Komunismus a fašismus

 13. červenec 2009  Bc. Jiří Mertl   komentáře

Problematika komunismu a fašismu je stále aktuálním a v jistém ohledu také nevyčerpatelným tématem, neboť zločiny, které obě ideologie v podobě svých režimů napáchaly, by nikdy neměly zmizet z kolektivní paměti lidstva. Sborník, jehož editorem je Miroslav Novák, se však nesnaží „pouze“ připomínat zločinnost obou doktrín, jde mu spíše o to, jak jsou tyto ideologie vnímány – jestli rovnocenně, tedy v tom smyslu, že jsou obě špatné a kategoricky nepřípustné – nebo jestli existuje jakási dvojakost.

Komunismus a fašismusKomunismus a fašismus

Francois Furet, Alain Bensaçon et al.

(editor Miroslav Novák) – Komunismus a fašismus

Problematika komunismu a fašismu je stále aktuálním a v jistém ohledu také nevyčerpatelným tématem, neboť zločiny, které obě ideologie v podobě svých režimů napáchaly, by nikdy neměly zmizet z kolektivní paměti lidstva. Sborník, jehož editorem je Miroslav Novák, se však nesnaží „pouze“ připomínat zločinnost obou doktrín, jde mu spíše o to, jak jsou tyto ideologie vnímány – jestli rovnocenně, tedy v tom smyslu, že jsou obě špatné a kategoricky nepřípustné – nebo jestli existuje jakási dvojakost. Sám Novák v úvodu píše, že první polovina sborníku je koncipována tak, aby zohlednila diskuzi, kterou vyvolalo vydání knihy Françoise Fureta s názvem Minulost jedné iluze. Esej o komunistické ideji ve XX. století. Druhá polovina sborníku reflektuje esej Paměť a zapomnění komunismu, jejímž autorem je Alain Bensaçon. Zatímco u Bensaçona nebylo problémem zahrnout jeho esej do sborníku, s celou Furetovou knihou to samozřejmě udělat nešlo. Bylo by tedy ideální před čtením diskuze ohledně Furetovy knihy přečíst samotnou knihu, nicméně český čtenář má v tomto ohledu ztíženou pozici, protože kniha v českém vydání dosud nevyšla. Nejblíže českému čtenáři (pomineme-li mutace ve světových jazycích) je zřejmě slovenské vydání. Redakce tento handicap vyřešila alespoň začleněním dvou rozhovorů, ve kterých Furet vysvětluje základní myšlenky své knihy, takže čtenář přece jenom získá určitou základní orientaci, která mu dle mého názoru bude ve čtení knihy stačit. Ještě zmíním, že mimo dvou již avizovaných autorů se v knize celkově nachází příspěvky od známých autorů (Zbigniew Brzeziński, Eric J. Hobsbawn nebo Ernst Nolte), ale také od méně známých autorů, což napomáhá celkově větší názorové rozmanitosti.

Již jsem zmiňoval jednu otázku, na kterou se sborník formou diskuze snaží odpovědět. Mimo otázky, zda je fašismus rovnocenný komunismu ve své zločinnosti, ještě sborník zkoumá, proč je komunismus vnímán pozitivněji než fašismus, potažmo nacismus. Obě otázky zaznívají a diskutují se jak v příspěvku k dílu Fureta, tak v diskuzi k eseji Bensaçona. Hlavní rozdíl mezi oběma pracemi (a částmi sborníku) vidím ve faktu, že François Furet je renomovaným historikem, tudíž i reakce k jeho knize jsou především od historiků. Naproti tomu Alain Bensaçon je zaměřen na společenské vědy v širším slova smyslu, proto je i skladba autorů, kteří se k eseji vyjadřují, rozmanitější.

Furet zastává stanovisko, že moderní a aktuální diskuze nedostatečně reflektují komunismus jako morálně stejně špatnou doktrínu, jakou byl fašismus a nacismus. Důvody, proč tomu tak je, jsou rozličné, ale podle Fureta hlavní důvod spočívá hlavně v neprožitosti komunismu Západem. Opak je tomu u nacismu, který musely západní země nějakou dobu snášet, proto jsou myšlenky a prožitky daleko jednoznačnější. Stejně tak se snažil nacismus působit napříč hranicemi, páchal tedy zlo zejména na jiných národech, nikoli na německém (či spíše ne primárně na německém). SSSR však tyranizoval zejména svoje obyvatelstvo a pouze částečně (ve srovnání s tyranií přímo v SSSR) také svoje satelity. Veškeré zlo tak bylo jaksi uzavřeno, částečně skryto a také vzdáleno. Relevantním argumentem je také neustále zdůrazňovaný antifašismus ze strany SSSR a komunismu obecně. Tato propaganda, jak snažení komunistů Furet správně nazývá, měla velký vliv na vzestupu komunismu a jeho vřelejšího přijetí. Furet jako bývalý člen francouzské komunistické strany tudíž poukazuje, že všechny tyto aspekty přispěly k tomu, že ve Francii, Itálii, Velké Británii a dalších západních státech nebyl komunismus vnímán příliš negativně. Většina intelektuálů k němu přimkla a věřila v jeho idealismus (Furet, Bensaçon, 2002: 20-23; 98). Furet však píše, že on a také další intelektuálové v 50. letech zjistili fakt, který ve své knize Hledání politické filozofie nastiňuje i W. J. Stankiewicz. Komunistický režim ve své marxisticko-leninské podobě totiž vypouští ze svého středu jakoukoliv etiku a morálku, tudíž je zcela instrumentálně ochoten připustit a obhajovat jakýkoliv čin či jednání, které povede k vytoužené beztřídní společnosti jako ideálu. U liberálních modelů je tomu jinak, nemají žádný ideál, proto svoje směřování neustále upravují ad hoc podle situace a s reflexí relevantních norem (Furet, Bensaçon, 2002: 20-21; Stankiewicz, 2006: 324-329). Furetovu zatíženost na intelektuály jako hlavní skupinu obyvatel, jež oblouznila komunistická ideologie, kritizuje Eric J. Hobsbawn. Hobsbawn poukazuje na případ jeho domovské Velké Británie, kde podle něj sympatie s radikální levicí směřovaly mnohem dále než do intelektuálních kruhů. Furet ale ve své odpovědi akcentuje částečnou, ale stále trvající, zaslepenost Hobsbawna komunismem, jehož byl v mládí zastáncem, a podle Fureta se část z tohoto mládí přenesla i dále. Hobsbawn tak podle Fureta představuje příklad intelektuála, který nepřijal myšlenku jeho knihy, že komunismus byl pouhou iluzí, nesplnitelným snem, a hledá v komunismu racionální základ, přičemž tak přijímá komunismus méně kriticky než v případě fašismu a nacismu (Furet, Bensaçon, 2002: 90-94; Hobsbawn, 2002: 58). Velmi zajímavým příspěvkem do diskuze o Furetově knize je stať Richarda Pipese, který se zabývá ideou komunismu v mnohem širší perspektivě – proč vlastně Západ po druhé světové válce přimkl k myšlence možnosti realizace komunistického ideálu (a nějakého ideálu vůbec). Pipes tvrdí, že důvod lze najít v historii. Historicky je totiž Evropa, potažmo spíše Západ vnímán v pojmech jako je materialismus, etnocentrismus a imperialismus. Západ, jelikož má určitou sebereflexi a prošel bohatým intelektuálním vývojem, se snaží tuto kritiku odbourat. To je na jednu stranu velmi silná stránka a tato snaha reprezentuje možná nejlepší společenský výdobytek, jaký Západ má. Na druhou stranu je to také určitá slabost Západu, protože snaha o neustálé zlepšování neplodí jenom umírněná řešení, nýbrž plodí také radikální myšlenky o možnosti dokonalého světa s dokonalými bytostmi. Z této tradice vznikají a legitimizují se ideologie (a režimy) jako komunismus, fašismus a nacismus, ale také například polpotismus či maoismus. Komunismus byl podle Pipese posledním pokusem o takové utopistické uspořádání společnosti. Nedá se však očekávat, že by s pádem komunismu padla i myšlenka utopismu, ta je v západní Evropě silně zanesena a dá se očekávat její znovuobnovení (Pipes, 2002: 72-78). Ostatní příspěvky v této časti knihy (stále se zabývající polemikou nad Furetovou knihou Minulost jedné iluze) jsou již spíše doplňujícího rázu a nejsou tak zajímavé jako Pipesovo příspěvek.

Samostatně je do sborníku začleněná diskuze s názvem „Gulag a Osvětim“ mezi Furetem a Ernstem Noltem, který je v odborných kruzích vnímán jako člověk, který bagatelizuje nacistické zločiny, v extrémnějších případech jako obhájce nacismu. Diskuze je zajímavá právě v tom, že se snaží objasnit, proč Nolte získal takové přízvisko. Podle Nolteho se v Německu problematika nacismu příliš uzavírá. Německo tak zastává pouhé tvrzení, že nacismus byl špatný, které je nejenom velmi zjednodušené (tudíž nevyhovuje diskuzi v odborných kruzích), ale také nebezpečné, protože dává prostor jiným extrémům a neumožňuje vypořádat se plně s minulostí. Takové zjednodušování rovněž dává podněty k dezinterpretacím a dezinformacím. Nolte proto chce diskuzi otevřít, což je však v Německu vnímáno spíše právě ve smyslu bagatelizování zla, které nacismus napáchal.

Druhým zvlášť vloženým textem je diskuze mezi Jeanem Danielem a Furetem. Jean Daniel se v této poměrně krátké diskuzi domnívá, že postupem doby se z absolutního nacistického zla stalo zlo relativní, tedy zlo, které je vnímáno méně nebezpečně. K tomuto jevu podle Daniela napomohlo rovnítko mezi nacismem a komunismem. To Furet zpochybňuje, neboť je podle něj rovnítko dáno oprávněně a v žádném případě neoslabuje absolutnost ani jednoho ze dvou zel (Daniel, Furet, 2002: 161-168).

Druhá část knihy, ve které se Alain Bensaçon zabývá skutečností, proč se v dnešní době posuzuje komunismus mírněji než nacismus, je rozmanitější, jak jsem již psal, ale také méně polemická. Bensaçon ve svém textu Paměť a zapomnění komunismu představuje sedm důvodů, proč je podle něj s komunismem nakládáno mírněji. Mezi důvody patří skutečnost, že nacismus odhalila během války spojenecká vojska, tudíž jsou jeho hrůzy více známé. Naopak u komunismu jsou více známé a rozšířené ideje, ne zločiny. Tomu samozřejmě napomohlo také uzavření smlouvy mezi Spojenci a SSSR během druhé světové války. Navíc paměť o nacistických zločinech spravuje židovská obec, která dbá, aby tyto zločiny nebyly zapomenuty a zlehčovány, na straně komunistických zločinů žádná taková skupina neexistuje. Podle Bensaçona ke vstřícnějšímu přijetí komunismu rovněž pomohlo zatemnění klasifikace ideologií Leninem, jenž je rozdělil na pouhé dvě – socialismus a kapitalismus. Bensaçon také píše, že je nutné mít na paměti i samotný vztah mezi komunismem a nacismem. Zlehčování a zapomínání na komunismus totiž zesiluje připomínání nacismu, přičemž toto pravidlo platí také naopak (Furet, Bensaçon, 2002: 170-178). Většina autorů, kteří se k Bensaçonově eseji vyjadřují, s těmito body a s tezí eseje naprosto souhlasí. Pierre Chaunu (2002: 185) kupříkladu uvádí, že nacismus a komunismus jsou různo-vaječná dvojčata. Stejně tak Zbigniew Brzeziński (2002: 213-214) dává Bensaçonovi za pravdu a přidává ještě další důvody, proč je komunismus brán mírněji – nacismus otevřeně vystupoval proti intelektuálům a Židům, naproti tomu komunismus byl atraktivní, protože sám sebe profiloval jako ateistickou doktrínu.

Sborník dále obsahuje dvě krátké přílohy. První z nich je diskuze mezi Alainem Bensaçonem, Tzvetanem Todorovem a Raymondem Aronem. Z této diskuze se mi jeví jako nejzajímavější naznačení intelektuálního vývoje známého myslitele Arona, který nejprve obhajoval třídní (univerzalističtější) založení komunismu oproti rasovému založení nacismu, ale později své stanovisko přehodnotil. Druhá příloha ukazuje, jak se ke vztahu nacismu a komunismu stavěli někteří čeští autoři, jmenovitě Ferdinand Peroutka, Rio Preisner a Ivan Sviták.

V závěru sborníku se nachází ještě výběrová a okomentovaná literatura, stejně jako stručné profesní životopisy všech přispěvovatelů a v neposlední řadě také rejstřík pro lehčí vyhledávání a orientaci. Celkově je sborník zajímavým příspěvkem k problematice nedemokratických ideologií a jejich režimů, zejména co se týče vnímání ideologií i režimu ze strany jak v odborných, tak obecných kruhů. Sborníku bych na závěr této recenze možná vytkl méně přehlednou práci s pojmy „fašismus“ a „nacismus“, kdy některé pasáže mohou vyznít tak, že obě doktríny jsou si zcela rovnocenné. To není problém pro zkušenějšího čtenáře, nicméně pro čtenáře, který se chce něco dozvědět a má menší orientaci v problematice, může být tato nepřehlednost matoucí.


Literatura

  1. CHAUNU, Pierre (2002): Zlovolní blíženci 20. století. In: Furet, François; Bensaçon, Alain et al., Komunismus a fašismus. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, s. 183-193.
  2. BRZEZIŃSKI, Zbigniew (2002): Filozofická sebesterilizace?. In: Furet, François; Bensaçon, Alain et al., Komunismus a fašismus. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, s. 211- 214.
  3. DANIEL, Jean; FURET, François (2002): Je levice antifašistická nebo antitotalitní?. In: Furet, François; Bensaçon, Alain et al., Komunismus a fašismus. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, s. 161-168.
  4. FURET, François; BENSAÇON, Alain et al. (2002): Komunismus a fašismus. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku.
  5. HOBSBAWN, Eric J. (2002): Dějiny a iluze. In: Furet, François; Bensaçon, Alain et al., Komunismus a fašismus. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, s. 48-62.
  6. PIPES, Richard (2002): Přetrvávající iluze. In: Furet, François; Bensaçon, Alain et al., Komunismus a fašismus. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, s. 72-78.
  7. STANKIEWICZ, W. J. (2006): Hledání politické filozofie. Brno: CDK.

Jak citovat tento text?

Mertl, Jiří. Komunismus a fašismus [online]. E-polis.cz, 13. červenec 2009. [cit. 2017-11-17]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/komunismus-a-fasismus.html>. ISSN 1801-1438.

[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 4 hvězdiček / Hodnoceno: 4x


Přidat komentář

Vložit komentář

rezjir

středa, 29. červenec 2009
08:00

Komunismus není žádnou utopií, komunismus je prostě vyvoláván nutností uspořádat (celosvětovou) výrobu tak, aby sloužila společnosti jako celku, aby se tedy živelně nerozvíjela tak, že by jejím důsledkem byla likvidace společnosti jako celku i jedńotlivců.
Je tedy např. komunismem už regulace třeba klimatických změn, hyginické předpisy atd. zdravotnické normy. produkce veřejných statků.
Jw legrace, když všichni v tom sborníku bojují proti strašidlu, které neexistuje. A nikoliv s realitou, která už panuje. Jinak řečeno, jakýkoliv pokus o regulaci trhů, to je komunismus.
Jinak také lze komunismus definovat jako hnutí, které proszazuje zrušení států jako nástroje, který používá násilí k ochraně osobního vlastnictví jednotlivců, protože toto násilí mění toto osobní vlastnictví ve vlastnictví soukromé a monopol nějaké třídy.
Pozn. Toto je komentář, pod který bych se pro jeho formulační nedostatečnost nepodepsal, jsou to pouhé poznámky k textu.


Napsal: rezjir [Odpovědět]

rezjir

středa, 29. červenec 2009
10:38

Ještě jinak a snad lépe
Součástí prvního dílu Kapitálu je kapitola o historii boje za zkraoování pracovního dne v Anglii, v níž autor líčí, jak byl vyvíjen postupně nátlak přes různé organizace, pracovní inspektoráty apod. na zákonnou úpravu pracovního dne. Nakonec Marx shrnuje tyto zkušenosti takto: Byl to první vědomý zásah společnosti do živelně se rozvíjejícho výrobního procesu.
No a to je ten komunismus, co to má co společného s násilím, diktaturou a fašismem, zůstává velkou záhadou. Od těch dob jsme těch zásahů společnosti prodělali tolik, že současnou společnost můžeme klidně označit jako komunistickou.
Komunismus je samozřejmě i vzduch, který dýcháme podle potřeb. Zbohatneme snad, když ho začneme prodávat a kupovat jako vzácný zdroj?
V tom Kapitálu, tentokrát v III. dílu je ještě další podmínka pro charakterizaci společnosti za komunistickou, tj. že předešlená generace musí ty zdroje předat té následující generaci ve vylepšeném stavu.


Napsal: rezjir [Odpovědět]

vul jako ja

čtvrtek, 30. červenec 2009
14:20

Na komentář rezjiro lze reagovat jedinym způsobem. Vyzyvám redakci e-polis, aby zakázala psaní komentářů pod vlivem navykových látek. Nebo klasicky: Komunismus opium lidstva, komunismus jste vsichni hazjli, svině, zloději a zrádci.


Napsal: vul jako ja [Odpovědět]

Exaybachay

sobota, 1. srpen 2009
22:03

Exaybachay

to rezjir:
Pokud jsem vaše příspěvky pochopil správně, tak operujete s pojmem Marxova socialismu, tedy komunismu ve své původní idealistické podobě. Vámi kritizovaný sborník se však zabývá spíše reálným komunismem, tedy marxismem-leninismem, což je velmi podstatný rozdíl. Ne že by autoři nevyužívaly v argumentaci také původní Marxovy myšlenky, ale jde jim především o komunismus v praxi. Z toho vyplývá, že se příspěvky ve sborníku věnují komunismu hlavně v SSSR, kde je jeho zločinnost nepopiratelná. Jde o to, že v SSSR zavládl naprosto neohraničený utilitarismus v tom smyslu, že se vše (i ty nejzákladnější normy a pravidla) podřizovalo ideálu, kterým byla beztřídní společnost. Každý, kdo s tímto ideálem nesouhlasil, byl jednoduše příslušníkem reakce a bylo jej nutné odstanit. A nejenom to, už sama přitomnost tohoto ideálu za něj umožňovala skrýt spoustu aktů, které byly pouze mocenský bojem a nijak s ním nesouvisely (dobrým příkladem může být počínání Stalina). Takže tady máte osvětlení, co má reálný (znovu opakuji) komunismus společného s násilím a diktaturou.
Co se týče vaší charakteristiky komunismu, tak samozřejmě vaše myšlenky jsou pricipiálně poměrně správně, ale samotné vyjádření je dost přitažené za vlasy. Marx a "jeho" komunismus vycházel z určitých dobových společenských podmínek. Jak jste sám správně uvedl, jde mu o úpravu živelně se rozvíjející společnosti, ale je nutné uvést, že z materiálního hlediska, nikoli normativního. Z tohoto důvodu nemůžu souhlasit s tím, že regulace zmírňování dopadu klimatických změn je komunismus. To platí také zdravotnické normy, je to příliš široký pojem, ano, například různá materiální zvýhodnění patří k dílčím ideám komunismu, ale pak máte ještě normy nemateriálního charakteru. Tím se dostáváme k vámi zmiňovaným ekonomickým regulacím. Váš popis regulací však sedí spíše na sociální-demokracii, která se spokojila s těmito sociálními výdobytky, nikoli na komunismus, jehož cílem je beztřídní společnost. Mimochodem, komunisté v první polovině 20. století označovali sociální demokraty jako "sociálfašisty", tím poukazovali na tento rozpor (který jste vy, zřejmě nevědomky, popsal také) a skutečnost, že sociální-demokraté jsou zrádci komunismu. Celá problematika je samozřejmě daleko komplikovanější, napsal jsem to zde pouze v nástinu, přesto jsem se poměrně dost rozepsal. Snad jsem vám alespoň trochu objasnil postoj sborníku i trochu z teorie a praxe.

to vul jako ja:
Možná by neškodilo pobrat trochu slušnosti. To, že s někým nesouhlasíte, neznamená, že ho musíte hned automaticky urážet. Také by bylo dobré se, dříve než se začnete obracet s nějakými apely na redakci, podívat na svůj příspěvek...
---------------------------------
Zpráva byla upravena 01.08.2009 ve 22:58:12


Napsal: Exaybachay [Odpovědět]

vul jako ja

pondělí, 3. srpen 2009
20:21

Ale no tak, vzdyt to bylo mysleno ironicky. Netreba to (nebo sam sebe) brat za kazdou cenu vazne, zvlaste pak na tomto webu :P Krom toho, ja nebyl sprosty, pouze jsem citoval. Navic nazyvat prikladne intervencionism komunismem, no to je proste blabol, s regulaci napr. statniho hospodarstvi uz mnoho desitek let pred Marxem operovali napriklad merkanteliste, osvicenci
(urcite Holbach, Helvetius) ale treba i Ricardo a Smith. Absurdnost teto debaty je, prominte mi, neuveritelna.


Napsal: vul jako ja [Odpovědět]

rezjir

pondělí, 3. srpen 2009
20:54

Dotaz k diskusi,
Je známa nějaká ideologie, která za sebou nezanechává mrtvoly.
Jinak jsem přece tvrdil, že komunismus už máme, máme Mezinárodní měnový fond, OSN, Světovou banku, WTO, to jsou všechno více meně zdařílé pokusy řídit věci veřejné ve společném zájmu tak, aby lidstvo zůstalo zachováno ve zdraví a naživu. A v tomto smyslu tvrdím, že komunismus úspěšně realiazujeme. Jak to řekl Marx, mezi kapitalismem (volné soutěže) a komunismeem (tedy kapitalismem s jistými pravidly fungování) leží období diktatury proletariátu. A tu diktaturu jsme už měli, takže jsme si všichni mohli uvědomit, kam vede ten kapitalismus bez pravidel.


Napsal: rezjir [Odpovědět]

vul jako ja

úterý, 4. srpen 2009
09:04

Komunismus ma na svedomi stovky milionu lidi na planete Zemi, tezko se tomuto zlocineckemu systemu (cituji zakon ş2. odst. 2 zákona č. 198/1993 Sb., aby mne tu zase nekdo zbytecne upjaty nenapadl) cokoliv vyrovna. Mily rejzire, vase kometare budi dojem, ze jste si nedavno nepozorne precetl Kapital a nyni sve vedomosti sirite po internetu, nedej Boze i mezi normalnimi lidmi. Marx si podle vseho nedokazal predstavit regulovany kapitalismus, dnes obecne (vyjimky nalezneme) nic jineho neexistuje, to ovsem neznamena, ze takovy kapitalism muzete oznacovat za komunismus. To je proste nesmysl. Naopak, pokud se nepletu rada neomarxistu povazuje organizace jako WB, WTO za neoimperialisticke nastroje kapitalu k sireni norem, vlivu a praktik vlastnich kapitalismu. Obe tyto organizace operuji v principu na zaklade tzv. Washingtonskeho konsenzu, kteryz to (snad se nepletu) jest v zasade postavem na neoliberalnich predstavach o fungovani narodni a svetove ekonomiky. Nekdejsi bolsevicky rudy Vietnam se na zaklade vstupu do WTO (musel splnit radu kriterii, projit rozsahlymi zmenami pravniho, ekonomickeho, socialniho a fiskalniho systemu atp.) stal relativne otevrenou ekonomikou, kde se znovu objevuje kapitalism casto v brutalnich formach. Na zaklade pusobeni svetove komunity se Vietnam oddalil komunismu (resp. socialismu), nikoliv naopak. Tzv. global liberal-rational culture pusobi totiz ve smeru demokratickych norem, ve smeru vzniku a udrzeni trne-orientovanych ekonomik atd. (o tom treba D. C. Lynch). Packo, smradi.


Napsal: vul jako ja [Odpovědět]

rezjir

středa, 5. srpen 2009
06:53

za prvé kde máte ty stovky milionů, to by snad dnes na planetě bylo méně lidí.Za druhé odkud berete, že si Marx nedokázal představit regulovaný kapitalismus (není to sice podstatné), ale jaksi ten boj za zkrácení pracovního dne, který tak vysoce hodnotil jako první zásah společnosti do živelně rozvíjejícího se výrobního procesu, skončil zákonem o osmihodinovém pracovním dnu, zákazem dětské práce a byl dosažen veskrze demokratickými prostředky, tedy nátlakem ze zdola. Nejsem neomarxista, protože jaksi něco takového jako boj práce s kapitálem prostě neexistuje. Třeba ten Washingstonský konzensus je možné označit za typický příklad komunismu, tedy že si své záležitosti budeme řídit společně podle nějakých pravidel, ten konzensus vlastně říká, že vědomě něco necháme trhu. Za dnešního stavu věcí se třeba také můžeme dohodnout, že už nebudeme zákonem omezovat délku pracovního dne. My si ten kapitalismus ponecháváme, protože ho chceme a můžeme zásáhnout, když se nám to přestane líbit, když tedy negativa budou převyšovat pozitiva. A to je ta říše svobody.


Napsal: rezjir [Odpovědět]

rezjir

středa, 5. srpen 2009
06:57

Ještě pro autora
Pokud je komunismus totéž jak fašismus, tak by bylo záhodné vysvětlit onen jev, že se mezi vedením komunisté strany v okamžiku převzetí státní moci vyskytuji obvykle židé. To, že jsou potom vytlačeni, je už samozřejmě jiným procesem.
A pokud je komunismus totéž jak fašismus, tak jak vysvětlíte, že nacisté asi všichni fašisté vystlovali svou snahu o územní expanzi nutnosti bránit se proti židobolševické plutokracii?


Napsal: rezjir [Odpovědět]

vul jako ja

středa, 5. srpen 2009
10:21

Rezjire omlouvam se, jsem asi prilis tupy na to, abych pochopil co rikate. Nebo vam neni vubec jasny termin komunismus. Proste zasahovani do "rozvijeciho se vyrobniho procesu" neni komunismus. To je blabol jako vrata. Jinak podle vyzkumu Hawajske univerzity jsou komunisticke rezimy v letech 1900-1987 zodpovedny za zhruba 110 milionu lidi (jine odhady hovori az o ctvrt miliarde) ... viz http://www.hawaii.edu/powerkills/COM.ART.HTM "Washingstonský konzensus je možné označit za typický příklad komunismu" ... "Mami, mami budu blinkat." Vazeny Jiri, vidite to? A vy jste se ohradil proti memu navrhu, aby prispevky nepsali lide pod vlivem (at uz cehokoliv).


Napsal: vul jako ja [Odpovědět]

Exaybachay

středa, 5. srpen 2009
10:21

Exaybachay

to vul jako ja:
Možná že jsem reagoval dost upjatě (a ten, kdo mě zná ví, že takový nejsem), ale vzhledem ke "kvalitě" českých diskuzí je to myslím potřeba. Ironii mám velice rád a sám ji často používám, ale jestli byl váš první příspěvěk myšlen ironicky, pak se vám to vůbec nepovedlo. Kdybyste býval místo (ne)ironie raději napsal svůj názor, zjistili bychom, že se vlastně shodujeme, ale každý jsme to napsali jinými slovy. A ještě jedna pro mě zajímavá věc, a sice že považujete tuto diskuzi za neuvěřitelně absurdní (ano, i já jsem vedl už lepší debaty), ale stále se jí zúčastňujete a přispíváte. Tím vás nechci odrazovat, to v žádném případě, ale třeba jste ve své neupjatosti, o kterou vám tak jde, zapomněl volit střídmá slova.
Ještě doplnění k vašemu poslednímu příspěvku: Říkám, že se v podstatě shodujeme :). Ale moje reakce byla jednoduše skoro automatická. Českých diskuzí se moc neúčastním, protože je oblíbeným zvykem českých diskutérů udělat podobný "výkřik" jako vy v prvním příspěvku, když jim dojdou argumenty nebo žádné nemají. Teď vidím, že máte snahu diskutovat, což je dobře. A jinak "rejzir" svoje názory prezentuje alespoň slušnou formou, budiž mu to k dobru. Samozřejmě stále platí, že každý diskutující je za své příspěvky zodpovědný a že každý příspěvek o svém původci něco vypovídá.

rejzir:
Znovu opakuji, že si hrajete s pojmy, jak se vám zlíbí, to nejde. Dáváte rovnítko mezi regulaci kapitalismu a komunismus, což je chyba. Vy si samozřejmě pro své účely vybíráte příklady regulací, které jsou levicově-středové. Regulace však nemusí být nutně levicové nebo podporované levicovými teoretiky, jak tady už naznačil "vul jako ja". I tak však vaše příklady komunisté brali jako prostředek k dosažení beztřídní společnosti, nikolik jako cíl, jak to zde prezentujete vy. Tyto regulace byly později brány jako cíl ze strany revizionistů, kteří ale byli ale poté označeni za zrádce komunismu, jak jsem již psal.
Pokud nejste stále s to pochopit rozdíl mezi marxistickým (idealistickým) komunismem a reálným komunismem, pak si znovu přečtěte můj první příspěvek, opakovat to již nebudu. Jinak tvrzení typu "Je známa nějaká ideologie, která za sebou nezanechává mrtvoly." dosti zavání demagogií. Samozřejmě že lidé se zabíjeli, zabíjejí a budou zabíjet pro ideály, právě proto bychom měli o všem otevřeně mluvit. A jestliže reálný komunismus (a vládnoucí elity SSSR jako typický příklad) poslal naprosto promyšleně a cíleně na smrt miliony lidí, pak bychom to měli otevřeně říci. Tak to prostě je a vy se svým matením pojmů s tím už nic neuděláte.
K vašemu poslednímu příspěvku a dotazu na mne. Jistě, je poměrně známá věc, že v prvních letech vlády bolševiků v Rusku byli na předních místech ve poměrně dost zastoupeni Židé. A? Jak to souvisí s posuzováním zločinnosti komunismu a fašismu/nacismu? Stejně tak je irelevantní fakt, že se nacistě a bolševici navzájem nesnášeli. To jim nezbránilo, aby neposlali na smrt spoustu lidí, každý na základě jiné ideologie. Nacisté ve své rétorice a propagandě používali obranu proti žido-bolševismu, ale steně tak používali také nutnost "životního prostoru" a další ideje. Byla to propaganda a nedemokratické režimy jsou známé tím, že si přizůsobují fakta a pojmy svým účelům.
---------------------------------
Zpráva byla upravena 05.08.2009 ve 10:38:40


Napsal: Exaybachay [Odpovědět]

vul jako ja

středa, 5. srpen 2009
12:44

"Regulace však nemusí být nutně levicové nebo podporované levicovými teoretiky, jak tady už naznačil 'vul jako ja'." Prominte, tuhle kouzelnou vetu (kdyz si odmyslite ty uvozovky) stalo zato vypichnout. Jinak, konec dobry, alless gute.) Jinak, recenze (az ted jsem si ji precetl) je hezka, moc.


Napsal: vul jako ja [Odpovědět]

rezjir

čtvrtek, 6. srpen 2009
09:35

to Exaybachay
Shrnu-li naší diskusi, tak proti definici komunismu jako pravidel společenského soužití lidí jste nenamítl nic. Za výraz těchto pravidel můžete považovat třeba i občanský zákonik. V podstatě komunismem už je demokracie založená na všeobecném volebním právu a dělbě moci. Že tedy nic nemáte proti zasahování uvědomělému zasahování společnosti do živelně se rozvijejícího výrobního procesu. Já zase nemám nic proti tomu, když budete tvrdit, že se to může zvrhnout třeba do podoby administrativně direktivního řízení ekonomiky, tedy reálného komunismu v praxi. Holt lidi se musí učit, kam až lze zajít. Že méně je někdy více.
Co se týče toho reálného komunismu, tak nelze abstrahovat od podmínek, v jakých vznikal. Co dělalo 13 zahraničních armád na území Ruska po r. 1917. Je snad jasné, že tady jde o naprosto živelné zásahy do toho výrobního procesu? Že třeba v těchto podmínkách pak jaksi i to znárodnění dostává trochu jinou tvářnost. Že ty armády za sebou zanechávájí špiony atd., to je snad také jasné. Vlivy komunismu pak nelze odstínit od těchto vnějších zásahů.
Co se počtu těch mrtvol týče, tak by fakt zajímálo, jak se to projevilo na demografickém vývoji. Jak hovořit o genocidě, když počet obyvatelstva SSSR vzrostl o 150 milionů mezi roky 1914 - 1990 na zhruba shodném území. Pro srovnání během let 191O - 1920 počet obyvatelstva Česka stagnoval.


Napsal: rezjir [Odpovědět]

rezjir

čtvrtek, 6. srpen 2009
09:37

A ještě maličkost:
Nemáme snad beztřídní společnost?


Napsal: rezjir [Odpovědět]

rezjir

čtvrtek, 6. srpen 2009
09:41

Já jsem vysvětlil, proč je možné komunismus chápak jako zasáhování společnosti do živelně se rozvijejího výrobního procesu. A odovolal jsem se abych tak řekl na klasika. Vždy snad je třeba při použivání a kritice pojmů z toho, co o nich tvrdí jejich zastánci.


Napsal: rezjir [Odpovědět]




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(