Fenomén územního členění v obecním zřízení - 2. část

 20. duben 2006  Mgr. Pavel Netolický   komentáře

Samozřejmě, že dvoje volby nám říkají, že politický systém není dělen jen územně, administrativní hranice jsou pouze vodítkem, že celek je především členěn společensky a politicky.

Fenomén územního členění v obecním zřízení - 2. částFenomén územního členění v obecním zřízení - 2. část

Modely městského federalismu

Samozřejmě, že dvoje volby nám říkají, že politický systém není dělen jen územně, administrativní hranice jsou pouze vodítkem, že celek je především členěn společensky a politicky. V rámci městského teritoria totiž působí více politických jednotek, které vykazují vlastní specifika a které lze podrobit politologickému zkoumání, přičemž témata zkoumání nemusí být nikterak překvapivá. Politické jednotky v rámci městských teritorií, jde-li o územně členěná statutární města, lze zkoumat např. z hlediska volebního systému a možných jeho modifikací, hlavně co se týče volební geografie, neboť manipulace s volebním územím je přípustná, možné je i studium komunálních stranických systémů, politické kultury. Rovněž sem patří i analýza kompetence, poněvadž otázky pravomocí, resp. jejich dělby, jsou vždy těmi kardinálními při rozpracování problematiky decentralizovaných politických systémů. Politologie má příležitosti jak zkoumat komunální systémy, lze vytvářet case studies, městské federalismy je možné komparovat, popisovat historický kontext jejich vývoje, reflektovat specifika v oblasti tvorby koalic.

Co se týká územního členění statutárního města, je platný právní řád vcelku benevolentní. Podporována je dvoustupňová struktura města[1], přičemž nejsou stanovena téměř žádná další omezení, jak si město upraví své vnitřní rozčlenění na městské obvody či městské části. Klausule typu minimálního množství trvalých obyvatel a další podmínky nutné pro vytvoření nové obce se na územní členění statutárních měst nevztahují, proto geografická realita takového rozčlenění může nabývat rozmanitých podob.

Modely územního členění závisí z velké části na tradici takového zřízení ve městě. Rozdíl může být patrný už v názvosloví, kdy jeden komunální systém se skládá z městských částí, jiný zase označuje své jednotky městskými obvody. Podstatné je však hlavně to, co pod onou slupkou územně členěného statutárního města reálně existuje za politický systém, jaká zde nalezneme politická rozhodnutí, která systém formují z organizačního i funkčního hlediska, jaké zákonitosti je třeba rozklíčovat pro kvalitní popis takového systému. Pro potřeby tohoto našeho krátkého zastavení se u problematiky městského federalismu, resp. územního členění obcí se zvláštním postavením v rámci obecního zřízení České republiky, si členěné systémy můžeme rozdělit na dva základní modely – asymetrický a symetrický.

Asymetrický model vzniká spíše tam, kde tradice územního členění města není příliš zakořeněná, kdy město je obcí se zvláštním postavením poměrně krátkou dobu. Město využívá možnosti územně se členit až v případě, kdy se naskytne vhodná příležitost řešit tímto způsobem nějaký svůj zájem, obvykle snaží-li se překročit hranici sta tisíc obyvatel. Asymetrický model předpokládá, že ne každá část městského teritoria je součástí městského obvodu. Znamená to, že část území tvoří jakýsi zbytkový obvod, ale v systému existuje rozdělení působnosti mezi centrum a periferii. Jako konkrétní příklad asymetrického modelu územního členění statutárního města lze uvést Liberec. Krajská metropole zvolila tento model zejména z důvodu překročení hranice sta tisíc obyvatel, což znamená nemalý nárůst finančních prostředků od státu do rozpočtu města. V rámci jeho teritoria je zřízen jeden městský obvod, takže ostatní část města tvoří jakýsi zbytkový obvod. Že jde v Liberci o jistý typ dualismu lze doložit ustanovením statutu města, který zřetelně praví, že zastupitelstvo Liberce a zastupitelstvo městského obvodu Vratislavice nad Nisou rozhodují jako nezávislé samosprávné orgány.[2] Nastavení systému odděluje kompetence v obou částech území způsobem, který minimalizuje třecí plochy mezi oběma politickými jednotkami. Oblasti kdy centrum rozhoduje s působností i na území městského obvodu jsou např. územní plánování, bytová politika, o některých veřejných statcích, zřizování městských organizací. Platí však zde, že zřídí-li městské zastupitelstvo pro městský obvod příspěvkovou organizaci, jejíž činnost bude financovaná z rozpočtu obvodu, pak řídící funkcí nad touto organizací disponují výhradně orgány obvodu. Obě části města mají oddělené účetnictví a plně samostatné rozpočty, což je asi největší oddělení působnosti v oblasti hospodaření, které v současnosti v rámci územně členěných statutárních měst najdeme. Nejen tyto skutečnosti ale i fakt, že městský obvod Vratislavice nad Nisou zasedá autonomně ve Svazu měst a obcí nám signalizuje, že vztah mezi politickými jednotkami v Liberci vykazuje znaky federalizovaného politického systému, byť je třeba mít na paměti, že obce, tzn. i územně členěná města, nejsou politické jednotky nadané svrchovaností jako státy.

Symetrický model městského členění je běžnou formou zřízení. Předpokládá, že každá část území statutárního města spadá do nějakého městského obvodu či městské části. Tradičně již desítky let se takto člení čtyři největší statutární města u nás - Praha, Ostrava, Brno a Plzeň. Nejsou však jediná, z těch menších jmenujme např. Pardubice. Symetrický model městského federalismu je v zásadě politickou reflexí suburbanizačního procesu, při kterém na periferiích vznikají autonomní politické jednotky. Symetrický model je vyjádřen ideální dvojstupňovou strukturou statutárního města, která se promítá nejen do dimenze samosprávy ale i do dimenze výkonu státní správy. Nutno samozřejmě podotknout, že samostatná působnost je v tomto kontextu prvořadá a tzv. přiblížení státní správy občanům je jen doprovodným dekoncentračním procesem, který následuje onen hlavní proces decentralizace, při kterém dochází k dělbě samostatné působnosti mezi centrum a periferie. Symetrický model v praxi pozná každý občan města hlavně v období konání komunálních voleb, protože volič v tomto systému volí ve dvojích volbách své zástupce do dvou zastupitelských orgánů, zatímco v běžné obci pouze do jednoho.

Dělba moci mezi orgány samosprávných územních celků, které tvoří určité čtvrti, a centrální resp. společné orgány komunálního systému spadá do sféry politického rozhodování podobně, jako to nacházíme v případě federalizovaných států. I zde nalezneme tzv. kompetenci kompetence čili právo dělit pravomoci a nastavovat hloubku decentralizace, kterou disponuje nejvyšší zastupitelský orgán komunálního systému. Kompetence kompetence se v podstatě promítá do základního dokumentu, který takové zřízení ustavuje, jímž je městský statut. Kompetenci kompetence a statut samozřejmě najdeme i v asymetrickém zřízení. Tam, kde není ustaveno vnitřní členění města, se s městským statutem nemusíme setkat, přestože je daná obec statutárním městem ze zákona.

Jak citovat tento text?

Netolický, Pavel. Fenomén územního členění v obecním zřízení - 2. část [online]. E-polis.cz, 20. duben 2006. [cit. 2017-05-24]. Dostupné z WWW: <http://www.e-polis.cz/clanek/fenomen-uzemniho-cleneni-v-obecnim-zrizeni-2-cast.html>. ISSN 1801-1438.

Autor Mgr. Pavel Netolický

Autor:

1999 – 2000 studium AJ a ŠJ


[Nahoru ↑]


Hodnocení

Hodnocení: 3.33 hvězdiček / Hodnoceno: 3x


Přidat komentář

Vložit komentář

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Novinky

E-polis.cz hledá autory!
[22. červenec 2014]
Časopis stále hledá nové interní redaktory a další externí spolupracovníky, kteří budou ochotní se podílet na vytváření obsahu. Své články posílejte k posouzení na email redakce@e-…

Kde se diskutuje?

Je nám líto, u tohoto zdroje žádné položky nebyly nalezeny :-(