Migrace jako příznak úpadku

 8. leden 2017  Pavel Kopecký   komentáře

Někteří lidé říkají, že Evropská unie stojí nad propastí. To je sice přehnané, ovšem tkví až po uši v krizi. V potížích nejtěžších od svého ustavení. Ačkoli by byla asi na dlouho diskuze o příčinách, neboť výslednici sil tvoří pěkný balík motivů. Od státoprávních až po populační. Evropská unie neformálně vedená Německem, které je zase šéfované politiky vyrostlými v hysterickém strachu z odkazu Třetí říše, teď neví kudy kam.

www.flickr.comwww.flickr.com

Důsledkem jsou bruselskou pásovou výrobou produkované bizarní nápady na odzbrojení zdejší populace, anebo ještě hůře – na zvýšené nasazení „vševysvětlující“ mantry „Více Evropy“.

Někteří lidé na jednoduchá, nedůtklivě prosazovaná řešení byrokratů, odpovídají zase jen jednoduchým řešením. Vytrubují, že by bylo vhodné vytvořit opravdu důkladnou „Pevnost Evropa“. Zvednout všemožné bariéry proti migrantům z válčících oblastí Blízkého východu a Afriky a jedním rázem urychleně vyexpedovat už došlé nelegály. Načež bude vlastně skoro po starostech! Toť samozřejmě nesmysl. Nová vlna stěhování národů je ve skutečnosti jenom symptomem či katalyzátorem hlubších, na prvním místě hodnotových obtíží.

EU je vnitřně rozháraný celek, v mnoha ohledech ideově nepružný, začasté zahleděný do minulosti (multikulturalismu). Neschopný najít svůj pádný modus operandi na mezinárodní šachovnici. Mimo jiné proto, že jeho velcí hráči jsou bývalé koloniální mocnosti, jež jsou ale dnes na globálním poli moc malými pány. Nanejvýš jakýmisi, politologickou hantýrkou řečeno, balancéry. Velká Británie s největší regionální burzou v City „to zvládla“ brexitem, jenž jí v každém případě vnitřně destabilizuje, ne-li zcela rozvrátí. Logickou se stane maximalizace vazeb Londýna na Spojené státy americké. Ostatní aktéři se budou pravděpodobně dál neplodně zmítat mezi pragmatickým posluhováním zájmům spřízněných USA a strachem z nově se rozmachujícího ruského medvěda. S většinou starého kontinentu tak trochu spřízněného, majoritou starého kontinentu tak trochu nechápaného.

Arogance vítězů studené války vůči Moskvě (ponížené rozkladem Sovětskému svazu) zdiskreditovala v nástupnickém Rusku myšlenky na prozápadní vstřícnost. Krach naivního Gorbačovova projektu na „Společný evropský dům“, nebo děsivost Jelcinovy příležitostně protiústavní kleptokracie paradoxně urychlily nástup protizápadní asertivity Vladimíra Putina. Jeho nacionalistická klika se nevybíravě vypořádala s odstředivými tendencemi v regionech, důrazně usměrnila oligarchy, nastartovala ekonomiku a s bezcitnou racionalitou čelí pokusům odstřihávat „Matičku Rus“ od moci.

Vyhlášení protiruských sankcí po státním převratu v Kyjevě a anexi Krymu nebylo v konečném důsledku příliš prozíravé, jelikož průměrného občana RF jen utvrdilo v tom, že „Otec“ ví, co dělá. Ba možná ještě hůř! Mimo jiné přimělo Kreml k prohloubení spolupráce s Čínskou lidovou republikou, čehož se přitom politická Evropa již řadu let obává. Ruku v ruce se snahou ČLR oslabit USA i jeho spojence teď jednotky Ruské federace vyrovnávají v Sýrii staré účty. Ve zcela otevřeném spolku s Íránem, Hizballáhem i rozličnými (nájemními) milicemi likvidují odpůrce své figurky jménem Asad. Naposledy v Aleppu. Do trapné pozice tím dostaly Západ, protestně zhasínající Eiffelovu věž. Oplakávajícího tak účinky „stoprocentně jiného“ bombardování než se odehrává v iráckém Mosulu. Významnou porážku povstalců, jež jsou přece „docela jiní“ nežli extrémistický Daeš...

Cynická reklama ruských zbrojních koncernů, k nimž se ostatně začal vracet nejvýznamnější arabský stát Egypt, krom jiného zrcadlí slábnoucí geopolitickou roli Západu. Tu koneckonců reflektovala též nedávná americká prezidentská kampaň. Nejpádnějším vzkazem o měnících se rolích nejen v „úrodném půlměsíci“ se však stalo – byť by nakonec dopadlo jakkoli – Rusy a Turky vyhlášené příměří. Úspěšná snaha o pěstování multilaterálního světa.

Literatura:

Eichler, J.: Terorismus a války v době globalizace, Praha: Karolinum, 2010.

Lewis, B.: Dějiny Blízkého východu, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007.

Mendel, M.: Arabské jaro – historické a kulturní pozadí událostí na Blízkém východě, Praha: Akademia, 2015.

Tureček, B.: Blízký východ nad propastí – Cesty od orientálních diktatur ke svobodě a zase zpátky, Praha: Knižní klub, 2016.

Jak citovat tento text?

Kopecký, Pavel. Migrace jako příznak úpadku [online]. E-polis.cz, 8. leden 2017. [cit. 2017-11-22]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/migrace-jako-priznak-upadku.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.38 hvězdiček / Hodnoceno: 13x


Přidat komentář

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(