco Poláci k tomu mlčí. Proč asi?

Z hlediska současného pohledu Rusů byla Katyň vraždou – ale vraždou na revanš. (Což svým způsobem je ochoten akceptovat asi Tusk s Putinem, ale nebyl toho ochoten Kaczyňski – proto tam letěl sám.) Proč? Protože se vzájemně Rusové a Poláci nenávidí, vraždí a přetahují o území již tisíc let. A Katyň není náhodným excesem, ale kontinuálně se řetězícím následkem předchozích událostí. Rudá armáda by možná nevzala v roce 1920 Varšavu ztečí, kdyby rok před tím nevzali ztečí Poláci Kyjev, když chtěli využít občanské války v Rusku a zvětšit Polsko o Ukrajinu.

Kdyby Poláci nezabrali v 21. roce, po vítězství u Varšavy, západní Bělorusko, nemuseli si ho Rusové v 39. roce vzít na základě paktu Molotov-Ribbentrop zpátky (a možná by pak v Katynu nebylo mrtvých Poláků). Tento tolik démonizovaný pakt navíc Rusům v Polsku výslovně nepřinesl nic jiného, než hranici de facto na Curzonově linii, kterou sami Poláci výslovně v roce 1921 uznali za svou východní hranici. Přičemž tento souhlas Poláci vzali zpět, když se jim, jak již řečeno, po Varšavě vojensky „trochu“ zadařilo, a bylo možno Polsku na úkor Rusů pořádně „zvětšit“ východním směrem… atd. To, že se mezitím na obou stranách masakrovali zajatci, i vzhledem k tomu, že ani jedna strana tehdy nebyla signatářem ženevských konvencí – které to zakazují, typicky tragický collateral damage „velkých dějin“ Východní Evropy.

Navíc, pokud někdo chce obhajovat meziválečnou Pilsudského argumentaci o nároku Polska na západní Bělorusko a Ukrajinu vzhledem k tomu, že mu tato území kdysi ve středověku patřila – měl by být připraven na stejnou argumentaci i z Ruské strany. Vždyť Polsko konec konců též "pár století" patřilo k ruské koruně…

V každém případě je problém Katyně mnohem složitější, než jen pouhé papouškování polského nacionálně-šovinistického stanoviska: To z historie účelově vypichuje jeden tragický moment (Katyň), odstřihne jej od souvislostí - a tím z něj udělá jednostranný klacek pro potřebu svých národních zájmů. Polský národ mnoho vytrpěl, ale i mnoho běd druhým (především na východě) způsobil. Stačí se začít do dějin Ukrajiny.

Je škoda, že kolega Kopecký, který dobře píše, možnosti přiblížit podstatu polsko-ruského konfliktu nevyužil.


Napsal: Lukáš Rázl [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(