Jaderná triáda Ruské federace

 9. září 2019  Jiří Zmrzlý  komentáře

V roce 1949 SSSR úspěšně otestoval první jadernou bombu. Překonal tak monopol USA v držení této zbraně. V 50. letech se v rámci protiletecké obrany vytvořil útvar raketových oddílů. S postupem času a navýšením počtu raket a jaderných hlavic se tento útvar osamostatnil a i v současnosti jsou jednotky raketových vojsk vyčleněny z protiletecké obrany. Samotný termín „jaderná triáda“ je definice nosičů jaderných střel a schopnost dopravení jaderných střel k protivníkovi.

zdroj: https://www.businessinsider.com/countries-with-nuclear-weapons-2017-11zdroj: https://www.businessinsider.com/countries-with-nuclear-weapons-2017-11

Definujeme 3 základní typy: země, vzduch, moře. Odborníci udávají i 4. variantu, tedy vesmír. Podle mezinárodních dohod je zakázáno v kosmickém prostoru vlastnit, testovat a používat jaderné zbraně, tudíž je tato varianta vyčleněna spíše jako možnost dalšího (nezákonného a nekalého) umístění a využití. V současnosti je Ruská federace jedna z mála zemí, která může efektivně využít všechny 3 (4) triády.

Jaderná zbraň se skládá ze střely a nosiče. V tomto případě jsou nosiči například letadla (vzduch), ponorky (moře), pozemní odpalovače (země). Životnost každé jaderné zbraně se pohybuje kolem 30 let, potom už je zbraň nestabilní a může samovolně explodovat. Z loňských statistik vyplývá, že Rusko disponuje zhruba 7 000 jadernými zbraněmi.[1]

V této práci stručně definuji vývoj triád Ruské federace a jmenuji některou základní výzbroj. Pokusím se definovat zvlášť všechny 3 základní triády a jejich schopnosti.

První typy nosičů a pozemní nosiče jaderných zbraní Ruské federace

V roce 1951 vyvinul Sovětský svaz raketu R1, která vycházela z nacistické rakety V2. Ta byla ukořistěna Rudou armádou za války. Tento typ rakety se ocitl ve výzbroji armády SSSR v roce 1952. Je to tentýž typ rakety, který vynesl Sputnik, Lajku nebo i Gagarina do kosmu. Raketa byla schopna zasáhnout cíl ve vzdálenosti přibližně 250 km.[2]

SSSR byl první zemí za studené války, který umístil rakety do své výzbroje. V současné době se ve výzbroji ruské armády nacházejí dva typy taktických raket, a to  přibližně 200 exemplářů 9K79 Točka a asi 100 novějších typů odpalovačů 9K720 Iskandr.[3] Ten by měl postupně nahradit zbývající rakety typu Točka. Většina taktických raket se v současnosti vyskytuje v prostoru Kaliningradu (Západní vojenský okruh).  Nově se také od roku 2017 připravuje odpalovač raket 9M730 Burevestnik.[4]

Podle údajů z roku 2008 disponovaly ruské strategické raketové síly 452 nosiči, které by dokázaly uvést až 1677 jaderných hlavic. Jedná se o raketové systémy SS-18, SS-19, SS-25 Topol a SS-27 Topol-M s mobilním podvozkem. První dva systémy dokáží uvést více jak jednu hlavici, konkrétně 6, a další po jedné hlavici.[5] V roce 2019 představila Moskva na vojenské přehlídce nové typy pozemních nosičů (komplexů). Byly jimi RS-28 Sarmat a nový hypersonický RS-26 Rubež. RS-28 Sarmat je nový typ mezikontinentálních raket, který nahrazuje gigantického „Satana“ (R-36M Satan).[6] Sarmat úspěšně ukončil zkoušky koncem minulého roku a nyní je horlivě zařazován do výzbroje ruských raketových sil. Výroba komplexů je plánována na roky 2019 až 2021, kdy v rámci nového zbrojení bude opět nahrazen moderním typem. RS-26 Rubež je zatím testován a údajně se má jednat o menší mezikontinentální střelu, odpalovanou z pozemního nosiče, z nákladního automobilu.[7]

V současné době disponuje ruská armáda 3 raketovými armádami. Velitelství strategických jaderných sil funguje v Kuncevu u Moskvy, záložní velitelství pak u Kosvinského Kamene na Urale.  27. gardová raketová armáda má velitelství ve Vladimiru (Západní vojenský okruh). Disponuje 18 raketami SS-25 Topol, 36 raketami SS-27 Topol-M, 10 odpalovacími podzemními sily s jadernými hlavicemi blíže neurčenými, 18x systém Jars a 30 sily s raketou UR-100.[8] 31. raketová armáda s velitelstvím v Rostoši (Západní vojenský okruh) disponuje 18 sily s R-36 Satan a 24 systémy Jars.[9] 33. gardová raketová armáda s velitelstvím v Omsku (Střední vojenský okruh) disponuje 36 raketami SS-25 Topol a 21 systémy Jars.[10] Další raketové základny, které se nacházely například v Irkutsku nebo Krasnojarsku, jsou pravděpodobně deaktivovány. V minulém roce ministr obrany Sergej Šojgu schválil navýšení počtu příslušníků raketových vojsk a měly by vzniknout nové útvary.[11]

Námořní nosiče jaderných zbraní Ruské federace

V roce 1955 bylo do výzbroje sovětského námořnictva zavedeno torpédo T-5 s jadernou hlavicí. V současnosti disponuje ruská flotila ponorkovými i lodními střelami umožňujícími nést jadernou hlavici. Jsou to typy R-29RM (dolet 8 300 km), R-31 (3 900 km), R-29RMU Siněva (11 500 km), RSM-56 Bulava (dolet až 10 000 km). Za přelomovou raketu je označován typ R-29RMU2 Lajner, zavedený do výzbroje ruského námořnictva v roce 2014, s doletem až 12 000 km. Protilodní jaderné střely používají jako nosiče ponorky typu Projekt 949 Granit a Projekt 949A Antej. Tyto typy ponorek jsou však zastaralé, a proto se jako nosič rakety Lajner použijí novější ponorky třídy Severodvinsk. Rusko plánuje do své výzbroje celkem 10 kusů. Tento typ ponorky má také mít nový systém nosičů pro celkem 14 střel s plochou dráhou letu 3M-54 Kalibr.[12]

Pokud jde o raketonosné ponorky, ruské námořnictvo používá už od 70. let třídu Delta. Ta v minulosti tvořila a v současnosti tvoří páteř ruského námořnictva. Velitelství této ponorkové raketové jednotky se nachází v Severodvinsku a skládá se z 11 ponorek. Tři ponorky jsou třídy Projekt 955 Borej a každá z nich dokáže nést 6 raket Bulava s jadernou hlavicí. Šest ponorek je třídy Delta IV s raketami R-29M a každá ponorka unese 4 rakety. Další dvě ponorky jsou třídy Delta III s raketami typu R-29 a každá unese 3 rakety s jadernou hlavicí. Ve výstavbě je dalších 5 ponorek Projekt 955 Borej. Tento typ ponorky je velmi nákladný, a i když byly tyto stroje narýsovány v 80. letech, zakázky námořnictva byly vydány až nyní. Jak jsem uvedl výše, 3 ponorky už byly vyrobeny. Jsou to P1B Alexandr Něvský, P2B Jurij Dolgorukij a P3B Vladimir Monomach.[13]

Údajně také probíhají rekonstrukce jednoho kusu ponorky třídy Akula[14] , ale tento kus je zanedbatelný. Podle námořnictva Ruské federace by tyto ponorky měly být vyřazeny z provozu k roku 2021. Mají je nahradit nejmodernější ponorné čluny třídy Severodvinsk. Byla vydána zakázka na 10 kusů, přičemž námořnictvo si už pořídilo testovaný kus (K-560 Severodvinsk). Tento typ ponorky nese 8 vertikálních odpalovacích zařízení pro sérii raket Kalibr. Ve vývoji se také nachází robotická ponorka Status-6, s možností jaderné výzbroje. Základny těchto ponorek se nacházejí ve městech Severomorsk, Jagelnaji či Rybačii.[15]

Vzdušné nosiče jaderných zbraní Ruské federace

Velitelství strategického bombardovacího letectva v Moskvě má k dispozici 67 letounů, 13 letadel typu Tu-160 a 54 letadel typu Tu-95SM. Tyto letouny mohou nést řízené střely s plochou dráhou letu Ch-55 a Ch-65, které jsou nyní vyměňovány za modernější střely Ch-101 a Ch-102 s možností namontování jaderné hlavice. Působí na základnách Engels, Ukrajinka a Bělaja. Toto letectvo podléhá pouze velitelství bombardovacích vzdušných sil. Mezi bombardéry, které nepodléhají kontrole a jejichž manipulace spadá pod velitele základny, jsou letouny Tu-22M. Tento stroj však může plnit obdobné úkoly jako Tu-160, ale s menším doletem.[16]

Výcviková a školicí centra raketových vojsk strategického určení Ruské federace

Ruská federace disponuje také výcvikovými a školicími středisky.  Jedno se nachází v kazachstánském Bajkonuru a druhé v Serpuchovu. Bajkonur slouží i jako stanice odpalování raket s kabinami Sojuz, které dopravují ruské a americké astronauty na Mezinárodní vesmírnou stanici. V současné době se Rusko snaží oblasti Bajkonuru vyklidit a přestěhovat veškerý materiál na Dalnovastočnýj kosmodrom. V Bajkonuru se nacházejí řídící systémy z 80. let minulého století a v současné době je takřka polovina systému nekompatibilní s novými stroji a novou technikou. Také pronájem je příliš drahý. Středisko Serpuchovo se nachází pár kilometrů od Moskvy. Je v západním vojenském okruhu a slouží jako školicí středisko pro důstojníky raketových vojsk RF. Zkušební raketové střelnice se nacházejí v Kapustin Jar, což je oblast jihozápadně od Volgogradu, kde vědci poprvé testovali nacistické rakety V2, a v Plesecku, což je komplex pro odpalování vojenských raket, i když z něj údajně startovaly i rakety do vesmíru se špionážními družicemi.

Závěr

Je velmi složité zpracovávat a vyhledávat informace o zajištění bezpečnosti Raketovými vojsky strategického významu. Na tyto jednotky jsou kladeny největší nároky a jako jedny z mála mají své letectvo, pozemní jednotky i námořní jednotky. Jsou považovány za elitu vojsk Ruské federace a jako takový je i jejich výcvik a výběr. Toto odvětví armády Ruské federace se prakticky vyvíjí každou hodinu. Ihned po zveřejnění této zprávy byly veškeré informace v ní zastaralé. Stejně tak jako u ozbrojených sil Spojených států amerických, i v ruské armádě funguje jistá cenzura a utajování informací.

Jaderný arzenál Ruské federace je tak stejnou záhadou jako Bermudský trojúhelník. V současné době víme, kolik jaderných zbraní vyrobila Ruská federace. Odhadujeme, kolik jaderných zbraní je stále funkčních z dob studené války. Spekulujeme, kolik jaderných hlavic a spolu s nimi i jaderného materiálu se nyní na území Ruské federace nachází. I když najdeme literaturu a mnoho odborných článků na toto téma, stejně odhalujeme jen necelých 40 % bojové techniky a zbrojních systémů Raketových vojsk strategického významu Ruské federace.

V dnešní době má lidstvo tak ničivé zbraně, že by dokázaly vyhladit celý kontinent, a tyto zbraně zpravidla ovládají, řídí a seřizují (mimo prezidenta) lidé v průměru ve věkové kategorii 21 až 35 let. V nedávné době došlo k incidentu na vojenské testovací základně Nyonoksa na severu Ruska. Incident vedl k 14násobnému zvýšení radiace v oblasti Severodvinska. Ruské orgány, komunikující s komisí pro jadernou energetiku, se odmlčely a my v současnosti nedostáváme informace, co se v oblasti vlastně stalo a děje. Z prvních informací víme, že došlo k havárii testované rakety s jadernou hlavicí. Došlo k explozi, která vedla ke smrti a zraněním několika vojáků, a bezprostředně po ní začala do ovzduší unikat radiace. Tento test prokázal, že závody ve zbrojení pokračují. Pokud by se jen jedna raketa vymkla kontrole, došlo by k několika Černobylům.

Zdroje

Global Firepower. Russia Military Strength. [online]. Global Firepower. 2019 (1. 9. 2019). Dostupné z:https://www.globalfirepower.com/country-military-strength-detail.asp?country_id=russia.

Kapital strany.ru. Na Severnom flote i Dalnom Vostoke budut sformirovany novye podrazdělenija PVO. [online]. Kapital strany.ru. 21. 8. 2019 (1. 9. 2019). Dostupné z: http://kapital-rus.ru/news/372285-na_severnom_flote_i_dalnem_vostoke_budut_sformirovany_novye_podrazde/.

KORDAŠEV, Michail. Strategičeskoe raketnoje oružije v uslovijach novogo dogovora o SNV. Aerokosmičeskoe obozrenije 4/2010, s. 10-14.

KROULÍK, Jiří a Bedřich RŮŽIČKA. Vojenské rakety. Praha: Naše vojsko, 1985.

Novij oboronij zakaz strategii A). Strategičeskaja krilataja raketa s jadernoj energitičeskoj ustanovkoj. [online]. Novij oboronij zakaz strategii. 2019 (1. 9. 2019). Dostupné z:https://dfnc.ru/ekspertnoe-mnenie/9m730-burevestnik/.

Novij oboronij zakaz strategii B). Mežkontinentalnaja balističeskaja raketa. [online]. Novij oboronij zakaz strategii. 2019 (1. 9. 2019). Dostupné z:https://dfnc.ru/katalog-vooruzhenij/mezhkontinentalnye-ballisticheskie-rakety/rs-26-rubezh/.

Raketnie vojska strategičeskogo naznačenija A). 27-ja gvardejskaja raketnaja Vitebskaja Krasnoznamennaja armija (v/č 43176). [online]. Spravočnik RVSN. 2019 (1. 9. 2019). Dostupné z:https://rvsn.info/army/army_27.html.

Raketnie vojska strategičeskogo naznačenija B). 31-ja raketnaja armija (v/č 29452). [online]. Spravočnik RVSN. 2019 (1. 9. 2019). Dostupné z:https://rvsn.info/army/army_31.html.

Raketnie vojska strategičeskogo naznačenija C). 33-ja gvardejskaja raketnaja Berislavsko-Chinganskaja dvaždy Krasnoznamennaja ordena Suvorova armija (v/č 43189). [online]. Spravočnik RVSN. 2019 (1. 9. 2019). Dostupné z:https://rvsn.info/army/army_33.html.

Raketnie vojska strategičeskogo naznačenija D). Aviacija Raketnich vojsk strategičeskogo naznačenija. [online]. Spravočnik RVSN. 2019 (1. 9. 2019). Dostupné z:https://rvsn.info/handbook_18.html.

Bastion. Multipurpose Atomic Submarine "Severodvinsk" (Project 885 Yasen-class).. [online]. Bastion – Vojeno–Techničeskyj Sbornik. 2019 (1. 9. 2019). Dostupné z: http://bastion-karpenko.ru/885_severodvinsk/.


[1] Global firepower, 2019.

[2] KROULÍK, Jiří., RŮŽIČKA, Bedřich. 1985, s. 189.

[3] Termín Iskandr znamená dobyvatel světa. Označovali tak Alexandra Makedonského, který dobyl takřka všechen známý svět.

[4] Novij oboronij zakaz strategii A), 2019.

[5] KORDAŠEV, Michail. Aerokosmičeskoe obozrenije 4/2010, s. 10-14.

[6] R-36M Satan je největší mezikontinentální raketou na světě. V originálním ruském znění se raketa jmenuje R-36M2 Vojvoda.

[7] Novij oboronij zakaz strategii B), 2019.

[8] Raketnie vojska strategičeskogo naznačenija A), 2019.

[9] Raketnie vojska strategičeskogo naznačenija B), 2019.

[10] Raketnie vojska strategičeskogo naznačenija C), 2019.

[11] Kapital strany.ru, 2019.

[12] Bastion, 2019.

[13] Bastion, 2019.

[14] Podle kódu NATO „Tajfun

[15] Bastion, 2019.

[16] Raketnie vojska strategičeskogo naznačenija D), 2019.

Jak citovat tento text?

Zmrzlý, Jiří. Jaderná triáda Ruské federace [online]. E-polis.cz, 9. září 2019. [cit. 2019-09-16]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/jaderna-triada-ruske-federace.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Jiří Zmrzlý

Autor:

Student CEVRO Inst. magisterského stupně. Katedra bezpečnostních studií a student FF ZČU, obor moderní dějiny. Zabývám se politickou geografií. Zaměřují se na Rusko a postsovětský prostor. Amatérský se zabývám kosmonautikou.


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Zatím nikdo nehodnotil


Přidat komentář

Vložit komentář




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[28. leden 2019]
Časopis hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na emailovou adresu: e-po…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(