Média a etika

 28. únor 2008  Bc. Michal Trojan   komentáře

Vztah médií a etiky je často diskutovaným tématem a dá se zasadit do kontextu s obecnější problematikou informační etiky.S prohlubujícím se fenoménem bulvarizace médií se stále častěji vyskytují debaty o morálnosti některých mediálních sdělení. Při probíhajících debatách můžeme relativně často zaslechnout výroky o „neetičnosti“ určitého jednání.

Média a etikaMédia a etika

1. Média a etika – nástin problematiky

Vztah médií a etiky je často diskutovaným tématem a dá se zasadit do kontextu s obecnější problematikou informační etiky. Ta je podle Karla Janoše definována jako: “oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, transformaci, ukládání, vyhledávání, využívání a organizaci informací.” [1] S prohlubujícím se fenoménem bulvarizace médií se stále častěji vyskytují debaty o morálnosti některých mediálních sdělení. Při probíhajících debatách můžeme relativně často zaslechnout výroky o „neetičnosti“ určitého jednání. Hned v úvodu mé práce bych tedy chtěl upozornit na chybnost těchto výroků. Žádné jednání totiž ze své podstaty nemůže být neetické – může být pouze nemorální. [2] Hlavní problémy, jež souvisí s prací novinářů a zároveň s etikou jsou následující:

a) Otázka způsobu získání informací.

b) Narušování soukromí.

c) Klamání.

d) Zneužití postavení novináře.

e) Střet zájmů.

f) Úplatky.

Při práci s informacemi se pak setkáváme s dalšími problémy, jež rovněž souvisí s etikou: [3]

g) Osobní angažovanost žurnalisty v případu.

h) Vyváženost informací.

i) Účelová manipulace se získanými materiály.

j) Informování o extremismu.

k) Plagiátorství.

Všechny tyto body bych rád dále rozvinul a vysvětlil, v čem konkrétně spočívá problematičnost daných témat a jak vlastně souvisí s etikou a morálním, či v tomto případě spíše nemorálním, chováním. Čerpat informace jsem se rozhodl z etických kodexů, a to jak konkrétních [4] , tak i obecných [5] .

  1. 1. Způsob získávání informací

K tomuto tématu jednoznačně patří otázka oprávněnosti užití „skryté kamery“ nebo jiného nahrávacího zařízení. Obecně se dá konstatovat, že je tento prostředek především v české žurnalistice nadužíván. [6] Komplikovanost celého tématu dobře ilustruje prohlášení Komise pro etiku k případu sporného užití skryté kamery při reportáži stávkujících novinářů České televize o štábu Jany Bobošíkové. "Použití skryté kamery je omluvitelné pouze v případě, kdy nelze jinými, legálními prostředky získat informace a to informace závažné a důležité z hlediska celé společnosti, kdy jde o ohrožení veřejného zájmu, státu a podobně (...) Komise po dlouhé diskusi konstatuje, že se v tomto konkrétním případě na oprávněnosti nebo neoprávněnosti použité metody neshodla." [7] Naopak poměrně jednotně vystupuje Komise pro etiku v otázce nahrávání telefonátů. Etický rozměr nahrávání telefonického rozhovoru na magnetofon bez vědomí druhé osoby je komisí hodnocen takto [8] :

1) Novinář nemusí dotyčnou osobu předem upozorňovat, že nahrává. (Kdyby musel, znamenalo by to výrazné znevýhodnění novinářů při získávání informací.)

2) Pořizování takové nahrávky není použitím "nepoctivého prostředku k získání informace", zmiňovaného Etickým kodexem.

3) Neetické může být až následné použití nahrávky, například pokud by znamenalo zesměšnění nebo jinou osobní újmu nahrané osoby.

  1. 2. Narušování soukromí

Jde o jev, kdy novináři porušují právo na ochranu soukromí jednotlivců či skupin. Poměrně často se s narušováním soukromí setkáváme při referování novinářů o obětech trestných činů či při zprávách ze života celebrit. [9] Za narušování soukromí je možné považovat i nedodržování principu presumpce neviny. [10]

  1. 3. Klamání

Postupy při získávání informací které mohou klamat čtenáře, dotazovaného nebo ty, jež jsou předmětem zpravodajství jsou ve své podstatě podvodem. [11] Jde například o vydávání se novináře za někoho jiného, či skrývání účelu jeho práce. Do této kategorie patří kupříkladu dosud nedořešená stížnost Michala Viewegha na článek v bulvárním týdeníku Aha!, který nesl název: "Má tajnou milenku!". Součástí Vieweghovy stížnosti je obvinění fotografa týdeníku Aha!, který při kontaktu se zmiňovanou studentkou zapřel svého zaměstnavatele (Aha!), a tvrdil, že blíže nespecifikované nakladatelství, či snad časopis Týden mají zájem o její povídky. Na základě tohoto falešného tvrzení následně požádal o fotografii. [12]

  1. 4. Zneužití postavení novináře

Pro dodržení korektnosti je důležité, aby novinář nezneužíval nijak svého postavení k prezentování osobních názorů. [13] Velmi často je v tomto smyslu citovaný případ novináře Jana Křečka, který svým pískotem přerušil ceremoniál „vstupování do NATO“ na Pražském hradě. Jeho čin je odsouzeníhodný právě z toho důvodu, že pro vstup na zmiňovanou akci použil novinářskou legitimaci. Za pozornost stojí také správa komise pro etiku z roku 1999, ve které je doporučováno Syndikátu novinářů aby do budoucna neuzavíral smlouvy zvýhodňující jeho členy. Zmiňována je smlouva o poskytnutí slevy na služby jedné Pražské taxislužby pro členy syndikátu. [14]

  1. 5. Střet zájmů

Nejvíce „střetů zájmů“ nastává na úrovni lokální žurnalistiky. Zde dochází k největšímu vlivu různých lobbyistických skupin, ať již politických nebo ekonomických a zároveň je zde novinář takříkajíc „méně na očích“. Takovéto chování porušuje etický kodex novináře. [15]

  1. 6. Úplatky

Uplácení má mnohé formy, ale většinou jeden cíl – zajistit si kladný mediální obraz, nebo naopak eliminovat ten nevhodný – tím mám na mysli například záměrně o určitých věcech neinformovat. Přitom hranice toho co je a co ještě není úplatek je velmi tenká. V etických kodexech je většinou nastaven limit pro povolené přijmutí daru na částku 500,- Kč. [16] Zároveň tam však velmi často bývá poznámka, že pokud si to situace žádá, smí novinář přijmout „dar“ i vyšší hodnoty. [17] Opět tedy vše závisí víceméně na osobním posouzení a rozhoduje zde individuální morální „odolnost“ toho či onoho žurnalisty.

  1. 7. Osobní angažovanost žurnalisty v případu

Především ve vyhrocených situacích se novinář spíše než nezaujatým pozorovatelem stává přímým účastníkem události (například když je svědkem závažné dopravní nehody, pokusu o sebevraždu či účastníkem ve válečném konfliktu). V takovém případě vyvstává otázka zda-li se má novinář snažit pořídit exkluzivní reportáž za každou cenu. Dalším příkladem jsou válečná zpravodajství. V naprosté většině případů se novináři musí nacházet pod přímou ochranou armády, jež se samozřejmě na konfliktu aktivně podílí. Jejich pohled na konflikt je pak logicky silně zkreslen.

  1. 8. Vyváženost informací

Požadavek vyváženosti, respektive nestrannosti, se u seriózních médií vyskytuje velmi často jako jeden ze základních cílů mediálního zpravodajství. [18] Potřebné nestrannosti ale nelze dosáhnout jen pomocí aplikování jednoduché matematické rovnosti mezi argumenty pro a proti. [19] Korektní přístup k této otázce zastává kupříkladu John Wilson ve své knize Jak porozumět médiím. Mluví o tom, že je nutné především dodržet zásadu, aby nebyla některé straně věnována neopodstatněná pozornost. [20] Problém je však rozsáhlejší. Ne všechny informace jsou totiž vyvážené ze své podstaty. Mnohá témata jsou ovlivněná buď většinovým názorem, nebo modelovaná kvůli veřejnému zájmu. Česká média kupříkladu nevyváženě informují o mimoparlamentních politických stranách. V roce 2005 byla totiž v českém tisku mimoparlamentním politickým stranám věnována pouze 2% z celkového objemu zpráv zveřejněných o českých politických stranách. [21] Většinou se jednalo o zprávy ohledně kontroverzních činů některých jejich lídrů.

  1. 9. Účelová manipulace se získanými matriály

Zde může jít o velmi různorodé způsoby zneužití získaných informací. Velmi problematická je kupříkladu střihová úprava odpovědí dotazovaného a to, že novinář následně použije ve své práci věty mnohdy úplně vytržené z kontextu v závislosti na tom, jak se mu ta či ona informace hodí do předem vymyšlené osnovy příběhu.

  1. 10. Informování o extremismu

Úloha žurnalisty je v tomto případě velmi složitá. V tomto případě jde o nutnost pravdivě informovat o události a přitom se nestát součástí mediální hry, kterou rozehrávají mnozí extremisticky smýšlející lidé za účelem zviditelnění se. Faktem je, že bulvarizace médií a poptávka po šokujících scénách vede extremisty právě k činům jako jsou únosy nebo pumové atentáty. To vše jednoduše proto, že jejich čin bude ještě tentýž den médii rozšířen k masám lidí. Zvyšující se nároky na dramatičnost situace pak vedou ke stále nebezpečnějším činům. Ideální by bylo o těchto formách extremismu v médiích vůbec neinformovat. Krásným příkladem je problematika falešných bombových útoků. Existují výzkumy které potvrzují, že pokud se o nich v médiích neinformuje, jejich počet výrazně klesá.V tomto případě stojí proti snaze vzít extremistům nástroj pro jejich zviditelnění faktor konkurence a častá výmluva ze strany médií zní tak, že pokud o tom neinformují oni, udělá to zcela určitě někdo jiný.

  1. 11. Plagiátorství

Převzetí cizích textů či jejich částí a vydávání je za vlastní je všemi etickými kodexy přísně zapovězeno. [22] V případě plagiátorství může také jít o přebírání zpravodajských či publicistických námětů bez uvedení zdroje. V některých případech je ale velmi obtížné rozlišit mezi opisováním a rešeršní prací. Celou věc trefně shrnuje literární kritik Wilson Mizner: „Když opisuješ od jednoho autora, je to plagiát; když opisuješ od mnoha, je to rešerše.“ [23]

Titulní obrázek převzat z: http://www.sxc.hu/browse.phtml?f=download&id=433850

 

Použitá literatura:

  1. Janoš, K. (1993): Informační etika. Praha: Univerzita Karlova.
  2. Wilson, J. (1996): Understanding Journalism A Guide to Issues. Routledge. First edition.

Elektronické zdroje (ověřené k 17.4. 2007):

Moravec, V. (2005): Etika a česká média - mezi lepším a horším

Masová média a česká společnost po roce 1989. In: ( http://www.blisty.cz/art/25385.html ).

www.syndikat-novinaru.cz

www.hermesmedia.cz

www.ceskatelevize.cz

www.blisty.cz


Poznámky:

[1] JANOŠ, K. (1993): Informační etika. Praha: Univerzita Karlova. S. 47.

[2] Pokud uvažujeme o etice jako o vědě, jež se zabývá morálním chováním, pak výrok jež zní kupříkladu: „chování tohoto novináře je neetické“, znamená v překladu: „chování tohoto novináře není jako věda o morálce“. Tento příklad uvádím proto, že mě velmi zaskočila četnost podobných, smysl postrádajících, výroků.

[3] Moravec, V. (2005): Etika a česká média - mezi lepším a horším

Masová média a česká společnost po roce 1989. In: (http://www.blisty.cz/art/25385.html ).

[4] Viz Kodex České televize in: (http://www.ceskatelevize.cz/ct/kodex/panel.php ).

[5] Viz Etický kodex novináře in: (http://www.syndikat-novinaru.cz/etika/kodex.phtml ).

[6] Stanoviska Komise syndikátu novinářů z 31.12.2006 in: (http://www.syndikat-novinaru.cz/index.phtml?id=527 ).

[7] Stanoviska Komise syndikátu novinářů z 2001 in: ( (http://www.syndikat-novinaru.cz/index.phtml?id=46 ).

[8] Stanoviska Komise syndikátu novinářů z 31.12.2006 in: (http://www.syndikat-novinaru.cz/index.phtml?id=527 ).

[9] Viz kupříkladu článek 15 Kodexu ČT in: (http://www.ceskatelevize.cz/ct/kodex/14.php ).

[10] Viz kupříkladu článek 14 Kodexu ČT in: (http://www.ceskatelevize.cz/ct/kodex/14.php ).

[11] Takovéto chování spadá pod porušení Etického kodexu novináře odstavec 1, bod j. In: (http://www.syndikat-novinaru.cz/etika/kodex.phtml ).

[12] Stanoviska Komise syndikátu novinářů ze 16.12.2004 in: (http://www.syndikat-novinaru.cz/index.phtml?id=92 ).

[13] V takovémto případě se bude jednat o porušení Etického kodexu novináře, odstavce 2, bodu g in: (http://www.syndikat-novinaru.cz/etika/kodex.phtml ).

[14] Správa Komise pro etiku pro valnou hromadu SN ČR 2001 in: (http://www.syndikat-novinaru.cz/index.phtml?id=31 ).

[15] Viz Etický kodex novináře in: (http://www.syndikat-novinaru.cz/etika/kodex.phtml ), odstavec 2, bod b,c,d,f,g.

[16] Viz kupříkladu bývalý Etický kodex MF DNES.

[17] Ovšem kupříkladu Kodex ČT výslovně stanovuje, že „Pracovníci České televize nemohou ani dodatečně přijmout dar nebo jiný ekonomický prospěch od třetí osoby za natočení nebo odvysílání, popřípadě nenatočení nebo neodvysílání určitého pořadu či jeho části (…)“. In: (http://www.ceskatelevize.cz/ct/kodex/22.php ).

[18] Viz http://www.ceskatelevize.cz/ct/kodex/05.php .

[19] Zajímavé studie týkající se kupříkladu politických sympatií jednotlivých českých redakcí a redaktorů k různým politickým stranám nalezneme na stránkáchwww.hermesmedia.cz" > www.hermesmedia.cz .

[20] Wilson, J. (1996): Understanding Joualism A Guide to Issues. Routledge. First edition. S. 18.

[21] Prezentace politických stran redakcemi a jednotlivými novináři v roce 2005. In: (http://www.hermesmedia.cz/?q=node/71 ).

[22] Viz kupříkladu Etický kodex novináře - odstavec 3, část j. In: (http://www.syndikat-novinaru.cz/etika/kodex.phtml ).

[23] Moravec, V. (2005): Etika a česká média - mezi lepším a horším

Masová média a česká společnost po roce 1989. In: (http://www.blisty.cz/art/25385.html ).

Jak citovat tento text?

Trojan, Michal. Média a etika [online]. E-polis.cz, 28. únor 2008. [cit. 2017-07-22]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/media-a-etika.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4.15 hvězdiček / Hodnoceno: 13x


Přidat komentář

Vložit komentář

Bolard, L

středa, 16. září 2009
19:44

K vyvazeni informaci, a take snizeni role "uplatku" ve vsech formach, je nutne, any novinar mel nejenom svobodu slova, tedy aby mu vytiskli co napsala/a a ne, co se hodi majiteli nivin/medii ale take aby m2l jistotu,ze ho jeho pracovn9 vykon nebude stat zivobyti.

Tedy, ze pracuje jako staly zamestnanec za plat, ktery mu poskytuje norm8lni zivot.

Veskere snahy of 1994-95 jsou, politicky a ekonomicky, toto zmenit. ve velke mire "novivar" je dnes osoba zoufale shanejici zivobyti bez jakehokoliv vlivu na to, co bude muset napsat a co z toho bude vytisteno.

To pochopitelne ovlivnuje kvalitu a miru informaci.

Je to cenzura mnohem vykonnejs9 nez ta, kde nekdo s perem a funkci skrtal. Ta byla viditelna a pohrdalo se ji. Tato, ekonomicka, je schov8na a nikdo o ni nemluvi jinak nez o jako "ekonomicky vyhodne".

Ti, kteri podporuji bezvyhradne existujici system mahi praci a jistotu, ostani nemaji nic, ani podzemni tisk.

Vzhledek to tomu, ze zaroven pravnicke sluzby jsou cenove nedostupne vetsine obcanu, neni se jak branit.

Pomijeni ekonomickych skutecnosti v anlyze jakekoliv sytuace je spolecenskou a socialni nezodpovednosti nejvetsiho druhu. Byvaly system zridka veznil, proste zakazal vykonavani cinnosti. Dnes je to tiche ale zcela stejne. Pamatuji jak mi nove dosazena hlidacka (v roce 1999) v Ceskem Rozhlase, pani , ktera byla stalou zamestnankyn9 radia o casu cistek v roce 1972 a jiz neschopnost byla tak obrovska, ze ani za byvaleho systemu nedela nic jineho nez programy o vystavach, strihla do vysilaciho pasu, kde byla nasim politikum polozena otazka: kolik penez tedy skutecne mate? Rocne se vsemi dodatky k platum?
Paninka plivala hruzu a odpor, ze si dovoluji takovou otazku vubec polozit a ze bych ctela, aby se odvisilala.

krom jasneho poklokovani to bylo tragicky komicke take proto, ze to byl napad paninky, aby posluchaci posilai do redakce otazky, ktere je pali a ty, ktere jsou nejcastejsi , aby byly polozeny v obcaske hovorne. Je napad klasicke posluhovacky systemu, i psycholog treti tridy vic, ne nejhlasitejsi jsou ti, kteri stoji na hranici,a za ni, normalniho chovani, ale s pomoci sociologa psychologa jsem z tech otazke vytahla to nejpodstatnejsi.

Vydesena "redaktorka", ktera prezila vsechny systemy si stezovala vsude. Obcanskou hovornu zavreli behem 5 pesicu, redakce neprezila rok. Byli jsme velmi odpovedni a neuplatni. Praci v oboru jsem uz nenasli.

Je to vezeni ideologie stajne neprostupne jako bylo to "socialisticke" a nema s demokracii vic spolecneho nez predchazejici system.


Napsal: Bolard, L [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(